Bojíte se s dětmi na skály?

Nebojte se! Zvládnou více, než si myslíte!

Mám dvojčata, Jáchyma a Báru, které lezení celkem baví a se kterými sem tam chodím lézt na překližku a rádi bychom i na skály. Jednou jsme už dokonce byli i v Rakousku. Oba se stále hodně snaží, takže jsem jim za vysvědčení a snahu na stěně slíbil, že o prázdninách zase zkusíme nějakou tu skalku venku. Celkem hodně jsem tady četl o Juře, je to prý kousek, takže když měly děti pár volných dní a předpověď ukazovala fajn počasí, tak jsme se rozhodli tam vyrazit. Byl sice zrovna deštivý pátek, ale od pondělka mělo být hezky, takže jsem ještě narychlo vyrazil koupit průvodce a víkend jsem strávil jeho prohlížením. Když už tam jedeme takovou dálku, tak ať ty skály alespoň stojí za to. Jezdit 350 km na desetimetrovou skalku mi přijde divné, takže vybírám oblasti se skalami vysokými alespoň 25 metrů a jednoduchými a lehkými cestami. A dobře odjištěnými, protože děti si budou muset lano tahat sami.





Já jsem více méně nelezec, a i když to občas zkouším, poslední dobou mne trápí problémy s loktem, takže lézt ani nesmím. Jedeme tam na tři dny, potřebujeme alespoň 3 vhodné oblasti. Když v průvodci skoro všude vidím cesty obtížnosti 8 až 10, začínám pochybovat, zda jsme zvolili dobře. Když už je někde nějaká pětka až šestka, je u ní poznámka, že je špatně odjištěná. Hezké. Nikdy jsem v Juře nebyl a vůbec nemám srovnání, zda třeba 5 v Juře je obtížnostně zhruba stejná, jako 5 na překližce. Nebo zda je to něco úplně jiného. Tak uvidíme. A hlavně, aby to jištění bylo opravdu dobré, já s sebou ani nemám lezečky, takže fakt tahat nebudu.





První den


V pondělí odpoledne lije jako z konve. No nic, vyjedeme tedy až v úterý ráno. V průvodci jsem měl vybranou jednu oblast přímo poblíž našeho kempu, takže i když jsme do kempu přijeli až někdy okolo jedenácté, ještě zvládáme si zajít zalézt. Nebo se alespoň seznámit s tím, jak ty skály v Juře vlastně vypadají. Oblast vybraná pro první den se jmenuje Neuhauser Wand. Sice skála má asi jen 18 metrů, ale zase v průvodci píší, že přístup od auta je 2 minuty, a od kempu je to také pár minut, takže na úterý to musí stačit.




Oblast Neuhaser Wand je pro děti opravdu prima. Jak pro lezoucí děti, tak i pro nelezoucí. Pokud máte malé děti a chcete si zalézt, jeďte sem. Autem se dá dojet tak blízko, že byste klidně mohli jistit přímo z auta, dole pod stěnou je velký travnatý plac, teče tam potok a dokonce je tam pískoviště a odpadkový koš. A na stěně je asi 16 cest.





Takže jdeme na to. Vytáhnout a připravit materiál, rozcvičit se a rozprotahovat, navázat a šup do stěny. Celkem to jde. Skála je děsně hrubá, všude samá prasklina nebo díra, všude dostatek chytů i stupů. Jáchym leze jako první, snad to zvládne. A vypadá, že je to v pohodě. Jáchym leze cestu Türmchen 5+ a za chvíli je lano pro Báru natažené. Prý to bylo jednoduché. Tak jo, lezeme dále. Koukám, co bychom si mohli dát na druhém, když už tam to lano je, ale nic vhodného tu není. Takže shazujeme lano a Jáchym musí znovu tahat. Teď už by to ale chtělo něco, kde natažené lano můžeme využít pro více cest, takže se s Jáchymem domlouváme na cestu, která má slaňák na vrcholu pilíře, kam vedou další 3 cesty. Cesta vede přes nějaké plotny, nahoře je kousek traverzu, ale jinak v pohodě. Cestu Zehnerbolzen 6+  vylézají oba napoprvé. Ještě se zde oba dávají Martinsweg 6+, kterou opět přelézají. V bouldrovém výlezu z převisu asi v půli stěny museli trochu zabrat, ale jinak také v pohodě. Odpoledne se již schyluje ke konci, takže plánujeme ještě poslední cestu a návrat do kempu. Prý nejdelší cesta v stěně je Direkter Grenzgänger , takže ji zkoušíme. Cesta je 7-, ale Jáchym ji s přehledem dává na první pokus. Jak se tomu říká? OS? Nebo RP? Asi to budu muset konečně nastudovat. Bára ji sice leze na druhém, ale také ji zvládá v pohodě, kdyby tam lano nebylo, vytáhla by si jí sama. Prý to bylo jednoduché, všude samá ruka, samá noha, prý to bylo jak nějaká pětka, maximálně šestka. Tak nevím. Oni jsou spokojení, já jsem spokojený, tak co více si přát.





