Gabriela Vrablíková přelezla cestu THC XIb v Labáku
Gabriela Vrablíková přelezla cestu THC XIb v Labském údolí. Jedná se tak o první české ženské XIb, informoval minulý týden na Facebooku Český horolezecký svaz:
Cesta z roku 2002 nemá moc přelezů a je v DB na Lezci zde:
THC se prevadi na francouzskou klasifikaci jako 8b+. Nejtezsi zensky prelez je 9b (Angela Eiter), pak jsou prelezene 3 cesty za 9a+ (Margo Hayes, Anak Verhoeven), par 9a/+ (Josune Bereziartu, Ashima Shiraishi a mozna dalsi) a celkem dost 9a, i kdyz plno z nich se jiz povazuje za 8c+. Prvni 8b+ vylezna Lynn Hill v roce 1990, tedy v roce ve kterem se Gabca narodila. Nejtezsi zensky OS je asi 8c.
Nicmene, ze svetove spicky moc holek do labaku nejezdi (naposledy snad Anna Stohr, ktera vynika hlavne na boulderech) a nejde to moc srovnavat s prelezama ve sportovnich oblastech. Prece jen ty nase pisky jsou o neco desivejsi. Ale co si pamatuju, tak THC je v tomhle smeru celkem priznive. Neprijemne je to pod prvnim (kdyz to clovek nezna) a pak pred horni hranou, na ktere se pak lame chleba. Cesta take obsahuje radu velmi dlouhych kroku, ktere nejsou zrovna holcici. Gabcin prelez je to rozhodne hodne hustej.
Ptáš se tak a pak i podobným stylem reaguješ na odpověď. Kdyby ten, co ti prvně popsal situaci, napsal třeba: "na pískovcích v Evropě, Asii i Africe výkon veledobrý", tak tvůj dík na odpověď by vypadal jak asi????????????????
Aha, takže kdo se ptá, je osel...jasně. Díky, nic víc netřeba, abych si o tobě udělal obrázek. Amožná ještě těch sedumnáct otazníků, to je taky známka punku.
A možná by sis měl nejdřív pořádně přečíst, co psal ten, co mi popsal situaci. Napsal, že to není výkon na úrovni světové špičky a dokonce i napsa, že ta cesta není tak hrozná, co se strachu týká. A i kdyby to byla cesta, kde se člověk hodně vybojí, tak nemám problém tu náročnost uznat. Ono je to ale složitější, protože někdo se bojí víc a někdo míň a kdo se nebojí, tak pro něho ten faktor strachu nepředstavuje překážku, tu pro něj představuje jen obtížnost té cesty. A proto mě ale zajímá čistě obtížnost, ale ne proto, že bych neuměl pochopit, že je (pro někoho) těžší lézt cestu, kde se vybojí, i když ta cesta obtížností není úplně top.
Neuvažuješ faktor strachu, protože se někdo bojí a někdo ne? To je t r jako bych řekla, že neuvažuju faktor síly, protože někdo je silnější a někdo je slabší :D
To není ani trochu pravda. Absence strachu je psychický defekt, je to porucha. A nemůžeš srovnávat výkony "normálních" a "postižených". Je jasné, že za stejných fyzických předpokladů bude mít ten s absencí strachu výkon lepší, stejně tak pravděpodobně zvítězí normální nad tím, kdo trpí závratěmi. Ale správně mají být tyto "defekty" detekovány, má být stanovena určitá hranice, a kdo ji poruší, tak jeho výkony nejsou uznané. Viz. například stanovení maximální hodnoty testosteronu u žen v atletice. Nebo třeba, když už jsme u lezení, stanovení minimální BMI (důvody si dohledej, pokud by tě zajímaly). Takže někdo se bojí více, někdo méně, ale pokud někdo nemá strach prakticky vůbec, jedná se o psychickou poruchu a jeho výkony by neměly být uznávány.
