Původní článek:
Nebyla jsem si jistá, zda na Lezci článek o mém úrazu prstu a pozdější nutné rekonstrukci šlachových poutek uveřejnit. Přeci jenom nestojím o nějaké veřejné foukání „bolístek“. Ale zoufalí zranění lezci, kteří se často dovolávají pomoci v diskuzi, mě přesvědčili o tom, že to snad nějaký smysl bude mít.
I já jsem před časem hledala všude možně pomoc a útěchu, že už brzy budu zase lézt. Doufám tedy, že vám tento článek alespoň trochu pomůže při léčení nebo doléčení úrazu prstů, že přinese nové informace a dodá vám trpělivost dotáhnout často zdlouhavý uzdravovací proces až do konce. Jako bonus jsem k článku připojila krátký rozhovor s ortopedem-lezcem Filipem Hebelkou. Ten se jako jeden z mála lékařů u nás lezeckými drobotinami v prstech zabývá a také mě operoval. S Filipem chystáme i online poradnu a to
na pondělí 7. 9. 2009. od 21.00 do 22.00 ! Takže pokud vás nějaký ten úraz prstu trápí, neváhejte a zeptejte se ho. Ještě malé upozornění. Ilustrační fotky z operace jsou jen pro silnější povahy.
Možná znáte tu nenápadnou bolestivou bulku v prstu, která se jednoho dne objeví a bolí a bolí. Tak tu jsem jako každý druhý lezec tiše ignorovala a čekala, až se vstřebá. A pak se jednoho chladného rána jdu rozlézt, „potkám“ menší dírku a uslyším hrozivou ránu, která se podobala prasknutí hodně tlustého klacku. Během pár minut byl prst dvakrát takový a celý modrý. Diagnóza byla nejasná, na rozdíl od okamžitého odjezdu ze Ceuse. Prst mi na několik týdnů v ústecké nemocnici zasádrovali, se slovy, že budu ráda, když se mi to zahojí. V té době jsem nevěděla o nemocnici ve Vysokém nad Jizerou, která se chirurgií a plastikou ruky zabývá, a mezi lezci jsem se s takovým úrazem nikdy nesetkala. Takže jsem nic dalšího neřešila a čekala. Když mi sundali sádru, ruku jsem další tři měsíce rehabilitovala a začala pomalu zatěžovat. Prst ovšem už nevypadal jako dřív. Vytvořila se mi na něm nápadná tětiva a v ohýbání byl hodně omezen.
Prst po úrazu- tětiva
foto by Filip Hebelka
I přesto jsem začala zase naplno trénovat a lézt těžké cesty. Prst jsem tejpovala a s bolestí při lezení jsem se smířila. Musím přiznat, že jsem opravdu netušila, k jakému poškození došlo. Celou věc mi osvětlil až článek na Lezci.cz od Máky Hebelkové, která na téma
"Léčba a rehabilitace po úrazech prstů ruky při sportovním lezení" dělala diplomovou práci. Konečně někdo srozumitelně i pro laiky popsal lezecké úrazy ruky. V článku jsem našla popsaný i svůj případ a diagnóza „ruptura vícečetných šlachových poutek, konkrétně A2,A3,A4“ mě zaskočila. Ještě víc však to, že jediné možné uzdravení je plastika poutek A2 a A4, která jsou důležitá pro udržení základního pohybu.
Ale víte, jak to u lezců chodí. Lezou, lezou, pak trénují, to také není čas, a pak zase lezou. Takže operaci jsem hrnula hrdinně před sebou. Až čtyři roky po úrazu, když mi pro změnu rupnul vaz v kotníku, jsem se domluvila s ortopedem Filipem Hebelkou, že to obojí řízneme naráz. Tak, a bylo to.
rekonstrukce šlachového poutka A2
foto by Filip Hebelka
šlachové poutko A2 po rekonstrukci
foto by Filip Hebelka
šlachová poutka A2 a A4 po rekonstrukci
foto by Filip Hebelka
Dva týdny po operaci mi Filip s Mákou sundali sádrové dlahy, vytahali stehy a prst dali na dalších 6 týdnů do speciální objímkové fixace (Filipův patent).
Během této doby jsem prst rehabilitovala: magnet, laser, vířivka, tlakové masáže, a s oporou jsem prst pomalu ohýbala. Po 8 týdnech jsem přidala na protahování a prst jsem začala zapojovat i do každodenních činností. Po 4 měsících přišel vytoužený první lezecký den a s tejpem jsem si zase dala nějakou tu cestu ve skalách. Dva další měsíce jsem se snažila lézt jen po velkých chytech, jinak to ani nešlo, protože na menších chytech mě prst bolel. To jsem dodržovala až do jara (6 měsíců po operaci). Pak jsem začala prst naplno zatěžovat a lezla jsem, co mi forma a prst dovolily.