Vracíme se do kempu a těšíme se na středu. Radost nám nezkazí ani zjištění, že z kuchyňských potřeb máme jen jeden hrnec a dvě lžíce. Ale to neva, stejně se k hrnci tři nevejdeme, takže se o lžíce střídáme, a když se to pak pořádně otře kusem toaleťáku, tak ani nevadí, že voda na mytí je jen studená a že jsme doma zapomněli i houbičku na mytí a jar.

Druhý den


Když jim to včera tak hezky šlo, předěláváme připravené plány a zařazujeme na dnešek oblast, kterou jsme původně plánovali až na čtvrtek. Chtěl jsem, aby se dnes děti ještě trochu rozlezly, ale včerejšek byl v pohodě, takže není důvod proč nejít rovnou na věc. V plánu je totiž oblast Würgauer Gebiet  se známou věží Nürnberger Turm . Viděl jsem v průvodci fotku, vypadalo to jednoduše. Cesta z kempu je v pohodě, jen v průvodci radí zaparkovat na krajnici, kdežto na místě je značka zákaz parkování na krajnici. Je tam jedna malinká odbočka vedoucí do lesa, ale před tou je zase pro změnu zákaz vjezdu. Po chvíli váhání vjíždíme na malé lesní parkoviště za zákazem vjezdu a doufáme, že to bude v pohodě. Když jsme pak později potkali nějaké jiné lezce, tak jsem se jich ptal na parkování a prý ano, prý tam lezci parkují normálně. Z parkoviště jsme pod stěnou za pár minut. Naštěstí, jinak bych se dost naběhal, protože po příchodu na skálu, když se měly děti převléct, jsem zjistil, že Bára má na sobě stále ještě pyžamo. Vracíme se s Bárou k autu, bere si normální lezecké věci a jdeme konečně lézt. Na rozlez Jáchym vytáhl na skále Bayreuther Wand nějakou jednoduchou 5, pak si přelezli nějakou 6. Začal mi zvonit budík. Naštěstí zrovna když jsem Báru spustil dolů. Budík totiž znamená, že si jeden z nás má vzít pravidelné léky. A opět zjišťuji, že musím k autu, protože jsem je zapomněl v jiné tašce a to plato v kapse je již prázdné. Co není v hlavě, musí být v nohou…





Nakonec se ale opravdu dostáváme ke zlatému hřebu dne – věži Nürnberger . Ta cesta z fotky výše je z  Direkter Einsteig , má  35 metrů a je to 6+. Jako obvykle začíná tahat Jáchym. Jistí ho Bára, já ho chci vyfotit a kousek natočit. Jenže ouha, u čtvrté presky se Jáchym zastavuje, zkouší různé kroky, a nic. Zasekl se tam a chce dolů. Takže Jáchyma spouštím, věším na Báru dostatek presek a další výbavy a posílám na prvním ji. Jistí Jáchym, já fotím z povzdálí. Jáchymovo problematické místo přelézá jak nic, cvaká jednu presku za druhou, vesele si prozpěvuje a ještě mi při tom mává. Je z toho nádherný OS přelez. Nahoře se radostně zapíše do knihy a za pár sekund je opět dole.
Navazuje se znovu Jáchym a cestu dává jak nic také. Proč se před tím zastavil, vysvětlit neumí. Obecně má ale trochu horší práci nohou, než ségra, takže pokud si nebyl na prvním tak úplně jist a ještě si byl vědom, že ho jistí Bára, hlava ho prostě dál nepustila. Na druhém v tom problematickém místě ani nezpomalil. Sice mne to trochu mrzelo, ale na druhou stranu jsem byl potěšen, protože jim neustále vtloukám do hlavy, že na prvním mají lézt na jistotu a že je větší hrdinství se vrátit, než riskovat a nějak blbě sletět. Zejména v lehčích cestách tu bývá první jištění až ve výšce 5 až 8 metrů, takže jsem za Jáchymův přístup rád.





