Po zkušenostech v oddíle jsem začal zkoušet - viz dále..

Po zkušenostech při nácviku slaňování, kdy se jedné adeptce „podařilo“  nezajistit lano, které spadlo, jsem se rozhodl zkoušet jiný způsob slanění. A tak jsem začal zkoušet a praktikovat slaňování bez převazu lezce. Vpodstatě jde o to, že při dolezu cesty  a  přípravě ke slanění lezec po zajištění odsedákem nerozvazuje úvazek, ale prostě nabere lano a přímo je protáhne do poloviny slaňákem. (V případě slanění ze šroub. Karabiny či „prasečího ocásku“ pak stačí nabrat pouze polovinu lana). Pak normálně založí, odepne a slaní. Nevýhodou je malé zkrácení délky lana pro slanění, možná i nutnost delšího provlékání lana.  Výhodou  - odpadne převazování a tedy hlavně pro nepozorné a nezodpovědné nemožnost ztráty lana ve stěně.  Lezec po slanění stáhne lano a může bez uvázání na další cestu, což je výhodné pokud jde t.zv. jednu za druhou. 
Další výhodou je, a možná ne nepodstatnou, a sice to, že umožňuje slanění bez použití odsedky. Jak? No prostě tak, že po dolezu (POZOR! Mnohdy je třeba jen jednou rukou) udělám vůdčák či lodní uzel na laně v patřičné délce od úvazu do sedáku. Procvaknu HMS a zajistím se.  Následně provedu slanění – viz výše. Při kratších délkách slanění je možno uzel vůbec nerozvazovat (jde opět o zkrácení cca 1m) a rozvázat prostě na zemi.

Podrobnosti  jsou patrny z obrázků.




Nevím, jak je tenhle způsob možný z pohledu metodiky, a proto bych prosil o vyjádření zainteresovaných.