Morálovky, 'podlahy' a pivo za 60 centů v České republice
To je normální
Tomáš a Miroslav používají tu nejlevnější lezeckou výbavu, jakou jsem kdy viděl. Jejich karabiny, popruhy a smyčky jsou mišmaš veteše, kterou by nepoužil ani Chongo Chuck (pozn.překl. – legendární lezec žijící v yosemitském údolí).
Blonďatý Miroslav, s jeho povlávajícími vybělenými loknami á la David Lee Roth, si obléká purpurové flísové kalhoty s kostkovanými záplatami na zadku a kolenách. Tomáš (který má husté kudrnaté vlasy, míval však hlavu plnou dredů, dokud o všechny s výjimkou dvou “antén” nepřišel jedné noci v hospodě, kde ztratil vědomí a stal se obětí nůžek svých kamarádů) si obléká ponožky a svoje zašlé lezecké bačkory a odřené manšestráky a uvazuje si pláštěnku kolem ramen jako nějaký pás na náboje. Dva z nejvýkonnějších lezců v Adršpachu vypadají víc jako bezdomovci než uznávaní lezci.
Oba žijí prostými životy nedaleko Náchoda. Miroslav (30) pracuje jako pokrývač a Tomáš (24) šetří peníze na průvodcovskou firmu a pracuje v matčině obchodě s tabulovým plechem. Jsou si plně vědomi, že je v Praze nabízeno technologicky vyspělé lezecké vybavení, ale podobně jako většina Čechů, s kterými jsme lezli, mají malý zájem o vymoženosti třetího tisíciletí. Jen si zaháknou pár smyček a uzlů na svoje chatrné sedáky, které jsou tu skutečným pokrokem, neboť zdejší lezci ještě do konce 80. let používali jen prsní úvazek.
Tedˇ je to náš třetí den v Adršpachu a odešli jsme s Miroslavem a Tomášem na odpoledne do krásného shluku třicetimetrových věží. Ještě jsme s nimi nelezli a jsme nedočkaví, až uvidíme tyhle chladnokrevné šelmy lézt v českém stylu. Počítáme, že nás jdou provést nějakou příjemnou položenou plotnou za 5.8 (pozn. překl. – 5+/6- UIAA) nebo něčím podobným.
Namísto toho Miroslav shazuje svůj batoh pod spárou děsivě rozšířenou ve výduť. Vypadá to obtížně - nejmíň 5.10 (pozn. překl. – 7 UIAA) – a určitě ne příjemně.
Zjistili jsme, že tu jsou stupnice obtížnosti v zásadě nepodstatné – všechno je děsivé, od málo děsivého až po hodně děsivé. Převádění stupňů obtížnosti je navíc úplný multinárodní epos. Miroslav nejdřív říká obtížnost v české stupnici Tomášovi, ten ji převádí do německé stupnice UIAA a poté do francouzské stupnice a BAG následovně vyslovuje obtížnost ve stupnici YDS (pozn. překl. – US stupnice, tzv. yosemitská). Tedˇ, když jsme se dostali ke stupnici YDS, jsme šťastní, že jsme se ustálili někde v rozmezí 5.9 až 5.11+ (pozn. překl. – 6 až 8 UIAA).
“Velmi dobrá spára,” říká Miroslav a připravuje si matroš a přehazuje si přes ramena 11ti mm smyčky s uzly. Potom cvaká do sedáku několik pramenů perlonu, čtyři nebo pět zchátralých karabin, které byste schrastili někde na úpatí El Capa, a starodávnou slaňovací osmu. Potom cvaká do sedáku něco, co vypadá jako 2 a půl metru (pozn.překl. - v originále uvedena délka 8 stop, tj. 2,4 m) dlouhé zahrocené pravítko. Použije tuhle tyčku (která se mu klátí pod nohama a bouchá o skálu jako dřevěná zvonkohra) k nacpání uzlů do spár.