Ano, je to čenobílé a zjednodušené (i když tedy BMI v závodním lezení, max testosteronu v ženské atletice a to, že absence strachu se řadí mezi psychické poruchy, jsou informace pravdivé). Také to ale nemá za účel stanovit nějakou jednoznačnou pravdu, ale spíše přivést čtenáře k zamyšlení. Názor ať si pak udělá každý sám :-)
Úplná absence strachu je nejspíš patologická a tipoval bych, že je zcela výjimečná. Všechno ostatní je v nějakém velmi těžko měřitelném pásmu, kde spolu se schopností a ochotou překonávat strach hrají i další faktory jako motivace, fyzická převaha, znalost cesty, momentální psychický stav (únava...) atd.
Chápu, co chceš říct, ale ten tvůj přístup podle mě nejde konkrétně aplikovat. Snad Bůh by to mohl posoudit. Jinak je to neměřitelný. Jak zjistíš, kdo má jakej strach a jak vytrénovanou schopnost sebeovládání... To je podobný jako s bolestí.
Navíc by ten tvůj návrh mohl vést k "absurditám" typu: nejvíc bychom si měli vážit člověka s akutní depresí, který vůbec ráno dokázal otevřít oči a vstát z postele (tím nechci zlehčovat situaci depresivního člověka, ale ukázat, že ve sportu jako je lezení to moc použít nejde). Vždycky tu budou různý dispozice a tak, ale měřit a srovnávat jde prakticky jen faktický výkony.
Navíc ovládání strachu se dá trénovat, je to vidět na lezcích z konce minulého stolení.
A dnešní posedlost bezpečností naopak ovládání strachu degraduje. Je to vidět na cestách starších a novějších, ale i u umělých stěn straných řekněme 15 let a úplně nových.
Nepocybuji o tom, že za 20 let bude lezení na prvním považováno za morální a životu nebezpečné a bude absolutně převažovat lezení TR.
Lezení na písku zanikne úplně, ale ne z ochrany přírody atd, ale protože nebudou lezci, kteří by byli schopni takové cesty lézt.
Podle mne máš špatný pohled. Není to tom, co píšeš, ale o tom, že se změnila doba, potřeby a možnosti. A už vůbec to není o strachu a práci s ním, ale o riziku. To jsou dvě velmi odlišné věci. Nejde o to, že by lezec třeba měl nebo neměl strach, ale o to, že to s sebou nese určité riziko, které je zbytečné podstupovat. Ne proto, že se bojíš, ale proto, že když spadneš a něco si uděláš, odnese to tvá práce, rodina, příjmy... Takže zda bych přelezl špatně odjištěnou cestu s rizikem podlahy, kdyby obtížnostně byla třeba v polovině mého maxima? Ne, nepřelezl. Je jedno, zda v Juře nebo Adru. Proč bych to dělal? Nebál bych se v ní, není důvod, ale stejně tak není důvod riziko podstupovat zbytečně.
Lidskou dusi je treba zohlednit, vod ty doby co mam depky a nechce se mi vstavat, tak si pisu cesty o dva stupne vejs, jedine! Dik Piskote. Gabce bych meril strach aj bolest, pravidelne, jde o vysoky cisla prece a takhle bez mereni by to neslo. Treba v ty matersky skolce kde hlavni skolnik tvrdi ze onsajt neexistuje, prisel bych se na to mereni rad podivat. Ale buchvi kdo se to tu nudi a zadny mereni nebude. Kazdopadne kdyz se zohledni faktor strachu, tak mozna tady Feu leze lip jak Gabca :).
Časem mu nepomůžou mu ani 4 stupně nahoru za stařeckou senilitu, protože už to nebude umět spočítat. A za tu současnou elegantní ironii... při měření jeho hm ...intel-r-rekt pozná, co je středověk :)
Ono spousta lidi žije v nějaký svy internetový bublině a pak se tak nějak míjejí s realitou. Pokud je někdo schopný napsat, ze by neuznal výkony, protože se méně bojí, tak si tak říkám co to je za člověka a jestli to mysli vážně. Pokud ano, tak doufám, ze nemá moc ovlivňovat můj život.
