Tak jsme byli v Dolomitech. Respektive já, Hynek, jedna Jitka a druhá Jitka. Jako obvykle jsme jeli Hynkovo teréňákem Fordem Eskortem. Vyrazili jsme ve středu odpoledne. Cesta příjemě ubíhala a zvláště kolem Mnichova jsme si, díky zácpám (ano všichni jsme jí měli), udělali asi tak tří hodinovou okružní jízdu. No v deset večer jsme již byli za Brixenem. Ulehli jsme mezi dálnici a trať, kde asi tak každých deset minut projel rychlí
Chris dodelal prodlouzeni Biographie!
Sharma prolamuje barieru a posila na svet prvni 5.15a
19 Cervence, 2001
Po ctyrech letech usili a nespocetne pokusech, Chris Sharma konecne oddelal nejtezsi cestu sveta, prodlouzeni Biographie v Ceuse, Francii. Cesta poprve vylezena v roce 1996 Arnaudem Petitem, Biographie je prikra, kapsovita linie za 5.14c. Touzebne prodlouzeni, ktere Sharma dokoncil vcera, pridava dalsich 16 metru lezeni za 5.14b - celkove zvysujici p
4. Obsah silového tréninku
podle tréninkových cílů rozlišujeme :
- hypertrofie ( svalový růst )
- vnitrosvalová koordinace ( aktivace více svalových vláken daného svalu při kontrakci )
- silová vytrvalost ( krátkodobá a střednědobá ) pracuje se s rozdílnou intenzitou a hustotou zátěže, ale také s rozdílně dlouhými pausami a opakováními
4.1 Zátěžová intenzita
Pod tím se rozumí velikost jednotlivé zátěže působící na svaly. Při vysoké zátěžové intenzitě v rozmezí 90-100
Tahle super boulderová oblast v Itálii v Meschii nabízí přírodní linie s maximálním respektem pro skálu a přírodu. Klasifikace je podobná Fb a lezení problémů je také podobné bez “eliminantů” - všechny chyty jsou platné + super okolí = pro boulderisty ráj.
Rád bych napsal něco málo o lidech jako jsou xxx a C.S. a D.G. a všichni ti další anonymní, notorický zpochybňovači všeho. Čert vem že v převážné většině vystupují jako anonymové, je to jejich důvod proč tak činí a já nemám potřebu o tomto důvodu spekulovat. Co je ovšem mnohem zajímavější je pohled na jejich způsob myšlení...
Nějaký „xxx“ zde napsal článek „další Štefánek?“ (viz níže) ve kterém zpochybňuje výkony kohosi, které uvádí Montana a poukazuje na jakési podi
V sobotu 30.6.2001 sa uskutočnil v Žiline NORTHLAND CUP, preteky v boulderingu, ktorý bol zároveň 4.kolom Slovenského pohára v športovom lezení. Organizátorom pretekov bol Extrem klub Žilina.
V tomto nepravidelnem cyklu reportazi a topicek z ruznych oblasti bychom chteli predstavovat nektere z ne tak znamych , ale presto skvelych oblasti v Italii a Francii. Cyklus reporty o Francii bude pomalinku nasledovat pod propracovanym nazvem Francie neni jen Buoux.
Dnes to bude o skalni oblasti nedaleko Bologny.
Tak jsme byli v Dolomitech. Respektive já, Hynek, jedna Jitka a druhá Jitka. Jako obvykle jsme jeli Hynkovo teréňákem Fordem Eskortem. Vyrazili jsme ve středu odpoledne. Cesta příjemě ubíhala a zvláště kolem Mnichova jsme si, díky zácpám (ano všichni jsme jí měli), udělali asi tak tří hodinovou okružní jízdu. No v deset večer jsme již byli za Brixenem. Ulehli jsme mezi dálnici a trať, kde asi tak každých deset minut projel rychlík. Také komáři zde byli velice přítulní a tak jsme se stěhovali tak o deset kilometrů jinam. Na polní cestě se spalo opravdu hezky, až do chvíle kdy nás málem převálcoval traktor.
1 - Val San Nicolo
2 - Sasso delle Streghe
3 - Pian de Schiavaneis
4 - Piz Ciavazes
5 - Penia
6 - Citta dei Sassi
7 - Col Rodella
8 - Antermoia
9 - Massi del Fedaia
10 - Cansla
11 - Frea
V poledne jsme však již přijížděli do nejzápadnější části Italských dolomit. V nějakém městečku jsme koupili původce za 29.000,- Lir a hurá do prvníh oblasti Frea (11). Cesty byli až několikadýlkové většinou kolmé ale my zůstali u těch kratších. Super lezení v hrubém vápně za kapsičky a rejži navíc skvěle odjištěno nohoře většinou s karabinou. Byli jsme zde jen pár hodin, ale i tak jsme přelezli kvanta cest a Jitka dala dokonce Kratzdistel 6c na druhý pokus.
