LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Trénink dělá mistry.
Hledání cesty

Hledání na Lezci

PRÁCE PRO LEZCE
Fasádní Servis
 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Vyšla kniha Laviny v Česku
Update sprievodca Jelenec
Pomozte vydat knihu Dobrodružství v prášku… přidáte jen vodu

Závody
SP boulder Keqiao (CHN) (18.04)
SP obtížnost, rychlost Wujiang (CHN) (25.04)
SP obtížnost, rychlost Indonesie (02.05)

Žebříček
Cesty:
1.Ondra 13491
2.Šindel 12475
3.Votoček 12318
Bouldry:
1.Konečný 11275
2.Stráník 11056
3.Volf 10962
Hory:
1.Groš 7777
2.Rojko 7436
3.Skopec 7324

Výsledky
Secret Spot Bouldering 2024 (19.10)
MČR rychlolezení (13.10)
SP Praha (20.09)

Deníčky
5672 lezců
1142929 cest
Nové přelezy:
Destructio 7b+
Renaissanc 7c
Labyrinth 8b
Provokace 10-
Poor Cow 7b
Wolandova 7C+
Lapač Snů 8A
TSV 8B
Atomek Ext 7C+
Mraveneční 8A

Stěny
Boulder Bar - Praha 7
Big Wall - Praha 9 - Vysočany
Lezecká stěna Kbely - Praha 9 – Kbely

Prodejny
Rock Point OC Olympia - Brno
Outdoor Centrum Rock Point Perštýn - Praha 1
Outdoor Centrum Rock Point Poříčí - Praha 1

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Boulderterapie

Dlouho jsem měl ten neurčitý pocit, že bych měl něco podobného provést. V hlavě se mi rodil Plán.

Vracel se pořád dokola, skoro jako by ani nebyl můj, až jsem měl někdy pocit, že je to myšlenka někoho jiného, která mi, nevím jak a nevím proč, vlezla do hlavy. Taková jakoby malá infekce, která se postupně rozroste a nakonec ji člověk zcela jistě podlehne, což koneckonců tuší od začátku. Akorát si ještě předtím musí stokrát namlouvat, že čas ještě nedozrál a je potřeba zařídit tohle, tamto, vydělat tolik a tolik ….

Počínaje tím neměnným rozhodnutím „jedu“ už šlo vlastně všechno docela rychle. Výpověď z práce – jen tak mimochodem udělat čáru za šesti lety života – sehnat něco málo informací, nakoupit pár drobností a potom to nejdůležitější, vyslovit ono „jízdenka Praha Paříž,  jednosměrnou, prosím“.

Přišlo mi to jak z nějakého druhořadého filmu. Když se ohlédnu několik let nazpět, uvidím člověka, který sedí v potemnělé kanceláři. S vidinou záviděníhodné kariéry, vlivu a společenského „úspěchu“ tráví v práci víkendy a připadá mu to v pořádku, jako že tak by to přece mělo být („co ty lidi dělaj’, když se nerealizujou v práci?“). A potom střih – rychlá sekvence obrazů - první nazutí lezeček, první slanění, první víkend ve skalách, písek, hory, zima, bušení cepínů do ledu, zmrzlé ruce. S vidinou lepších výkonů shodit patnáct kilo, do práce jezdit na kole a týrat tělo na překližce.
A když už změna, tak od základů. „A pročpa  že nejíš maso?“, ptá se pak leckdo podezíravě. Pochopitelně nejvíc jsou udiveni ti, s kterými jsem po hospodách pár měsíců předtím pojídal uzená žebírka a pečená kolena...
Jde o to mít nějaký „přijatelný“ důvod v záloze, kterému ostatní uvěří a přestanou se tak blbě ptát. „Nic vážnýho, takovej experiment….“, odpovídám lakonicky. Nebudu přece každýmu na potkáni vysvětlovat, že vstávám ráno v pět hodin a před pránajámou cvičím dvě hodiny jógu, to přece uznáte…