Když byl Jáchym nahoře, tak přetáhl lano na boční stěnu a dali jsme si na této věži cestu ještě jednu. Byla to taková hezká třicetimetrová kombinace spár a ploten za 7. Snad Miguello featuring Bär se to jmenovalo. Na druhém to oba dali na první pokus. Za jejich dnešní výkony jim ještě slibuji zmrzku a opět se spokojeni vracíme do kempu.
Nevím, jak je to možné, ale až dnes večer zjišťujeme, že jsme doma nechali i ručníky. Ale ono to vlastně ani nevadilo, protože do teď jsme je nepotřebovali, a když jsme zjistili, že jsme sice vzali sprchový gel, ale že je prázdný, tak nám ručníky byly už úplně fuk.
 

Třetí den



Ve čtvrtek opět měníme plán. Když už víme, co se asi tak dá od lezení zde očekávat, volíme oblast trochu bližší, než je plánovaná, ale která by pro nás měla být vhodnější. Jedná se o 25 metrů vysokou skálu Fürther Wand . Už při příchodu se mi tak trochu nezdá. V průvodci jsem sice četl něco o technickém lezení a klasice, ale to jsem vůbec netušil, co si pod tím představit. Teď už to vím. Na skále nebyla jediná dírka nebo rozpraskaný kus. Celý masiv byl hladký jak žulové plotny, nikde žádné stupy, chytů jak šafránu. Mám chuť ani nerozbalovat lezeckou tašku. Ale pak se domlouváme, že když tak jinam pojedeme po obědě, že přeci jen něco zkusíme. No, zůstali jsme zde skoro do osmi do večera. Na rozlez Jáchym tahá nějakou šestku takovým zběsilým koutem, který spíše připomínal obrovskou spáru. Nějak se tam vyškrábal, ale jednoduché to nebylo. Když si ji přelezla i Bára, přemlouvám děti, že by byla škoda nevyužít nataženého lana a nezkusit si ještě cestu vedle. Byla to cesta Aha Pfeiler 7. Nevím, jak se jim to povedlo, ale dali ji oba. Sice ne napoprvé, klíčovou sekvenci v převise zkoušeli na několikrát, ale nakonec to přelezli. Do teď nerozumím, jak to udělali, držet se v převise jen na stisk a z toho se zvedat na plné rozpětí do několikamilimetrové lištičky a z té se bez nohou zvednout do další lištičky, je nad mé chápání.
Tím ale byly naše možnosti vyčerpány. Už jsem balil, když děti přišly s tím, že jedna cesta na druhé straně vypadá jednoduše a zda bychom jí nezkusili. Podle průvodce to byla Direkte Westwand 7-. Z jedné strany této cesty byla devítka, z druhé osma. Ale proč ne. Děti se sice totálně spletly, ale udělali jsme dobře. Na této cestě si oba hrábli prakticky na úplné dno a vydali ze sebe maximum. Skála byla úplně hladká, sem tam mělká prohlubeň nebo oblinka, občas nějaká ta lištička. Lezení bylo pravdu o technice, ale děti bohužel nedosáhly na ruce a na nastoupání jim chyběly nohy. Jáchym to začal tahat, ale na výlezu z prvního převisu nenašel, jak dál. Tedy výlez našel, ale výlez byl do úplně hladkého kouta, kde ruce byly vysoko a nohy žádné a stěna klouzala jako namydlená. Nastoupila tedy Bára. Je o trochu lepší technička a také se umí přiměřeně naštvat. V problematickém koutě se několikrát proletěla, ale nakonec z něj cestu ven našla. Nadávala a brečela vzteky, ale na dotaz, zda chce jít tedy dolů, vždy odsekla, že ne. Po několika metrech jí čekalo ještě jedno podobné místo, ale nakonec i tato cesta padla. A Bára měla další zmrzku. Když ji lezla podruhé, měla čistý přelez, Jáchym už nelezl, prý byl utahaný, ještě totiž před tím jen tak pro zábavu zkoušel nějakou 8+, prý aby věděl, jak vlastně osma vypadá, takže asi byl utahaný opravdu.

