Naší IA sekci v rámci HKV se nedávno povedl další pěkný výstup. Po „Hroší lázni“ zbýval k přelezení na Baranďáku už jen její menší bratříček. „ Malou Hroší lázeň“ se nám podařilo ztéci sobotní večer 17. května.
Naší IA sekci v rámci HKV se nedávno povedl další pěkný výstup. Po „Hroší lázni“ zbýval k přelezení na Baranďáku už jen její menší bratříček. „ Malou Hroší lázeň“ se nám podařilo ztéci sobotní večer 17. května.
Po hektických přípravách se scházíme po deváté večerní na místě činu. Šlacha obstaral vrtačku, já nýty a Robáč přišel kibicovat.
Nejdřív zkoušíme vrtáky a pevnost nýtů. Po zdolání předskalí začíná Šlacha vrtat první (a jediné) postupové jištění. Za chvíli je hotovo, teď už je třeba jen překonat klíčové místo. Z předskalí se skáče asi metr dozadu a metr nahoru. Napodruhé se Lukášovi povedlo chytit oběma rukama hranu. Pro radost si udělal tři shyby a vysápal se na vrchol.
Při vrtání slaňáku dochází ovšem šťáva v prvním akumulátoru. Je to podivné, neboť dělníci v Metrostavu na jedno nabití prej vrtaj celou noc. Naštěstí má Lukáš vysokou školu a proto si vzal akumlátor náhradní. Byl v hloubce asi 5cm, když vrtačka podruhé a naposledy zaškytala.
Lukáš mě tedy dobírá v teplejch a za chvíli se kocháme výhledem na Strakonickou. Po Robáčově návrhu nazýváme vež „Neperspektivní gorilí samec“ (viz Petr Fejk, povodně 2002) a Lukáš nazývá cestu „Hej rup“. Shodujeme se na klasifikaci III A0. Teprve teď začínáme řešit jak dolů. Vrtačka je úplně chcíplá. Naštěstí ale máme dole Robáče, který bleskurychle navazuje lano na zábradlí a my sjíždíme dolů, do Podolí, do hospody...
P.S. Ke cti Lukáše nutno podotknout, že se v neděli vrátil a slaňák spolu s knížkou velmi citlivě umístil do krásné scenérie litého betonu…