Oblast označovaná jako „Máchův kraj“ se včera stala oficiálně součástí Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj
V účinnost vstoupilo nařízení vlády, schválené letos na jaře, které rozšířilo stávající CHKO o území rozkládající se na ploše 136 kilometrů čtverečních, situovaných mezi Doksy, Jestřebí, Zákupy a Bělou p. Bezdězem, přičemž se hranice rozšířené části až na výjimky vyhýbají zastavěnému území.
Jedná se o části Dokeské kotliny obsahující i řadu horolezecky využívaných terénů (např. skály u Máchova jezera, skály u Strážova, ale zejména Kummerské pohoří – nověji označované jako Hradčanské stěny). Rozšíření oblasti se nevztahuje na další lezecky zajímavé oblasti Ralské pahorkatiny dále na severovýchodě.
Břehyně; jednou z nejvýznamnějších přírodních lokalit krajiny, které dominuje královský hrad Bezděz, je Břehyňský rybník, s přilehlými mokřady a přírodě velmi blízkými lesními společenstvy
Z horolezeckého hlediska se zatím nic významného nemění, je však zvažováno rozšíření některých „maloplošných“ zvláště chráněných území uvnitř CHKO. Takové rozšíření by pochopitelně vedlo k zpřísnění ochranných podmínek. Pravdou je, že lezecky nejatraktivnější části Dubských skal se již v minulosti na území CHKO Kokořínsko nacházely a s výjimkou několika lokalit, kde bylo lezení omezeno již v minulosti, se zde horolezecká činnost, do rozporu s režimem zvláště chráněných území nedostávala. To samé platí i pro území nově připojené k stávajícímu CHKO. Např. v NPR Pecopala v jihovýchodní části Kummerek, či na vyvřelinách Lysé skály u Provodína či na Malém Bezdězu, bylo lezení zakázáno již před vyhlášením CHKO.
Provodín; pohled přes pískovnu k Lysé skále (PP Provodínské kameny)
Zároveň je na místě podotknout, že navzdory geologické pestrosti území, které se projevuje velmi různorodým charakterem lezeckých objektů, se nejedná zpravidla o významné lezecké oblasti.
Na druhou stranu se tímto na území CHKO ocitly lezecké oblasti a objekty s nejstarší lezeckou historií z celých Dubských skal. Vedle Roklice, kde jsou první přelezy datovány rokem 1909 (mimochodem, Roklice dodnes leží bezprostředně za hranicí CHKO), se v tomtéž roce podařil drážďanským horolezcům i prvovýstup na Tvarožník nacházející se právě v nově k CHKO připojených Kummerských (Hradčanských)stěnách.
Tavarožník (Quargelstein) v Kummergebirge; tedy Kumerky, trampy někdy označované jako Ledovky nebo dokonce Polomené hory (název z historických map, dnes spíš užívaný pro jiné oblasti, jako Rač, Roklice atd.) jsou nejvýznamnější vyvýšeninou obklopující Dokeskou kotlinu a o horách lze mluvit pouze v nadsázce.
Nejstarším horolezeckým objektem (prvovýstup v r. 1909 cestou Alter Weg IV. podnikl Josef Draschdansky s druhy) je Quargelstein, výrazná předsunutá věž, jejíž temeno již více než sto let zdobí železná vlajka drážďanského horolezeckého klubu.
Kumerky byly dlouhá léta součástí VVP Ralsko a veřejnost sem, na území spravované sovětskými hosty, neměla přístup. Horolezci se sem tedy začínají opět vracet teprve v posledním čtvrtstoletí - a oceňují nejenom kouzelné skalní útvary a území s neuvěřitelnou stabilitou, ale i oblast doposud vcelku málo zasaženou masovou turistikou a rušivým vlivem soustavného osídlení.
Na rovinu si řekněme, že území, zahrnuté v nových částech CHKO nejsou z horolezeckého hlediska příliš významná. Jedná se spíš o romantické lezení v doposud vcelku nepříliš navštěvovaných skalkách, vhodné pro milovníky mechů a kvaků. Význam oblasti z hlediska zachovalé přírody je však značný.
