Pokud nezapomenete lezečky a sedák a jste ochotni slevit ještě víc než
Jirka ve svém Snu, nic není ztraceno!
Bylo to na šestitýdenní studijní cestě po USA, kterou jsem absolvoval na jaře roku 1997. Po návštěvě úřadů, médií a bůh ví čeho všeho v San Francisku, které bylo jednou ze sedmi zastávek po Státech, jsme dostali tři dny volna. Umluvil jsem jednoho z kolegů na výlet do Yosemitů. Byl to lyžař a Francouz, jako jediný našel pro tento typ výletu pochopení. Pod podmínkou, že tam budem jen pár hodin a pak pojedem na pobřeží k oceánu. Ve vypůjčeném autě jsme za čtyři hodiny byli na hranici parku, platíme vstupní poplatek a za chvíli už vidím zdálky
El Capa i Half Dome.
První pohled na El Capa a Half Dome po příjezdu do parku.
Tak jsme tady. Sjeli jsme dolů do údolí a po okružní jízdě s pohledy na Half Dome nebo Upper Yosemite Falls a další přírodní skvosty, Michelovi vysvětlím, že si fakt jako horolezec musím sáhnout na stěnu El Capa, no a třeba trochu zabouldrovat, že mě jako vyfotí.
Half Dome a Upper Yosemite Falls
El Capitan
Dojedeme autem kousek silnící ke stěně, lesem vyjdeme za 5 minut až pod nástup. Dotýkám se skály, je to fakt žula. Zakláním hlavu a splnilo to ta očekávání, dojem opravdu impozantní. Obouvám lezečky, kolem pasu maglajz pytlík a hrnu se do sokolíkové spáry. Micheli foť!
El Capitan, jihozápadní stěna, u nástupu cesty Little John, napříč stěnou vede zprava šikmo nahoru a doleva Salathé Wall, nahoře vpravo na hraně vede horní část The Nose
A pak si všimnu: asi jednu délku nade mnou ve stěně jsou dva lezci. Volám na ně, zda by mně nehodili fousa, že mám sedák. Mladí Amící to byli a že ne, že nemají čas, že to balí domů a tak. Přemlouvám je horem dolem, že jsem z Čech, že El Cap to je Mekka všech lezců světa, jsem tady služebně, jen na jedno odpoledne, že se sem už asi nikdy nepodívám a že mi to nemůžou udělat. Pak prý, jestli umím lézt, a to rychle. "Jo, jasně, to dovedu," zapřísahal jsem se. Tak se nakonec slitovali a hodili coura. Byla to sokolíková spára, ne moc těžká, 5.8 (Tak za 5 až 5+ UIAA) na žábu, ale musel jsem se snažit, abych lezl rychle a ve zbrklosti nespadl. No bylo to super, Michel fotil.
V první délce cesty Little John 5.8 na El Capa.
Dolezl jsem ke klukům, ti mi přiznali, že jsou úplní nováčci, a tak jsem při slaňování převzal iniciativu a radou jim pomohl s cestou dolů, takže se nakonec zdálo, že byli i rádi, že jsem k nim dolezl.
Slanění v cestě Little John, El Capitan.
Lanová délka, kterou jsem lezl, byla první ze třídélkové cesty Little John, pravou stranou za 5.8 (5 UIAA, skoro bych řekl, že to bylo těžší, 5+ nebo i 6).
Ve stěně El Capitana je vícero krátkých párdýlkových cest. Známá je například dvoudélková Moby Dick za 5.10a nebo její varianta Ahab za 5.10b.
Samozřejmě, že nejlepší bude, když se budete moci utrhnout na delší čas a vyzkoušet nejslavnější cestu The Nose nebo z jejího stínu vystupující Salathé Wall, obě lezitelné - tak 5.10 C2, tedy nějaké 6 UIAA a technicky A2, ale bez kladiva, ale to by bylo jiné povídání buď moje, jestli se mi podaří uskutečnit jiný sen, nebo povídání s někým jiným.
Spára dvoudélkové cesty Moby Dick 5.10 a na El Capa.
Lezení:
Materiál je drsná žula, většinou se leze kouty, spárami, sokolíky. Vklíněnce a friendy jsou nezbytné, vlastní skoby se v krátkých cestách ani v populárních big wallech tlouct nemusejí, štandy bývají vybaveny nýty, do big wallů se doporučují aspoň dvě sady friendů. Stěny El Capa jsou na jih nebo západ. Leze se zde od jara do podzimu. Nejvíce lezců je zde od půlky května a v červnu, a pak v září a v říjnu. V létě je vedro, ale leze se, na jaře se začíná od dubna, ale počasí může být nepříjemné, v zimě je tu sníh a led, i když bývají některé cesty suché. My jsme zde byli v dubnu a bylo krásně. Jsou to hory - vrchol kilometrové stěny El Capitana je ve výšce 2307 metrů n.m. Do big wallů je třeba brát zásoby vody, ale to je na jiné téma, protože takový výstup potřebuje řádnou přípravu a tom třeba někdy jindy.
Kde:
USA, Kalifornie, pohoří Sierra Nevada, park Yosemite, 4 hodiny jízdy ze San Franciska. Za vstup do parku se na hranicích v současnosti platí 20 USD/auto a týden nebo 10 USD za osobu/týden, která přijede např. autobusem). Po příjezdu do údolí bylo možné parkovat na parkovištích ve vesničce nebo na různých odpočívadlech u silnice. Nástup na El Capitana, je od silnice cca 5 - 10 minut mezi stromy, a bloky kamenů trochu do kopce.
Mapy:
Oficiální stránky Yosemitského národního parku
Camp 4, kemp horolezců a obálka knihy Yosemite Select, jednoho z mnohých průvodců
Kemp bivak:
V údolí je několik campů. Pro horolezce je nejvhodnější Sunnyside Campground, tedy Camp 4, (i proto, že tudy kráčela lezecká historie USA), který je asi 1 km na cestě z vesnice k El Capu. Nocleh by měl stát asi 5 USD.
Potraviny a voda:
Potraviny je možné koupit ve vesničce v údolí, levněji vyjdou v okolních městečkách. Voda je k dispozici na různých místech ve vesničce, v kempech apod.
Průvodce, mapy navigace:
Průvodců je celá řada. Spokojen jsem byl s knihou výběru výstupů Yosemite Select z vydavatelství Chockstone Press za cca 14 USD, nicméně řadu informací včetně top a mapek lze dnes najít již i na internetu buď placeně, nebo i k volnému stažení.
Web:
stránek je rovněž spousty
doporučeme příslušné stránky SuperTopo.com, kde najdete mnoho praktických informací, návodů a jsou zde k volnému stažení i aktuální schémata některých atraktivních výstupů jako např. The Nose.
Článek vychází jako druhý díl v rámci seriálu. Příště se podíváme do Grand Canyonu, jestli se tam leze. Předchozí a zároveň úvodní článek: Washington DC, USA