Čtvrtý den



A je tu pátek. Když jsme byli ve středu u  Nürnberg Turm , zašel jsem se podívat po cestě o kousek dále, než byla naše skála. Měly tam být skály další. A byly. Nádherné, vysoké 25 metrů, se spoustou cest. Takže poslední změna plánu, vracíme se sem. Na skálu Fiechtlwand . Na rozlezení Jáchym tahá Dülferkante 6, ale opět to v půlce vzdává. Ani nemusím nic říkat, Bára se podívá, na oko zafňuká, že přeci vím, jak nesnáší tahání a jak se bojí, a už rovnou na sebe cvaká presky. Šikovná holka. Cestu opět dává OS. Jáchym ji leze na druhém. A opět to byla hlava. Místo, kde před tím skončil, přelézá jak žebřík, prohlašuje, že cesta byla nuda, a dává si ještě vedlejší Moderner Ausstieg 7-.  Nahoře přehazuje lano do jiného slaňáku nad cestu Salzburger Weg 7-. Původně jsem si myslel, že to bude hračka, ale skála opět překvapila. Mě i děti. V této části byla skála opět hladká, klouzající, bez stupů, na spoustě míst byly jen hnusné obliny. V průvodci má hvězdičku, je u ní poznámka, že je to nejlepší cesta ve stěně a je z roku 35. Cesta byla poměrně technická i silová a krásně se zde projevil rozdíl mezi Bárou a Jáchymem. Ve spodní části byla síla většinou k ničemu, bylo to technické lezení po malých chytech a lištách, Jáchym v této technické části v polovině cesty jednou vypadl, ani sám nevěděl, proč vlastně. Leze, leze a najednou visí. Nahoře však byl pro děti dost těžký boulder v převisu. Museli se zanořit hluboko do kouta/široké spáry, a za konečky prstů tam ulovit nějakou mezírku a na klouzajících nohou se zvednout vysoko nahoru do hnusné boule. Na ruce nic nebralo, nohy tam klouzaly, ale Jáchym to dal s přehledem jak žebřík, kdežto Bára se tam chvíli trápila a hledala nej způsob. Nakonec to ale zvládla také, takže i tato hezká pětadvacetimetrová 7- byla její. Podle mne to byl ale výkon velmi slušný, odpovídající vyšší obtížnosti, protože když jsme porovnali 7- z prvního dne, kdy to byla hrubá skála plná chytů a stupů, se 7- z dneška a včerejška, kde byla hladká skála a sem tam lištička, tak obtížnost posledních dvou cest byla pro Báru s Jáchymem nepoměrně vyšší.
Na závěr si oba dali za odměnu jednoduchou Linker Ausstieg 6 a okolo 17:00 jsme vyrazili zpět domů. Ve 22:00 už zase sladce spali ve svých postýlkách.

Závěr



A proč jsem to vše psal? To je jednoduché – lezou vaše děti rády, ale bojíte se je jít někam ven? Nebojte se, na každé skále se najde něco, co je potěší a zabaví. Od vás jen stačí je tam vzít. Já za celou dobu na skálu nesáhl, a přesto si to děti báječně užily. Kratičký sestřih fotek a videa je možné shlédnout na




Petr   [úpravy] 08:47 15.09.2013

Komentáře

     
...nové příspěvkyKomentovat mohou pouze zaregistrovaní

 Paradni09:59:48 15.09.2013
Cau Peto, tak gratuluji, konecne na skaly a pekny vyber :) Paradne napsane, nafocene i natocene a hlavne. Jo, prckove jsou sikulkove, my v 2,5 letech s nasima dvojcatama uz brousime 4 a 5ky, max ma Kubik 6+ :) samo ale ja taham a delema mentalni support cestou. Az si budou cvakat sami jo to bude bomba. Fakt gratuluji od srdce a preji spoustu dalsich skalnich vyletu.
 upman
 Re: Paradni10:32:59 16.09.2013
Zdarec Upmane, 6+ ve 2,5 letech to mě fakt zarazilo. Neporadil bys kde? Případně co používáš pro takový mrně za úvazek? Mám doma taky 2,5 letýho prcka, ale lézt bych ho asi ještě nenechal.
 Vitorio
 Re: Paradni16:03:43 16.09.2013
Uvazek mi poradil Olivac, doporucuji BB, ma jich vice; ja nakonec vzal Ocun Mojo kvuli tomu, ze tam jde stelovat vsechno - nase dvojcata jsou desne hubeny. Jinak 6+ to byla nejaka na Waisiku, potom taky neco v Coltura v Itosce. Sam jsem cucel, Kubikovi to jde, drive lepe lezla Marketka, ale zacala se bat. Jinak pokud chces zacit s prckem lezt, doporucuji zajit na bouldrovku a ucit ruka-noha, pomahat a hlavne motivovat. Nebo nekam do prirody, my oblejzame kazdy sutr ktery potkame ;)
 upman
 Re: Paradni16:27:55 16.09.2013
Dík
 Vitorio