Odjezd Praha, příjezd Paříž, odjezd Gare du Lyon, příjezd Fontainebleau-Avon. Šlo to rychle, hladce, až mě to samotného zaskočilo. Pořád mi nebylo úplně jasné, proč tady na tom malém nádraží, sám, s ukrutně těžkým batohem a nemenší matrací, stojím. Trochu dementní situace, pocit božího hovádka vyvedeného na pastvu. Bylo jaro 2005 a já jsem sám vyrazil do Fontainebleau, nevěděl na jak dlouho a vlastně ani proč…

Byl to takový experiment. Nic neplánovat, nic moc neřešit, odjet a ono se uvidí. Stejně jako mě intuice dovedla do Fontainebleau, provedla mě i za město  - do Lesa. Duben, les se pořád ještě probouzí po dlouhé zimě - duby, buky, kapradiny, bouldery…. Jó bouldry, proto jsem vlastně tady! Až později jsem pochopil, že bouldery - to byla jenom taková záminka paní Prozřetelnosti. Jak se to dělá – držet před oslem vhodný pamlsek a osel už dojde kam je potřeba…No jo, ale koho by to předtím napadlo?

Severně od Bleau – oblast Mont Ussy - první lezení, první bivak, první noční bouřka, první ranní probuzení…(mám tušení, že i první noční kontakt s divokými prasaty - byl to sen nebo realita?). Bylo tu pěkně, nikde ani noha, i to lezení nebylo špatný, ale že by to stálo za tu dlouho cestu? No já vám tedy nevím …

Další den se přesunuji s plnou polní do centra místního lezení, oblasti Bas Cuvier. Zhruba dvě hodiny chůze anebo 10 minut stopu – jak je komu libo. V rámci aklimatizace volím první možnost, už jenom procházka v Lese dokáže člověka nadchnout. Cesty a cestičky jako když střelí, každá s poetickým jménem. Nikde ani noha – je všední den - i když pravda, tu a tam cyklista, chodec-důchodce a občas taky lehčí holky, neodmyslitelný to atribut Lesa, který dotváří místní atmosféru.

Jedna z těch nenápadných pěšinek mě dovedla až tam, do mýtického Bas Cuvier. Všude plno rozesetých kamenů od malých až po obrovské. Tak tohle je to místo, o kterém nadšeně mluví plno lezců, kvůli kterému jsou lidé ochotní letět třeba přes půl světadílu? Jsou ty lidi normální? Odpovědět přišla rychle. Během tří dnů mám do krve prolezené prsty, které si pak už jenom mechanicky tejpuju. Dílem, abych ještě něco vylezl, dílem, abych nevytvořil další „červený okruh“. Jeden už totiž v Cuvier je a nemá chybu! A tak se pomalu prokousávám - „La Marie Rose“, „Cortomaltese“, „Helicoptere“ … kdo tam byl, ten ví. Pak je mi už úplně jedno co lezu, s kým lezu a jestli něco vylezu. Záleží na tom? „Totální obsese“, zhodnotil by situaci odborník. Asi ano, zdá se, že mi už úplně a možná i nenávratně „ruplo v kouli“. Chybí už jen slina u huby a doktor Chocholoušek … jo táák bouldering, hmmm, no něco na tom asi bude, nóó...

Nemá cenu si něco namlouvat. Nejsem typický bouldrista, co víc, nejsem vůbec bouldrista. Alespoň tehdy jsem tuhle nálepku ještě nenosil. Doma ve skříni mi visí hrozen pískařských smycí, vedle hromada karabin, expresek, frendů, pod tím vším se válí v prachu pár Šarletů a Ramba. A abych nezapomněl - kromě toho ještě nějakej ten žebřík a RURP - vzpomínka na minulost, kdy jsem zbrojil na Nos a trénoval hákování v Černolicích a na Holém vrchu... (pravda, dál jsem se, zatím, nedostal …).
Přesto anebo právě proto jsem si řekl, že by nebylo špatné okusit trochu toho lezení po kamenech, koneckonců třeba na tom něco bude…






Nemá moc cenu popisovat, jak to ve Font chodí, o tom už bylo popsáno tucty stránek. Kdo tam byl tak ví o co v tamějším lezení jde, kdo tam nebyl … tak by možná uvítal pár praktických rad. No, mrknětě se do článku od Jirky Siky, víc vědět netřeba.

