Ondra Nevělík se už v 21 letech dokázal zařadit k naší lezecké špičce. Na svém kontě má tři cesty v obtížnosti 8c a boulder 8B! Ondro, víš, že bylo docela těžké něco o tobě na netu "vyštrachat" – deníček nemáš, vlastní stránky nemáš - na přípravu rozhovoru docela detektivní záležitost:) Takže na začátek se zeptám, odkud jsi a kde se momentálně nejčastěji pohybuješ? No jo! Ale mám blog společně ze sestrou (malá reklama blog Ondry a Karolíny). Jsem z Břeclavi a momentálně se nejvíc vyskytuji ve vlaku na trase Brno - Břeclav, ať už kvůli škole či tréninku. Pěkný blog! Díky za tip. Takže se snažíš skloubit lezení a studium. Co přesně studuješ? Studuji paralelní a distribuované systémy na fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Od kolika let lezeš a kdo tě k lezení přivedl? Začínal jsem až v patnácti a k lezení jsem se přivedl já sám. Když jsem byl malý, viděl jsem jakýsi film a v něm bylo asi minutu lezení, konkrétně na rychlost. Od té doby jsem to chtěl vždycky zkusit, jenže taťka prohlásil, že mě na stěnu do Brna vezme, až udělám shyb na futrech, což je v případě našich dveří docela nereálné. Takže když se v roce 2004 otevřela stěna v Břeclavi, hned jsem tam vyrazil. Jelikož jsem měl z onoho filmu zafixováno, že na stěně se leze na rychlost, snažil jsem se první cestu vylézt co nejrychleji. Pak za mnou došel tehdejší vedoucí oddílu, ať na druhý den přijdu do mládežnického kroužku. A taky že jsem přišel:) Co říkají na lezení rodiče teď? Podporují tě? Ze začátku to dalo dost práce, ale nyní nás se sestrou podporují ohromně. Bez nich by to vlastně nešlo. Takže díky jim mnohokrát! Jak už jsi zmínil, tvá sestra Karolína také leze. Lezete, popřípadě trénujete, společně? Je výhoda mít lezeckého partnera v rodině? Dříve jsem spolu trénovali pořád, teď už jen občas. Výhoda to určitě je, minimálně v tom, že pokud chci vyrazit do Krasu, tak nemusím nikoho shánět:D A myslím si, že kdyby Káča nelezla, tak by mě rodiče míň podporovali, takhle tím v podstatě žijeme celá rodina, i když naši nelezou. Bral jsi lezení hned od začátku vážně nebo se ti do toho „pletly“ i jiné sporty? Pletly, tak první rok. Pak už jsem se začal soustředit jen na lezení:) Dělal jsem hroznou spoustu sportů, avšak všechny kolektivní. A vzhledem k tomu, že až do svých 18 let jsem byl nejmenší ve třídě, chudý, slabý, tak jsem dost často zahříval lavičku - prostě nuda. Konkrétně jsem dělal softbal (docela dlouho), basket (po mamce:)), no a nakonec jsem byl brankář ve florbale. Bohužel v současné době nemám ani na jeden čas, i když florbal bych si občas rád zahrál. Lezeš i bouldruješ. Co vyhrává a proč? V tréninku z 95% bouldrovka, venku je to skoro půl na půl, možná lehce víc bouldry. Proč? Cesty se mění málo často, na boulderovce si můžu vymyslet přesně, co potřebuji. Navíc dost často chodím lézt v době, kdy ostatní nemají čas, takže nemusím nikoho shánět na jištění. A v případě skal a plastiku. Co vyhrává? Bohužel počet dní na umělce daleko převyšuje počet dní venku. V průběhu semestru se moc na skály nedostanu. Ale snad se to letos změní k lepšímu. Kolik času