Příběh ale nemá zas takový happy end, jaký bych si přála. Čtyři lezecké roky se zanedbaným úrazem udělaly své. Šlacha si po těch letech ohnutou pozici oblíbila, a i přes předoperační rovnání tětivy ji ani po operaci neopustila. Operované poutko A2 se v důsledku toho opět povolilo a při větší zátěži se mi zatím dělají bolestivé záněty. Ale což. Já i doktor jsme pro záchranu prstu udělali vše. Síla se mi do prstu vrátila, a snad i záněty časem pominou. Holt už to nebude na žádné minilištovačky a řezavé dírky. A jak jsem se poučila? Víc naslouchat svému tělu, řešit úraz hned, v lehčím případě odpočinkem, ve vážnější situaci vyhledáním okamžité odborné pomoci. Ale to už asi všichni víte, co? Jo, jenže volání srdce bývá silnější.
Rozhovor s ortopedem Filipem Hebelkou
V ČR je velice málo lékařů, kteří se úrazy prstů zabývají. Jak to? Je to nezajímavý obor? Nebo je málo lezců-doktorů?
Je to asi pravda. Když si tak proberu, kolik znám kolegů, kteří se v ČR zabývají rukou a ještě to k tomu umí, tak se dostanu maximálně k deseti. Obzvláště pak doktorů (ortopedů či plastických chirurgů)-lezců znám celou nulu. Ruka je velmi zajímavá, ale dost složitá a jemná. K tomu, aby nám ruka dobře fungovala, na ní máme přes 20 svalů a ještě o něco více šlach, 14 kloubů, nějaké nervy, cévy atd. No a pak se v tom vyznej :). Operování ruky je dost delikátní věc, a to asi spoustu chirurgů odrazuje. V poslední řadě jsou k vyšetření a operaci ruky zapotřebí speciální přístroje a vybavení, které také všude nemají.
U mě úraz prstu začal drobnou a bolestivou bulkou na jeho posledním článku. U lezců je to časté. Co to přesně je?
Nejspíš se jednalo o částečnou rupturu šlachy s následným zánětem či pouze o zánět v okolí šlachy z přetížení. To s sebou nese lokální zhoršení výživy šlachy a jejího okolí a samozřejmě riziko poškození dalších struktur, nejčastěji rupturu šlachových poutek a v extrémním případě i rupturu šlachy ohybače. Jedná se o častý jev, který doprovází extrémní zatížení ruky při lezení. Pokud toto varovné znamení podceníme a i nadále intenzivně lezeme, může dojít k výše popsanému problému, jehož vyřešení je samozřejmě obtížnější a časově náročnější.
Je to tedy první příznak, že něco není v pořádku? Doporučoval bys pak klidový nelezecký režim? A jak dlouho?
Prvním příznakem bývá nejčastěji bolest či otok. Bulka nebo zduření se objevuje až po delší době. Samozřejmě je nutné aspoň na chvíli ubrat plyn či si dát úplně pauzu a jít si radši zaběhat nebo se chvíli věnovat něčemu jinému. Většinou stačí cca 14 dní bez lezení, mast s nesteroidním antirevmatikem, wobenzym a ledovat. Pokud se přesto stav nezlepší, doporučuji vyhledat odborné vyšetření a stanovit správnou diagnózu a léčbu.
Jednu věc pořád nechápu - jak mi mohla naráz prasknout tři poutka z pěti?
To je pouhá biomechanika a fyzika. Pokud je síla na poutka extrémní – a o to víc v terénu poutek již narušených či oslabených –, dojde nejdříve k prasknutí poutka nejslabšího. Pokud síla na šlachový aparát trvá v dostatečné síle, praskají další v řadě stejně, jako když padá domino. Připomnělo mi to video Masters of rock, kde myslím Dave Osmann skočí do frendu, který vypadne, a on postupně vyškube celou délku. Kdyby tam cestou měl nýt anebo Ty bys měla následující kvalitní, zdravé a pevné poutko, další pád by nenastal či by ruptura nepokračovala.
Kdybych si plastiku poutek udělat nenechala, čekalo by mě prasknutí těch dvou zbývajících?
To asi ne. Poutko A1 je umístěno u hlavičky metakarpu a při lezení minimálně používáme ohybu v metakarpofalangeálním kloubu, tudíž k jeho zatížení nedochází. A poutko A5 je zase úplně na konci u úponu šlachy hlubokého ohybače a praská velmi vzácně. Větším problémem je u vícečetné ruptury poutek chronický zánět, nestabilita prvního interfalangeálního kloubu a postupný rozvoj flekční kontraktury prstu.
Po operaci jsi mi říkal, že poutka za ty čtyři roky začala nahrazovat podkožní vazivo. Je to tak?