Po těch letech si už přesně nepamatuju na drobnosti, které mě potkávaly za mého působení v Lese.
Vzpomínám si na zimu a počáteční tísnivou samotu, kterou vystřídalo setkání se Scottem, klukem z Nottinghamu, který se už poflakoval v indickém Hampi, novozélandském Castle Hill a dost možná i v africkém Rocklands. Divné jak někdy potká člověk člověka, kterého sice vůbec nezná, ale který se mu vzápětí zažere pod kůži. A navíc byli dva, kromě Scotta i Agnese, temperamentní Italka odněkud z Toskánska. Tedy popravdě, bylo jich podstatně víc – lidí, které člověk v Lese potkal a s kterými strávil den dva. Giovani - tak trochu kleptoman - ale jinak fajn kluk toulající se momentálně Evropou; kluci z Moravy, kterým mnohý bouldrista v Bas Cuvier záviděl jejich výkony anebo plno těch ambiciózních seveřanů. Nikdy nezapomenu ani na místní „bleausárdy“ - pány v požehnaných letech, kteří se zajedou protáhnout v místních sedmbéčkách, v kterých se jinak celé dny cukají mladí borci. Má neschopnost promluvit francouzsky mě v komunikaci nelimitovala. Stačilo pár pohledů, úsporných gest a uznalé pokývání hlavou. Jó - páni bleusárdi - snad ve vašem věku udržím alespon moč, když už mám problémy tady s těmi oblinami … A to oni zase ti bleusárdi moc dobře ví a mají na tváři jenom takový lišácký úsměv. Dobře si jsou vědomí nejen výjimečnosti své, ale především výjimečnosti tohoto kousku jejich země, na kterou jsou tolik hrdí.

Myslím si, že podobné situace a pocity zažívá čas od času každý. Tedy, domnívám se - nejsou to věci, které by si lidé běžně vyprávěli u piva, mezi „ahoj, jak se máš“ a „měj se, zas někdy“. A možná právě proto se to asi občas přihodí. Člověk je vytržen ze zaběhaného rytmu, stačí nenápadný, nevinný impuls a vodopád pečlivě nastřádaných a mimoděk potlačených emocí není k zadržení. Slzy stékají po tváři a nejde je zastavit, jindy si zas člověk nemůže pomoci a propuká v salvy smíchu. Asi je potřeba upustit páru z kotle, vlastně něco jako bezpečnostní ventil. Mě se to stalo kde jinde než v Paříži.

Kulturní člověk by řekl: „barbar, byl v Paříži a nic z ní neviděl“. No jo, pravda, ale vysvětlete někomu, že jste jel do Paříže prožít očistec. Anebo ještě jinak – že tam člověk jel kvůli amputaci pravé nohy. Tak nějak jsem se totiž cítil při loučení se Scottem a Agnese. Amputace nohy, kterou zasáhla sněť - bolestné a neodvratné. Scott odjíždí domů do Anglie, já, tentokrát opět sám, se vracím do Lesa. Cesta vlakem zpátky do Fontainebleau je jako zlý sen, emoce se nedají zastavit, pak se o to už ani nesnažím. V tom velkém městě s ještě větší Věží jsem nechal kromě Scotta i pařížský románek s Agnese, těžko říct, kdo mi bude chybět víc. Viděno očima nezávislého pozorovatele, takový poctivý béčkový film, jedno oko nezůstalo suché …





Dva týdny. Kdo by to byl řekl, že za dva týdny se dá zažít něco tak intenzivního? A přitom stačí opravdu málo, sebrat se a jet, nejlépe sám. Člověk to pak všechno vnímá daleko intenzivněji - barvy jsou sytější, pocity syrovější, odevzdanost, bezstarostnost, svoboda (věta jak z politického programu). Dopředu člověk vůbec neví jak to dopadne – budu mít kde spát, budu mít co jíst, co tam bude za lidi? Do té doby zvyk všechno detailně naplánovat, na lékárenských vahách odměřit, vzal definitivně za své.