trávíš na plastiku a jak často trénuješ? Střídám dva módy. Buď 3 dny, den pauza, dva dny. Nebo 2 dny, den pauza. Podle toho jestli potřebuji, abych měl každý týden tréninky ve stejný den. A času? 2-3 hodiny, pokud se snažím nabrat vytrvalost, tak víc. Kolik času trávíš na skalách? Rozhodně ne tolik kolik chci! Když sečtu dny strávené loni na skalách, tak asi 2 měsíce. Jak daleko to máš z místa tvého bydliště do skal? Nejblíže to mám na Pálavu - 25 km. Bohužel tam moc možností pro seberealizaci není. Nejčastěji jezdím do Moravského Krasu, to mám necelou hodinku a půl. Zato do Ospu je to lahoda - 20 minut od domu najedeme na dálnici, která nás vyplivne přímo na místě. Cesta trvá pod 5 hodin, takže super. S kým nejčastěji trénuješ? Sám. Když už s někým, tak nejvíc se snažím lézt s bratry Stráníky a Sukem. Jsou menší než já a mají odlišný styl, takže pro trénink úplný ideál! Sestavuješ si trénink sám nebo ti někdo pomáhá? Jen já sám, což je asi chyba... Jak tvůj trénink v hlavní tréninkové sezoně vypadá? Mně přijde, že mám hlavní tréninkovou sezonu pořád:D Trénuješ tedy i v měsících, kdy se už dá pravidelně lézt venku? Myslíš, že je třeba „udržovat se“ i během lezecké sezony venku? Jojo, jak jsem psal výše. Moc nemám rád takové ty dlouhé výjezdy (několik týdnů). Radši mám úderný víkend a zase zpátky na lištovku. Jaký typ cest ti nejvíc sedí? Na to jsem ještě nepřišel, ale asi cesty s chyty na otevřený úchop a spíš kratší, možná strop. Akorát vím, co mi nejde: prolamovat, technika, „petráčovské starty“, dlouhé cesty (výšky mi nedělají dobře:P), nebýt nervózní týden dopředu atd... V roce 2006 byla tvá nejtěžší cesta 8 UIAA. V roce 2008 už 8c (Hulk, Rodellar). To byl neskutečný skok, nebo máš pocit, že ses k tomu probojoval postupně? Trochu tě doplním. V roce 2005 jsem vylezl jednu 8 mínusku, o rok později 8a a za další dva roky toho Hulka. Každopádně to bylo postupně. Skoky byly vždycky přes zimu (přes léto byla stěna v BV zavřená, takže nešlo moc trénovat). Navíc jsem téměř celou první polovinu roku 2007 nelezl, kvůli prstu, který jsem si zlomil na Mejcupu v dvojdírce... I když skok z 8a+ na 8c (teď už je teda snížený na b+) je docela, no, skok:) Jaké byly pocity po prvním 8c? pozn. teď už má Ondra přelezy tři cesty v obtížnosti 8c : Natural Link 8c ( Mišja Peč, Slovinsko), Hulk 8c (Alibaba Cave, Rodellar), Doubleoverhead 8c (Adlitzgraben, Rakousko). Ani nic moc. Už dost pokusů před přelezem jsem věděl, že to prostě dám, že je to jen otázka času. Tak jsem ani moc radost neměl. Navíc, když jsem to volal domů, tak mi odpověděli otázkou, proč jsem radši nelezl víc lehkých cest, hehe. Jak dlouho ti přelez zabral? No, docela dlouho - asi 23 pokusů, během 5 dní. Nejtěžší bylo vymyslet kroky, pak už to bylo o tom, pořádně odpočinout a neudělat chybu. Kolik pokusů jsi ochotný v cestě dát? Záleží cestu od cesty, jak moc mě motivuje, že ji dám! Klidně spoustu. Máš pocit, že lezce posouvá kupředu RP nebo OS? To nevím, každé má něco do sebe. Sice zkoušet cestu pořád dokola, už nemá tak velký efekt - přece jenom se svaly adaptují, ale zase na