Když se narodíte, okolí vám plánuje život a strašně záleží v jaký společnosti vyrůstáte, ale hlavně záleží na vašem vlastním směru vývoje. A tak já, narozená atletce a totálnímu nesportovci, měla jsem možnost výběru. Tak jsem si vybrala. První krůčky jsem udělala, když mí vrstevníci měli chůzi dávno v malíku, ale zato jsem malovala vodovkama už ve dvou letech, bez toho, že bych je jedla.
No a když jste poměrně nesportovní holčina, trpíte závratěma a zblázníte se do hor a horolezení, je to záhul, kterej rozenej lezec prostě nepozná.
Narodila jsem se pět kilometrů od Prachova a už jako malá jsem si tam chodila hrát a pozorování šikovných chlapíků v bačkorách nebo kopačkách bez špuntů mi bylo všedním chlebíčkem. Možná že to ve mě zaselo semínko...A tak jsem přečetla všechny knížky od horolezců, prochodila všechny možný hory a rozhodla se, že emigruju do Tater a budu se živit coby nosič - pro začátek - a pak už jen udělám ten krok k horolezectví a někdy třeba pojedu do Himaláje...
Začala jsem pilně trénovat, sportovat a chodit tůry s báglem narvaným cihlama. Byla jsem ve slušný kondici, ale pak se mi stal pracovní úraz, utrhla jsem si cosi v zádech...Všechno v háji, těžkej batoh pověšenej na hřebík, žádný dlouhý chození - no výhled do budoucnosti nejistej.
Jenže čas mě zahojil a tak jsem si pořát říkala, že se k těm horám nějak dostanu. Vytrvala jsem, začala jsem pořádat pravidelný výlety do hor v malejch skupinkách stylem: žádná civilizace, to znamená všechno vybavení táhnout na hřbetě. A pěkně přejít hory po ose v co nejméně dnech, spaní pod širákem...na horách...nahoře...kde je ke hvězdám tak blízko...
A teď žiju na Vysočině, horolezců tu je taky jak psů, není tudíž divu, že jsem se k nějakejm nachomejtla. A tak jsem zase plánovala dobrodružnou tůru po horách s lidma, co propadli vášni horolezectví...jenže jsem otěhotněla a to znamenalo žádný tahání báglu po horách nebude...
Jenže něco jsem provést musela a tak jsem nevydržela jen čučet s hlavou v záklonu na to, jak se kluci na skále snaží...Od jednoho jsem si půjčila sedák (dole pod skálou jsem slyšela poznámku něco o kráse ženskýho pozadí oblečeným v sedáku) a lezečky...hmm to nebylo pravý ořechový obouvat na trojky nohy šestky lezečky, tak jsem si nechala martensky a jelikož jsem byla v tu dobu ve třetím měsíci těhotenství a navíc to bylo moje poprvé, nahrnula jsem se jen do trojky cesty u nás na Drátníku...no nějak člověk začít musí...vylezla jsem totálně zaplevelenou cestou, kterou ostatní samozřejmě opovrhují a poprvé v životě jsem slanila, samožřejmě stylem loket au koleno au bum bum do skály, ale šťastná a spokojená.
A tak teď, kdy se mi narodila holčička, páni horolezci už se těší až jí oblíknou malej sedáček a obují malý lezečky...
Jakou cestu si vybere?
Ty máš čas na malování výkresů a kreslení vobrázků, ale na lezení ne? Fréza řiká, že dnešní horolezci jsou hrozně nesoustředěný a že se rozptylujou činnostma jako lyžování ap., místo toho, aby imrvére lezli. Tak nemaluj, ale klettruj.
Nelze nic víc než obdivovat, pro malého to bude super já měl stejné dětství...ale hlavně ho nenutit já k tomu došel ve 24 letech potom znovu a super...
a klidně ať lyžuje a maluje hlavně ať jen neleze to celkem omezuje dělat jen jednu věc...
Hodiny života plynou zvolna
v tom krasném větru Vysočiny
i ty plně odhodlána
lezeš trojku jak drápky veverčiny.
to je vcelku jasny
Cosmolezec.cz, nebo Kvetylezec.cz, Rytmuszivotalezec.cz. Nejvic se tesim az tady nekdo vznese dotaz, ktera firma ma nejlepsi ruzovou na sedaky ci lezky. Vivat sovinismus mezi lezci, Hausnera na vas.
o cem jinem je horolezeni nez o pocitech a o cem by mel byt server lezec.cz nez o horolezeni! ten clanek je super, gratuluji(btw. tvoje narazka na sovinismus byla asi inspirovana knizkou zaklady muzskeho sovinismu, kterou ovsem nenapsal Hausner ale Hausman)
No to mas sice pravdu, ze knihu napsal Hausman, ale ja mluvim o manzelovi feministky Hauserove (zarytem sovinistovi), ktery to uz nemoh vydrzet tak se prejmenoval na Hausnera. Takze tak, samozrejme preklep, chyba, sory
Jinak myslim ze puvodni myslenka nebyla spatna. Frekvence prispevku: "dobre jsem se vyspal stoupa geometrickou radou", ale to je vec webeditora. Jdu spat a zejtra o tom napisu do Zahradkare.
Dík, můj život je divokej a není jenom o horách a o lezení...jsem multifunkční...možná nebudu kvalitní lezec, ale i kdybych měla zůstat u trojek, tak je to přece dobrý...vždyť jde přeci o dobrej pocit a ne o trhání rekordů. Možná, že trocha romantiky, kterou jsem tak obdivovala u horolezců minulých generací, by neškodila na skalách dnes. Je to jako když jde člověk na výlet. Buď utrhne rekord v čase nebo si všimne krás okolo. Fandím lezcům, kteří kromě toho, že vylezou osmičku, všimnou si jak je shora krásnej výhled. Díky všem, kteří mi drží palce.
Pekny,hezky se to cte a tupcu, co nadavaji si nevsimej,jako kdyby clanku o megavykonech nemeli dost.Popravde souhlasim,ze mezi lezci se pomalu vytraci onen "duch" lezce-horala.Dnes to mnozi berou jako disciplinu odtrzenou od prirody a jde jim jen o trhani obtiznosti.Nic proti tomu,prekonavani "neprekonatelneho" je jednim z atributu lezeni,ale onen zaklad by mel byt v lasce a respektu k horam,v pratelstvi mezi lezci,ferovosti a urcite pokore.Clovek s temito vlastnostmi je pro me lepsim horolezcem,nez desitkar co se v horach a prirode chova opacne.Ono prekonavani hranic je hlavne v kazdem z nas,jde predevsim o bourani vlastnich hranic,byt pokoreni jinych k tomu patri a je rovnez uzasne.
Kdyz sedim pod stity se starsimi "klasikari" a povidame si,citim neco,co mi pak mezi mladymi lidmi nekde pod boulderem chybi....a to je mi teprve 23...mozna to tak ma byt,nevim,ale ja v tom nevidim posun k lepsimu.
Uplne souhlasim!Prestoze jsem se narodila horolezci,k lezeni jsem si nasla cestu az ve 20ti.A ted jsem moc vdecna,ze jsem mohla zacinat s tatkou a jeho vrstevniky.Jednak maji urcite moc zkusenosti,ale panuje tam skvela atmosfera,ktera se mezi "mladochama" malokdy najde...
Jinak se mi clanek moc libil a preju Vam,at sí s holcickou taky za par let zalezete..:-)!