Loni v září jsme měli v plánu týdenní výjezd do Bergellu, člověk ale míní a počasí je někdy zkrátka proti. Tak tomu bylo i tentokrát. Od Chamonix po Gesäuse napadlo půl metru sněhu a na naše plány jsme tak mohli zapomenout. Poslední možností jak si někde v horách pěkně zalézt bylo obrátit pozornost na východ. Karpatskému oblouku se tlaková níže elegantně vyhnula a počasí v Tatrách slibovalo luxusní lezbu. Závěr byl tedy jasný, pojedeme do Tater a konečně si vylezeme všechny ty klasiky na které při našich víkendových rychloakcích nebylo dost času. Polezeme cesty maximálně do 7 UIAA a pojmeme to dovolenkově, trochu té turistiky nás taky nezabije. Celá akce se tedy vyvíjela následovně: Den první Ráno vyrážím za slunečného počasí z Brna, Kubu nabírám v Olomouci a za nějaké ty 4 hodinky už mašírujeme na Popradské pleso s baťúžkama hezky nacpanýma železem, lany a pro jistotu i kompletní bivakovací výbavou. Podle hesla potřebuješ zrovna to, co nemáš, jsme toho vzali raději víc, s tím, že taková expedícia si žádá oběti. Na Popradseehütte poobědváme nějakou tu tyčku, klobásečku, špícek a už frčíme jenom s matrošem pod Ostrvu. Jako první cestu jsme vybrali Diešku (7-), toho jsme si chtěli vždycky vylézt a Kuba v něm dokonce kdysi zavěsil pytel, ideální cesta na odpoledne, aby se člověk po cestě autem hezky rozhýbal. Trochu nás překvapil šestkový koutek v druhé délce, který je těžší než se zdá. Nejkrásnější je ale čtvrtá délka - luxusní kout, do kterého jde dobře založit - hodí se větší friendy a ve výlezu je dokonce borhák! Po dolezení délky (zde končí také pěkná sportovní cesta Správny čas - 8) slaňujeme cestou zpět a spokojení s prvním úspechem se vracíme do BC. Den druhý Brzy ráno balíme opět baťůžky a běžíme Mengusovskou na Rysy. Naším cílem pro dnešní den je Centrální pilíř v Galérce Ganku (R. Antoníček a druhové, 1963, tehdy ještě V+/A1, RP: 7) . Po cestě potkáváme borce co lezli včera Studničku. Prý to bylo mokré a je tam zima, super, začínám se těšit. Ze Slobodného kráľovstva Rysy sestupujeme zpět na území Slovenska - pod Galérku. Kosa je teda pěkná, chvíli dokonce uvažujeme o Puškášovi, ale nakonec nastupujeme do Centrálního pilíře a už to jede. Musím říct, že Centrální pilíř mě svou krásou moc neoslovil. Spodní část cesty vede rozlámanými pětkami, které člověk odleze raději bez jištění a nahoře čekají dvě délky za 7, a to dost poctivé. K jištění je tu hodně starých rezavých skob pochybné kvality, některé jsem rukou vytáhl, když jsem zkoušel jestli drží. Dojistit to moc nejde, holt chce to se spolehnout na rezatice a nějak to přeplácat. S trochu nalomeným morálem dolézáme na vrcholovou polici a frčíme dolů, nejdřív po cestičce s mužíky a pak nějaké to slanění a jsme zpět v dolině. Kopec zpět na Rysy je aspoň pro mně utrpením. Morál na nule, už se mi nechce a nejradši bych to tady někde zapíchl. Se setměním se konečně dostáváme k chatě. Kapustnica, smažák a pivo spraví náladu, na sestup k Popradskému už ale síly nejsou. Usínáme na chatě pod Rysmi s pocitem dalšího splněného cíle. Den třetí Ráno po snídani běžíme zpátky na Popradské, přebalujeme věci a vracíme se k autu. Autem se přesunujeme do Tatranské Lomnice a vyjíždíme lanovkou (jak jinak:) na Skalnaté pleso. Tady je všude plno turistů, všichni se tady fotí v nejrůznějších