Už možná ani já sám nevím, jak a proč jsem se tady octnul, někdy mám dojem, že to jinak nikdy nebylo, a pak zase, že se mi to jenom zdá. Ale opak je pravdou, jsem opravdu tady, jak říká náš známý J.D. v té pr…li, to znamená v USA, známé slunné Kalifornii.

Nějakou dobu tady v Oaklandu, což je hned vedle san Francisca, žijeme s Kateřinou téměř rodinným životem a kromě závratné kariéry demonstranta, nezaměstnaného, studenta, Ferdy Mravence a účastníka společeských akcí, se taky spolu snažíme sem tam se dostat někam na okolní kopečky [někdy i za]. A že jich tady je požehnaně, asi každý, kdo slyšel o Kalifornii, ví. Činnosti tam prováděné neříkáme lezení, ani horolezení, a i když máme pokaždé skoro stejně velké ruksaky jako horolezci, nepočítáme se k nim, protože nemáme potřebné průkazky a nejsme žádní dobyvatelé osmitisícovek. A ještě když tady v místních terénech vidíme kolem ty opravdové horolezce, tak nám ke stejnému označení chybí jejich odhodlaný výraz a pak ještě hromada věcí a speciálního vybavení. Myslím, že našich 7 friendů, hexy a vklíněnce vlastní výroby, nás k tomu se tak nazývat vůbec neopravňuje a my to bereme na vědomí. Naštěstí, jak asi všichni ví, tady nikdo nekontroluje, jestli jsi pobyl ve žlabu nebo na hřebeni náležitý počet hodin, průkazky nejsou nutné a práší se, jako by nechumelilo. Zaplať vstupné a dodrž naše pravidla, to jediné se vyžaduje. Z uvedených důvodů neberte náš neprofesionální příspěvek moc vážně a už vůbec ne jako návod na provádění této asi opravdu nebezpečné činnosti. Jak už bylo řečeno, občas se nám podaří někam vyjet, naposledy to bylo do Yosemite N.P., kde jsme jenom krátce navštívili známé "údolí", kam jezdí všichni a ani my nebyli výjimkou. To se nám však pro naše aktivity zdálo jednak příliš obtížné a ještě k tomu přelidněné. Sami jsme si pak oblíbili Tuolomne Meadows součást Yosemite N.P, nádherné místo plné žulových dómů, místo jako stvořené pro naše mírumilovné plány.


Yosemite N.P. údolí
Photo by Katka a Sam       


Tuolomne Meadows
Photo by Katka a Sam

Stoupání na tyto až 3000 m vysoké kopce asi není míň obtížné než v "údolí", ale neznamená několikadenní stěhování spousty zbytečných krámů, které jsme vlastně ani neměli, nahoru po vertikále. Je tady množství cest, všech druhů, délek a obtížnosti, převážně v pevné žule a není tu takové vedro. Náš poslední výlet byl na základě vlastních poznatků v rámci možností dokonale rozplánován a harmonogram byl víceméně dodržen. Spočíval především v pátečním příjezdu, který bude spojen s vystoupáním něčeho lehčího na rozhýbání končetin. Volba padla na cestu Crescent Arch, 3 délky, 5.10b výrazným koutem a traverz pod střechou na Daff Dom. Mají ji na svědomí známí práskači z "údolí" first-ascent maniac Fred Beckey a Layton Kor, kteří ji za pomoci 45 skob v poslední délce, vyfoukli místňákům někdy v roce 1965. Teď je v cestě asi 5 skob a celá se dá dát v pohodě volně, což se nám také podařilo.


Daff Dome a linie Crescent Arch
Photo by Sam


První délka Crescent Arch
Photo by Katka


Crescent Arch-traverz pod střechou
Photo by Katka


Kateřina v 5.10b Crescent Arch
Photo by Sam
 
Následovalo podvečerní stěhování na místo startu naší hlavní akce, což bylo asi 2 hodiny pochodu, samozřejmě do kopce. Znalci totiž tvrdí, že do populární Regular Route na Third pilar of Dana (11 500ft), se jako supi ve velkém počtu stahují lezci a horolezci z široka a daleka, takže my chtěli tímto náskokem a brzkým ranním odchodem předejít různým strkanicím na startu a tlačenicím v cestě. A přestože jsme jako obyčejně zaspali, neměl, jak jsme zjistili později, nikdo šanci nás předběhnout.