Problém je, že Miroslav nezakládá žádné uzly. Nejméně prvních 10 metrů, které se zdají být klíčové. Chrochtá si to vzhůru širokou spárou a rozhodně nevypadá, že by byl nějak vystresovaný a riskoval 10ti metrový pád do hliněného náručí pod sebou a nebojácně pokračuje dál. Dostává se skrz výduť, zakládá jeden ze svých uzlů velikosti pěsti, cvaká kruh, vytahuje střechu a vybíhá 18 metrů na vrchol. OUUU-KEJ……to bylo tak trochu sportovní.
Mezitím se Tomáš připravuje na vedení položené linie okolo 5.11, která vede na vedlejší věži s řadou kapes. Vidím ve výšce 15ti metrů kruh, nic víc. Ujišťuje mě, že to není moc těžké a že nemůžu odsud vidět tunelovitý zářez.
Tomáš se poklidně vydává vzhůru 5ti metrovou sekvencí kapes a BUM! – řítí se na zem, dopadá na záda a je roztažený jako andělíček ve sněhu. Leží tam dobu, co byste napočítali do tří a pak pomalu vstává a kašle.
“Do prdele! Jsi OK?” ptám se ho pobíhaje okolo.
“Jo, myslím, že jo,” říká Tomáš a setřásá si jehličí z vlasů a manšestráků. “Lezu hovno. Nelezl jsem tři měsíce. Zkusím to znovu. Tedˇ už nechci spadnout.”
Sundává si pláštěnku uvázanou jako nábojový pás kolem ramen a pouští se do sekvence kroků se stejně úděsným zoufalstvím. S roztřesenýma nohama zakládá pár chatrných třímilimetrových sňůr, cvaká kruh a bez pohromy se dostává na vrchol.
Během našeho 11ti denního pobytu v Adršpachu vidíme stále tutéž scénu: vědomi si nebezpečí Češi drze valí dloooouhééé nejištěné prásky, ale vypadá to, že jsou neteční vůči možným následkům. Jdou zpříma do toho, často na hranici svých možností riskují těžké pády. Žádné nacvičování toprope, Češi se prostě obujou, navážou a pak se uvidí. Tomáš vysvětluje svůj jednoduchý recept na to, jak přežít: “Když to cítíš, měl bys to udělat. Ale když to necítíš, no, pak si myslím, že bys to udělat neměl.”
BAG zkouší následovat Miroslava, který právě vyvedl cestu, ale strmá pěstní spára trhá její ptačí ručičky. Má těžce roztrženou ruku, která ji krvácí a díky Miroslavovu velkému průvěsu při jištění absolvuje řadu asi třímetrových pádů.
“Hodně dober! Dober!”
BAG háže držku.
“Dober!”
BAG háže držku.
Miroslav nezná víc než 50 anglických slov a slovo “dober” mezi ně evidentně nepatří. Poslouchám rychlou českou slovní výměnu mezi Tomášem a Miroslavem, kteří sedí na sousedících vrcholech a Miroslav dotahuje průvěs a natvrdo dobírá BAG, která leze rozšířenou spárou na vrchol.
“Páni! Omluvám se,“ říká BAG, když dolézá k Miroslavovi. “Je to hrozně široký….CO TO – SEŠ, KURVA, BLÁZEN, MIROSLAVE?!”
“Ne, ne,” odpovídá Miroslav klidně, “to je normální.”
Ukázalo se, že zatímco BAG tvrdě bojovala ve spáře, seděl nezajištěný Miroslav na hraně vrcholu a jistil ji PŘES RAMENO.
“Proč ses necvakl do slaňáku?!” běsní BAG. “Proč jsi nejistil přes osmu?”
„Ne, ne,“ odpovídá Miroslav tiše. “ To je v Česku normální.”
