Lezec - Zpravodaj

31.8.
V Dubai 7h spánku, uteklo to. Družíme se, budem super parta. Během letu do KTM se nám v zapadajícím slunci ukazuje Annapurna a asi i Manaslu – nádhera, respekt. V KTM vše v pohodě, mám pěknou rýmu. Kluci paří na střeše, já jdu spát. Jo jdeme přes Larkya Pass.

3.9.
Den odjezdu – ráno balení, v 9:00 odjezd busem – konečně. Předchozí 2 dny byl záhul. Sem trochu zdrcenej z těch prachů. Do hor se těšíme. Cesta do Besi Sahar 8 hodin busem, dobrodružná. Spíme už na začátku treku.

6.9.
První pořádnej den, 1100m převýšení. Už jdem mimo civilizaci, prales, stezička. Spíme v Puktu Kharka 3000m. První hovory o jídle. Krásná pařba. Kytárka. „Tlačenka z červený pandy.“ Hustě jsme se ožrali.

foto by ©

8.9.
Snídaně v pět. Mlha – startujeme po 6:00. Mlha se rozplývá – neuvěřitelná nádhera. Hory všude okolo. Vévodí jim Manaslu 4,5 km nad náma. Summit day, koukáme na cestu z C3 na vrchol. Do Larkia La (5106m, 1400m převýšení) docházím v pohodě mezi prvními. Je tam krásně. Chvíli spím, čekáme na ostatní, začíná být zima. Moje taktika „slow but steady“ funguje. Kejklas ani po 2h nedochází, ze sedla jdu s Karlem. Zkurvená moréna, je to dlouhé. Po cestě úžasné jezero a výhledy. Spíme v Dharamsale 4460m. Začíná mi to docházet, začínám se těšit, ještě dva dny. V noci nespím – hlavou mi běhají dost divný myšlenky co se sebou.

9.9.
Sestup do Samagonu. Neuvěřitelné výhledy. Manaslu – sledujeme celou výstupovou trasu. C1 už 8 stanů. Cesta ledopádem peklo. Klídek, zítra výstup do BC. Nabíjím foťáky. Je tu dost expedic. Poslední wifi. Podle počasí má o víkendu sněžit. Těším se, ale mám velký respekt. Ta hora je nádherná. Tomáš má narozeniny – dort, mňam. Dal bych si maso.

10.9.
Ráno nádherný výhled na Manaslu – nádhera. Místní nosiči nám berou věci – hádky, zničili pár batohů. Výstup 1300m. Konečně v BC - sen se splnil. Nádhera. Cítím se OK. Zítra s Tomem zkusíme C1, spím s Márou. Bude to paráda. V noci dost prší, začínám číst „jestli je ráj“, super kniha.

foto by ©

13.9.
Předpověď nevyšla – ráno vyrážíme. Cílem je C1 (spát) a pak se uvidí. Krejčus a spol vyrážejí se 40kg batohama – nesmyslné. Do C1 dorážíme po 4h. Polda je celkem KO, ale míří do horní jedničky. My dáváme šlofíka, travellunch a večer jdem s Tomem za klukama. Krejčus a spol dorážejí úplně na kaši, staví stan vedle nás. Večer je nádherně. Fotím o 106. Domlouváme vysílačkou výstup do C2. Noc: hrozná, vůbec sem nespal., klasutrofobie. Asi budu muset chodit sám.

14.9.
6:00 budíček, cítím se OK, ale fakt mi vadí další 2 chlapi ve stanu. Vyrážíme s vynáškou. Spojujem se s Betonářema a Ostravou. Po prvním výšvihu začínám být KO. Po každých 10 krocích se motám, chce se mi zvracet. Otáčím 5950m, předávám materiál. Sem úplně v prdeli – motám se, klopýtám. Do C1 dorážím úplně KO, sem rád že vidím kluky (Krejčus, Kejkla). Skládám se do předsíňky stanu a spím. Mára sjel do BC, bylo mu blbě. Další dva dny má být luxusně, chtěl bych do C2 a pak hned dolů. Kluci šli do C2 5h, prý úplně prošití, ale je tam krásně. Odp se cítím dobře. Doráží Mára, nálada super. Do C1 míří zástupy lidí, chci vyrazit ráno v 5:30 abych se vyhnul frontám na fixech. Vedle si stavějí stan Australané (sympatický pár). Jdu spát v sedm, drobně sněží. Na 6:00 domlouvám rádio s C2. Celou noc hustě sněží, několikrát odhrabávám stan. Ve 3 ráno se začíná blýskat, bouře trvá cca hodinu, mezi hromy slyším dunět laviny. Myslím na kluky v C2. Proč to dělám? Jsem rozhodnutej jít do BC. Odkopávám stan. Krejčus a spol chtějí stále do C2. Volám si s C2, potvrzují také sestup. V osm mi z C2 potvrzují sestup, objevuje se slunce – vyrážím dolů. Za 10 min se slunce vytrácí a začíná opět sněžit. Totální difuze, chvíli hledám začátek fixů, trhliny jsou zapadané, je to boj. Po 3h jsem v BC – Mingma a Bim mají radost. Dlabu těstoviny a mám radost, že jsem sestoupil. BC pod sněhem. Přichází na pokec Tráva. Dochází Tom a Pavel, ostatní zůstali v C2. Přemýšlím, jestli nejsem sračka.