A nakonec člověk zjistí, že vždycky jde někam složit hlavu, k jídlu se něco taky sežene a lidi nepředělá. A tak jsem spal pod převisy, v jeskyních, jednou dokonce i v posteli. A lidi? Sebranka z celé Evropy - co Evropy, světa! Lezci jako všude jinde – na jedné straně stojí pohodáři, někdy s lehce „travním usměvem“ na rtech, na druhé egocentričtí magoři, vztekající se po každém nepovedeném kroku. Každý si vybere, každý se najde, každý si myslí, že právě on je ten pohodář (než zjistí opak).

Dneska už věřím, že to všechno dopadne v devadesáti devíti procentech případů dobře. Stačí brát všechno tak, jak to přichází. Člověk nakonec získá dojem, že je o něj tak nějak postaráno, když se nevzpouzí. Sám si to komplikuje, když chce víc, lépe, pohodlněji, rychleji. Ta naše úporná snaha držet otěže pevně ve svých třesoucích se rukou …
Sečteno a podtrženo, až budu mít zase ten neurčitý pocit někde tam vzadu v hlavě, tak jedu. Jedno zda-li do Itálie, Jižních Čech nebo horoucích pekel. Někdy mám takový pocit - skoro jakoby byly ty události dopředu naplánované, kostky dávno vržené, figurky na hracím plánu rozestavěné. Asi jde jenom o to se nebránít, opustit navyklé stereotypy a alespoň jednou vkročit do proudu…





Dvouleté intermezzo, další střih a syrová přítomnost. Vždyť to znáte, člověk zase spadne do kolotoče, který se točí stále rychleji. Dva roky potlačování sebe sama a namlouvání si zdánlivých mouder je tak akorát. Někde tam vzadu v hlavě už zase klokotají nejrůznější myšlenky a mezi nimi pomalu ale jistě krystalizuje další Plán. Červené výstražné světlo se pomalu rozvěcí… Kolikrát ještě než člověk definitivně pochopí a podvolí se?
Tak tedy dobrá, zase to nějakou dobu trvalo než dozrál čas, ale nakonec rozhodnutí padlo a s ním se dostavila překvapivá úleva. Tentokrát tedy trochu dále na východ - jóga v indickém Mysore, bouldering v Hampi, vipassana v nepálském Lumbini…

„Slečno, prosím letenku do Dillí, jednosměrnou …“.

Petr   [úpravy] 22:00 26.03.2007Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Naaadhera22:48:44 26.03.2007
Krásně napsané! Náááááádhera :-)
Martin Vobrodpovědět 

 Uznání22:49:42 26.03.2007
Musím říct že jsi to napsal naprosto dokonale. Hodne dlouho jsem nečetl tak pekný članek.
Maš recht když človek začne mít to nutkáni se sebrat a někam se vydat. Tak neni nic lepšího než se tomu poddat a jednoduše jet!
Honzaodpovědět 

 Uznání22:50:02 26.03.2007
Musím říct že jsi to napsal naprosto dokonale. Hodne dlouho jsem nečetl tak pekný članek.
Maš recht když človek začne mít to nutkáni se sebrat a někam se vydat. Tak neni nic lepšího než se tomu poddat a jednoduše jet!
Honzaodpovědět 

 :)22:57:13 26.03.2007
tohle mi tak nejak promluvilo z duse, oznacilo me dlouho citene a reklo nevyrcene. neda se snad nez sklonit hlavu a tise mlcet s usmevem na rtech
ondraodpovědět 

 ...jedno oko...22:59:22 26.03.2007
...opravdu nezustalo suche...moc pekne napsany.
v-tecodpovědět 