Pivní terapie
Po šesti dnech těchto nočních můr jsme se rozhodli pro odpočinek, abychom se zbavili stresu. BAG a Dickey si s nepřetržitě třesoucíma rukama balili cigára. Já jsem se nadopoval práškama, abych se otupil. Každodenní, celodenní hrůzná představení stupně R si vybraly svoji daň. Včera to bylo nejhorší: Dickey spadl do 4milimetrového uzlu (díky vůli boží držel) a zastavil se půl metru nad zemí. Já jsem se bláhově pustil do 36 metrů vysoké, nádherné strmé hrany (“Jsem si jistej, že tam nějakou smyčku založím…”) a totálně vyčerpaný zhruba tři metry pod vrcholem, ale 7,5 metru nad kruhem, jsem sletěl masivním 15ti metrovým obloukem dolů. To se stalo celkem třikrát a pak jsem se vzdal.
To bylo přesně ono: potřebovali jsme intenzivní PIVO terapii. Takže jsme strávili celý den plněním adršpašské Trojí Koruny: pitím ve třech adršpašských hospodách, přičemž naše oblíbená stála 15 metrů od chaty, kterou jsme si pronajali od Mocka a jeho ženy Nadi. Hospoda byla klasická: dlouhé dřevěné stoly, tradiční český guláš z vepřového a česneková polévka, vzduch nasycený hustým dusivým kouřem, půllitr plzeňského za 60 centů a atmosféra, jako všude, kde jsme v České republice byli, ohromně přátelská, i k podivným Američanům.
Naše přítomnost v tomto zapadákově, kde žije okolo 200 srdečných Čechů a kam zavítá jen málo Američanů, způsobila menší rozruch. Ostatně, v turistických brožurách o Adršpachu není nic v angličtině. Během naší první noci v hospodě jsme bezvýrazně zírali do jídelního lístku a neměli jsme tušení, co slova SVICKOVA nebo HOVEZI znamenají. Teď už nás číšník zná a směje se zmatený z našich krkolomných pokusů objednat si v češtině. Jedna fráze, kterou se nám dařilo vytočit, zní: TRE PIVOS, PROSIM – tři piva, prosím.
Prakticky to vypadá, že českému jazyku není možné rozumět. Výslovnost je od angličtiny tak rozdílná, že nejsme schopni říct, jestli vývěsní tabule říká “Prodej brambor” nebo “Pozor, vysoké napětí”. Dokonce i jednoduché slova lze zpackat – např. “NO” (pozn.překl. – autor má zřejmě na mysli české “nó”, „no jo“) znamená “ano” a “NE” znamená „ne“. Více než jednou jsme omylem řekli “NO” a skončilo to dalším kolem piv. Výslovnost Dickeyho jména je zdrojem veselí mezi místními, protože to v češtině znamená “Děkuji”. Dickey není zrovna radostí bez sebe, že už na dvou kontinentech si dělají lidi z jeho jména legraci.
Jonathan Thesenga, Rock and Ice 144/05, www.rockandice.com
kdyby to nebylo o nás. To podle nich 2,5m dlouhé šťouradlo hovoří celkem jasně o velkosti nadsázky všeho, co se tu píše.
Celkem sranda, ale pokud to někdo vezme vážně, jsme za idioty.
Je to prostě přehnané. Mě by zajímalo, jestli ti dva průvodci schválně před Amíkama machrovali, nebo si to fakt takhle Thesenga vybásnil sám. Třeba že se u nás jistí nahoře nezajištějej přes rameno, není normální. To jsem ještě neviděl. Každej se normálně cvakne a dá půlloďák, když tam ten slaňák je.
Souhlasim, ze clanek je prehnany, ale to s tim jistenim si tak neber. :) Neznam pripad popisovany v clanku, ale kdyz je slanak daleko, lehka cesta, lehky druholezec, vyborne misto na sezeni, tak to docela chapu.
Ja, na rozdil od jinych ctenaru, z toho citim spis obdiv a vylozenou laskavost a nadseni. Za tema legrackama a prehanenim. To prehaneni je preci normalni. Takoveto : "vypili jsme nejmin sto piv na osobu, pes velikosti kone, lano stare nejmin sto let..."
