Tatranské klasiky

Loni v září jsme měli v plánu týdenní výjezd do Bergellu, člověk ale míní a počasí je někdy zkrátka proti.

Tak tomu bylo i tentokrát. Od Chamonix po Gesäuse napadlo půl metru sněhu a na naše plány jsme tak mohli zapomenout. Poslední možností jak si někde v horách pěkně zalézt bylo obrátit pozornost na východ. Karpatskému oblouku se tlaková níže elegantně vyhnula a počasí v Tatrách slibovalo luxusní lezbu. Závěr byl tedy jasný, pojedeme do Tater a konečně si vylezeme všechny ty klasiky na které při našich víkendových rychloakcích nebylo dost času. Polezeme cesty maximálně do 7 UIAA a pojmeme to dovolenkově, trochu té turistiky nás taky nezabije.

Celá akce se tedy vyvíjela následovně:

Den první

Ráno vyrážím za slunečného počasí z Brna, Kubu nabírám v Olomouci a za nějaké ty 4 hodinky už mašírujeme na Popradské pleso s baťúžkama hezky nacpanýma železem, lany a pro jistotu i kompletní bivakovací výbavou. Podle hesla potřebuješ zrovna to, co nemáš, jsme toho vzali raději víc, s tím, že taková expedícia si žádá oběti. Na Popradseehütte poobědváme nějakou tu tyčku, klobásečku, špícek a už frčíme jenom s matrošem pod Ostrvu. Jako první cestu jsme vybrali Diešku (7-), toho jsme si chtěli vždycky vylézt a Kuba v něm dokonce kdysi zavěsil pytel, ideální cesta na odpoledne, aby se člověk po cestě autem hezky rozhýbal. Trochu nás překvapil šestkový koutek v druhé délce, který je těžší než se zdá. Nejkrásnější je ale čtvrtá délka - luxusní kout, do kterého jde dobře založit - hodí se větší friendy a ve výlezu je dokonce borhák! Po dolezení délky (zde končí také pěkná sportovní cesta Správny čas - 8) slaňujeme cestou zpět a spokojení s prvním úspechem se vracíme do BC.



1. Ostrva

foto by © archiv Michal Halva



Den druhý

Brzy ráno balíme opět baťůžky a běžíme Mengusovskou na Rysy. Naším cílem pro dnešní den je Centrální pilíř v Galérce Ganku (R. Antoníček a druhové, 1963, tehdy ještě V+/A1, RP: 7) . Po cestě potkáváme borce co lezli včera Studničku. Prý to bylo mokré a je tam zima, super, začínám se těšit. Ze Slobodného kráľovstva Rysy sestupujeme zpět na území Slovenska - pod Galérku. Kosa je teda pěkná, chvíli dokonce uvažujeme o Puškášovi, ale nakonec nastupujeme do Centrálního pilíře a už to jede. Musím říct, že Centrální pilíř mě svou krásou moc neoslovil. Spodní část cesty vede rozlámanými pětkami, které člověk odleze raději bez jištění a nahoře čekají dvě délky za 7, a to dost poctivé. K jištění je tu hodně starých rezavých skob pochybné kvality, některé jsem rukou vytáhl, když jsem zkoušel jestli drží. Dojistit to moc nejde, holt chce to se spolehnout na rezatice a nějak to přeplácat. S trochu nalomeným morálem dolézáme na vrcholovou polici a frčíme dolů, nejdřív po cestičce s mužíky a pak nějaké to slanění a jsme zpět v dolině. Kopec zpět na Rysy je aspoň pro mně utrpením. Morál na nule, už se mi nechce a nejradši bych to tady někde zapíchl. Se setměním se konečně dostáváme k chatě. Kapustnica, smažák a pivo spraví náladu, na sestup k Popradskému už ale síly nejsou. Usínáme na chatě pod Rysmi s pocitem dalšího splněného cíle.



