Chci se s vámi podělit o hrůzostrašný zážitek z Hejšoviny. Zároveň jako varování.
Koncem července jsem se vypravil na polskou Hejšovinu, abych potrénoval v pravé části masivu. Hodil jsem si lano shora do jedné z často lezených cest. Všechno šlo hladce až do okamžiku, kdy jsem se ocitl asi tři metry pod vrcholem. Přelézal jsem malou stěnku, která se najednou celá dala do pohybu. Svojí vahou jsem uvolnil pískovcový blok o výšce dospělého muže. Nevím, jestli mě v tu chvíli zachytilo lano shora, nebo jestli jsem se ho chytil sám - jenom jsem v naprostém šoku zíral pod sebe na dílo zkázy. Pískovcový blok o hmotnosti snad půl tuny proletěl svoji povinnou dráhu dvaceti metrů a rozbil se o velký kámen v lese. O kámen, na kterém ještě před pár minutami někdo seděl. Když se blok tříštil, vypadalo to dole jako na raketové střelnici. Kdybych tam měl spolulezce, bylo by asi po něm.
Do té chvíle jsem si myslel, že dokážu rozpoznat pevné skály od těch volných. Teď už si to nemyslím. Pískovcový blok vypadal, jako kompaktní součást masivu. Již před tím jsem si všiml, že na několika místech Hejšoviny mají Poláci zabudované přístroje na detekci pohybu hornin. Tak mám pocit, že jim to celé nějak ujíždí.
Nicméně něčeho podobného - i když v asi polovičním měřítku - jsem byl svědkem na okrajovkách v Tisé. Pochopil jsem, že nikde není bezpečně. A co horšího - přílba v těchto případech asi nepomůže.
Lepší zážitky z lezení Vám upřímně přeje
Nora Hnátek
Připojuji foto:
Šipka označuje místo, odkud vypadl pískovcový blok
Gratulace k přežití. Asi dobrá karma. Skály a hory jakkoliv se nám to může zdát, nejsou věčné. Nakonec se prostě rozpadnou. Řícení skal je bohužel součástí jejich "životního" cyklu. Rozestupování a posuny skal se měří i na Horním Ostaši nebo dalších místech v Čechách (Děčínsko). Rozhodně tedy není Hejšovina víc nebezpečná než Adršpach nebo Labák. Nepochopil jsem jestli jistič utekl nebo jsi lezl sám jištěný nějakou svírkou.
njn holt skaly se rozpadaji a vznikaji po celou existenci planety a pokud chces delat neco 100% bezpecnyho tak musis asi hrat sachy. Holt ve skalach nejde uplne eliminovat veskere nebezpeci - jedine do nich nechodit.
Ani moc nevim jak pred tim chces nekoho varovat kdyz to nejde rozpoznat a ani se proti tomu nejak chranit. To je opravdu osud.
Takový pěkný skály a mizí a nejen tam... škoda.
Díky za zajímavý článek. Myslím, že mnoho z nás si neuvědomuje, že k takovým věcem dochází. Podobné a větší "kousky" jsou k vidělní častěji spíš v horách, kam se hodně lezců nedostane. Třeba já tak veliký blok letět ještě neviděl. Co to bylo za cestu?
Šachy nie sú 100% bezpečným športom. Pri únave z rozmýšľania hrozí, že hlava usínajúceho šachistu klesne dopredu a o kráľa a dámu si vypichne oči. Preto mnohí šachisti nosia silné okuliare typu popolník (obdoba prilby v horolezectve - tiež ju väčšinou netreba, ale...) a skúsení šachisti preventívne hrajú rošádu do desiateho ťahu.
Podle fotky myslím, že vím o kterou cestu jde a i vím co si urval, to že sis myslel že umíš rozpoznat volnej blok, byla asi nadsázka, tenhle tam totiž už mnoho let strašil a stačilo sse ho zlehka dotknout a bylo jasno co je zač, díky tomu sem u téhle cesty udělal variantu, ktérá traversuje vlevo za hranu do spáry. No měl si kliku, že tě to nevzalo sebou každopádně. Titulek Nebezpečná Hejšovina je jak z blesku. Jinak mě tam na hlavu málem hodili jednou železnou trubku, mnohem horší je to jak se tam Poláci k přirodě chovaj, je to hrůza někdy.
Ted koukám, že si asi i lez tu variantu a sundal si spíš ten co byl víc navrchu, já to schodou okolností lez před měsícem na prvním a volnej blok tam byl, holt to chce lízt víc s citem.
S těmi šachy bych to tak růžově neviděl. Kdysi jsem četl v jednom nejmenovaném bulvárním deníku, že jeden ruský mistr při šachové partii tak intenzivně přemýšlel, že mu doslova explodoval mozek.:-D Jinak je fajn, že tato událost skončila šťastně, jelikož takové situace prostě nelze předvídat. Sám jsem již byl přímým účastníkem něčeho podobného, jen s tím rozdílem, že jsem byl ten dole pod stěnou a kámen byl shozený slaňujícím horolezcem. Přesto je vždy důležité v takových případech helmu mít, protože vás nemusí trefit přímo padající blok, nýbrž i následné, většinou mnohem menší, ale o nic méně nebezpečné odlétající projektily po jeho nárazu na zem. Já už si po této zkušenosti automaticky nasazuji přilbu (pokud ji mám v batohu) vždy, když jsem pod stěnou. Nikdy nevíte, odkud co přiletí!
Sedím takhle na Bišíku na Trnu a pozoruju svého spolulezce, jak zrovna dělá přeskok na Růži a jak se odrazil, Trn se jemně zachvěl, zapružil a zase se uklidnil. Skály...
Na volné bloky jsem už párkrát narazil i v Sasku. Kousek nad kruhem jsem se dostal k vylezove spare, zalozil jsem tutovy uzel a hned nato žábu. Samotná žába roztáhla spáru tak, že uzel vypadl a já šel dál radši stěnou vedle: Pfefferkorn na Hirschgrundwarte (Rathen), Herbstwand na Zwei Horzel (Bielatal)