 Poklona23:26:05 26.03.2007
tak super ctivy clanek jsem uz dlouho necetl a ty fotky jsou taky vyborne.
Doktorodpovědět 

 kde se ted spí?23:39:08 26.03.2007
Super článek :-) Bouldering beru jako okrajovou záležitost, ale do FB jedzdím už čtvrtý rok. Geniální dovolená s rodinou a dětma a ještě si báječně zalezeš. Kde se teď spí? Dřív byl free camp kousek od Bas Couvier. A zavřeli jej. Ted jsem dva roky jezdil do placeného kempu a není to 100% ono. Chybí mi ta lezecká atmosféra těch správnejch pošuků.
Mahyodpovědět 

 Víc být, než se jen zdát...01:45:42 27.03.2007
sposta lidí má podobný nutkání, ale jen pár se mu dokáže poddat. já mezi ně bohužel nepatřím:( a proto můžu jen tiše závidět!
Dahamodpovědět 

 hm...01:51:19 27.03.2007
Kámo, myslím že jsi celkem dosti dobře trefil hřebík na hlavičku tímhle článkem. Zdá se že jsi se taky trochu ponořil do jiných stavů než těch které na tomhle světě nabízí jen lidský mozek a poznal jsi něco většího. Přeju Ti ať toho dosáhneš úplně, a myslím že víš o čem mluvím. Jinak proč to nevzít třeba přes ten bouldering, holt kolik je lidí tolik je v podstatě cest.
Martzodpovědět 
 Re: hm...09:37:15 27.03.2007
uvidime jak to vsechno dopadne ;) dekuji!
pesmodpovědět 

 poklona06:52:23 27.03.2007
absolutná paráda......super článok aký som ešte nečítal....
kuboodpovědět 

 14 dní?07:59:26 27.03.2007
Článek je napsanej moc pěkně, kdo občas jedí na delší dobu tak to zná dost podobně. Ale na muj vkus autorovi docela hráblo na to, že byl venku jen 14 dní.. Nebo jsem to špatně pochopil?
BBodpovědět 
 Re: 14 dní?08:59:05 27.03.2007
Taky jsem cekal nejmene ctvero rocnich obdobi stravenych v Lese...ale jinak krasne napsane. Na tom boulderingu fakt asi neco bude, momentalne jsem pod vlivem Castle Hill a docela to prijemne leze na mozek
Petrodpovědět 
 Re: 14 dní?09:34:26 27.03.2007
Breto, pochopil jsi to vicemene spravne, celkem to byl necely mesic.. Mas pravdu - nebyla to nijak dlouha doba, na druhou stranu cas je relativni a mam pocit, ze v Lese nekdy ubiha jinak ;)
pesmodpovědět 
 Re: 14 dní?12:55:39 27.03.2007
Cus Breto, tu laco, hele si nebyl nikdy venku boldrovat?
Ve vyssim veku se hrabani muze dokonce zhorsovat!
V mistnich sutrovatych lesich dosahnu vysoce excitovaneho trojstavu happy/sad/mad behem slabych 20 minut.
Nastesti jsem si privez osetrovatelku, kdyz vidi ze to je vazny... hlasite zaveli a nacpe vsechny pacienty do auta.
lacoodpovědět 

 ;)08:03:19 27.03.2007
Sebrat se a nechat vsechno tak jak lezi, bezi ..... to chce hodne velkou davku moralu. Preji hodne sily a zdaru do dalsich cest. A tesim se popr na dalsi clanek ;o)
Katkaodpovědět 

 TREFA09:40:57 27.03.2007
Nazdar, ten článek celkem otevře oči! Celkem přemýšlím, právě o tom jestli mi ta kariéra stojí za to! Mít 50let,k tomu: 2 BMW, dům a bazén, ale nežít něco takového? Jako bych nikdy nežil! Lezení zdar, boulderingu zvlášť! Lukin
Lukinodpovědět 

