Lezec - Zpravodaj

Sedím ve stínu břízy vedle rozpáleného dětského hřiště, a zatímco nejmenší ratolest testuje nové kolečko nedbaje přitom pokusy autorů hřiště naučit děti dopravní značky, smazávám svůj dluh napsat nějaký ucelený článek. No, ucelené to asi moc nebude, řekněme takové útržky toho nejdůležitějšího.

kapitola první

REALIZAČNÍ TÝM

Karel H. nenápadný muž v pozadí, stále méně leze, zato jistí akci od počítače, koriguje moje blázniviny a dává řád mému chaosu. Navíc focení, filmování, a když už se dostane do skal, mechy a stromy jen lítají!
Venca S. překlady do AJ
Michal M. autor oranžového okruhu, velitel výpočetní techniky (také losovací program tomboly)
Anička R. organizace ubytování a stravování
Zvíře registrace, focení, filmování
Jirka S. z mých malůvek vytváří ty pěkné obrázky do průvodce
Péťa R. lezec, čistič
Petr R. letos jsem si fakt zalezl, ze závodních tras jsem přelezl zhruba 95%, dobré dvě třetiny jako jediný. Na šutry jsem najezdil za rok 7500 kilometrů, zhruba polovinu z toho sám. Taky se snažím o nějaký ten marketing a hraju si na „ježíška“.
Partneři: Beal, Rock pillars, Ocún, Rock point, The North Face, Peter bouldering, Luna Rossa, Camp, Cassin, Lezec, Lidé a hory, Pohora, Red point

Karel hecuje svou talentovanou dceru
foto by © Karel, Petr

Rock pillars jako obvykle půjčoval lezečky
foto by © Karel, Petr

takový normální koníček je to naše boulderování
foto by © Karel, Petr

tradiční rozdávání magnézia od Bealu
foto by © Karel, Petr

zákulisí registrace
foto by © Karel, Petr

Štěpán objevil, že ve stínu pod stromy se zabydlela rodinka kachen. Cvičně je prožene, hybaj do vody!

Kapitola druhá

ÚČAST

Kolik lidí na Beal petrohradské padání 2014 vlastně přijelo, lze jen těžko spočítat. Můj odhad 500 lidí vycházel z asi 170-ti aut. Tak třeba krát tři. Nepočítaje ty dodávky s deseti mládežníky na palubě. Výjimkou nebyla narvaná auta, z nějž si jeden člověk koupil průvodce a zbytek šel s ním do skal. Asi těžko lze u těchto lidí hovořit o podpoření akce. Všem ostatním velký dík! Přijely matky kojících dětí (mezi kojením práskaly 7A!, že Katko), objevil se tam človíček z Ghany… Jasně, remcali, že to bolí, že tam nejsou chyty, že rizoto se nedá jíst…všechno pravda, ale té krásné pozitivní energie byla řádná porce! Díky, vzpomeneme si na ní, až budeme balancovat na narychlo stlučeném žebříčku v gumákách a drbat nadbytečné byliny. S tím vstupným si to musíme nějak zařídit sami, tím se, vy poctiví, netrapte.

barevné kameny
foto by © Karel, Petr

rozcvička
foto by © Karel, Petr

sobotní snídaně
foto by © Karel, Petr

teprve týden před akcí jsme očistili tohoto krasavce za 7B
foto by © Karel, Petr
Ty kachny si dneska neodpočinou. Štěpán se rozhodl, že minimálně jednu budeme mít k večeři!

Kapitola třetí

LEZENÍ A VÝKONY

Letos byla asi tři madla! Dobře si je pamatujte, příště třeba nebudou. Znám lidi, kteří byli jednou ve Fontainebleau, a už tam víckrát nepojedou. Moc techniky. Pěkně drtit lišty na campusu nebo ve Švajcu. Kdo kdy byl, ví, že Žihle moc o síle není. Letos přesto zejména Drýmr nabídl solidní shybařiny po lištách, převis nad ohništěm dal taky zabrat bicepsům a kdo se konečně dostal do technického výlezu, musel hodně dýchat, aby ho nesklepala ta pořádná porce vzduchu pod zadkem. Nebo ta krásná výlezová spára. Ádr by se nestyděl.
Boulderové osmičky (8A) padly celkem tři v podání čtyřech lezců. Jednu krásnou (viz video níže), s romantickým názvem „Cecky samou loknu měla“ dal pozdější vítěz Honza Novák, druhý v pořadí Oli Vysloužil a stejně tak třetí Jirka Švácha si našli lištovací převis „Mňam mňam SD“, Rosťa Štefánek, který se na akci mihnul, aby mi předal ceny od Lapisu, stihnul mezi pracovními povinnostmi sedavou variantu boulderu Bobo (ostré lišty, jak jinak). Osmičku s lomítkem (7C+/8A) přelezl Rasťo Šulík: „Plné ruce chytů“.
Mezi ženami zaznamenala vítězka Agnieszka Ostrzalek přelez jednoho 7C: „Stoprocentní nakrytí“, stejné mety dosáhla i Kateřina Zachrdlová s boulderem (rozhodně nikoli mírami) „120 přes prsa, 200 v pase“. Katka pokusovala i „Mňam, mňam SD“ a rozhodně nebyla bez šance! Z dalších výkonů nelze nezmínit zejména desetiletého Marka Jeligu, který prásknul dvě 7C.
A ještě se musím zastavit u vedlejší soutěže „Ocún sběrač“. Tam totiž vznikla zajímavá situace, kdy vítězka porazila druhou v pořadí o jediný bod. Smůla, řeklo by se. Ne však na akci plné zázraků. Ona smolná dívenka, vyhrála bouldermatku jen o půl hodinky později v tombole. To fakt nechápu.