Ma psat o carokrasnem kousku zeme a uslechtilych obyvatelich prodchnutych laskou k nasemu vznesenemu sportu... to preci snad ne?!
Proste autor tomu dal zabavnou formu, pojal to, ze se dostal do sparu silencu v zapomenutem kraji v te divne Evrope.
Ovsem nejmin setri a nejvic strili do sebe a svych. Oni se tam zdeseny plouzej jak spraskany mezi vezema a nikam sami nevylezou. Uklidnujou se praskama s pivem a marne se snazi pozdravit mistni reci.
Mozna to dobirani pres rameno a podobne byl take zase hec na ty vyvaleny amiky. Nevim, neznam, ale dovedl bych si predstavit.
Ja si to precetl jete jednou a ten dojem je jeste silnejsi. Ze je to obdivne a ze si kluci tak trochu vzajemne zahrali divadlo.
Mozna i hadam podle svy ruky, ja kdyz lichotim, tak to vypada ze nadavam. :-)
Ale "chladnokrevny selmy v akci" a podobne, to je proste obdiv.
Zaplatovany katata, backory, starej cajk, vypecena spara a dobirani pres rameno... Ja bych chlapce podeziral, ze zahrali divadlo. :-)
On asi i dramatizuje svuj des a bezmoc.
Ja citaval i povidani o Camp4, ktery kdyby to nekdo vzal doslova, tak cely Yosemitsky lezeni v nejvetsi slave by byl jen nekonecnej mejdan. Harding tvrdi, ze se
Ja to omylem odklepl. :-)
ze na Nose musel hlavne vystrizlivet, na Down Wall byl maler, ze jim dola Brendy... kdyby to nekdo vzal doslova... on ale vecne nalitej notor nemohl byt. Ale tvrdi to o sobe, je nejspis takova posa. Misto patosu, filosofickejch prohlaseni a pod. z toho delat grotesku.
No asi seš fakt borec, když lezeš jako oni "ostatní" třeba jako "Miroslav". Tak to mi promiň nevěděl sem s kým mám tu čest, vlastně do teď mi to není jasný pane dementní anonyme.
No asi seš fakt borec, když lezeš jako oni "ostatní" třeba jako "Miroslav". Tak to mi promiň nevěděl sem s kým mám tu čest, vlastně do teď mi to není jasný pane dementní anonyme.
a kde jsem napsal že lezu tak jako oni?ty to fakt nemáš v hlavě v pořádku.jseš asi jen namachrovanej trotl kterej má jen plou hubu keců a nepřemejšlí když něco řekne.
ako bolo v origináli to -"dober" -"nahození"?
Nedáva to žiadny zmysel, tak len tipujem, že tam bolo "throw" v zmysle prudký, viac-menej nekoordinovaný pohyb smerom hore?
V originale:
"Take tight! Take!"
Whipper.
Prvni veta je jasna; whipper znamena bicovac, mrskac, cili ten, kdo pohani bicem, ale taky to muze byt prehazovac uhli. Misto nahozeni by mohlo byt treba svihnuti apod. Jestli mas lepsi napad, sem s nim. Pochopil jsem to tak, ze misto dobrani, Miroslav provesene lano proste nahodil, svihnul s nim v domneni, ze je zaseknute nebo tak neco....Kazdopadne proste nedobiral.
Take = dober - v podstatě když huláká druholezec, tak už už padá. Prvolezec to používá spíš když chce dobrat u jištění k odsednutí, když už letí, tak jsem z 95% slýchala "falling".
Take tight = dober hodně nakrátko.
No, tak s tim si dovolim lehce nesouhlasit. My znamy tady oznacuji slovem run-out situaci, kdy jim hrozi dlouhy pad a to v jakekoli situaci. Pokud bych ten clanek prekladal doslovne, tak by to podle Vas vypadalo takto: "Velke vzdalenosti mezi jistenim s hrozicim velkym padem, 'podlahy' a pivo....", coz by byla proste hovadina.