Tak směšuješ dvě věci - první je uznání toho, že to dotyčný opravdu udělal. A druhá věc je, nakolik je ten výkon hodný obdivu. A je smutné, když lidé obdivují někoho, koho by měli spíše litovat, a neuvědomují si, že vzhledem k okolnostem obdivují něco, co vlastně neexistuje. Například obdivovat u někoho, jak dovede překonat strach, aniž by si uvědomil, že dotyčný žádný nemá, tudíž žádné překonávání se nekonalo, je smutné. Také tito lidé sklízí obdiv jen u určité skupiny a to ještě jen u části.
A jak můžete vědět co všechno Gabča v sobě musela překonat, než se dopracovala k tomuhle přelezu. Co když se svým strachem bojuje neustále, ale dokázala ho nejen překonat , ale taky se dostatečně skoncentrovat a nepovolit, aby thc vylezla. Ti, co se zde snaží snižovat, bagatelizovat Gabči výkon jsou obyčejní frustráti, frustráti, kteří v životě pravděpodobně hovno dokázali....
Jaká Gabča? Jo aha. Její výkon je mi u zadku, psal jsem to obecně jako jeden z faktorů, které je potřeba při hodnocení jakéhokoliv výkonu vzít úvahu. Nakolik tomu budeš nebo nebudeš přikládat důležitost, je věc každého. A co se týká mého hodnocení GV, tak lehký průměr, na ČP v Praze 7., v Ostravě 10. Nic moc. V bouldrech také moc nezazářila, v Praze 8..
Tak čekal jsem tuto reakci :-) A důvod je jednoduchý - přelez GV je fajn, ale nic výjimečného, výjimečná lezkyně to také není. Pouze přelezla něco, co ostatní holky nelezou, protože nemají důvod, realizují se jinde a lépe.
Tvůj způsob trolení diskuse mi přijde nesportovní. V lezeckých výkonech bych hledal paralelu v postupu po umělých pomůckách, kdy ty také vlákno průběžně přiživuješ dalšími a dalšími posty stejně, jako se lezec chytá dalších a dalších skob.
Za sportovní bych naopak považoval postup, kdy vlákno vytrolíš jedním postem a pak jen čekáš, jakej flamewar se pod tím strhne. To bych viděl jako ekvivalent OS - převedeno na lezecké výkony. A přitom tvůj první post je podle mě dobře mířenej a má slušnej potenciál sám o sobě.
naprostej souhlas. I trollit se musi umet a neni troll jako troll.
Vytrolit vlakno jednim komentarem vyzaduje lehkost stylu, dobrou formulaci a znalost problematiky, jakoz i dobrej odhad psychiky diskutujicich.
A to hned tak nekdo nema.
Takze si pomaha jak muze, ale chybi tomu elegance.
Já bych tenhle pokus o trollení prostě neuznal. Někteří jedinci mají větší morální předpoklady pro trollení než jiní. Navrhuji nastavit nějaké oficiální měření této schopnosti a jedince s nadprůměrnými výsledky do debat nevpouštět.
naopak, k debatam bych poustel jen ty nadprumerne. Podprumeru je vsude ze neni kam plivnout.. a dobryho trolla aby clovek hledal v poledne s lucernou.
Kvalitni a talentovanej troll je pro diskusi prinosem.
Dle mezinároní klasifikace nemocí nic takového jako "Absence strachu" neni. A v praxi jsem taky neslyšel o tom, že by někdo byl "defektní" tak, že vůbec nemá strach - aspoň v psychiatrii. V neurologii nevím, ale taky se mi to moc nezdá.
Myslím, že osel a idiot jste vy dva. Silná slova, ale ani jeden z vás není schopen to nějak zdůvodnit.
Výkon té slečny oceňuji, sám nikdy takhle těžké věci asi ani lézt nebudu a chápu, že pro většinu lidí jsou a budou takové výkony nedosažitelní. Na druhou stranu světová špička leze líp a nevidím nic špatného na tom to říct. Tím Gábinu přece nekritizuji, ani její výkon nesnižuji, nedělám z ní horšího člověka. Neměl bych problém to říci o sobě.