Mravkolví loviště v Kummerkách; suchá písčitá stanoviště jsou domovem zcela odlišných druhů, než nedaleké mokřady Břehyně – na nové části CHKO je nejvýznamnější její neobyčejná různorodost
V nově vyhlášené části chráněné krajinné oblasti je potvrzen i výskyt vlka, který se tam vrátil po sto letech. Celkem se v oblasti nachází 163 zvláště chráněných druhů živočichů a téměř stovka zvláště chráněných druhů rostlin, například jedinečná masožravá rostlina tučnice česká a orchidej prstnatec český. Vyskytuje se tam také jedna z posledních početnějších populací tesaříka alpského v ČR, největší hnízdní populace jeřába popelavého a téměř 700 druhů motýlů. Před několika lety zde byl nalezen další endemit, kterým je druh jeřábu rostoucí výhradně na svazích Bezdězu.
Právě zde se zde zachovaly biotopy zcela unikátní a mnohdy i rozsáhlé oblasti málo pozměněné prapůvodní „české divočiny“, ať již jde o slatiny a rašeliniště, hluboké bučiny nebo podmáčené lesy. Nedílnou součástí nově vyhlášené části CHKO jsou také místa, která vytvořili lidé - lidmi vytvořené bezlesí, poměrně rozsáhlé louky, ale zejména soustavy jedněch z nejstarších dochovaných rybníků na našem území, budovaných zde již od středověku, jako Velký rybník, Novozámecký a Břehyňský rybník nebo soustava Hradčanských rybníků.
Hradčanské rybníky; patří k těm starším chráněným územím u nás. Jejich ochrana se datuje již od třicátých let minulého století. V současnosti požívají statutu přírodní rezervace, která zahrnuje čtyři lesní rybníky - Černý, Vavrouškův, Strážovský, Držník a menší část Hradčanského rybníka. Propojené jsou Hradčanským potokem. Součástí rezervace jsou cenné mokřady, zamokřené louky a lesní porosty
"Tajga je zcela specifický typ krajiny, který souvisle pokrývá území od Skandinávie po Sibiř. V Česku byla tajga také, a to brzy po době ledové, ale už během několika posledních tisiciletí zmizela, ovšem s jedinou výjimkou - a tou je relativně malé území mezi Doksy, Českou Lípou, Stráží pod Ralskem a Bakovem, kterému dominuje známá silueta Bezdězů."
(z pozvánky na výstavu Tajga Bezdězskaja J. Sádla, P. Meduny, P. Pokorného a J. Daňhela)
Bezlesí na místě zaniklé osady Strážov (lokalita uváděná jako novověká - mj. sklárna v letech 1712 - 1812, ovšem s řadou středověkých nálezů z poslední doby)
Značná část nově připojeného území k CHKO se v minulosti nacházela ve Vojenském výcvikovém prostoru Ralsko, zřízeném již za II. světové války německou armádou. Ta zde rovněž koncem války zbudovala letiště, pro které se dnes, po odchodu armády stále hledá vhodné civilní využití (zatím se část využívá jako sportovní letiště, v některých drahách se prohánějí motorkáři a v jiných cyklisté).
Ovšem historie vojenského využívání kraje je mnohem starší, jak o tom svědčí např. zbytky barokních opevnění dodnes v terénu patrných. Vojenské cvičiště zde bylo již za Rakouska, v době císaře Josefa II. Nejzajímavější historie vojenské přítomnosti se však začala psát až po válce, kdy se zde usídlila československá armáda. Oblast, která nikdy neoplývala hustým osídlením, byla po odsunu německého obyvatelstva prakticky neobydlená, část vesnic byla srovnána se zemí a v r. 1949 zde napřed vznikl Vojenský výcvikový tábor Bezděz, po r. 1950 rozšířený a známý pod označením Vojenský újezd Ralsko. V té době zde vznikla řada vojenských objektů, od výcvikových až po nejpřísněji utajované sklady jaderných hlavic. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 prostor obsadila sovětská vojska, která pokračovala v budování vojenské infrastruktury i značného rozšíření letiště.
Zejména období přítomnosti sovětských vojsk mělo za následek značné poškození přírody a vzniku bezpočtu ekologických zátěží – nepříliš pečlivě ošetřené sklady pohonných hmot, četné černé skládky, řada staveb zdaleka neodpovídajících současnému standardu. Ještě v devadesátých letech, bezprostředně před odchodem sovětské armády zde rovněž vypukl obrovský lesní požár, při kterém zcela shořelo více než 200 hektarů lesa.
