Cesta letadlem do severní Afriky s jedním přestupem v Londýně, ubíhá velice rychle - vystoupit z letadla, najít věci na pásu, znovu na check-in a opět do letadla, tentokráte už směr Marrakech. V podvečer, společně s našimi čtyřmi kamarády, nacházíme příjemný hotel kousek od velkého náměstí Jamma el Fna. Je příjemné zjistit, že ceny jsou stejné, ne-li nižší než před dvěma lety a že služby jsou na úrovni vyšší.
Tajine v pohoří High Atlas
foto by © Vojtěch Vrzba
Z předchozí zkušenosti vím, že je dobré přijet na autobusové nádraží brzy ráno, abychom stihli devítihodinovou štreku autobusem do Tinerhiru ještě za světla. Horský pas ve výšce asi 2260 m n. m. je snadno průjezdný a nic nenasvědčuje tomu, že je polovina prosince a tudíž by i „měla být zima“! Jedna noc v malém městečku, kde ráno nakoupíme zásoby a už se cpeme do starého taxíku i s velkými batohy. Posledních 12km a jsme na místě! Před námi známé a usměvavé tváře majitelů hotýlku Riad Toudra a cena za noc dokonce nižší než kdysi, nám připravují příjemné přivítání. Po zabydlení se v hotelovém pokojíku, který bude na dalších 20 nocí naší základnou, jsme na lezení po dvou dnech cestování docela natěšeni. S ostatními se vydáváme soutěskou Todra do lehkých rozlezových ploten a do kolmých technických stěn na
Jardin d’Ete. Cestou pokukujeme po možných směrech pro naše hrátky s vrtačkou. Po rozlezení se poprvé vysápeme do protějšího svahu k sektoru
Elephant, kde už začínáme zjišťovat, že formu bude potřeba „doladit“ a zvyknout si i na místní vápno. K večeru se nám podaří „naprogramovat“ jedno 7b+ a následně jej, jak praví moudrý Oliváč, pošleme do deníku:) Na první den to nebylo zlé....
Prodavači v Todra Gorge
foto by © Vojtěch Vrzba
Druhý den ráno jsme naprosto rozbití. Na lezení to dnes OPRAVDU nevypadá a tak nabalíme s Vojťákem vrtačku, akumulátory, dvě desítky nejtů a nezbytné proprietky a vyrážíme k našemu předem vyhlídnutému kameni, kde se v následujících hodinách pokusíme ukojit naše prvovýstupovské choutky. K našemu nepříjemnému překvapení jsou již nejlehčí směry v plotně obsazeny a tak nám nezbývá, než se zahledět do mírně převislé oranžové trojúhelníkové stěny, kterou jsme nazvali
Orange Triangle. Jejím prostředkem se nám matně rýsuje „lajna“, která by mohla být i lezitelná. První nýt osazujeme z předskalí, druhý z malého stopperu, který drží jen strachy v mikrotrhlince. Podobným způsobem, kdy se občas setkáme tváří v tvář s vytrženým fifi háčkem či skyhookem se propracováváme stěnou vzhůru. Na polici štand už je oproti předchozí dřině jen rutinní desetiminutová práce. Při prvním proslanění cesty je nám jasné, že to asi odhadnuté 7c nebude. Nu což, ocelový kartáč marocké výroby do „goldnčekehende“ (Vojťákova oblíbená fráze) a už se nám zpoza špinavé skály rýsují první chyty....tedy, jak pro koho! Nám se to zdá malé i na stupy. Po hodince a půl, kdy si připadáme spíše jako chameleoni (perfektně barevně ladíme se skálou) nám nezbývá, než se pokusit o nemožné – naprogramovat všechny kroky.
Správce v 6b
foto by © Vojtěch Vrzba
Martina Bendová v 6b
foto by © Vojtěch Vrzba
Nejde to, zmar střídá zoufalství a s přicházejícím večerem je nám jasné, že pokud tuto cestu vůbec vylezeme, bude to naše nejobtížnější. Co zbývá? Název! Je to naše první navrtaná cesta a co s ní bylo práce! První slova, která nás napadla, se snad nemůžou ani reprodukovat. Nakonec jsme usoudili, že bez našeho materiálního guru - Toma Rakoviče – bychom asi těžko do skály něco osadili.....takže: TOMRAK 8a (předběžná klasifikace). Tato cesta může mít i druhou délku, ale tu jsme vzhledem k psychickému i fyzickému rozpoložení nakonec nenavrtali.