Frea
Sasso di Renato
Na pozdní odpoledne jsme si zajeli do naší staré známé oblasti Citta dei Sassi, kde jsme objevili nový sektor Sasso di Renato - celý převislý s asi tak dcaceti cestami od 5c do 7b+. Na této oblasti je komické že lezete na dvaceti metrových kamenech spadlých z obrovský půlkilometrový stěny nad vámi. Cesty do 6c byly většinou za obr díry (lepší než v Ceusse) ale v docela převislej dvacetimetrovej desce jsme i tak měli co dělat abychom to udejchali. Hynek zde dal ňáký bouldry za 7A, kterých je tu požehnaně a i o mnoho těžších. Večer jsme sjeli kousek dolů směre k městečku Canazei, kde jsme nocovali hnedka u silnice v krásném (i když trochu pokaděném) lese.
Sasso di Renato
Pian de Schiavaneis
V pátek jsme šli do oblasti Pian de Schiavaneis kolem obrovkého vodopádu. Zde jsou spíše vytrvalostní dardy od 7b vejš (až do 8b/c) vedoucí ve třiceti metrovách převislých břichách. My jsme zde dali jedno 6a+, 6c+ a 6a a pak jsme pozorovali hrajícího si sviště. Odpoledne jsme si chtěli ještě zalízt v oblasti Penia. Na ní však bylo sympatické jen to, ža byla asi deset metrů od auta. Jinak byla z nějakého podivného kamene (vápno to tedy určitě nebylo), trochu něco jako na kozelce ale víc vomaštěný. Tak jsme jeli dál směrem Marmolada. Nskoec jsme trochu zabloudili a tak jsme raději zastavili na pěkném odpočívadle, kde jsme se spili a přenocovali.
Bouldering pod Marmoladou
V sobotu nás čekal obtížný výstup na Marmoládu. Já chtěl mermomocí vidět tu slavnou rybu. Nakonec jsem jí viděl, ale jen díky Algenovi, který zde se svým spolulezcem zdolali cestu Don Juan. Bylo to radostné setkání a nebýt Algeny, který nás upozornil, že stojíme přímo po jižní stěnou Mormolády a Cestu přes rybu (kterou kdysi vylezl Igor Koler a která znamenala průlom ve zdejším lezení) máme přímo naproti nám, šli bychom pravděpodobně ještě dál. Stěna se nám moc líbila, ale sešli jsme zase dolů a už se těšili na ty naše desetimetrový kvaky. V oblasti Sasso delle Streghe cesty nevypadaly zrovna špatně, ale většina chytů byla sekaná. Zkusil jsem jedno 7b, ale nepustilo. No co, Hynka zde nepustilo ani 6béčko. Holky radši ani nelezly.
Marmolada
Vydali jsme se tedy do poslední oblasti Val San Nicolo, ale bohužel začalo pršet. Obloha byla totálně zatažena, a tak jsme to vzdali a vydali se směrem Kochel (skály u Garmische v Německu). Já jsem zde byl již před dvěma lety a tenkrát mi oblast moc nenadchla (a to jsem byl tak v šesti sektorech z deseti) a silně mi svým oklouzaným vápnem připomínala Srbsko. Ani tentokrát jsme ty skvělé sektory, které tu mají být nenašly (a to jsem běhal po lese více jak tři hodiny). Nakonec jsme skončili v malém sektoru nedaleko silnice. Na první pohled zase nic moc, ale cesty zde se mi přeci jenom moc zalíbili a hodně jsem si spravil mínění o Kochlu. Jenom doufám že příště najdu konečně ten bájný sektor Afrika.
Pekny fotky. Objeli jste to take pekne, skoro celou lezeckou Evropu. Je videt, ze stale tihnes k mensim a mensim stenam, co jsou to za pekne sektory, jak z Hynkem lezete, na jedne z fotografii. A ze si Hynek aspon nesunda batoh, lezlo by se mu lepe.
Zapsal: JirkaS, 12:25:35 23.07.2001
Bouldry
Jo, jo bouldry pod Marmolatou vypadaj fakt dobre, puvodne sem chtel jet do Fb ale ted nevim ... :)
Zapsal: Spical, 13:44:24 23.07.2001
Očíslujte Jitky
Program zájezdu opravdu pěknej.Afrikánská stěna je v Kochlu dost vysoko na kopci.Lezení je ale většinou dobrý pro místní mutanty.Do jejich Kochelskýho symbolu se dobře vrhají nože.Akorát v těch Vašich Jitkách se nevyznám.Doporučuji je číslovat.Vy snad ani dámu s jiným jménem neumíte přijmout .
Zapsal: John, 21:30:34 25.07.2001
Marmolada
A neni to skoda, jen se na ty nadherne steny koukat? Jak by rekl autor Ryby: trocha ozajstneho alpinismu obcas nezaskodi.
Horam zdar!
Zapsal: Lenka K., 22:39:49 26.07.2001
Jitky
Čau Johne,
Jitky se nemusí číslovat. Vždyť mají ty nejnádhetrnější přezdívky pod sluncem ( tuším, že "Chobotnice" byla od Tebe a "Kuře" taky neni špatný ).