Jožovi Krištoffymu sa podarilo v piatok 27. 4. 2018 preliezť za jeden deň (štýlom PP) 11-dĺžkovú cestu Hotel Supramonte, ktorá sa nachádza v kaňone Gorropu na Sardínii.
Češi jdou na Nanga Parbat zkusit prvovýstup Mummeryho žebrem
Česká expedice Nanga Parbat Czech Expedition 2018 chystá v létě pokus o paralelní výstup Diamirskou stěnou Nanga Parbatu ve dvou družstvech po dvou odlišných liniích: Kinshoferovou cestou a prvovýstupem přes Mummeryho žebro.
Loňskou novinku Fenix HM50R jsme vybrali jako další čelovku na uživatelský test. S tvarem kovového tubusu kombinuje pozitiva vhodná pro horolezce. Malinká, lehká, dobíjení přes USB, jde i na jednorázovou baterii, řídicí automatika je primárně zaměřena na prodloužení výdrže.
Závod Českého poháru v lezení na obtížnost vyhráli včera v Písku Martin Stráník a Iva Vejmolová. Na 2. místě skončili Jakub Konečný a Eliška Novotná, na 3. Šimon Potůček a Eliška Adamovská.
Změna je život. Tak to je a vždy bylo. My, nejen jako zástupci jednoho spolku, ale i jako aktivní lezci, kteří se v tomhle prostředí pohybují velkou část života, voláme po změně poměrů v ČHS a vyvolali jsme otázky nad možností vytvoření dvou samostatných, spolupracujících svazů nebo vytvoření autonomie uvnitř ČHS, či minimálně změně volby KSL a jejího předsedy.
ČHS vypověděl spolku ČSL smlouvu o bouldrových závodech
Český horolezecký svaz vypověděl spolku České sportovní lezení smlouvu o pořádání Českého poháru v boulderingu. Zbývající tři letošní závody: MČR Praha, Teplice nad Metují a Slané chce ČHS dělat už ve své režii. ČHS o tom informoval v zápisu z posledního jednání výkonného výboru.
Na památku Horemu, rád jsem s ním sdílel tu naši radost z hloubky pod nohama, vděčnost životu na lyžích v divukrásných skalních scenériích! Hore jezdí dál v mém srdci…
O víkendu 20. – 22. dubna proběhl jubilejní patnáctý ročník Petrohradského padání. V letním počasí si dvě stovky účastníků užili lezení, koupání, muziku, ale hlavně neopakovatelnou atmosféru krásného setkání.
Doplněno: komentář Kariny Bílkové + fotky ze semifinále aj.
Martin Stráník skončil dnes v semifinále SP v boulderingu v Moskvě na 12 místě. Jan Kříž dosáhl poté ve čtvrtfinále lezení na rychlost na 5. místo.
Martin Stráník nám ke svému výkonu napsal:
Jožovi Krištoffymu sa podarilo v piatok 27. 4. 2018 preliezť za jeden deň (štýlom PP) 11-dĺžkovú cestu Hotel Supramonte, ktorá sa nachádza v kaňone Gorropu na Sardínii.
Ide o jednu z najznámejších viac-dĺžkových ciest na svete vysokej obťažnosti 10 (9-, 9+, 10, 10-, 10, 9, 8+, 9-, 8+/9-, 8+/9-, 7+). Prvá polovica cesty je veľmi previsnutá, na 100 m je celkový previs 25 metrov. Hotel Supramonte má dĺžku 380 metrov.
Jožo do cesty nastúpil skoro ráno. Podarilo sa mu ju po dramatickom boji preliezť v posledný deň pobytu na Sardínii. Prvé 4 dĺžky vyšli na prvý pokus, 5. dĺžku za 10 liezol dvakrát, pretože v záverečných ťažkých krokoch v prvom pokuse spadol. Následne pokračoval poctivými dĺžkami so spolulezcom Milanom Mišovičom až na vrchol. V záverečných dĺžkach sa k slovu prihlásilo aj počasie, ale krátky dáždik našťastie prešiel a o 20.30 doliezol poslednú dĺžku.
Úspešnému prelezu predchádzal výborný pokus v nedeľu 22. 4. 2018, kedy ho pri preleze Hotela Supramonte zastavila až 5. dĺžka klasifikácie 10. Pri tomto pokuse ho istil Tibor Bellák.
Jožo: „Minulý rok sme leto strávili v horách v Kirgizsku, bola to fantastická expedícia, ale ako to pri prvo-výstupoch vo vyšších výškach býva, lezenia bolo po menej a aj po návrate sa človek z toho musel nejaký čas zotavovať. Po rozhovore s trénerom Peťom Slivkom sme si povedali, že Hotel Supramonte by bol pre mňa na tento rok dobrý a vážny cieľ, i keď bude treba urobiť veľa práce a všetko dobre naplánovať, tým viac, že s cestou o tak veľkom objeme ťažkého lezenia som doteraz nemal veľa skúseností.“
„Hotel Supramonte je asi najkrajšia viac-dĺžková cesta akú som kedy liezol. Opäť sa mi potvrdilo, tak ako v Patagónií, Kirgizsku či Tatrách, že človek k úspechu potrebuje aj kus dobrej súhry okolností, ktoré si, však, musí najprv zaslúžiť. Áno, aj ten stisk v 3. dĺžke nešmykol aj keď mohol, aj tá ľavá noha v 5. dĺžke držala ako prilepená, aj dážď na 9. štande ustal... Človeku v takýchto situáciách neostáva nič iné, ako dať zo seba naozajstné maximum a výsledok už nechať mimo seba.“
„Zvláštny flow som chytil okolo 5. dĺžky, keď už z pod prstov začínala presakovať krv, spod riflí z kolena tiež, prsty v lezečkách ukrutne boleli a čakalo nás asi ešte 250 metrov lezenia v kolmých platniach po ostrých chytoch. Vtedy som na každej ostrej lište začal bolesť totálne ignorovať, zalamovať ešte intenzívnejšie a skôr ju brať, ako súčasť toho po čo som sem prišiel.“