Jednoho srpnového odpoledne vyrážíme se Špekem do Klokočí dělat prvovýstup. No, přesněji on jde dělat cestu a já ho jdu točit. Kdysi někde dostal „soloist“, lezecké samojistidlo, se kterým je možné lézt sólo, ale zároveň být jištěn a chtěl by mít pro sebe záznam toho, jak ten postup vypadá.
Takže: nejprve obhlídne nástup a vyhledá „náhradu za spolulezce“, což může být strom, zaklíněná kláda, uzel ve spáře, zkrátka nějaký pevný bod. Tam založí na pevno štand. Potom podle potřeby, pokud je štand mimo přímou linku než směr lezení, je potřeba přímo pod nástupem založit další jištění, tak aby se lano nešmrdlalo, nikde nemotalo a nedřelo. Z batohu vyndává neobvykle moc harampádí: „všeho je potřeba mít víc, kdyby mi něco spadlo, tak abych pro to nemusel dolů“.
Roztřídí matroš po kabelách a taškách a postupně je naváže na druhý, volný konec lana, aby je dle potřeby mohl vytahovat. Naváže se na lano skrz soloist a leze. Jeho verze samojistidla funguje tak, že pokud chce lézt nahoru, musí jistidlem protáhnout vždy kousek lana, o ten popoleze výš atd. Pokud doleze do těžkého místa, kde nebude mít prostor na povolování, povolí si víc lana pod těžkým místem a potom prostě buď spadne víc, nebo obtíže překoná. Když spadne, lano se v jistidle zasekne a pád je zachycen v posledním postupovém jištění, bez prokluzu, do tvrda.
Tímhle stylem má prvovýstupy až do obtížnosti X (včetně). Stalo se, že se mu jistidlo zaseklo během lezení, takže dál nahoru nemohl a pod ním byly nevratné kroky, takže musel skočit. Taky se kolikrát stalo, že si povolil málo, nebo moc.. Než se s tím naučil, muselo to bolet.. V Klokočí, kde dělá poslední léta nejvíc cest, nejsou většinou žádní jiní lezci, tzn. často je ve skalách úplně sám. Barvitě mi líčil, že je to úplně jiný typ zážitku, sám si všechno přinést, udělat štand, osazovat kruhy, lézt jenom sám se sebou a skálou.. „To né že bych nerad lezl s někým, prostě mám po práci chvíli čas, a nemám třeba s kým. Je to jiný, ale je to taky parádní!“.
Do dír ke kruhům si nabouchává hřebíky, aby jakž takž držely a mohl lézt dál, pak je ze slanění zalepí najednou. U třetího to trochu opadá, jelikož je vedro a nemůže přes jebky nahmatat na madlo. Asi po čtyřech hodinách je nová cesta Pokéron VIIIb/c na Strašidlo hotová.
osazování 2. kruhu
bouldr u 3. kruhu
egyptský styl
bouldr u 3. kruhu
rourák pod mocnými údery mizí v písku
čištění a lepení kruhu
Ohlédnutí: Festival PÓVL
aka setkání přátel lezení PO VLastním, 30.9.-1.10.2016 Kacanovy
Druhá nejdůležitější věc na lezení je povídání si o lezení, na tom se asi shodneme. My z Ráje jsme o tuhle radost poslední léta popřipravení: nemáme lezeckou hospodu a do našich skal, protože schnou dlouho a do měkka, lezci z jiných oblastí moc nejezdí. Tzn nepotkáme se tu ani mezi sebou, natož s ostatními. Tahle frustrace zavdala touze pozvat vás všechny alespoň jednou za rok na Hrubici a užít si společně trochu srandy. Festival PÓVL ve zkratce: 12 přednášejících lezců z různých oblastí, 7 kapel, 5 filmů, návštěvníků jednoduše „plno“ a skvělej moderátor Mouchyč.