Na druhou stranu, absence osídlení, ale i místy uměle udržované bezlesí, vedlo v mnoha případech buď k zachování, nebo dokonce ke vzniku zajímavých biotopů značné hodnoty.
Letiště Hradčany; pro rozsáhlé dráhy se dodnes hledá přiměřené civilní využití, částí letiště se však již dnes zmocňuje příroda, která se zde poměrně úspěšně snaží zahladit své šrámy
Břehyňský rybník, založený pravděpodobně mezi lety 1366-1460, a přilehlé rákosiny, rašeliniště a mokřadní louky, patří s nedalekým Novozámeckým rybníkem k nejvýznamnějším ornitologickým lokalitám v Čechách. V hrázi rybníka je do pískovcové skály vytesán vodní kanál, kterým je voda odváděna do téměř 2 km vzdáleného Velkého rybníka (Máchova jezera). Těmto kanálům, náhonům a dalším vodním dílům zatesaným do pískovce se zde říká „průrva“, a mnohdy právě jen zarostlé průrvy a další, v pískovcovém podloží vytesané vodní dílka, jsou jediným dokladem zaniklých rybníků a jejich soustav. Břehyňský rybník je prostřednictvím tzv. Bělokamenné strouhy rovněž napojen na soustavu Hradčanských rybníků
Velký rybník; též Großteich dnes známější jako Máchovo jezero, byl založen Karlem IV., je dnes známý především díky turistickému využití a masové rekreaci. Méně známý je jako přírodní lokalita – hodnotné jsou nejenom mokřady v jeho bezprostředním okolí, ale i veřejnosti nepřístupné ostrovy, které slouží jako ornitologická rezervace.
Kraj pod Bezdězem – historiky nazývaný Bezdězsko, zatímco v přírodovědných kruzích je známější jako Dokesko – pestrý kraj podzolitických lesů, mokřadů i slunných skal si ochranu jistě zaslouží. Pojedete-li sem lézt, nezapomeňte, že se nacházíte v krajině cenné nejenom svojí přebohatou historií, ale i úchvatnou přírodou a řadou přírodních zajímavostí, ke kterým je dobré přistupovat s pokorou
Pěkný článek, snad to rozšíření přírodě pomůže. Oblast je lezecky hodnotná právě v tom, že tam nechodí tolik lidí a taky se teda ty skály tolik lezením neničí, tak jen doufám, že ochranáři i tady budou dál rozumný a to naše občasný lezení tam nebudou mít potřebu zakazovat.
Děkuji za slova chvály... obávám se, že ne úplně zasloužená...
Včera navečer jsem sedl k počítači s tím, že sem napíšu stručnou zrpávičku o tom, že již zjara schválené rozšíření vstoupilo v účinnost.
Ovšem při hledání vhodné ilustračky jsem si najednou uvědomil, že ten kraj si zaslouží trochu obšírnější popis - a tak jsem se chvíli věnoval popisu, a ono mi to z ničeho nic takhle nakynulo :D
No, je tam prostě hezky, tak jsem to tam v minulosti trochu prochodil a něco málo se o kraji nakonec dozvěděl. Tak jsem to na vás nachrlil, no ;)
Za dobrou novinařinu to považovat nelze, ani jsem nedokázal dohledat přesné hranice, takže informace o lezeckých oblastech a objektech jsem vzal poněkud hákem - třeba nevím, zda do toho spadly i skály u Oken (kdyby ano, snad bych nebohé čtenáře zatěžoval navrch ještě obrázky z lezení na Žiďárně na Chor Felsen :D a to by teprve bylo romantiky).
cituji z jednoho z linkovaných článků: "Ochrana přírody tedy není v regionu vnímána negativně, ale jako partner pro spolupráci na dalším rozvoji regionu. Bylo by chybou této šance nevyužít".
a dodávám: bylo by chybou nevyužít článku tak vynikajícího na této platformě pro ujištění, že i nadále chceme lézt a trempařit v této oblasti a chceme se chovat jako partner po ochranáře a ne jako protivník.
