Březnová sobota roku 2008. Sedím doma a vzpamatovávám se z boulderových závodů HO Tesla a následné pařby na Průmyslovce. Mysl se společně s tělem nachází v jednotě, obě vyčerpané. I když venku je krásně a Rudice lákají, nemám sílu nikam jít. Místo toho zakládám blog, který později pojmenovávám
Pok blok. Ze začátku popisuji každý výlet do Krasu, každé hlasitější uprdnutí spolulezce. Brzy je mi jasné, že aby psaní mělo nějaký smysl, je vhodné mít čtenáře a ty je nutno zaujmout. A koho zajímá, že jsem přelezl nějakou klasickou krasovou linii nízké obtížnosti? Ale musím přiznat, že když si zpětně čtu některé starší zápisy, tak to není tak hrozné… nejen lezení, ale i poezie a různé skopičiny typu Žanda slap, alkorecenze Mejkapu apod.
Smích v tabletách si dávám,
Špinavce ve Trojce Dezert mlsati zřím...
Nečesanec smělého půvabu v pancíři mlh
alkohol růží do dna vypíjí
rozmazaných dnů plnou tvář
(Halas a Stračena)
Takže se snažím publikovat informace, které by mohly být užitečné pro ty, co jezdí do Krasu. Začalo to „průvodcem“ na nové cesty v Rudicích, vytvořili jsme s kamarády kalendář o lezení ve Žlebech, Vlk využil Pok blok k diskuzi nad klasifikací cest do nového průvodce, rozjela se soutěž Krasový hnusák. Má lezecká výkonnost stagnovala, takže jsem se začal více zajímat o to, které cesty zde byly jako první a jak vlastně vedou a hned bylo zase co lézt. Nemusel jsem nic nacvičovat a dokonce to často bylo mírně dobrodružné. Objevili jsme Mauglího cesty a naštěstí se našlo pár jedinců, za kterými jsem si je mohl vylézt. I pár prvovýstupů se podařilo. A zápisů přibývalo…
jeden z propagačních plakátků
(použita Beduzziho kresba Hřebenáče z roku 1748)
Někdy v roce 2010 jsme začali s Asuem nahrávat a publikovat rozhovory s lidmi, co v Krasu hodně lezli nebo stále lezou a ovlivnili vývoj místního lezení. Začalo to Celofánem, Pavlem Weisserem a Vlkem a během několika let z toho bylo téměř dvacet setkání, od Františka Plška až po Adama Ondru. Objevili jsme staré německé články o lezení na Krkavčí a Býčí skále a nakonec také nejstaršího průvodce na Kras. Staník Štěpánek nám zapůjčil archiv Hotejlů. Ozývali se pamětníci. A začínalo být jasné, že by bylo vhodné vše nějak knižně shrnout. Nenechat to pouze plavat ve virtuálním prostoru. S Ferym Pipalem a Celofánem jsme v roce 2012 zpracovali článek do Blanenského vlastivědného sborníku, ale to nebylo ono. Kras a zejména ti, co zde lezli a zanechali nám tolik super cest, si zasluhují knihu. A tak jsem poslední dva roky nedělal ve volném čase skoro nic jiného, než dával s pomocí Asua, Pavla Weissera, Feryho a Drobka dohromady text. A povedlo se… Nyní na tom maká grafik Krá, křest knihy je naplánován na 1. 4. 2015 v Brně v
Místogalerii. A to není apríl.
A jakže se vlastně bude jmenovat? Titul jsme vymysleli s Asuem během chladných jeskynních seancí v oblasti Rocca Doria na Sardínii. Padaly tam tenkrát návrhy jako třeba
Od Plška až po Sviště, nakonec jsme však vybrali
Sbohem sedmikrásky, podle prvovýstupu Jindřicha „Čumpelíka“ Šustra, který udělal roku 1982 v oblasti Nad Salmovkou v Pustém žlebu. Kromě toho, že se nám líbil její poetický název, tak je to také jedna z prvních cest v sedmičkové obtížnosti, která byla udělaná ve stylu volného lezení.
jeden z propagačních plakátků
(použito repro titulní strany Montany č. 4/95, foto R. Bedan)
A proč o tom píši zde? Rozhodli jsme se totiž, že v Sedmikráskách nebude žádná reklama a jedinými sponzory budou lidé, které zaujmou. Založili jsme proto projekt na portálu
Hithit.com, kde si zájemci mohou Sedmikrásky společně s několika bonusy objednat předem a přispět nám tak na jejich vydání. Kniha bude dále k dispozici pouze na křtu a v omezeném počtu také v Horokupectví Montany. Ale napřed musí být vytištěna. Takže pokud vás zajímá, jak v Moravském krasu vzniklo sportovní lezení, baví vás historky lezeckých legend, máte rádi historické fotografie, staré průvodce, koláže či moderní lezecké fotky a jste zvědavi, jaké cesty by vám v Krasu doporučil Adam Ondra nebo já, tak právě pro vás je určena tato kniha. Do 25. 2. máte možnost spolupodílet se na jejím vzniku. Díky předem všem, kteří nám projeví důvěru! Myslím, že činy autorů a jejich spolupracovníků jsou zárukou toho, že dílo se vydaří a čtenáři se nudit nebudou.
jeden z propagačních plakátků
foto Petr Piechowicz
Sedmikrásky jsou členěny do tří hlavních celků. Nejprve stručně představujeme jednotlivé lezecké oblasti Krasu. Chronologický výklad historie místního lezení tvoří hlavní část knihy. Další kapitola se věnuje lezeckým průvodcům a související literatuře. Následuje shrnutí, Pok-tipy, kde doporučuji některé zajímavé krasové cesty, obrazová příloha a jmenný rejstřík.
Několik „technických“ informací a náhledů do nitra Sedmikrásek:
• 220 stran textu formátu 210x210mm
• 150 menších historických fotek a náčrtů
• 30 celostránkových barevných fotografií od několika výborných fotografů
• Jmenný rejstřík obsahuje 130 lezců
• Originální koláže krasových oblastí a mapka krasu
• Text založen na vzpomínkách vynikajících lezců. Není výčtem cest a obtížností, ale především příběhem