No prave, pad v "run-out" jen hrozi, ale (nejdriv :) ) neni. Je to o tom, ze v ceste s "run-outs" potrebujes moral ... takze treba "moralovky" (=moralove cesty)?
No, cesky se take da rict "dlouhy odlez". At to prebiram jak prebiram, tak osobne me prijde nejlepsi vyraz "moralovka", jak tu navrhla Lenka K., sice to neni uplne presne ono, ale prekladat se doslovne neda, zvlaste kdyz je v clanku plno slangu. Necham to, jak to je, pro lezce to ma smysl v zasade furt stejny
Mozna ziju v bludu. Ja mel za to, ze rum-out je kdyz se rozhodnes misto zakladani pofiderniho jisteni z mista kde se zrovna moc pohodove necitis utect smerem nahoru. Takove hop a nebo trop.
Ale jak jsem na to prisel, to sam nevim, takze to je asi blbost.
No ja nevim ale myslim si ze situace "rum-out" je velice neprijemna a ma mnoho ruznych variant. V horskem prostredi napr.Tater znamena ze se dobrovolnik oblece a vali dolu do doliny pro dalsi davku teto tekute moral. V prostredi chaty naopak svedci o naproste nezodpovednosti personalu ktery nezajistil dostatecne mnozstvi ustni vody na ranni kloktani. Ba ba to je velmi prekerni situace.
Piskovcove lezeni, a zvlast to v Adru, je urcite dost fenomen. Kruhy po deseti (i vice) metrech, dost casto absence cehokoli, kde by se dalo neco zalozit ... atd. Moral pak roste do nebeskych vysin.
Ale hovado, co si klidne sedne nezajisteny na hranu, ikdyz ma kousek od sebe slanak a dobira druholezce volne pres rameno je podle mne idiot, ktery ho bych s chuti nakopal do prdele, na celo vytetoval napis NEZADOUCI a v zivote bych ho uz nikam do skal nepustil. Honza
Moc pěkný článek o Adršpachu pohledem jinostranců. Koukám, že pro některé přispěvatele je ten pohled také jako z Ameriky. V Ádru musíš lozit častěji a pak pochopíš.Jestli dobíral přes rameno, tak to dělal proto, že věděl, že to je bezpečné...taky to někdy dělám. Když naopak omotávám lanem celou věž, tak si ani někdy moc nezalezu. Jako když se ráno probudíš a řekneš "hele mrak" to bude pršet, a já jsem odpovědný,no a tak půjdu raději na tu oslavu ke tchyni....
Jistit pres rameno jde. Chytal jsem tak minimalne desitky padu druholezce a i nejakyho prvo. Jenom na to musis vic vedet a vic myslet.
Nejde to hromadne doporucit, ale to, ze to nekdo dela, neznamena ze je idiot. :-)
Proboha, Honzo, proč tak vypjaté emoce? Proč rovnou idiot a ještě navrch nežádoucí? Jištění přes rameno je regulérním způsobem jištění spolulezce – v případě druholezce, a pokud je dobře prováděno, bývá naprosto bezpečné. Jediný problém spočívá v tom, že jištění přes rameno se musí umět (nejlépe mít dobře nacvičené někde na padostroji, aby se jistič vyhnul nepříjemným překvapením). Osobně dávám přednost starýmu spolehlivýmu borci, kterej už pár pádů odchytal a jistí mě přes rameno, před borečkem jistícím přes osmu zatímco valí s roštěnce klíny do kebule!