 Tam v Lese09:49:46 27.03.2007
Líbí se mi, teda mimo jiné, teda vlastně mimo celelého sakumprdum článku, to Tolkienovské nazývání Fontáče -Lesem-. Je to trochu tajemné, tak jako je vlastně celé Fontainebleau.
Janodpovědět 
 Re: Tam v Lese15:40:10 27.03.2007
Tolkien sedí, celá atmosféra lesa je perfektní, pěško zájezd případně samota ji navíc strašně umocňuje. Když jsem kdysi(99?) v lese chvilku bydlel, našel jsem i Hůrku, Větrov a další kultovní fantazijní místa. Autozájezdy jsou většinou slabým odvarem... ale stejně supr :-)
Šp.odpovědět 
  Re: Tam v Lese15:50:54 27.03.2007
Jo taky to znám, když se tam večer sešeří a borovicemi provoněný vzduch začne vychládat, je to magický místo. Je to prostě Les.
 jirkasodpovědět 

 Poeto :)10:05:38 27.03.2007
Fotecky jedna basen a clanek druha :))))
Usadloodpovědět 
 Re: Poeto :)10:34:52 27.03.2007
abych to uvedl na pravou míru - fotky dodal JirkaS ze svého archivu a vybral opravdu pěkné kousky, takže zásluhy za takové báječné foto nepřipisuj mně :)
pesmodpovědět 

 stream entry11:14:57 27.03.2007
Říkal jsem si, jak pěkně jsi z rukávu vysypal tu metaforu o vstupu do proudu - a na konci se dočtu něco o vipassaně v Lumbiní. Doufám, že Ti tamní styl  bude vyhovovat :-) 
Michalodpovědět 
 Re: stream entry11:03:08 13.04.2007
Se zpožděním čtu moc pěknej článek, myslím, že je suverénně o třídu lepší než všechny další pokusy o něco podobného na Lezci, vlastně se ani nechce nějak zbytečně na něj reagovat; no a ještě v komentářích narazím na Michalův, a hned bylo jasný, že je to on :)) Tož paráda! Ať se daří, Óóóm.
Piškotodpovědět 

 poho12:14:17 27.03.2007
jenom aby to nedopadlo jak v nekterych castech sveta kde sou vsichni v poho, nikdo nic nedela a nic nefunguje...
zdenekodpovědět 

 Díky za připomenutí12:23:19 27.03.2007
Taky jsem to kdysi řešil. Ne sice tak jak popisuješ, neb mám rodinu a starat se musím, ale červené sáčko, černé kalhoty, nezbytný kufřík a touha mít víc je už naštěstí za mnou. ( alespoň doufám ) Je ale dobré si to stále připomínat a vědět, že to rozhodnutí bylo správné. Mozek je sviňa a když si nedáš pozor hned chce alespoň o jednu kozu více než má soused. Pěkně se to četlo.
Alešodpovědět 

 Dik12:33:02 27.03.2007
Paradni cteni, uz zase dobre vim proc lezu :)
Honzaodpovědět 

 Nádhera13:20:45 27.03.2007
Po dlouhý době zase článek, co se dal nejen dočíst úplně až do konce, ale pak i ještě jednou a znova. Takový to čtení, co člověka nutí taky někam vyrazit (úplně jsem dostal chuť kupodivu na Fontáč :-)). Jinak Ti, Dědulo, přeju ať Ti vyjede ten východ. Těšim se na další počteníčko. Čus.
Lukyodpovědět 

 Díkas14:16:58 27.03.2007
Díkas, geniální článek, opravdu pěkné......
ouzinodpovědět 

 Pěkně napsaný16:02:30 27.03.2007
Je to jednosměrná cesta do Fantazie.
Půlčíkodpovědět 