Zuzka Filipová v 6c+
foto by © Vojtěch Vrzba
V následujících dnech jsme se jali potrénovat na místních převisech a trošku potrápit prsty v kolmicích, abychom se, dříve než odjedem, pokusili o prvopřelez této cesty. Rovněž jsme prozkoumávali okolní sektory a hledali další možnosti pro prvovýstupy. Nakonec jich nebylo málo. Kdykoliv přišel na řadu restday, nabalili jsme se harampádím a spěchali za nedotčenými směry. Obtížnost nehrála roli, důležitější pro nás byla linie, která měla být co nejpřímější. V sektoru
El Caos jsme v odpočincích mezi pokusy o přelez převislé hrany Kifi 7c+/8a navrtali na vedlejším kameni krátké cesty Warm Up Route 5b a silovou Falling Slowly 7a.
Jiřík při úklidu našeho pokoje v hotýlku Riad Toudra
foto by © Vojtěch Vrzba
Na oblíbeném Elephantu jsme prostoupili, a to hned dvakrát, krásným převisem dvoudélkovými cestami Tajine and Omelette 5c, 6b+ a Two Frozen Chaps 6a, 6c. Obě cesty nám přišli jako logické linie, které se druhou délkou spojují v jednom štandu. Největší dřinou bylo však čištění skály, které vždy zabralo nejvíce času a neslo s sebou asi 300kg poshazovaných kamenů. Naštěstí se nám vždy z tohoto sektoru podařilo případné oběti padajících předmětů (někdy se s kamenem poroučel i klíč na utahování nebo matka s podložkou) odlákat. Prvopřelezy byly obtížnostně spíše adrenalinového charakteru – nikdy nevíš, co se kdy a kde ještě ulomí! Vše zůstalo na svých místech a tudíž jsme mohli cestou ze skal namalovat nové výstupy Hassanovi do notýsku (Hassan = postavička, kterou nepřehlédnete. Pohodový týpek, takový místní lezecký guru a něco jako správce skal. Kreslí průvodce, se všemi se kamarádí a občas tahá kurzisty po okolních skalkách).
Todra Gorge ze sektoru Elephant
foto by © Vojtěch Vrzba
V dalších dnech jsme spíše lezli a do vrtání se nám zatím moc nechtělo. Při jednom dnu bez lezení, kdy se Vojťák nemínil hnout ze sluncem zalité verandy našeho hotýlku, jsem vyrazil na obhlídku dlouhé plotny, která byla vidět již ze silnice – sektor Dounab. Byly zde 3 cesty, z toho jedna tradiční (po vlastním) a hlavně – obrovský potenciál na cesty další. To, co se jevilo zdálky jako plotny, mělo charakter spíše kolmého lezení po mikrolištách. Po předchozích dnech, kdy jsme viseli v převisech sektorů „
Can Gullich“ a „
Can Mutant“ se toto jevilo jako příjemná změna. Neváhali jsme a druhý den jsme se vydali to tohoto sektoru něco „spáchat“. Vápno zde bylo celkem přívětivě měkčí než v jiných sektorech, proto nám práce ubíhala rychleji než obvykle. Během následujících dnů jsme osadili asi 40 nýtů v cestách délek do 35m. Všechny cesty mohou pokračovat případně druhou a třetí délkou, to však necháme na někom jiném. Nakonec zde vzniklo 5 krásných a technických lištovaček středních obtížností. (One Move Makes the Route 6a+, Side Effect 6b+, Zewling Day 7a, Maruja 7a+ a Shorty Tasty 7a+/7b).