 Dík za článek15:46:08 15.09.2013
Jura toho nabízí opravdu hodně a pro děcka je to asi ideální oblast. Dík za pěkný report.
 jirkas

 Gratulace malým šikulům17:29:57 15.09.2013
Paráda, děcka jsou šikulové :-) Mám dotaz, jak se jmenuje ta první písnička od Nightwish ve videu? Diky. A ať vám to dál pěkně leze :-)
 L
 Re: Gratulace malým šikulům18:02:15 15.09.2013
Walking in the air
 draken
 Re: Gratulace malým šikulům18:11:21 15.09.2013
dikes :-)
 L

 Jak je to doopravdy?23:35:14 15.09.2013
Gratulace k parádnímu výletu.
Možná jsem něco přehlédl, ale přimlouval bych se k vysvětlení, jak to opravdu s vaším lezením je. Protože hlášky "já nelezec" a "děti párkrát na stěně" mi moc nesedí k totálně samostatnému lezení, ale hlavně samostatnému vzájemnému jištění dětí.
Dík za případný dovětek.
 jardaNT

 ...11:42:36 16.09.2013
V jure je nekolik oblasti venovanych prave zacinajicim deckam, jsou to sice kvaciky, ale rodic se aspon nemusi bat. Jedna je napr. za Klagemauerem... obtiznost 4-6 , jisteni hojne.
 L.

 Peto12:25:04 16.09.2013
nelezec? Co ta falesna skromnost clovece. Deti ti lezou krasne a uprimne se divim, ze nelezou uz za 8. Kdyz vidim, jakou maji oba techniku nohou na zavodech, tak jim skoro zavidim. Je super, ze je takhle trenujes, tak jen bacha na zraneni. U prstiku je to pak na furt. Tak snad se nekdy uvidime na zdi ;-). Hodne zdaru!!!
 ondrej.chabera

 děti zvládnou hodně, ale ....14:03:39 16.09.2013
Jáchyma a Báru občas vídám na stěně a opravdu klobouk dolů, jak takhle malé děti dobře lezou. Nedokáži posoudit nakolik je v tom talentu a nakolik tvrdé několikaleté dřiny. Děti chodí podle mě několikrát týdně (soudě podle toho jak často jsem je v zimě vídala já nebo lidé kolem mě) jejich otec je celkem přísně trénuje ( musím říci, že úplně nechápu, co je motivaci otce-témeř nelezce děti takto trénovat již odmala). Článek jakoby lákal, aby se nebáli rodiče pustit svá 8 letá dítka tahat, že stačí, když děti rádi lezou ... což mi přijde celkem nebezpečné lákadlo pro běžné děti, které chodí rádi lézt na stěnu a je jim 8 let. Takže pozor na to! Pořád jsou to malý špunti a rodič je za ně plně zodpovědný a podle mě také zodpovědný za to, aby nemělo dítko později zdravotní problémy způsobené tvrdým tréninkem jako třeba vrcholové gymnastky (upřímně řečeno Bářino šlachovité vypracované tělo nepřipomíná tělo 8 leté holčičky). Další věc, co mě, po článku, trošku udivila je upmanova poznámka o tom, že jeho 2,5 leté dítě vylezlo 6+ a takto malé děti v pohodě lezou 4ky a 5ky. Docela by mě zajímalo, kde jsou takové 6plusky....
 jirina
 Re: děti zvládnou hodně, ale ....16:10:37 16.09.2013
Petr podle me nijak tvrde nedriluje - naopak, krasne a easy, proste je to bavi a tim se motivuji sami + mezi dvojcatama to takhle funguje standarne. Klobouk dolu pred tim, jak lezou!