foto by ©

foto by ©

17.9.
4:00 kašička, vyrážíme. Jsem zvědav jak mi to půjde, jestli to dám. Jdem kolem horní jedničky, stany namrzlé, je to jako na hřbitově, posvátné ticho. Jsme úplně sami, stoupáme křupajícím firnem. Jde mi to. Kolmý výšvih si užívám. V C2 jsme po 4 hodinách. Vaříme, klábosíme, plánujem další výstupy. Začíná sněžit. Ve 4 se vracejí šerpové z fixování do C3, spadla tam lavina. Stále sněží. C2 není dobré místo kvůli lavinám. Z BC nám hlásím předpověď a radí sestoupit. Cesta do C3 je neprůchozí, V 19:00 se rozhodujeme k sestupu. Stále hustě sněží, lepší sestoupit. V C1 jsem za 60min, celkem to šlo, jen párkrát jsme slyšeli nad námi dunění padajcího ledu nebo laviny, nepříjemné. V 11 jsme v BC. Dobré rozhodnutí.

20.9.
Celý den prozevlovaný, ráno jasno, pak zas déšť. Kluci (T+P) v C2, zbořený stan po sněžení ze 17.9. sem otrávený, nebaví mě to.

foto by ©

21.9.
Ráno jasno, v 5:00 relace, kluci jdou do C3, Mára sestupuje. Opět řešíme meteo. Nasouvá se fronta, řešíme co a jak. Já jdu 100% do C1 a uvidím, zda předpověď vyjde, kdyžtak se vrátím. Nakonec vyrážím s Betonem a Ostravou. V C1 zůstávám sám, kluci chtějí rovnou do C2, já se necítím. Sám na Manaslu.

foto by ©

foto by ©

23.9.
Snídám polívku (jediné jídlo dne). V 5:30 vyrážím z C2, -18. Nádherný východ slunce, nepopsatelné. Po 3h v C3, fotím o 106. V BC pršelo, měli strach. Bavím se s klukama, v 11 scházím do C2, málo piju. Jsem KO. Nahoru míří první šerpové s kyslíkem a fixama do C4. Krejčus a spol vyrážejí do C1, snad jim to vyjde! Mě je večer blbě, průjem, nic nejím, ale BC si užívám. Potřebuji 48h odpočinku.

24.9.
Zevl v BC. Je pěkně. Sledujeme šerpy mířící do C4. Je mi blbě, nejím, mám průjem. nefunguje ercefuryl, smecta, nic. T+P vyrážejí k vrcholovému pokusu. Vrcholové okno se blíží. Nevím co mám dělat.

foto by ©

25.9.
Stále průjem. Taxidriver. V předpovědi Jet stream. P+T se vracejí z C2. Kejklas konečně v C2:-)

27.9.
Nahoře funí jak sviňa. Naše stany v C3 jsou pohřbené pod sněhem (kluci je vůbec nenašli!!!). Kluci (mára, krejčus + trávovci) sestupují. S Márou se vytrhává fix. Trhliny mezi C2 a BC začínají být dost nebezpečné. Zatím nikdo nevylezl do C4. Nahoru míří 50 klientů komerčních expedic. Vrcholové okno stle sedí na 30. – 1. Tomáš je KO, budu vyrážet s ním 28.9. večer. Začínám mít divný pocit. To neustálé váhání a spekulace mi vadí. Ráno zase průjem, už nevím co mám dělat, vždycky sním alespoň snídani, pak se brutálně poseru a celý den už nic nemůžu sníst. Část fixů mezi C1 a C2 strhal lavina. Po dlouhé době všichni v BC – super:-) Vynikající banana cake.

foto by ©

28.9.
Ráno poslední možnost – žeru všechny léky na sračku co mám (endiaron, imodium, reasek, hodne endiaronu). Na Pavlovi vyžebrám pár snickersek. Ve 3 ráno vyráží první skupina k vrcholu. Advaenture consultants a HimEx to otáčejí a definitivně končí. Po večeři vyrážíme s Tomem do C2. Nedá se to popsat – je úplněk, vidět jak ve dne. Nemluvíme, mizí za námi poslední světýlka BC. Jsme v říši osmitisícovky. Oba jsme z toho úplně hotoví. Celkem běžíme, vůbec se nezadýchávám. Kolmé úseky do C2 lezu čistě. Jen ke konci je se do mě dává pořádná zima. Za 5,5 h jsme z BC v C2! Spíme v Trávově stanu., musím se hodně zahřívat.