 Titulek17:31:40 27.03.2007
Mega! :-)
jAodpovědět 

 super18:30:10 27.03.2007
Tý jo, fakt super článeček. Určitě je príma, žes tam potkal ňáky spřízněný duše. Já byl půl roku v Indii a první 4 měsíce jsem nepotkal ani jednoho cizince a každý den jsem odpovídal miliónu Indů pořád dokola na: "Vodiz jor nem sr?" a "Vodiz jor madrkantri sr?" :-)
Alešákodpovědět 
 Re: super19:44:27 27.03.2007
Tak takhle jsem to měl podobně před 6 lety,kdy jsem strávil 2 měsíce sám na bouldrech v Peak District.I když chyběly lesy,tak atmoška této vrchoviny má taky něco do sebe.A když jsem se vrátil zpět tak jsem zrovna moc nemluvil.Ale jako sebeanalýza to stálo za to.
Patrik Fabingerodpovědět 

 e20:24:01 27.03.2007
wow, 15 kilo kvuli lepsim vykonum, chlape tos musel byt bud ja k kulicka, anebo to nechapu, taky bych se mel nad sebou zamyslet...mozna bych pak taky neco vylezl...supr clanek
WOwodpovědět 

 .21:14:40 27.03.2007
No jestli to klapne tak se tam mrnku na podzim... jooo tesim se cim dal tim vic:P
Adam Fialaodpovědět 

 Pěkný, stereotypy, únik22:20:44 27.03.2007
Se budu muset zamyslet, jestli to každoroční Fb není jen nějakým blbým stereotypem... (ne, díky za každej dobrej stereotyp, jedu znova)
Tomodpovědět 

 :)09:09:47 28.03.2007
Teda klobouk dolů, je to jedna báseň tohle číst:)nevím jestli do toho někdy půjdu takhle naplno, ale určitě bych to chtěla zkusit... tak ti přeju hodně zdaru a těším se na další články!:)
Haniodpovědět 

 Klobouk dolů.paráda!!!18:51:27 28.03.2007
Znovu pročítám, čučím na fotky jako králík na kobru, pootočím hlavu k ještě neroztříděný kupě krámů, pohledů, knížek a prospektů,na který leží omllácená fichtle se smycí, co jsem ji našel na emerický Štědrý večer pod ElCapem. Vzpomínky... Vzpomínek na co? Na to, že jsem si ještě před pár dny užíval půlrok v Kalifornii a teď se pokouším srovnat s tím, že jsem ´doma. Už jsem potkal skoro všechny místní kámoše, slyšel téměř všechny oblíbený kapely, těším se na svůj mrňavý domeček u Ádru. A přemýšlím. Přemýšlím, snažím se vypudit z hlavy myšlenky kam dál. Moc rád bych si brzy zase někam koupil lístek...
m*odpovědět 

 nazdar parde..06:31:34 29.03.2007
Před chvilkou jsem se přiřítil zpět do prahy a přečetl si, cos napsal. Z každý věty se sype píseček;) Před týdnem jsem se v diskusi doptával, jak je to s tím přesunem z gare de lyon a kde vytáhnout paty z vlaku. Nevím, jesi si mi odpovídal ty, ale skoro bych vsadil lezky, že jo. Dopadlo to tak, že z bois jsme si to s přítelkyní šněrovali lesejkem bez plánu, protože bouldery jsou přeci všude. Bylo krásně. Ani tričko nemělo smysl mít na sobě, jak sluníčko krásně hřálo. Rocher Canon nas potkal, jak měl a do Cuvier k Jokerovi to byla taky pěkná procházka. (Přísahám, že to příště na tý levý noze postavím a usojím!) Krom pár bouldeříků to nebyl moc lezeckej vejlet, ale jaro v Lese je tak krásný, že to vůbec nevadilo. Když jsem pak seděl v prvním autě, na který jsem mávl, bylo mi jasný, že jednou udělám přesně to co ty. Vemu bágl a tradá do Fontáče a nejlíp sám..
relicodpovědět 

 zivot je krasny14:49:16 30.03.2007
Krasa, je to napisane tak, ako to naozaj je. Gratulujem k odvahe urobit TO, spravit zmenu v zivote a obohatit o poznanie z tejto zmeny aj ostatnych. (PS - pisem to vo chvili, ked som sa po poslednych tyzdnoch prace od rana do noci vratane vikendov uz konecne nastvala a zacala sa zamyslat nad zmenou... a zasla si konecne na www.lezec.cz :-)
arwenodpovědět 

 impuls08:08:55 04.04.2007
Mazec, závidět by se nemělo, ale závidím. Budu si asi muset zase někam zajet. Sám.
Kostějodpovědět 

 diky20:52:06 09.04.2007
nádherný... díky moc, řeže to do živýho...
reenahodpovědět 

 lobouk dolu20:15:02 10.04.2007
Super clanek, kdyz nekdo neco chce, tak to ma udelat hned jako ty, klobouk dolu! Diky uz jsem si tak dlouho dobre nenacetla.
Katka.Podpovědět 