Tak se stalo, že můj nejsilnější letošní zážitek z lezení není z lezení, ale z poslouchání a dívání se – např. vidět nervózního Špeka poprvé v životě stát na pódiu před narvaným sálem nevěřícně se chechtajících lidí, to byla taková paráda! Jiank všechny přednášky byly super, muzika hrála, mrtě lidí, atmosféra jako na rodinný oslavě..
A neslavíme naposledy! Další aktivity PÓVLu budeme postupně zveřejňovat na FB&www, takže se těšte a níže pro zajímavost úryvky: výběr z „tiskových zpráv“(celé znění na www.povl.cz), video ze Špekovy přednášky o tom, jak dělá prvovýstupy se sólojistem a pár fotek z PÓVLu. Zároveň bychom chtěli poprosit návštěvníky, kteří na PÓVLu něco vyfotili a chtějí se podělit, tak svoje momenty nechť nahrají do galerie sem: photos.google.com/share
Za organizátory děkuje všem zúčastněným a sponzorům - Hanibal, Obrworks, Saltic, Rohozec - Jan Šimánek
Plešoun přebírá cenu
předávání cen
Moucha, Vorel a Honza Šimánek
Moucha a Viktor
Honza Vorel Obročník, spoluorganizátor:
„No pořád mi to přijde k neuvěření, ale všechno se povedlo nad očekávání. Lidí přišlo spousta. Kulturák byl tak narvanej, že jsme dvě vstupenky museli vyplatit zpět, protože se už neprobojovali dovnitř. Pravda, byla to dvojka s kočárkem, tak to měli těžší. Ale i lidí bez kočárku by se tam už moc nevešlo.“
„Často jsem slyšel, že to nebude nikoho zajímat, že tento styl už nefrčí. Že dnešní trend je o sportovkách. Pískaři už netáhnou. Naštěstí se nějaký peníze nakonec povedlo sehnat a obec Kacanovy k tomu přistoupila velmi vstřícně. A nyní můžu s klidem říct, že těch lidí, co nechtěj mít z lezení jen bezpečnou gymnastiku, ale hledají něco víc, je hodně. A pískařina toho nabízí spoustu. Je to styl, který stojí za to udržet. K tomu je potřeba lidem ukázat o čem to vlastně je. To se na POVLu podle mne povedlo, a můžu slíbit, že to nebyl poslední ročník.“
„Krom tanečků se stihlo probrat spousta věcí u piva. Atmosféra jak má být. No v půl šestý jsem spokojeně zaplul do spacáku, co vám budu víc vyprávět.“
póvl na pískovišti
póvl pod skálou
póvl v hospodě
Marťan, redakce lezec.cz
„Chytáme uvolněný flek a řítíme se pro lístky a tekutiny, podávání rukou kamarádů, kteří se vynořují za každým stromem, autem a stolem. Akci rádi podpoříme zaplacením vlezného a připínáme si náramky. Přednášky mají mírný skluz a tak nám po krásném lezení na Kozlově do krku klouže večeře, hospoda útulná (terasa i sál) děvčata za pokrmy a pivo hlásí rozumné cifry, v sále nahoře je druhý výčep a fronty jdou rychle. Asi většina lidí šla do skal a v sobotu večer dorazili sem, hospoda vypadá jako mraveniště, tipuju třeba 300 pískařů.