Přesně tak. Původně pevné vazivo poutek se po ruptuře postupně přestaví v méněcennou a nepevnou tkáň podkožního vaziva, a to je také jeden z důvodů, proč nemůžeme stará poutka použít při operaci a prostě je pouze sešít.
V prstu se mi stále po větším zatížení dělají záněty. Je to důsledek toho, že jsem se zraněným prstem lezla čtyři roky?
Je to možná také jeden z důvodů, ale napadá mě ještě celá řada dalších: mírné uvolnění nahrazených poutek, rekonstrukce pouze dvou hlavních poutek A2 + A4. Možná by bylo lepší nahradit i poutko A3, třebaže na úkor mírného omezení pohybu. A je i spousta dalších možností.
Poutka jsi nahradil šlachou ze zápěstí. Používáš „materiál“ i z jiných částí těla?
Nejčastěji používám šlachu m. palmaris longus, pokud je přítomna – cca 15 % populace tuto šlachu vůbec nemá a potom se musím poohlédnout jinde. Je možné odebrat vazivovou povázku ze zápěstí, kyčelního kloubu, šlachy z kotníku, z ruky a v extrémním případě použít alogenní štěp (čili z někoho jiného), ale to jsem zatím nepotřeboval.
Vznikají úrazy z přetížení, nebo z nedostatku živin, špatným rozcvičením atd.?
Ano, přesně tak, Simčo. Správné rozcvičení a rozehřátí je opravdu základem a prevencí úrazů, svá kouzla dále udělá i kvalitní strava a výživa. Mořit se hladem, že budu mít o 2 kila méně a více vylezu, vede pouze ke vzniku úrazů. Dále by se neměly podceňovat stavy únavy, nemoci a vyčerpání, to vše jsou varovné znaky a je pravda, že většina mých pacientů udává před úrazem některý z těchto příznaků.
Lezci jsou nedočkaví pacienti. Vrací se pak nedoléčené úrazy jak bumerangy zpět?
Pravda, hrozně netrpěliví a nedočkaví, ale co se dá dělat, já to chápu, vždyť bez lezení to nejde :).
Co říkáš na názor, že preventivní tejping prsty zbytečně oslabuje?
Myslím, že je to můj názor, který se snažím šířit. Když je ruka zdravá a nemá problém, měla by jednotlivá šlachová poutka udržet celou váhu našeho těla, takže celá soustava hlavních poutek A2–A4 na jednom prstu unese cca 210 kg, tak proč tejpovat. Dále svaly, vazy a šlachy se postupně posilují společně, nejrychleji se na zátěž adaptují svaly, poté šlachy, kosti a nakonec vazy v řádech týdnů, měsíců a v případě vazů roků. Proto se nejčastěji setkávám s rupturou poutek u mladých intenzivně trénujících lezců, kteří velmi rychle nabudou sílu a to ostatní zatím nemají adaptované na extrémní zátěž a způsobují si úrazy charakteru ruptur poutek. Když se podíváš na ruce ostřílených lezců, uvidíš tlusté prsty, což znamená adaptaci všech tkání na extrémní lezeckou zátěž. Tejping není všespásný a nedokáže předejít úrazu.
Doporučoval bys aktivním lezcům jednou začas nějakou „wobenzymovou“ nebo podobnou kůru?
Proč ne, vždyť jsou to lentilky a ty neuškodí. Ještě bych k tomu občas přizobl nějaké chondroprotektivum.
Jediná publikace, která se lezeckými úrazy dopodrobna zabývá, je kniha od Thomase Hochholzera a Volkera Schoeffla „One Move Too Many“. Od Tebe vím, že se tato kniha překládá a už brzy se můžeme těšit na českou mutaci. Tak v jaké fázi je překlad?
Přeloženo, nutno dodělat část korektury a grafickou úpravu, sehnat vydavatele a sponzora a pak se můžete těšit :).
Sponzoři hlaste se! Kniha stojí fakt za vydání.....
Zraněných lezců je jak máku a doktorů málo. Nechystáš se v budoucnu otevřít vlastní ordinaci? Myslím, že bys měl o zábavu postaráno.
Díky za skvělou myšlenku, už o tom nějakou dobu uvažuji. Něco se možná rýsuje v Lokalbloku, a možná i společně s rehabilitací, tak uvidíme.
Jsi připravený na to, že Tě po tomto článku budou bombardovat mraky nešťastných zraněných lezců? :)
Nebude to snad příliš velká změna oproti současnému stavu, a pokud ano, tak mi to nevadí.
Takže se nebojte zeptat či přijet, vše se dá řešit.
Díky moc za rozhovor Filipe a pozor při lezení na zranění prstů, ať nás máš čím operovat :)
Simona Ulmonová