pózách. Když konečně odjede poslední lanovka, je tady najednou klid a ticho, úplně jiný svět. Jdeme ještě obhlédnout jižní stěnu Kežmaráku. Zítra máme v plánu Obrovský kút (Dieška, M.Plzák, P.Pochylý, J.Unger-Zrust, 1967). Večer ještě navaříme, věci nahážeme do batohů (protiliščí opatření) a usínáme hezky na dřevěné terásce za svitu hvězd. Den čtvrtý Ráno je opět plech. Běžíme pod stěnu a nastupujeme do Obrovského kúta, ale hezky odspodu pilířem, žádný ojeb rampou. Spodek je velmi pěkné lezení, rozhodně doporučuji. Po osmi délkách jsme na rampě a tou se dostáváme do samotného "kúta" - Kout představuje krásné lezení v pevné skále. Štandy jsou osazeny borháky a k jištění je zde několik skob, zbytek jde krásně dojistit. Po přelezení kouta se rozhodujeme pokračovat ještě nějakých 6 - 7 délek až na vrchol. S hřejivými paprsky večerního slunce jsme na vrcholu Kežmaráku a pozorujeme tu krásu kolem - Belianky, Lomničák, stín Kežmaráku sahající kilometry daleko.. Po krátké kochačce sestupujeme zpět na Skalnaté pleso. Den pátý Ráno prší, ale přeháňka trvá sotva hodinku a už zase vylézá ta žlutá potvora. Nedá se nic dělat, budeme muset pokračovat v našem plánu. Ale aspoň dneska si dáme resťáček. Přesunujeme se, tentokrát po značce přes Svišťovku na Brnčálku a zbytek dne trávíme zewlingem a kriglistikou. Ještě obhlížíme Diretku v severce Malého Kežmaráku - náš zítřejší cíl. Den šestý Ráno frčíme pod stěnu a pokoušíme se nalézt do Diretky, bohužel se nám nedaří zjistit, kde přesně cesta začíná. Spodek stěny vypadá jako kolmá pastvina s kameny o velikosti skříně až menšího autobusu. Po několika marných pokusech se rozhodujeme, že do Diretky natraverzujeme z Weberovky. Po dvou délkách Stanislawského komína zkouším znovu traverz vlevo do prostoru botanické zahrady, mezi volně položenými balvánky se pokouším z topa vyčíst ten správný směr. Po chvíli to vzdávám. "Nedá se nic dělat Kubo, musíme to dolézt Weberovkou". Holt není každý den posvícení. Weberovka představuje v létě celkem pohodové lezení, je dobře zajištěná skobami a zbytek se dá dojistit friendy. Celá vede v podstatě koutokomínem, klíčové místo je taky kout, jenom mokrý a rozlámaný. Za nějaké ty dvě hodinky jsme ve výlezu z komína a pokračujeme lehčím terénem po Nemecký rebrík. Tady už fouká silný vítr a pěkně to s námi mává. Sestupujeme rebríkem zpátky do doliny a v tu chvíli už mám pocit, že jsme u cíle. Za 6 dní se nám podařilo přelézt 4 klasické tatranské cesty. Svaly a kolena bolí z lezení i z přesunů. Sice ještě uvažujeme o něčem na Žeruchy, ale ráno je jasné, že v další cestě už bychom se trápili. Balíme věci a sestupujeme do Bielej vody a odtud po značce do Lomnice (cca 13 km) k autu. Přesto, že jsme neměli v plánu žádné extrémní výkony, zalezli jsme si parádně, užili si kopců, skal, sluníčka a trochu i ten moráleček potrénovali. Co víc si může člověk od toho lezení přát.... Resumé - 6 dní - 4 klasické cesty ve 4 různých dolinách a stěnách: Galéria Ostrvy: Dieška/Halás/Marek, 7- Galéria Ganku: Centrálny pilier, 7, R. Antoníček a druhové Kežmarský štít: Obrovský kút, 6, Dieška, M.Plzák, P.Pochylý, J.Unger-Zrust Kežmarský štít Malý: Weberovka, 6 (po Nemecký rebrík), B. Chwascinski, W. Orlowski, W. Stanislawski Účastníci: Michal Halva Kuba Ferenc www.bily-pracky.net
|