Netvrdím že se jedná o nejdokonalejší a nejmodernější způsob jištění spolulezce, ale už jenom když si uvědomíš, jak velikou třecí (brzdící) plochu máš k dispozici (oproti třeba osmě – a nedejbože při jištění druholezce shora), o kolik více citu máš při potřebě dát prokluz atd. Nezanedbatelným faktorem hovořícím pro jištění přes záda je i rychlost – na které bezpečnost často závisí, a neexistence pomůcek (se kterými lze při manipulaci udělat chybu). Nevýhodou tohoto způsobu jištění je především jisté jističovo nepohodlí a hlavně obtížnější manipulace v případě nutnosti spolulezce spustit (např. v případě zranění apod.). Velmi proto závisí na zkušenostech jističe, průběhu cesty (nevhodné se může stát např. v členitých cestách, nebo cestách s velikými pendly), vhodnosti místa pro jištění apod. Vřele tedy nedoporučuju tento způsob jištění méně zkušeným jedincům, kteří ne vždy odhadnou možná rizika s ním související. Naopak za doporučený způsob jej lze považovat v lehkých, nepříliš členitých, horských cestách např. při celodenních túrách v obtížnosti II – III., při překonávání podobné obtížnosti v nástupech a sestupovkých atd., při VHT atd. Jeho použití zrychluje postup, což nepřímo ovlivňuje bezpečí celé skupiny. Opět však připomínám – MUSÍ BÝT NACVIČENO a používáno zkušeným lezcem!
Podotýkám, že neznám konkrétní okolnosti za kterých dotyčný takto svého „zběsilého Amíka“ jistil. Je možné, že borci trochu frajeřili jak zde už bylo naznačováno, je také pravděpodobné, že Amíci tak trochu přibásnili – chtěli udělat čtivý článek (ve kterém si dělali srandu víc ze sebe než z okolí – což je věc hodná ocenění, trocha sebeironie by občas neškodila kdejakému lezci z Lezce) se spoustou pěkných fórů a historek (pravidlo všech těchto historek je zřejmé – musí mít pravdivý základ, ovšem pro potřebu vypointování příběhu lze jednotlivosti přizpůsobovat – tudíž bych viděl jako pravděpodobné, že ubohého Amíka jednou v bezpečné pozici a lehčí cestě kdosi odjistil přes rameno…).
Článek je pěkný, zábavný a čtivý. Autoři z něj musí mít radost, už proto, že je v něm cítit ona nadsázka – jen se bojím, aby se nenašlo příliš mnoho pitomců, kteří ji nepochopí a do onoho ráje „divokého lezení“ vyrazí s misionářskými úmysly s pocitem, že je třeba zde lezení kultivovat; nebo ještě hůř, nepochopí, a vyjedou s úmyslem zde zažít opravdu divoké dobrodružství a pozabíjí se nám tady :-) I když to snad tolik nehrozí, přecijenom Amíci jsou vesměs za okeánem, a amícčtí pitomci dobře vědí, že mimo Státy není kultura, takže je neopouští. A amícčtí nepitomci nadsázku pochopí, a kdyby náhodou do Ádru zamířili, tak si předem zjistí jak to je – třeba že se u nás nepíše azbukou, a kupodivu i zleva doprava :-))))))
Ostatne to dokazuje sama historka. Pokud ma neco spolecneho s realitou, a to asi preci jemon ma, tak neboha BAG do toho padala fest a zda se ze pokud pozdeji neumreli, tak padaji zivi a zdravi dodnes... :-)))
Tak to jsi se zase posunula o kousek blíž k živoucím legendám - takovýho Honzu Puše si ale fotěj běžně a on nevyžaduje víc, než tatranku (není-li, pak stačí horalka).
Předpokládám, že při jištění přes záda si jej chotí fotit kdekdo (jakožto bezpečák k tomu však podotákám, že sice nemám nic proti tomuto způsobu jištění - když tak jistí jedinec který to umí, ale mám značné námitky proti pohybu nezajištěných osob věnujících se fotoaparátům místo sledování toho kam zrovna šlapou, ve vrcholových patriích).