Vojťák v cestě Kisho 8a/8a+
foto by © Vojtěch Vrzba
S blížícím se datem odletu, se vracela „povinnost“ přelézt i náš projekt – Tomrak. Od Hassana, který údajně cestu již zkoušel jsme měli informaci, že to možná bude i 8a+. Tuto skutečnost jsme ale přičítali jeho výškovému hendikepu – není to žádný čahoun a jeho 158cm je na tyto dlouhé tahy opravdu málo. Předposlední den jsem se do cesty nanominovali znova. Výsledek? Prodřené prsty a souvislý vodopád slov, který prostě nešel zastavit. Večer jsme si řekli, že bychom měli alespoň udělat nějaké fotky a tak i přes Vojťákovu i moji nevoli jsme opravdu druhý den ráno vyrazili opět na „místo činu“. Podařilo se nám přemluvit i Zuzici a vytáhnout ji do štandu, aby mohla pomoct s dokumentačními fotkami, když už jsme na ty přelezové skoro zanevřeli. Co čert nechtěl, v nejtěžším místě jsem trošku „přeprogramoval“ krokosled a ejhle! Ono to snad půjde!!!
Hodinka pauzy, ve které se do objektivu křenil Vojťák a hurá na pokus. Soustředěnost na maximální úrovni, všechny pohyby perfektní až na nejtěžší krok - dynamický nátah pravačkou do obliny..a? Při přidávání druhé ruky se pravačka smekla a já se poroučím dolů. S jedním necvaknutým nýtem je to docela slušná „řepa“. No nic, další hodina pauzy, kdy jsou nervózní ostatní (asi se chtějí sbalit a opravdu dneska večer odjet) a poslední pokus. Dopadl stejně, možná ještě o něco hůř...Takže už nezbývalo, než vysbírat expresky a následovat ostatní, v balení všech věcí. Rčení, které kdysi někdo podotkl „nemůžeš vylézt všechno“, se opět naplnilo.
Vojtěch Cihlář v cestě TomRak 8a
foto by © Vojtěch Vrzba
Ještě ten večer se přesouváme do Tinerhiru a odtud nočním busem do Marrakeche, kam přijíždíme nad ránem. Dobouchat se do smluveného hotýlku je trošku problém. Jsme neodbytní a tak nakonec kolem šesté ranní uléháme do spacáků. Probouzíme se před polednem a vyrážíme do víru obchůdků a krámků v místních pasážích. Nakupujeme suvenýry, obhlížíme památky a užíváme tepla, neboť již zítra večer budeme vystaveni čtyřicetistupňovému teplotnímu rozdílu – v Praze je totiž PATNÁCT pod nulou!!! Tak to můžeme v neděli jet na ledy.
Vojtěch Vrzba v cestě TomRak 8a 8a
foto by © Zuzka Filipová
Trhy v Marrakechi
foto by © Vojtěch Vrzba
Noční náměstí Jamma el Fna
foto by © Vojtěch Vrzba
Celkově se nám podařilo „zapomenout“ v Todře
89 nýtů s planžetami (vše Fixe) v dohromady 12-ti cestách od obtížnosti 5b do 8a (?).
Nemůžeme nepoděkovat všem, kteří nám jakkoliv pomohli:
Ukázka z průvodce od Hassana (high res)
foto by © Vojtěch Vrzba
Zdroje:
Materiál za přijatelnou cenu dodal Tomáš Rakovič
TR Walls
Oblečení a doplňky od firmy Marmot
Marmot
Finanční a materiální podpora od Oty Hrubana (Boulder Club v Zákupech)
Správcovi
Díky i všem, na které jsme se mohli po příjezdu těšit:)
Více fotek na stránkách:
Vojta Tomala
Praktické informace:
Letenka Praha-Londým-Marrakech a zpět za 5800Kč vč. poplatků (kupováno přes EasyJet v říjnu 2008)
bus Marrakech – Tinerhir cca 9h, cena 120Dh/osoba (kurs v prosinci 2008: 1EUR=11Dh)
taxi Tinerhir – Todra cca 20minut, cena 6-7Dh/osoba (po 19h je cena vyšší)
ubytování Hotýlek Riad Toudra, 25Dh za noc na osobu (spali jsme na matracích ve vlastním spacáku, všichni v jedné místnosti bez topení)
jídlo v hotýlku – snídaně 25Dh/osoba, večerní menu cca 80Dh/2 osoby (často jsme si vařili sami na betonové terase a bylo to bez problémů)
„kreslený“ průvodce od Hassana (35 stránek A4) cca 300Dh!!!