2. Galérka - Centrálny pilier

foto by © archiv Michal Halva


Den třetí

Ráno po snídani běžíme zpátky na Popradské, přebalujeme věci a vracíme se k autu. Autem se přesunujeme do Tatranské Lomnice a vyjíždíme lanovkou (jak jinak:) na Skalnaté pleso. Tady je všude plno turistů, všichni se tady fotí v nejrůznějších pózách. Když konečně odjede poslední lanovka, je tady najednou klid a ticho, úplně jiný svět. Jdeme ještě obhlédnout jižní stěnu Kežmaráku. Zítra máme v plánu Obrovský kút (Dieška, M.Plzák, P.Pochylý, J.Unger-Zrust, 1967). Večer ještě navaříme, věci nahážeme do batohů (protiliščí opatření) a usínáme hezky na dřevěné terásce za svitu hvězd.

Den čtvrtý

Ráno je opět plech. Běžíme pod stěnu a nastupujeme do Obrovského kúta, ale hezky odspodu pilířem, žádný ojeb rampou. Spodek je velmi pěkné lezení, rozhodně doporučuji. Po osmi délkách jsme na rampě a tou se dostáváme do samotného "kúta" - Kout představuje krásné lezení v pevné skále. Štandy jsou osazeny borháky a k jištění je zde několik skob, zbytek jde krásně dojistit. Po přelezení kouta se rozhodujeme pokračovat  ještě nějakých 6 - 7 délek až na vrchol. S hřejivými paprsky večerního slunce jsme na vrcholu Kežmaráku a pozorujeme tu krásu kolem - Belianky, Lomničák, stín Kežmaráku sahající kilometry daleko.. Po krátké kochačce sestupujeme zpět na Skalnaté pleso.



3. Kežmarák - Obrovský kút

foto by © archiv Michal Halva


Den pátý

Ráno prší, ale přeháňka trvá sotva hodinku a už zase vylézá ta žlutá potvora. Nedá se nic dělat, budeme muset pokračovat v našem plánu. Ale aspoň dneska si dáme resťáček. Přesunujeme se, tentokrát po značce přes Svišťovku na Brnčálku a zbytek dne trávíme zewlingem a kriglistikou. Ještě obhlížíme Diretku v severce Malého Kežmaráku - náš zítřejší cíl.

Den šestý 

Ráno frčíme pod stěnu a pokoušíme se nalézt do Diretky, bohužel se nám nedaří zjistit, kde přesně cesta začíná. Spodek stěny vypadá jako kolmá pastvina s kameny o velikosti skříně až menšího autobusu. Po několika marných pokusech se rozhodujeme, že do Diretky natraverzujeme z Weberovky. Po dvou délkách Stanislawského komína zkouším znovu traverz vlevo do prostoru botanické zahrady, mezi volně položenými balvánky se pokouším z topa vyčíst ten správný směr. Po chvíli to vzdávám. "Nedá se nic dělat Kubo, musíme to dolézt Weberovkou". Holt není každý den posvícení. Weberovka představuje v létě celkem pohodové lezení, je dobře zajištěná skobami a zbytek se dá dojistit friendy. Celá vede v podstatě koutokomínem, klíčové místo je taky kout, jenom mokrý a rozlámaný. Za nějaké ty dvě hodinky jsme ve výlezu z komína a pokračujeme lehčím terénem po Nemecký rebrík. Tady už fouká silný vítr a pěkně to s námi mává. Sestupujeme rebríkem zpátky do doliny a v tu chvíli už mám pocit, že jsme u cíle. Za 6 dní se nám podařilo přelézt 4 klasické tatranské cesty. Svaly a kolena bolí z lezení i z přesunů. Sice ještě uvažujeme o něčem na Žeruchy, ale ráno je jasné, že v další cestě už bychom se trápili. Balíme věci a sestupujeme do Bielej vody a odtud po značce do Lomnice (cca 13 km) k autu.




4. Malý Kežmarák - Weberovka

foto by © archiv Michal Halva


Přesto, že jsme neměli v plánu žádné extrémní výkony, zalezli jsme si parádně, užili si kopců, skal, sluníčka a trochu i ten moráleček potrénovali. Co víc si může člověk od toho lezení přát....