A jak mysliš, že se jistilo před 30-40 lety? Všechno jištění a slaňování přes prdel a přes záda! A pokud už někdo leze delší dobu a ví kdy si to může dovolit, např. při jištění dotyčné BAG, která měla max. 45kg. Hlavně nesuď něčí chování, když jsi tam nebyl. Celý článek je psaný s hodně velkou nadsázkou!!!
Moc jsem se nasmal. Ti amici maji ted zazitku plnou kabelu. Jen mam pocit ze ti kluci z Adru jim trochu hrali divadlo. Odpovidala by to mu veta „si obléká ponožky a svoje zašlé lezecké bačkory a odřené manšestráky a uvazuje si pláštěnku kolem ramen jako nějaký pás na náboje.“Ta plastenka k cemu ? Dal-neznam moc lezcu co by se nahore necvakli do jisteni a suverenne standartne jistili přes rameno na okraji skaly. To spis se tam natahl a tesne před tim nez dotycna BAG koukla na vrsek tak se vypnul. A taky mne napada jedna historka kdy před mnoha lety prijeli v zime do Tater Francouzi. Jako pruvodci se naskytli Honza Chroust a Ondro Pochyly. Něco lezli v severni stene Kezmaraku – Francouzi ve svých specialnich duplex botach, Chroust s Ondrou v dedeckovskych papucich s prezkou. ( nejakou kratkou dobu se v těchto papucich opravdu lezlo) Ty drzely na skale podstatne lip a Francci měli po lezeni jedine prani. Ziskat tyto zazracne samolezky. Samozrejme kluci rekli ze tyhle boty se delaji jen na zvlastni povoleni vlády a jsou extremne drahe. No ale když to tak strasne chteji ….snad by se nekde ve skladu ještě 2-3 pary nasly ….. no oni tam pristup mají… ale je to komplikovane … co zato ? Francouzi nabidli svoje duplexy. No tak kluci sebehli do Lomnice, v prvnim obchode koupili duchodky asi za 30 Kc a uz se vesele menilo par za par. Nic bych za to nedal ze tahle historka ještě koluje v Adru a mladosi se inspirovali.
Co se tyce jisteni přes rameno. Jistilo se tak mnoho let a je to naprosto spolehlivy zpusob jisteni ve skale. Jen se musí umet. Je podstatne lepsi nez jakekoliv jisteni přes technicke pomucky. I v pripade kdy chytnete pad natvrdo spolupusobi poddajnost lidskeho tela, a suponuje prokluz při jisteni jako napr. při jisteni přes osmu. Prakticky při tomto zpusobu jisteni není mozne vyrobit „tvrdou ranu“.( je to mozne , na pisku u kruhu, a da to praci) Ale musí se umet. A i pak jsou tady „viz Major“ Muj kamarad Raban, jinak spezialista na jisteni ktereho jsme pouzivali opravdu tam kde se bude litat, se zabil při tomto jisteni na Taktovce když jistil dlouhy pad prvolezce. Jinak i při tomto zpusobu je dobry zvyk se cvaknout do nejakeho jisteni. ( slanak).
Ahoj Richard
Fakt jsem se pobavila! Víc takových článků by to chtělo. Je zajímavé si poslechnout, jak vidí oni nás. že tam bylo nějaké to divadýlko není pochyb a tak gratuluji především hlavně hercům!
Jedno je jasny, ADR JE NAS A BUDE a ty amici z toho byli pekne na vetvi!! Tohle by si meli precist lidi v Irsku, zadnej adrenalin tu totiz nemaji a Adr..... proste bomba!
Adr club
Pro vaše doplnění, pokud by vám článek přišel moc nadnesený a nereálný, tak tohle jsou slova přímo od autora:
"Yes, yes it supposed to be funny! You know me -- I am always being humorous! We all loved our trip to Adr and all the fantastic people we met. The article is not supposed to be about "all" Czech climbers, but instead just about our visit and the fun we had." (Jonathan T.)
Registrace
Metodika
lezec.cz
To je normální
GPS a mapové aplikace