Cecky samou loknu měla 8A
foto by © Karel, Petr

krásné 7A nad ohništěm s ještě hezčí výlezovou spárou
foto by © Karel, Petr

Mňam, mňam 8A
foto by Standa Mitáč, www.aventuro.cz

ruce plné chytů
foto by © Karel, Petr

v okolí Bludného Holanďana
foto by © Karel, Petr

Jestli dnes máme večeřet kachnu, jsme o hladu. Člověk by nevěřil, jak jsou rychlé. Chcete-li dětem udělat radost, nekupujte jim kolo, ale hejno kachen.

Kapitola čtvrtá

DĚTI

Jak to tady čtete, asi tušíte, že děti mám rád. Já nevím, jak u vás doma, ale naši kluci se vrátili namotivováni, až s nimi není k vydržení. “Normální“ děti se teď cachtají ve volné čase u vody, ty moje visí ve sklepě. Samozřejmě na chytech! (aby nedošlo k nějakému omylu, „má děti rád … visí mu ve sklepě“). Padání dlouhodobě chce být o pohodě. Neznám lepší pohodu, než rodinku ve skalách, kdy si každý člen najde své hřiště. Ať už je to kámen, bunkr z chrastí, strom nebo domeček z klacíků. Žihleský les je na podobné aktivity ideální. Rovina, kameny všech velikostí, žádná houští, kopřivy plné komárů a klíšťat. Vynikajícím zpestřením byl Rock point dětský den. Zajímavá byla určitě i pravidla pro získání pěkné ceny „kolik roků, tolik boulderů“ (ze seznamu), která dávala šanci i tříletým capartům. Potěšilo i to, že okruh, který sloužil jako „hřiště“ pro děti, si prošli i někteří dospělí, kteří už byli v neděli notně unaveni a obroušeni.

mezi nejlehčí bouldery patřilo číslo 8
foto by © Karel, Petr

spoter musí být děcku vždy na blízku
foto by © Karel, Petr

Maminky starající se o způsobně se chovající děti nevraživě pokukují po našem raubíři stále pracujícím na večeři. Nejvyšší čas zabalit a vyrazit domů, dneska kachna nebude.

Kapitola pátá

NOČNÍ LEZENÍ

Když jsem Adamovi Ondrovi sdělil termín Beal petrohradského padání, byla jeho první reakce, že by se mělo lézt vzhledem k horku v noci. Asi netušil, že „magoři“ jako jsme my, to vezmou vážně. Adam sice dal nakonec přednost před „padáním“ systematickému tréningu na MS, rozjel ale něco, co nás všechny příjemně překvapilo. Na jednu stranu jsem se těšil na atmosféru, na druhé straně jsem měl velký strach ze „znásilňování“ lesa a samozřejmě i organizace. A vyšlo to! Atmosféra úžasná, tření parádní, sto metrů od akce by neměl bloudící Jeníček a Mařenka ani tušení, že se v lese něco děje. O to překvapenější by asi byli, kam se dostali. Dvě centrály, asi patnáct reflektorů o příkonu kolem osmi kilowatt. O půl noci bylo devět stupňů, kdo vydržel, nelitoval – drželo to! Možná až škoda, že moc lidí nezůstalo, přece jen únava z celodenního lezení byla znát, část lidí odradil i malý deštíček, který v podvečer vymaloval nad Sklárnou nádhernou duhu.

kolem jedenácté u ohniště
foto by © Karel, Petr

A jak dál? No jasně, že nekončíme. To vám přece nemůžeme udělat. Nějak musíme poladit to vstupné, něco udělat s tou nepřehlednou organizací kolem areálu (nic jiného tam prostě není), něco zase očistíme, něco zase přelezeme, něčím zase budeme živit ty naše webovky, ten náš slibně se rozbíhající facebook, naslibuju vás zase nějaký chyty, však vy víte, jak to je.

mezi milá překvapení patřila i skvělá kapela
foto by © Karel, Petr
Mějte se bando
Petr Resch 7. 6. 2014 mezi desátou a polednem na dopravním hřišti v Berouně, fakta následně doplněna doma

Pár videí:
Dětský přelez:
Video
Jan Novák, Cecky samou loknu měla 8A:
Video

Dvanáctý ročník Beal petrohradského padání