Third Pillar of Dana
Photo by Katka a Sam

Sobotních 6 délek opět za 5.10b na pilíř, který vypadá jako žraločí zub, je už seriózní horský výstup ve výšce okolo 3 600 m. Cesta vede většinou spárami, což jsem si já jako "spárař specialista" vyloženě užíval, zvláště ty mírně převislé prstovky v posledních délkách čím dál víc postaveného pilíře.


Postup v horní části pilíře
Photo by Katka
             
Ale všechno šlo dobře až do poslední délky, kdy jsem si ze dvou doporučovaných variant postupu vybral tu třetí, nejvíc vlevo. Tak jsem si opravdu užil ty prstovky a lezení v panenském terénu neolezenou a zvětralou žulou, která se pěkně odlupuje a drolí. Spolu s "pohodovým" občasným jištěním nejmenšími vklíněnci a hexy (měl jsem asi 6 ks) a několika vypečenými traverzy k dalším spárám, mě posledních asi 45 m pilíře zabralo tak 2 hodiny. A to jsme, aspoň podle průvodce, měli mít to nejtěžší místo za sebou. Inu kdo nevěří, jak dokážou údajná místa za 5.9 s člověkem zacvičit, ať tam běží určitě tam ještě leží, teda stojí.


Kateřina nechtěně traverzuje
Photo by Sam


Poslední metry nahoru
Photo by Sam
                     
Ale ustál jsem to a tak jsme se mohli po pěti a půl hodinách na sebe na vrcholku smát. Kateřina mi byla možná i vděčná, protože dolů to bylo dost daleko a létat jsme se ještě nenaučili. Jen tak mimochodem, v okolí se za celý krásný den neobjevila ani noha, tak nevím, jak to s tou popularitou je. Nakonec teda všechno dobře dopadlo, vlastně podle plánu, ani nám marmoti nesežrali ruksak a nevypili vodu.


Mont Dana
Photo by Katka a Sam


Vrcholová část pilíře a slané jezero Mono Lake
Photo by Katka a Sam

Pohodový večer v táboře na Dana Plateau, nedělní sestup a dle plánu ještě, už bezproblémový tří-délkový výstup Direct Northwest Face, 5.10c na Lembert dom, co jiného než spára a zase prsty.


Lembert Dom-Direct Northwest Face 5.10c
Photo by Katka


Dolez Direct Northwest Face
Photo by Sam


Fairview Dom, 350 m kolmé a převislé žuly
Photo by Katka a Sam
       
Se závěrečným koupáním v Tenaya Lake to byla opravdu mimořádná tečka za pohodovým trampingem v High Sierra. To, že se kladivo vůbec nepoužívá, že klasiky si jistíš kompletně sám, jen občas je něco na štandu, že jsou tam i vynýtované super cesty plotnama, je jen pár informací na závěr. Ale pozor, mezery mezi nýty bývají někdy trošku delší, někdy až 60 ft (20m) v cestách okolo 5.8 a 5.9 a trochu kratší při vyšší obtížnosti. V lehčích cestách bývá někdy trochu tlačenice, ale jestli si vyberete linii nad 5.10b a ještě k tomu označenou R (run out) nemusíte se bát, že vám někdo šlápne na hlavu. Popisem jak se tam dostat, nebudu nikoho zatěžovat, Yosemite N.P. je dostatečně znám, stejné podmínky tz. permity ap. platí i v Tuolomne. Nakonec horolezcům pro případné výstupy poslouží Tuolomne Free Climbs od Super Topo, případně další knihy, kterých je všude dostatek a kde je všechno náležitě popsáno.
                                                Good luck Katka a Sam