„Typický lezecký závodník má podle odborníků z Utahu 26 let, za sebou 9 roků lezení a váží 51 kg.“ (Montana 1/1990)
Vážení lezci,
V neklidném čase, kdy to na tomto serveru vře s tím, jestli Losnu nebo Mažňáka, si dovolujeme přijít s adventním odlehčením.
Rádi bychom oznámili, že jsme v reedici vydali historicky první Montanu (č. 1/1990). Ta je jedinečným svědectvím o tehdejším lezení, ale i celé společnosti. Až při ohlédnutí zpět totiž dobře uvidíme, jaká byla doba a jací jsme byli i my. Například:
„Měl na víc“ prohlásil po lezeckých závodech ve Vídni J. Hudeček, který skončil desátý a T. Čadovi fandil už jako divák. Jak známo, všechny cesty jsou lezeny OS, takže závodníci jsou izolováni v místnosti, kde mají všechno: nářadí na rozcvičování, buffet, no a taky místnost označenou Toilette. To poslední zařízení je docela využívané, čeká se dlouho. Náš finalista je navštívil půl hodiny před startem, kompletně ustrojen. Čisto, korýtko, červený knoflík, žádné trubky, žádné varování. Ten knoflík byl na sprchování – a víte, jak blbě se leze s vlhkým magnéziem?
Sdělovaní něčeho dnes tak samozřejmého, jako jak to vlastně vypadá na pořádných závodech a zároveň popis, jak si vyděšený občan východního bloku splete záchod a sprchu, to vše v jednom odstavci.
Abonenti, kteří si zřídili/prodloužili předplatné mezi 4.10. a 3.11. t.r. dostanou výtisk zdarma s příští řadovou Montanou (1/2018). Ostatní si jej mohou koupit.
Vzhledem k tomu, že z roku 1990 už neexistovaly podklady pro tisk, podařilo se nám první Montanu znovu vydat vlastně jen díky náhodě. A nebylo to úplně jednoduché. Z jednoho soukromého archivu jsme získali natolik kvalitní nezohýbaný a neroztrhaný výtisk, že z něj šlo nascanovat a digitálně restaurovat všech 24 stran a obálka.
Pro úplnost dodejme, že aktuální čísla Montany jsou rozsahem i obsahem mnohem větší, při přepočtu přes průměrnou mzdu a počet stránek je cena dnešní Montany méně než poloviční oproti té z roku 1990.
Hezké svátky přeje
redakce časopisu
P.S.:
V čísle 6/2017 (vyšlo 1.12.) jste mohli najít vložený plakát s Adamem Ondrou v nejtěžší skalní cestě světa. Deset náhodně vybraných šťastlivců dostalo plakát s Adamovým podpisem a věnováním. Jsou to: Jiří Binder, Adam Hrubý, Ivana Hrózková, Jiří Janáček, Lukáš Mildorf, Pavlína Sommerová, Mária Šoltésová, Pavel Vavřínek, Nela Zářecká a Václav Ždímal
Montanu odoberám dost dlho, mal som staré montany z roku 1996 a mladšie. Mať v ruke časopis a čítať si ho je super pocit najma keď viete koľko úsilia stojí jednotlivé číslo "dať dokopy". Skvelý nápad vydať staré číslo, človek aspoň može porovnať ako sa doba za 27 rokov zmenila.
I dnes lidé čtou tištěné časopisy a v případě Montany je jasné proč. Kéž by lezecké weby projevily alespoň snahu o autorské - nepřebírané články, vlastní náhled, pěkné fotky..... Přeju hodně úspěchů do budoucna.
Spíš mě udivuje proč navštěvuji některé lezecké weby, informační hodnota je často nulová. Fotky jak ze špatného mobilu, přebrané fb zprávy... Snad tam chodím jen ze zvyku nebo protože je to zadarmo.
Ale o tom já nepíšu. Píšu o tom, že když už je tam hezká fotka, dají ji, často zbytečně, přes vazbu, takže část té fotky není vidět, část je přehnutá a nenavazuje to na sebe. Prostě si hezkou fotku nelze takto vychutnat.
Formát A4, největší na který je dělána standardní poštovní schránka u nás, není pro časopis tak úplně běžný. Úvodní článek poslední Montany (M6/17) má šest celostránkových fotek.
Jak ale jinak sázet panoramatické snímky nebo velké obrázky na šířku, než přes vazbu? Určitě díky za postřeh, ale asi není moc možností, jak jej převést do praxe.
Chápu. Ale někdy by byla fotka lepší menší (nebo třeba naležato), než tam sice dát hezké panorama, ale přes vazbu, takže celkový dojem stejně uteče. Díky chybějícímu středu stejně máš dvě samostatné fotky a ještě na nich kousek chybí :-(
Trochu se to ale prodraží. Většina časopisů nemá ambice být bibliofilií ani reprezentativní fotografickou publikací. Časopis je normálně součást (a to není vůbec myšleno zle) popkultury - pro většinu čtenářů jsou časopisy věc na jedno použití. Tomu odpovídají i použité grafické a reprodukční techniky. Jde o to zaujmout, ale ne nabízet trvalou a drahou kvalitu. Vždyť ve fotkách v časopisech bývá běžně text, často se podřizují formátu...
No vidíš :-) A co třeba více druhů čtenářů? Přiznám se, že 3/4 textů ani nečtu, nebaví mne to. Nikdy jsem nečetl cestopisy nebo veselé příhody z natáčení, opravdu je mi jedno, co kdo kde prožil, koho co potkalo a podobně. Mám vlastní život a vystačím si s ním. Z článků by mi stačil často jeden odstavec s "technickým" shrnutím. Ale pokud je součástí nějaká hezká fotka, vydržím si ji prohlížet déle, než bych četl text. Ale chápu, že pro některé je text důležtější. Z toho také asi plyne důvod, proč některým jsou fotky přes vazbu jedno a zajímá je kvalita obsahu psaného, a proč by tam někdo texty mít nemusel a důležité jsou pro něj kvalitní fota. Montanu nekritizuji, jen jsem uvedl důvod, proč ji nekupuji - vadí mi zpracování obrazové dokumentace. Třeba jsem sám a pro nakladatele nedůležitý, ale třeba také ne a mohl by to být tip, jak zaujmout další čtenáře.
Jo, já jsem to nemyslel nějak konfliktně. Udělat jde kdeco, ale vždycky taky za nějakou cenu, kterou si někdo třeba dovolit může a někdo ne. NG je exkluzivní záležitost, která může v téhle podobě existovat díky celosvětovému záběru, velkému nákladu... Montana funguje v jiných podmínkách a zdá se mi, že fotky jsou v ní jenom jedna součást časopisu, důležitá, ale ne ta primární, které by se podřizovalo všechno ostatní. Ale musím říct, že temná obálka té poslední Montany se mi zdá parádní, a i nějaké náhledy fotek z Patagonie od M. Brunnera, co jsou v pdf náhledu čísla, jsou skvělý.
Díky, myslím, že lepší zahájení nového roku jste nemohli připravit líp a pro ty z nás kteří mají příchod nového roku spojený se vzpomínkou na člověka, který MONTANU založil je to i něco víc, než pouhá reedice časopisu.
Radek
Ahoj jsem ochotnej dat 150 za první montanu, ale 50 za montážní a 100 poště se mi moc nechce. Bude možný ji koupit i v jiném oblíbenym hudáči ? Klidně za kilo :-D
Díky moc za super práci! Montana je dokonalý časopis a emontana je snad ještě dokonalejší. Odvádíte skvělou práci, je tam hmatatelně cítit zápal pro věc a hromada stráveného času;-)