PAVLÍNA nám povyprávěla jak a s kým si užívá lezení v Ádru a jak se to vlastně seběhlo, že si začala sama vybírat co poleze, co si ráda vytáhne na prvním, který cesty si užije na druhém konci lana a jakou z toho lezení má radost. PLAGÁT nás pobavil lezením v Jizerkách a v Polsku, jestli to takhle bude hrnout dál (a určitě bude) tak se máme ještě na co těšit, na jeho otázky, jestli má někdo dotaz se nikdo neodvážil odpovědět :) Měli jsme i ohromný štěstí, poslechnout si něco od ŠPEKA, který prý přednášel poprvé.“
„Bylo to fajn, horolezecká atmosféra tu dýchala ze všech lidí jako ve správný pískovcový knajpě. Na začátku večírku jsme se rozloučili, přisypali do auta pár stopařů a páč byla další předpověď špatná, uháněli jsme zrelaxovat domů a cestou jsme přáli všem co zůstali, aby nepadaly omluvenky. Díky pořadatelům, jestli budeme mít příště čas přijet, doufám že akce zůstane takhle dobrá a zároveň v komorním duchu.“
první přednáška Ondra Beneš o Labáku
cvičenci
lenoch na lavičce
zátiší u sportu
Alešák
Jony z Ádru
Jony z Ádru
Moucha a Špek
Petr "Špek" Slanina
Petr "Špek" Slanina
Petr "Špek" Slanina
Petr "Špek" Slanina
Petr "Špek" Slanina
končerto
končerto
the end
Alena Bedrníková, účastnice
„Když jsem viděla program, na kterém mimo jiné figurovalo povídání Špeka, Plagáta a Bojsy a jeho Onsajt, tak jsem věděla, že jedinečnost POVLu se dá přirovnat snad jen ke startu prvního raketoplánu kamsi do černoty vesmíru. Nikdo neví jak to dopadne, ale je to perfektně připravený a jediný, co se po vás chce, je abyste přišli a prožili to naplno.“
„Nechat si ujít koncert Pavla „Šoumena“ Homolky je podobné, jako neprožít úplné zatmění slunce. Prostě to štěstí může mít člověk jednou za život nebo jednou za hrozně dlouhou dobu a ještě k tomu se musí vyskytovat přesně na tom místě, kde je potřeba. To samé se týká Viktora Pařízka a jeho kytary a druhé kytary, na které se šetří materiálem (ukulélé) a horolezeckých písní. Toto hudebně-lezecké zjevení jsem měla to štěstí slyšet, ale jen trošku, již dříve a věděla jsem, že na jeho koncert bych dorazila, i kdyby mě schvátila nějaká nemoc a já musela být v pyžamu a zabalená do deky a předstírat, že tam nejsem, aby mě pak doktor neseřval.“
„Je to nekompromisní, je to zdlouhavé, je to bezčíselné, je to s velmi opatrnými ambicemi a je to celoživotní meditace. Je to POVL!“
A ještě od Tatuše
"Za sebe můžu říct, že na fesťáku v Teplicích jsem nebyl poslední roky na jediném filmu či přednášce, a letos jsem si kromě zmrzliny ani nic nekoupil, ale v Kacanovech jsem si kromě Jógy, ke které jsem zatím asi nedospěl, nenechal ujít nic. Vše mě zajímalo z nějakého hlediska natolik, abych se přinutil sedět na židli, a to já fakt nerad (6 let na fakultě k tomu přidalo své)."
Jakmile na lezci vidím sousloví video-Hanibal-Jan Šimánek, vím že je na co se těšit. A Honza opět nezklamal. Podle mě prvotřídní video plně srovnatelné s čímkoli co vychází za hranicema. Má to příběh, atmosféru, parádní záběry… Obejde se bez „akčních“ střihů po jednom dvou krocích, kdy ze samotného lezení není vidět nic. Za mne klobouk dolů a moc se těším na další „Onsajty“ apod. Díky!
Jen jsem chtěl podotknout, že Špek používá na jištění jistidlo Solo-Aid (http:// vertical-addiction.com/product /rock-exotica-solo-aid/). Toto jistidlo je určené převážně pro sólo hákování, proto neumožňuje volný průchod lana při lezení a neustále jej zasekává. O to větší obdiv patří Špekovi. Tzv. Solo-Ist je dokonalejší jistidlo umožňující plynulé sólo lezení s volným průchodem lana (https://www.justcheaper.com.au /rock-exotica-soloist.html). Nezachytí ale pád při pádu hlavou dolů, stejně jako např. upravené Grigri...