 Díky18:17:00 12.04.2007
Až mi ta kamarádka co momentálně dělá kariéru konečně vrátí Keruakovo On the Road, tak to tam vlepim jako poslední kapitolu a zase někam vyrazim....
Kodlodpovědět 
 Díky22:07:43 13.04.2007
fakt super článek, dlouho už jsem žádnej takovej nečet, cejtíš to správně - tak jako já, fakt odváženej a správnej kousek jen mít tu odvahu to udělat,vzepřít se stereotypu a jít do toho - klobouk dolů
jirkodpovědět 

 Foto dne:

Podzim na Kapucínkách
 Databáze cest:
Všechny cesty (179761)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Cruila Fi 5b Felanitx
Tom 6a Felanitx
Abelles Mortals 6a Felanitx
Monsterproces 5A Hlavatice
Kryštofík (a) Továrna 6A+ Hlavatice
Nově komentované:
Wayne Gretzky 10- Mladkov
Xorics Left 7b Cala Magraner
La 19 Cm 7c Kalymnos
Cesta Nebojsů 7 Bořeň
Maudit L1 7a Osp

 Nově v diskusi:
rozhovor | Re: visy u prcku | Re: visy u prcku | Re: visy u prcku | Re: visy u prcku | Re: visy u prcku | Re: visy u prcku | Re: visy u prcku | Re: visy u prcku | Re: visy u prcku |

 Nové komentáře:
Hanzi | k mani na stanicich HZ | test | Re: Láska v srdci | Re: Láska v srdci | Re: Láska v srdci | Mara Holecek nechodi na lezce a uz vubec ne do komentaru | Duvod | ... | Re: Láska v srdci |

 Kde to vře:
Nepálští záchranáři našli a vyzvedli tělo Ondreje Húserky (117)
Mára Holeček: Při sestupu z Langtangu zahynul Ondrej Húserka (31)
Video: Jana Švecová dělá další pokroky v bouldru Terranova 8C+ (18)
Secret Spot Bouldering 2024 (3)
Tragická nehoda na Súlově (2)
Mezinárodní setkání alpinistů v Praze (2)
Naši mají 2 stříbra a 1 bronz ze slovenského poháru v drytoolu (1)
Ruzyňská liga – obtížnost (1)
Vyšla kniha Laviny v Česku (1)

 Nově v inzerci:
Prodám bundu Sir Joseph Terag černá M | Boty Scarpa summit GTX Women 40 | LS Otaki women 38,5 | Statická a dynamická lana | La Sportiva Miura | Batoh Deuter Aircontact 65+10l | atomic backland. | Devold dámské termotriko M | Sir Joseph Apris Hooded Man | Expersky a UFA v Ostrově |

 Anketa:
Jaké technologie nebo aplikace používáte při lezení a jak vám pomáhají?
 GPS a mapové aplikace 
 436 
 Lezecké aplikace pro sledování výkonu 
 363 
 Sociální sítě pro sdílení a inspiraci 
 341 
 Vzdělávací aplikace pro techniky a trénink 
 331 
 Aplikace pro evidenci a sdílení výstupů 
 308 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Partneři:
Treking.cz
Hledáte si pěkné ubytování v ČR na Váš výlet či dovolenou? Vyberte si na webu MegaUbytko.cz v sekci chaty a chalupy pronájem. Pokud plánujete cestovat na Slovensko a potřebujete ubytovanie na Slovensku, ty nejlepší ubytovací zařízení, chaty, chalupy, roubenky naleznete na stránce chaty na prenájom.

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.