No a 6+ jako 6+, tohle bylo v Jure, obdobne v Arcu, samo zadny mega previs (ac Marketka s radosti shybuje), plotnovy pochodacek s dirama. Jelikoz nas od 1/2 roku vidi lezt a travi s nami pravidelne veskery svuj cas a mesice ve Spanu a na cestach, tak se neni co divit, ze chteji take sami lezt - a take sami lezou - ted mame idealni pomer - ja s Misou 3 cesty, pak 2 cesty prckove, my zase 3 cesty, pak 1 cesta prckove parkrat a 1/2 dne za nami :) Jo a my v zadnem pripade netlacime prcky do vykonu - to tam v zadnem pripade nepatri, proste je to bavi, kdyz nebude, tak nebude.
 upman
 Re: děti zvládnou hodně, ale ....23:30:41 19.09.2013
taky nemám pocit, že za tím výkonem je nějaký šílený dril... Prostě to dítka baví a lezou s obrovskou radostí ;)
 Tomáš F.

 Tak nevím18:47:04 16.09.2013
Nebo vlastně vím. Ti špunti lezou opravdu úžasně. Ale vědí vůbec, do čeho jdou? Horolezectví je úžasná hra a děti si rády hrají. Jenže v té hře jde někdy o život - i na skalkách 25m. Stačí malá chyba, vylomený chyt, neotočená karabina. Cesty jsou dělány a hodnoceny na dospělou výšku - co když v klíčovém místě nedosáhnou? Skála není překližka, platí na ní jiné zákony. Poslat děti do cesty, kterou sama neznám? Za děti mají rodiče plnou zodpovědnost, děti jim důvěřují. Měly by vyrůst v jistotě a bezpečí, aby se jednou mohly samy rozhodnout, jak daleko chtějí jít. Ať lezou na druhém konci, to je naprosto v pořádku, ale z tohoto mne mrazí. A že jsem toho nalezla hodně.
Lena Alana (Žížala)
 Lena Alana
 Re: Tak nevím19:13:10 16.09.2013
Leno, máme doma stejné pocity jako ty. Jsme oba s manželem lezci a máme malé děti (3 a 5let). Jsme samozřejmě rádi, když si starší dcera chce také dát nějakou cestu TR .. ale je to pro ní jen hra stejně jako se sklouznout na tobogánu. Nedovedu říci v kolika bych jí dovolila tahat. Ve 12 nebo v 15? Rozhodně, jak píšeš, bych si cestou předem prolezla sama. Dost nebezpečné mi přijde i to že jedno 8leté dítko zodpovídá svým jištěním za život druhého dítka a otec je přitom točí a fotí.

Nechci vidět, co by se objevilo pod článkem, kdyby mohli komentovat neregistrovaní uživatelé. Já píšu komenty tak 1x za půl roku. Tenhle článek napsaný jako motivace rodičů vzít své čerstvé školáčky na "opravdové" skalky mě opravdu zaskočil.
 jirina
  Re: Tak nevím23:40:36 19.09.2013
Vzájemné jištění dětí? Od kolika? Kdy začít?
Těžká věc. A asi velmi individuální.
Mimochodem, v oddíle, kam jsem dal slečnu dceru na výchovu když jsem přestal mít nervy na to s ní lézt sám, se děti vzájemně jistí tak po půl roce soustavného výcviku (a vnitrooddílového drilu). Pravda, zpočátku pod stálým a přímým dozorem, později pak pod dozorem vzdálenějším, nakonec prakticky bez dozoru. Pokud mají něco nalézt, ani to jinak nejde.
A zajímavým poznatkem pro moji maličkost bylo, když jsem zjistil, že má nyní dvanáctiletá dcera po letním oddílovém soustředění na pískovcích nejenom cesty tahá, ale shora spolehlivě jistí kohokoli. Takže mi vytáhla a odjistila prvních pár cest (podotýkám, že je mezi námi šedesátikilový rozdíl, a že jsem dost profláklej tím, že z hlediska bezpečnosti podceňuju máloco).