psychiku je to náročné dost! Zkoušel jsi už těžší cestu než 8c? Zkoušel a taky si chci zase letos laťku posunout, cíl číslo jedna je holštejnský Kostěj Nesmrtelný, už aby bylo v Krase sucho:) Pozn: Kostěj Nesmrtelný 8c/c+ Lidomorna, Moravský Kras, Jdeme na bouldering. Minulý rok jsi vybouldroval „Incubator“ 8B (Zillertal, Rakousko) „Grace Runners“ 8A+/8B a několik dalších 8A+. Stojí za tím hodně práce? Konkrétně Grace Runners jsem téměř poslal po necelé hodince nacvičování. Spadl jsem v poslední kroku, tak jsem se musel za měsíc vrátit a dal ho během chvilky - docela mi sedl: dlouhé kroky ve stropě, síla v těle...Spíš mě hodně potěšil Incubator 8B (i když AOčkovi se zdál lehčí), mně přišel každopádně výrazně těžší než Grace Runners. Rozhodně by mi více zabralo zopakovat Incubator než Grace... (musím se pochlubit, těch 8A a výš bylo 16, i když loňská sezóna byla víc zaměřená na závody...). Máš raději kratší nebo delší bouldry? Bouldry spíš delší, cesty kratší. Které bouldrové oblasti máš nejraději a do kterých by ses rád podíval? Kupodivu nemám žádné oblíbené ani neoblíbené, ale kdybych měl vybrat jednu, tak Cresciano. Hrozně rád bych se podíval do Rocklands a do všech těch známých amerických oblastí jako Hueco, RMNP, Bishop. Doufám, že alespoň něco z toho vyjde příští rok. Co tě na lezení a boulderingu nejvíc baví? Ta variabilita, to že nemusím jen pořád dokola běhat jednu trať, dokonce ani nemusím jen pořád bouldrovat, či lézt s lanem, taky samostatnost, nepotřebuješ celý tým, téměř všechno záleží jen na tobě. Co velké stěny, hory, písek…? Písek mám na opačné straně republiky, časově mě to vyjde téměř na stejno jako do Ospu či Zillertalu. To už si člověk rozmyslí, kam pojede radši:) Do vícedélek bych se chtěl každopádně podívat, ale nejen finančně je to docela náročné. Hodně také závodíš? Máš větší radost z těžké cesty, bouldru, nebo z dobrého umístění na závodech? Největší radost mám, když mi to prostě „jde“, ať už venku, na tréninku či na závodech. A když z toho vyjdou pěkné fotky, to se radost násobí:) Proč závodíš? Loni se mi žádný závod nevyvedl podle představ (ach ta psychika) a ptal jsem se na to samé! Takže letos si chci od závodů trochu „odpočnout“ a konečně přelézt něco pořádného venku. Od roku 2009 jezdíš na SP dospělých (nejlepší umístění 37. ve Vídni). Rád bys jezdil pravidelně? Máš na SP ambice? Jezdil bych rád aspoň jednu dvě sezóny, ale je to docela drahý špás... Spíš dobře před závodem SP - jsi nervák nebo kliďas? To teda nespím a ani se nemusí jednat o svěťák, úplně stačí obyčejný ČP. Jsi v naší reprezentaci? Ano. Stanovíš si každý rok lezecký cíl a daří se ti jej pak plnit? Ano. Loni byly 4. Vyšlo 50%. Být do 35. místa na SP (těsně), vyhrát MČR (tak to nevyšlo vůbec), vylézt 8c cestu a 8B boulder. Další cíle pro letošní rok si můžete přečíst na blogu. Kdybys dostal dárkem letenku, kam by ses nejraději vydal? JAR. Jak se cítíš během lezecké pauzy? Hrozně. Nejraději bych po dvou dnech zase začal „makat“. Měl jsi vůbec nějakou? Jo měl, v půlce září po Mistrovství Evropy, potřeboval jsem si odpočinout hlavně