29.9.
V C2 spíme pár hodin, pak lenošíme a klábosíme s ostatními. Plánujem logistiku s Pavlem. Potřebujem info o stavu stanu z C3. Po rádiu se dozvídáme, že je zcela zasypaný, ale použitelný. Ve 3 vyrážíme nahoru. Tom jde rychleji, dorážím v 6pm. Je strašná zima. Stan vykopán, ale nepoužitelný. Spíme v polorozbořeném německém stanu. Tomáš je úplně KO, musím se o ně j starat. Hrozná noc.

30.9.
Moc nespíme. V 5:30 začínáme vařit. V 7.00. vyrážíme jako první do C4. Nádherný východ slunce! Ráno zas sračka (v -25). Oba se trápíme. Neuvěřitelná šňůra komerčních klientů s O2. Od 6950m je mi blbě, motám se. Po gelu zvracím. Nechci riskovat, otáčím v 7100m. V C3 sem mrtvej, jím cizí puging, spím ve stanu Ostraváků (hrob), mám zimnici, večer znovu zvracím. Zítra znovu zkusím C4, ale moc tomu nevěřím. V noci velká zima, vše ve stanu pod jinovatkou.

foto by ©

foto by ©

1.10.
Kluci jdou na vrchol. Já vstávám, dávám 1l čaje s gelem a čekám na Máru s Krejčusem. Nejdou, v 8:30 vyrážím. Jdu co krok to nádech. Jde to. Po 6h dorážím do C4, celkem vyřízený ale šťastný. Kluci už se vrací z vrcholu do C2 nebo C3. C4 už vypadá strašidelně se zbytky stanů. Bavím se s Betonářema, Martin si musel píchnout Dex, sou dost vyřízení. Vystoupám 120m nad C4, fotím, výhledy na Annapurnu, Dhualágiri. Sem strašně unavenej. Beru nějaký věci od Tomáše, půjde na druhý pokus (mrzly mu nohy). Chvíli zvažuju zůstat a zkusit to taky, ale není kde spát (všechny stany plný). Sestupuji z posledních sil s Betonářema. Velká koncentrace, udělat chybu je dost snadné. Já jdu do C3 oni ještě sjíždějí do C2. Noc hrůzy v C3, halucinace (igráček, fraktály). Mám pocit, že jsem v hrobě, už několik dní téměř nejím, hotovo.

foto by ©

foto by ©

2.10.
Přichází Polda, vykopáváme stan. Sem úplně na sračky, do C2 docházím po 3,5h. Můžu jen ležet, kluci se o mě starají (čaj, ionťák). Každých 100kroků se hroutím na sníh. Potkávám stoupajícho Šťouryho –dozvídám se o dramatu v C4. Jeden mrtvý, druhý na sestupu. Mára píchal dex. Sledujeme záchranný vrtulník, přistává v C3. Super. Sestupuji s Ostravákama, hledáme Kejklův batoh, nic. Vleču se. Stahujeme věci z kopce – 25kg batoh. Balíme stan v C1. Sem už úplně apatický i k trhlinám (sou obrovský, fixy vytátý, dost nebezpečný, ale mě je to jedno). Do BC dorážím úplně na šrot pozdě v noci, jen sedím a tupě koukám. Docházejí Betonáři, vyprávějí podrobnosti ze záchrany. Tomáš dal vrchol. Usínám komplet oblečenej se sedákem a botama.

foto by ©

3.10.
Průjem a nechutenství pokračuje. Nemůžu nic dělat jak jsem unavený. Piju. Nejím. Dochází Tráva, odpoledne Mára – objímáme se. Jsme všichni! Tom je jak kostra, ale září z něj štěstí. Večer dort, dávám si. Volám domů – mají radost.

4.10.
Nechutenství a průjem, jsem strašně slabý, dávám 6 endiaronů, večer trochu těstovin. Balíme. Jde na mě z toho všeho úzkost – zážitky předchozích dní jsou až moc silné.

5.10.
Snídám!!! Mám obrovský hlad. Opouštíme BC, loučím se s horou. Budu z toho žít do smrti a je to zvláštní, hodně to prožívám.

foto by ©

8.10.
Celkem dobrá cesta, ale síly nejsou. Tělo nemá kde brát. Už nemluvíme o ničem jiném než o jídle. Všichni (až na Šťouryho) jsme úplně hotoví, pochodujem ja Zombie.

foto by ©

11.10.
Užívám hojnost jídla a zevluju. Nákup dárků. Pjanrvní kontakty s ČR. Dávám pár fotek na FB. Kontroluji pracovní email. Jsem hodně zamyšlený, celá akce byla boží a hodně mi dala. S Tomem na střeše kujeme další plány, zahrnují i Makalu 2017.

Prosraný Manaslu

Malé Himalájské dobrodružství

Komentáře