V Tatrách zahynul letos už devátý Čech, další se zranil
VYSOKÉ TATRY - Už devátý Čech zahynul letos ve Vysokých Tatrách. Ve žlebu pod sedlem Baníkov v západní části Tater přišel o život třicetiletý muž z Opavy. Další český horolezec při jiné nehodě utrpěl zranění ve stěně Volí věže rovněž ve vysokých Tatrách.
Jak řekl vedoucí Horské záchranné služby pro oblast Západních Tater Ján Jurina, pád turisty pod Baníkovem nahlásili v pondělí polští turisté. K místu nehody vzlétl vrtulník, záchranáři se ale nemohli k tělu spustit kvůli bouři. Dnes časně ráno se na místo vypravila zhruba dvacetičlenná skupina záchranářů. "Muž byl po pádu mrtvý. Měl vážné poranění hlavy," řekl Jurina.
Podle jeho slov záchranáři vůbec nevěděli, že by nějaká turistická skupina v oblasti postrádala člena. "Měli jsme ale informaci, že osamělý turista byl spatřen v horských žlebech," uvedl Jurina. V případě, že turista byl sám, bylo nanejvýš nezodpovědné vydávat se na takový pochod a přitom svůj pobyt a trasu neohlásit, dodal.
Při nehodě ve stěně Volí věže čtyřiatřicetiletý český horolezec z Frýdku-Místku utrpěl zranění pánve a odřeniny na rukou a nohou, když spadl z výše asi deset metrů, přičemž zůstal viset na laně. K neštěstí došlo někdy odpoledne, ale dvojice českých horolezců požádala o pomoc až v podvečer. Jak ČTK řekl člen Horské záchranné služby pro oblast Vysokých Tater Miro Živčák, horolezcům se okamžitě vydala na pomoc skupina záchranářů. Ti pak zraněného Čecha dopravili do nemocnice v Popradu. Podle primáře popradské traumatologie Karola Frieda má český horolezec jen lehčí zranění a po několika vyšetřeních bude v pořádku.
Češi patří vůbec k nejčastějším obětem vysokohorské turistiky na Slovensku. Poslední českou obětí byl dosud muž z Ostravy, který zahynul 5. června po pádu v oblasti Jehněčího štítu ve Vysokých Tatrách.
Autor: ČTK.
15:56 Při pádu ze stěny Volí věže ve Vysokých Tatrách se zranil 34letý český horolezec z Frýdku-Místku. Utrpěl zranění pánve a odřeniny na rukou a nohou. Nyní leží v nemocnici v Popradu. Propuštěn bude během několika dní
Nojo, i tenhle měsíc nosili záchranáři na Slovensku z hor hlavně Čechy.
Všiml jsem si toho ráno. Tedy zprávy, že HSZ jde nahoru pro pravděpodobně mrtvého. Jen jsem doufal, že to není další Čech.
Smutnější je to o fakt, že se mělo jednat o zkušeného a dobře vybaveného turistu. Prostě svinská smůla, která stála život.
HZS dostala správu o páde turistu 28.6 a kedže bola búrka išli po neho až na druhý deň. Čo ak by ten turista po páde ešte niekoľko hodín žil ?
To je len otázka, nie kritika ... možno to bolo inak ...
Ze zpráv je naprosto zřejmé, že se k postiženému snažili dostat s ptákem. Ten však nemohl přistát. V ptákovi neseděli jen letečtí záchranáři, ale i členové HZS ze Západních Tater. Postiženého viděli, jeho předpokládaný stav konzultovali s lékařem na palubě... Jistě rovněž vyhodnotili, kolik hodin bude trvat výstup a spuštění se k postiženému... A bouřka v horách je nepochybně obrovsky rizikovej faktor! Jistě, zůstávájí možná nějaké otazníky, ale profesionalita a zodpovědnost velitele podobného zásahu také znamená rozhodnutí, zda vystavit přípanému ohrožení života záchranáře, které posílá do akce.
A prudce se zvyšující profesionalita horské služby (nyní Horské záchranné služby) na Slovensku podle mého názoru logicky směřuje i k tomu, že snižují své vlastní riziko. Je tomu tak všude v Alpských zemích, musí tomu tak být i na Slovensku. Doby, kdy na horách zachraňovali poloviční amatéři, kteří šli do akce bez ohledu na vlastní bezpečnost, jsou do jisté míry za námi.
A povím Vám, že bych opravdu nechtěl být v kůži toho, kdo vydává příkaz k zastavení akce. Ta zodpovědnost (a i ty otazníky, které mohou zůstat) jsou hrozné.
A na druhou stranu; tím že lezem do hor, sami přijímáme jistou odpovědnost a riziko. Dobře víme, že když se něco po... , tak že pro nás záchrana nemusí přijít bezprostředně. A vždy, když pro nás nějaká záchrana půjde, bude tam jistá míra rizika záchranářů. Tím, že uděláme chybu, nebo jako pravděpodobně v tomto případě, jen máme zatracenou smůlu, vystavujeme ohrožení řadu dalších lidí. To není jen o tom, že řadě lidí zkazíme večeři. To je o tom, že často do noci, mizernýho počasí a do hor, kde se - jak bychom všichni měli vědět, může stát cokoliv, vyrazí třeba tátové od rodin, kteří nechávají rodinu v nejistotě. A je jedno, jsou-li to profesionálové nebo dobrovolníci. Když se zabijou, zůstane po nich někde dost smutná díra!
Jasně, i záchranář musí vyhodnotit, kdy akceptuje nebo neakceptuje riziko. I když jeho rozhodování by mělo být ovlivněno tím, že on si tuhle práci vybral, ať jako svůj chléb, nebo s tím souhlasil jako dobrovolník a že jiní se spoléhají na to, že tu taková instituce existuje. Ale na druhou stranu, pokud vrtulník spadne dneska, minimálně tím zítra a v dalších dnech ohrožuje spousta lidí, ke kterým pomoc dospěje pozdě, než se lidé a stroj nahradí.
I když v takovém případě u zúčastněných (i nezáchranářů) jistě hraje své např. otázka cti, nemělo by se to přetahovat do extrémů, protože každej kamikadze je nakonec mrtvej chlap, možná se vznešenějším projevem nad hrobem.