psychicky. A úrazy? Měl jsi nějaké? Než jsem začal lézt, tak jsem měl každý rok zlomenou ruku, nohu. Ale za posledních 7 let víceméně jen ten prst z Mejcupu. Jak to máš s motivací? Motivace lézt je pořád vysoká - jen se měsíc od měsíce mění, co mě motivuje. Třeba půl roku se mi vůbec nechce navázat na lano, ale druhý půl rok zase plácat na šutrech. Vím o tobě, že jsi docela expert na výživu. Ne to myslím v dobrém. Četla jsem jeden tvůj článek o bílkovinách a proč užívat doplňky výživy po zátěži. Musím přiznat, že jsem na tohle hrozný lempl, a tak bych si klidně nechala poradit. Vysvětlíš mi ve zkratce proč je dobré nějaké doplňky užívat? Oh. Použiji slova RNDr. Fořta: „Žádná forma výkonnostního a tím spíše vrcholového sportu není natolik přirozená aby bylo možno prohlásit, že existuje pouze minimální riziko poškození zdraví. Aktuální stav výživy a zdraví je natolik špatný, že základním řešením – v případě sportovců všeho věku a sportovní úrovně – je použití potravních doplňků.“ Takže asi tak. Pokud člověk chce vytěžit z tréninku maximum, resp. být odpočatý do dalšího, měl by aspoň zařadit některý z doplňků urychlujících regeneraci (aminokyseliny, gainer, proteiňák). Navíc lezení dost zatěžuje klouby, takže kloubní výživa určitě stojí minimálně za zvážení. Tedy pokud tomu rozumím dobře, tak bílkovinné doplňky po zátěži a aminokyseliny před zátěží? Asi záleží od člověka, komu co nejvíc sedne, já třeba teď používám po či v průběhu tréninku tekuté BCAA a před spaním noční proteinový nápoj. Ráda slyším, že dnešní „mlaďáci“ na stravu a regeneraci dbají. Z vlastní zkušenosti vím, že zanedbání při tvrdém tréninku může zapříčinit spoustu zdravotních potíží. Máš v tom tedy nějaký systém, jak se stravuješ, na co dbáš a jak odpočíváš po zátěži? Nemám to tak, že bych si nedal nic „dobrého“ - zrovna před chvílí jsem snědl talíř taťkovy HRK HRK buchty. Spíš pokud chci něco opravdu vylézt, tak tomu podřizuji všechno, od stravy po regeneraci. Rozhodně by to chtělo zařadit víc masáží, sauny, vířivky, ale nejsem profesionální sportovec, tak nemůžu dělat všechno. Prostě dostatek bílkovin, co nejmíň jednoduchých cukrů (kdyžtak po tréninku), hodně zeleniny, klasika... Tak jaké je tvé nejoblíbenější jídlo? Pořád něco jiného, zrovna teď kuřecí maso na medu s mandlemi a Basmati rýží. A potom dobrou, čerstvě namletou kávu. Máš nějaký další tajný recept, ne kulinářský, jak posouvat své lezecké výkony? Asi nejdůležitější pro mě je, vůbec uvěřit tomu, že na to mám, pak už to „jde“ samo. Co plánuješ po ukončení školy? Bude z tebe „profi“ lezec? To ještě nějakou dobu potrvá. Chtěl bych i PhD. Jsi sponzorovaný? Ne, to nejsem. Co nejraději čteš? Titulek, že vyšel nový film od BigUpProductions. Z knih mám nejraději ságu Duna. Jaký máš nejoblíbenější film? Forrest Gump, Kouř, Core od Chucka Frybergera. Jaká je tvá nejoblíbenější oblast? Nejoblíbenější oblast poslední doby je Mišja Peč a samozřejmě Kras. Něco pro holky… Máš holku? Ne:) Jaké máš další lezecké plány? Lézt víc a víc venku, dostat se na vysněných 8B+, 9a. Je toho spousta. Díky moc za rozhovor a ať se daří!
|