5. Kežmarák - vrchol

foto by © archiv Michal Halva


Resumé - 6 dní - 4 klasické cesty ve 4 různých dolinách a stěnách:

Galéria Ostrvy: Dieška/Halás/Marek, 7-
Galéria Ganku: Centrálny pilier, 7, R. Antoníček a druhové
Kežmarský štít: Obrovský kút, 6, Dieška, M.Plzák, P.Pochylý, J.Unger-Zrust
Kežmarský štít Malý: Weberovka, 6 (po Nemecký rebrík), B. Chwascinski, W. Orlowski, W. Stanislawski

Účastníci:

Michal Halva
Kuba Ferenc
www.bily-pracky.net



Michal   [úpravy] 10:07 10.06.2012

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 parada20:21:13 10.06.2012
Naprosto famozni clanek bórci. Hned sem dostal chut na Tatry a nakou z klasik, ktere popisujete. Lets rock...vic takovych clanku
Mrkvaodpovědět 
 Re: parada09:24:21 11.06.2012
Presne tak, klobouk dolu a jen tak dal
upmanodpovědět 

 Jó, Tatry10:29:46 11.06.2012
Fakt pěkně sepsáno. Potěšilo a více takových článků by neuškodilo.
Steveodpovědět 

 Sikulove13:11:48 11.06.2012
Peknej clanek, Michale! Do Diretky se da natraverzovat po cca 40 metrech Weberovky. Jdes tak patnact metru po travnatych policich, nejlip smerem k vyrazne bile plotnicce, u ktere je i stand (lepene ucko). Nastup tema previslyma travama jsem taky nepochopil.
Petricekodpovědět 
 Re: Sikulove13:21:40 11.06.2012
Tam jsem to někde zkoušel najít, ale nemohl jsem to trefit. Ještě to někdy zkusíme.
Michalodpovědět 
 Re: Sikulove13:26:20 11.06.2012
Již celé generace lezou přímo :-)
odpovědět 
  Re: Sikulove13:45:22 11.06.2012
No uznávám, že Diretka začínající traverzem je trochu oxymoron, ale my už lezeme jenom hezké cesty pro radost. Botaniku a kamenolomy cíleně nevyhledáváme.:-)
Michalodpovědět 
   Re: Sikulove22:46:59 11.06.2012
Rovne je to lepsi nez to vypada :-)
zobanodpovědět 

 skvělý14:28:26 11.06.2012
Paráda,hezká akce. Takový články tady jsou potřeba jako sůl,konečně normální lezení..
Petrodpovědět 

 Tatry20:16:45 11.06.2012
Já na své první lezení v Tatrách ještě stále čekám, ale tyhle články mě hodně motivují. Už, aby to bylo :-)
lezomilodpovědět 
 Re: Tatry21:39:07 11.06.2012
tak bacha
pavelhovnolezecodpovědět 
 Re: Tatry14:59:21 14.06.2012
mozna te namotivuje i tohle hezky video... ;-) http://vimeo.com/33652146
pepasodpovědět 

 sestup z galerky na popradske08:30:14 12.06.2012
je poněkud praktičtější přes zlomiska. z pravého okraje galerky obejít zprava vrchol malého Ganku do Bartkovy štrbiny, a lehce (kromě metrového dvojkového fleku) dolu na suť a pohodově po travičce a staré ulehlé suti furt dolů rovnou za nosem na popradské. proti té vonányji v suti ze severu na váhu se ušetří určitě dvě hodiny.
jinak pěknej vejlet.
Lukas B.odpovědět 

 dotaz22:09:11 23.07.2012
"nastupujeme do Obrovského kúta, ale hezky odspodu pilířem, žádný ojeb rampou"
jak to myslíte? já jsem koutem slanoval (od nástupu pod obrovký kout), po těch okách co tam jsou. rád bych si kout vylezl...
kde je tedy přesně tato cesta? díky
honza k.odpovědět 
 Re: dotaz09:21:19 25.07.2012
Obrovský kút tvoří v podstatě horní třetinu stěny. Někdo to leze tak, že natraverzuje rampou zleva až pod kout a vyleze si jenom ten - 4 délky za 6 a zase slaní. Originál cesta od Diešky a spol se ale nastupuje odspodu z Lievikového kotle - cca 8 délek po rampu, pak 2-3 délky rampou a pak koutem. Tady je to krásně vidět: http://www.tatry.nfo.sk /f.php?f=stity//0294//029407.jpg
Je to cesta č. 7. Určitě doporučuji vylézt si to celé a pokračovat až na vrchol (celkem 19-20 délek pěkného lezení).
Michalodpovědět