Jó hroch ve vlastní šťávě, to je jednoduché, to máte raz dva. To se vezme hroch - a podívejme se, tady zrovna jeden leze. A dva! Hmm, ten druhej to je spíš takovej pardál, ale ani né moc starý, to se snese. Hroch nebo pardál, mě je to jedno. No to si pošmáknu!
Hrochy je nejprve potřeba umýt a zbavit srsti (nejlépe u holiče ve Skardu) (hi res)
Osmahnuté hrochy vložíme do kotle. Nejlépe kotel veliký, třeba ten Gasherbrumský je tak akorát. Necháme je dva-tři dny odležet a poté začneme pomalu promíchávat. Pěkně pomalu je vyzvedáváme do vrchnějších vrstev a pozvolna dusíme. Musíme dávat pozor, abychom je nepromíchali příliš rychle, to pak pustí šťávy příliš brzy a nic z toho není. Takže maximálně na trojku.
Po dvou týdnech začneme hrochy promíchávat znovu. Pomalu snižujeme teplotu a vyšleháváme je pěkně do výšky. Teplotu nesnižujeme příliš rychle, to by pak byli hroši tuzí. Je třeba je zachovat vláčné a křehké. Poprašujeme hladkou krupičkou a pravidelně hrochy hněteme.
Mrazíme zhruba týden. Je potřeba dávat pozor aby nám hroši neklesli. Nejlépe tomu zabráníme špetkou slunečního svitu smíchaného s nadrobno nasekanou předpovědí dobrého počasí.
Pozorně proces sledujeme, a jakmile hroši začnou pouštět šťávu, dáme je na chvilku na pětku.
Vyšťavené hrochy potom posněžíme z obou stran. Teplotu udržujeme nízkou, aby se končetiny zbarvily pěkně do fialova - tady je to potřeba hlídat, aby konečky prstů nezčernaly - to by se pak muselo odkrojit a to by byla škoda.
Kdy: červenec-srpen 2016 Kde: Centrální Karakoram, Pákistán Kdo: Ondra Mandula, Marek Holeček Co: Západní stěna Gasherbrumu I Jak: Alpským stylem, bez maglajzu Kam: Nejvyšší bivak v cca 7700m, nejvyšší bod cca 7800 m. Proč: Zeptejte se Máry...
Poděkování:
Nuvia, Vacuum Servis za velmi velkorysou finanční podporu Alta a Alnos za velkorysou finanční podporu Millet za teplé boty, spacák a péřovku a další oblečky Direct Alpine za větrovku a kalhoty a další oblečky Singing Rock za cinkrlátka, helmu a lana Julbo za brýle Tingerlaat za opalovací krémy
nihil novi sub sole, v literatuře vážné i nevážné je jen pár příběhů a postupů, co se točí furt dokola, a každý kdo se chápe pera je do jisté miry plagiátorem a vykradačem předchůdců. ale tenhle literární počin skorem hodnotím jako nedostatek kindrštůbe. (pro zuřivé vlajkonoše: tímto nemíním nijak hodnotit vážnost či dobrodružnost tohoto výletu)
No jo Maruv typicky, pro mne také nelibivy styl...na druhé strane tam kluci fakt dostali zabrat a smekam klobouk, ze to zas zvladli a podle vseho ještě znovu budou chtit zvládat dal. Kdo jiny by na to mel?
Kluci, ten článek psal Ondra, ne Mára. A odpovídá stylu článkům předešlým - Uzum Brakk a Rakaposhi.A před klukama veeeliký respekt, musel to být hustý výlet.
Přéésně. Já bych, kdybych chtěl, tam ještě navíc nastřílel fotek. Západ slunce nalevo, západ slunce napravo, já visím za jednu na cepínu a za mnou padá hvězda. Kluci jsou žabaři. Ale já nechci.
Přísnej vejlet! V pěknejch sračkách jste to lezli. Žádný francouzský azuro a firn. Pěkně hovna s háčkama, tvrdej led a prašan. A to všechno úplně v řiti a tak vysoko, kde se člověk musí třikrát nadechnout, než si zaváže tkaničku. Respekt!
Mám rád teplo a dostatek kyslíku, o to větší obdiv! Smékám klobouk i s příčeskem, pánové!!! ... a náhodou, článek dobréééj. V tom filmu prosím příště ňákou strhující hudbu a vedle speciálních efektů taky aspoň decentní milostnou zápletku. A nebo rači né?
Skvělý video! A díky Karakoronošovi za recept, obávám se však, že na takovéto lahůdky nemám žaludek. Jste chlapáci, jsem rád, že jste to oba dali - dolů a domů!
Gratuluji k uspesne vyzkousenemu receptu presne dle vyzivovych zasad patafyziky a predevsim k tomu,ze se nejedna o recept na hrocha "na modro" ci dokonce "na cerno".VDrzim palce,at zde brzy publikujete recept na hrocha "na vavrinech".
Vďaka veľká za Krásne a dychberúce videjko, to prostredie na kopci na mňa pôsobilo ako nič pre ľudské bytosti, koniec zeme a odľahlosti. Gratulácia ku odvahe a chuti a boji a najmä návratu. Držím palce naďalej mišo