To jsou jatka :D Vylezla 8b nebo b+ který není zajištěný po metru. V Olianě jsou taky odlezy jako kráva,ale je to tam prostě víc kiláků.Špička je jinde,ale na naše poměry hodně,hodně,hodně dobrý.
8b lezla Lyn Hill počátkem devadésátých let. Ale přepočet je na písku, a to i tom zajištěném dost obtížný.
Pokud honíš body na lezci nebo čísílka, tak prostě na písek nejezdíš, protože vylézt 7 v Juře, 6b na Kalymnosu a VIIIb v Labáku nebo Teplicích není to samé ač se to v převodní tabulce srovnává.
Za mě písek nepřepočítávat a nesovnávat s nepískem. Na písku je to fakt slušný, ale světová špička tam neleze a nemá to krom úzké skupiny společenskou prestiž.
Jasně, naše holky se realizují jinde a jo GV je spis průměr, ale zase bych ji úplně neshazoval. Taky je pravda, že ve Spanelsku se najdou odlezy i větší, rozhodně, ale né všude! ale ať si každý kouká a leze po svém. Gratuluju
Ono to tu vlastně funguje jako intenzivní průběžnej seminář skromnosti. Je to neobyčejně dobrý pro vyvážený osobností vyzrávání. To je důležitý, aby si o sobě lidi nezačali moc myslet. Pak to s nima končívá všelijak. Dochází třeba k náhlým a nekontrolovaným výhřezům existenciální úzkosti a zmatku. Takovej modelovej jedinec, kterej stojí svoji organizaci během let masivního tréninku spoustu sil a peněz, jezdí na závody, má trenéry, fyzioterapeuty, roztleskávačky, řidiče, jističe, tlumiče a budiče, přijde k cestě. Výrazně přesahuje jeho možnosti, jenomže to on si vůbec nedokáže připustit. Rozmístí kamery a telefony, na úvod do objektivu pronese pár vět o tom, jaký je počasí, že o týhle cestě už slyšel a tak, teď jel náhodou kolem, tak se zastavil aby ji odmáznul... Ležérně, ale zároveň dynamicky, cintaje sílu všude kolem, do cesty naleze – a tady to už popsal klasik: Nic. – Jak nic? – Nic. – Jakto nic? Pumpujtéé!!! – Vždyť přeci já…!!! – A to nemívá dobrý konce. Zmatek, deprese, labilita, pád výtahovou šachtou mrakodrapu, zkrátka průser způsobenej totální neschopností vyrovnat se s neúspěchem.
Progresivní psychologové a psychoterapeuti právě tohle dneska vnímají jako jedno z našich největších rizik. Snaží se vyvíjet preventivní a kompenzační taktiky, jakési SM-hard-n-soft-skills. SMHNSS. Začínají s tím interně experimentovat i některé avantgardní laboratoře sportovního tréninku (zatím přirozeně zcela neveřejně jako privátní elitní strategický nástroj, žádný příručky, fotky, rozhovory, prostě jenom jedna vykachlíkovaná místnost ve sklepě s blikající žárovkou, co se houpá na drátu).
Vlastně je nepochopitelný, že nám to tak dlouho uniká: dosavadní metody jsou přeci trochu jednostranně zaměřený. Nezřídka vedou k naprosto nekritický sebedůvěře, což postiženého odchlípne od reality jako tapetu od vlhký zdi. Ale dobrý, fakt dobrý kouč už dneska ví… takže když to vypadá, že ten jeho jeliman začíná mít sebevědomí, tak kouč prostě neváhá a dá mu preventivně pár facek… nebo odkaz na jeho Instagram prostě anonymně pošle adminům lezce. Lepší hned, a ne až o něco opravdu půjde.
No a protože admini Lezce, i když to nevypadá, taky patřej k tý avantgardě, mají už svoje nástroje a svoje anonymní terapeuty, a to by v tom byl čert, aby ten napumpovanej boreček trochu neoplasknul…