Je třináctého, přímo ideální datum na bigwallové lezení :-). Lucka již před nějakou dobou avizovala, že se chce věnovat také bigwallům. Je to sice disciplína, ve které má zatím nejméně zkušeností, ale snad o to víc ji to láká.

      Do rukou se mi dostal nový průvodce po Berchtesgadenských alpách, a tak volba, kam jet, byla jasná. Plán celkem taky. Nejde nám o to, přelézt co nejtěžší cesty, ale seznámit se s novou oblastí a naučit Lucku těm věcem, v kterých si doposud není jistá. Žádný učený z nebe nespadl.

      Cesta přes Budějovice na Salzburg sice není tak moc dlouhá, ale zato pomalá. První den jdeme na průzkum terénu. Bohužel nás obklopuje mlha, a tak se po celodenním bloudění pod stěnami, které jsme ani nespatřili, vracíme dolů na parkoviště, kde přespíme v autě.

      V sobotu ráno vyrážíme na Hochthron. Máme v plánu cestu Direkte Westwand “Renoth“ 7+/8-. Tentokrát se počasí vydařilo, a tak Lucka přehopsává cestu bez jediného zaváhání. Vždy jen s nejistotou, co řeknu na její jištění a štand. Ale ani v tomhle nejsem nespokojen.

      Neděli opět věnujeme objevování oblasti a nástupů k cestám. To už ale začíná být dost teplo a předpověď, že bude až 35 stupňů, není nějak příjemná. Poslední den lezení vstáváme raději dřív a upalujeme cca tři hodiny do kopce pod nástup. Cesta se jmenuje Eiskalt a je za 9-, ale v takovém horku nás ani její název nezchladí. Je to boj. Ani ne tak s cestou, jako s vedrem. Lucce se nepodařil díky drobnému pádu OS, ale i tak tu cestu měla celou pod kontrolou.

      I to je jedna z nových zkušeností pro Lucku. Ve vícedélkových cestách s vysokou klasifikací prostě jen stačí nalézt k expresce z jiné strany… a o tom, že by to mohlo být na OS, si můžete nechat jen zdát. Pro mě, a zvlášť v traverzech, to byl boj. :-( O co Lucka lezla rychleji, o to já pomaleji :-). Lucka už dříve nějaké vícedélky lezla, ale těmito dvěma tak trochu symbolicky odstartovala své plány, lézt ve velkých stěnách těžké cesty.