Mno, se správou CHKO Kokořínsko, mám pocit, měli horolezci vždy vztahy nejenom korektní, ale přímo dobré.
Neočekávám, že by se v nově připojené části CHKO nějak zásadně měly nastoupit nějaké zbytečné restrikce. Tedy minimálně do té doby, kdy počty jedinců pohybujících se volně terénem (ať už při trempaření nebo při lezení) nepřesáhnou meze únosnosti; a naštěstí jde u obou těchto aktivit o "nejměkčí" možnou formu využívání krajiny... Co si budeme povídat, z návštěvníků asi nejvíc problémů budou působit motorkáři a čtverkolkáři, kterých tam v poslední době přibývá až moc :(
no, proč nevyužít této platformy proto abychom se všichni dohromady nepoplácali navzájem po ramenou, žánop. když to porovnám s těma bratrovražednejma žabomyšárnama všude vokolo...
Děkuji Marťanovi, který do odkazů k článku zprávičku z oficiálních stránek ČHS. Podotýkám, že v příloze zprávičky na www.horosvaz.cz je i příslušná vyhláška v plném znění a mapa oblasti (taky jsem se tam mohl včera při psaní článku podívat)
Tomáši, díky z poučný článek. Bohužel se nám tu rozrůstá mocná nápaditost při tvorbě právních předpisů v oblasti ochrany přírody a krajiny.
V tomto případě máme CHKO rozkládající se na dvě části. Troufnu si tvrdit, že s takovýmto územním rozdělením zákonodárce u CHKO (ani NP) nikdy nepočítal.
Ohledně dopadu na horolezce bych Tě rád nasměroval na ustanovení § 5 nařízení vlády č. 176/2014 Sb. Jde o stanovení bližších ochranných podmínek pro CHKO Kokořínsko - Máchův kraj. Zde je stanoveno, že na celém území chráněné krajinné oblasti je možné pouze s předchozím souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody... c) provádět značení horolezeckých terénů a údržbu horolezeckých zařízení včetně trvalých jisticích prostředků. To samé platí pro provádění horolezeckou činnost mimo horolezecké terény označené v souladu s písmenem c).
Kromě toho, že toto ustanovení nedává moc smysl a podle mě je i v rozporu se zákonem, lze dojít k závěru, e na tvorbu prváčů v nové části a lezení na bůhví čem je nutný souhlas Správy CHKO. Pokud vím, takový souhlas neexistuje. Tudíž se v nové části CHKO podle mě vlastně prváče dělat nesmí a to samé platí o lezení na objektech, které nejsou označené. To mi přijde jako docela zásadní dopad na lezení v CHKO (i kdy jde o kvakoland).
Too Sysel:
Právnická čeština není moc srozumitelná (o tom snad něco víš) a já bych v těch formulacích nehledal zakopanýho psa. Je jenom třeba dohodnout nějaké korektní podmínky. Nějak podobně to funguje (možná trochu kostrbatě) i v Českým ráji.
O tom, zda chráněnka, nebo park je spojitý, nebo rozdělený území, bych se nevyjadřoval jako o vůli zákonodárců (nebo jejich přání), to je dáno vyjednáváním s dotčenými subjekty (OBCE!!!!!, OBCE!!!!!!, OBCE!!!!!) a výsledek je vždy kompromis. Osobně si myslím, že i v tomto případě bylo cílem spojité území. O vyjednávání (jako dlouhodobém procesu) rozšíření si můžeš přečíst obsáhlý článek v předposledním čísle časopisu Ochrana přírody od současného vedoucího (Pořízek), kdy v tomto číslo byl úvodník od jedné starostky (dost pozitivní). V současném čísle časopisu Ochrana přírody si můžeš mimo jiné přečíst článek o novém Národním parku v Německu (Schwarzwald), který je také složen ze dvou nespojitých částí, právě jako důsledek vyjednávání a kompromisu s obcemi. Tedy nic neobvyklého. Víš o tom, že např. NPR Adršpašsko-teplické skály je také rezervace složená ze dvou částí?
Osobně ti ten časopis doporučuji, jsou tam občas zajímavé články i pro právníka.
No a nakonec: Tomáši – to se ti opravdu podařilo, vidím, že to máš prošmajdané ve všech ročních obdobích. To ti snad dokonce i závidím – budu se muset zlepšit.
Too Hlína:
Budu pokračovat tou nezajímavou právničinou- NP Schwarzwald byl skutečně vyhlášen tak, e je rozdělen na dvě části. Pokud pominu skutečnost, e jde v Německu o jiný právní řád, je nutné si všimnout, e jde o národní park, který byl zřízen zákonem. Kokořínsko-Máchův kraj bylo zřízeno nařízením vlády a základě zákonného zmocnění. Proto mám za to, že hraje roli vůle zákonodárce. Když dával toto zmocnění, neuvažovalo se podle mě o tom, že se udělá CHKO na více kusů. To že je v NPR adr-tep. také rozdělení dvou území zaprvé nevypovídá nic o správnosti takového dělení a zadruhé mám za to, že tento argument jsi použil trochu v nadsázce. Snad těch pár metrů, které jsou mezi oběma částmi v tomto NPR nesrovnáváš s mezerou v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, kde je v té mezeře celá ves...
K ustanovení v bližších ochranných podmínkách CHKO- obecně mám za to, že takové omezení horolezectví v CHKO je na hraně zákona. Předpokládejme ovšem, že je ok a podívejme se, co stanoví. Zkusím to přeložit do neprávnicka: a) jen se souhlasem správy smíte značit skály a dělat prváče, b) jen se souhlasem správy smíte lézt na skály, které nebyly označeny dle písmene a). Přechroustám to do primitivní češtiny: smí se lézt jen tam, kde to vyznačení osoba, která má štempl od správy plus tam, kde správa s lezením výslovně souhlasila. Přiznám se, že jsem takovou úpravu v Českém ráji nezaznamenal. Pokud tam něco takového funguje, vydávám se hledat v označení všech šutrů, kam se leze v Ráji.
akorát jsem dochroustal vločky a už se mi trochu venku rozjasňuje, takže sednu na kolo a budu valit těch 22 km do kanclu. asi bychom měli tuhle debatu stahnout na naše mejly, je totiž (asi oboustranně) trochu deformovaná naší znalostí a zkušeností s právem a právničinou (byť u mě jenom oborovou). slovo zákonodárci sice zní pěkně, ale ja za ním pořád vidím konkrétní soubor lidí a jejich zájmů.
O vůli zákonodárce bych tady nechtěl spekulovat, někdy je obtížné vysledovat, měl-li vůbec jakou... Stejně tak "dárce vládních nařízení". Typický příklad Šumava, kde pánové s nadšením vyhlásili národní park a podstatná část z nich dodnes tvrdí, že to vlastně mysleli jináč... Jenom upozorňuju, že nové Kokořínsko není anomální ani v našem právně-ochranářském prostředí, CHKO Český ráj byla v roce 2002 taky přehlášena jako disjunktní a skládá se dokonce ze tří nespojitých segmentů. No a pokud se týká regulace lezení v ochranných podmínkách nové (ale i staré) CHKO, tak k její formulaci se dosud nikdo hrdinně nepřihlásil ani nepodal srozumitelný výklad. Správa CHKO a lezci se budou muset nějak shodnout na s předpisem konformní prováděcí praxi tohoto ustanovení. Pochopitelně už se o tom na příslušných místech diskutuje a jsem přesvědčený, že se opět rozumně dohodnou.
Sysle, jako právníka si tě vážím (bez ohledu na naše občas konzervativně-modernisticky rozdílné pohledy ;) ) , nicméně zde mám silný pocit, že min. v jednom případě uměle vyrábíš problém: i kdyby nespojitá CHKO nebyla přísně právně konformní, je prajednoduché věc vyřešit vyhlášením například CHKO Kokořínsko I. a CHKO Kokořínsko II. Ovšem, pro jistotu se dvěma správami, dvěma vedoucími, dvěma čímkoliv (to by se v českém prostředí určitě chytlo)... Neblbni.
Jinak se připojuji k díkům Tomášovi za článek. Hradčanské stěny a okolí mám rovněž dost provandrované (ne tedy prolezené) a s mírnou nostalgií jsem si zavzpomínal...