Takže vztáhnu-li to na Báru a Jáchyma; jsou, pravda o tři roky mladší, ale zase se po nich nechce aby chytaly devadesátikilovýho chlapa :D
Takže, proč ne? ;)
 Tomáš F.
 Re: Tak nevím07:30:51 17.09.2013
Různý děti dospívají různě rychle. Postoj rodičů k dospělosti svých dětí zpětně ovlivní, jak jsou ty děti dospělý. Myslím, že dítě se musí cítit dobře, když vidí, že má v některých ohledech absolutní důvěru rodičů. V některých kulturách se už tříletý děti staraj o svoje mladší sourozence. Možná že je taková tříletá Indka starající se o svýho mladšího brášku dospělejší, než třicetiletej Ital schovanej pod sukněma svojí mámy.

Jasně, že bych mluvil jinak, kdyby se mi dítě zrakvilo na skalách. Ale myslím, že sportovky v Juře s helmou na hlavě jsou ještě přijatelný (byť relativně vysoký) riziko. Nahoře si hodí lano skrz prasečí vocas, to taky neni moc rizikový. Nevím, jestli na takový muší váhy funguje grigri - pokud jo, pak je to zase o kus bezpečnější. Kdyby moje děti chtěly tahat a měl bych pocit, že to po všech stránkách zvládnou, pak bych je nechal. Na sportovkách.
 honza

 strašně bych se bál07:04:58 17.09.2013
Ahoj,
taky mám malé děti 5,3,1 a lezu s nima venku, ale zatím vždy lezou na druhým. Většinou lezení spojíme s výletem, resp. výlet s lezením kde trasu plánuju tak, aby jedno dvě těžší místa musely překonat s jištěním, pak někde přespíme ve stanu nebo tak. Vymýšlíme vlastní cesty, bouldrujeme na šutrech, prolézáme jeskyně a lano stále s námi, myslím, že si tak postupně zvyknou na to, že do těžkých míst nejdou bezhlavě.

Dvojčata v článku lezou krásně, všechna čest, ale já bych o ně strachy umřel.

A ještě dotaz, pochopil jsem, že 2,5 let staré dítě Upmana tahá cesty? A to už umí samo slaňovat a takový ty věci, který jsou potřeba, když se spolulezci/ jističovi nedej bože něco stane? Třeba mu spadne šutr na hlavu? A i když by to umělo, dokáže to taky ve stresové situaci (třeba zrovna zraněnej táta pod skálou)?!!

To se o ně k..va nebojíš?
 Radim
 Re: strašně bych se bál09:04:36 17.09.2013
Radime - nikoliv na prvnim. pisu jasne nahore, ze lezou TR, a) nejsem blazen, b) jsem si jisty, ze by motoricky jeste nezvladli, c) smarja pro ne je to prece hra, zadny vykon. Navic je doted presky spis fascinuji tim, jak se blyskaji a cvakaji do sebe.

V zadnem pripade je nepustim tahat samotne jeste hoooodne dlouho, resp. nejdrive natrenujeme poradne pady, pak uvidime. Ovsem to je hudba budoucnosti. Navic lezu pokazde s nimi vedle, vetsinou uz si beru lezacky, v zabkach to vypadalo casto na moje zriceni nezli na jejich - a poskytuji motivacni a metodickou pomoc. V tomhle veku to ani jinak nejde a nase family fakt nema ambice mit z deti hyper lezce; at si vyberou co je bude bavit sami....
 upman
 Re: strašně bych se bál09:19:33 17.09.2013
moje dvojčata teda zatím mají vylezené pár kvaků maximálně trojkové obtížnosti s občasným tahem lana (chyty na pískovci jsou od sebe daleko), ale jsou ještě maličcí, toliko 3,5 roku. jak to tak poslouchám, tak jsme to už prošvihly, to už je jako housle nebo klavír, kdo nezačne před třetím rokem, tomu ujel vlak:).

jsem si vzpoměl na vyprávění z jiného sportu (volně cituji): " žili jsme tenisem, a bylo zcela přirozené, že i děti jak uzvedly raketu začaly hrát tenis. moc jim to šlo, a tak jsme postupně začali trénovat, objíždět místní, okresní a pak i celostátní turnaje, trénovali jsme každý den a dcery vozily medaile. ale jednou se jedenáctiletá dcera zamyslela a zeptala: a tatínku, to všichni lidi na světě musí hrát tenis? odpověděl jsem: no nemusí. tak já teda nebudu. a nikdy už raketu do ruky nevzala, a pinká na plácku volejbal, jezdí na hory a sjíždí řeky. o dva roky později položila stejnou otázku i druhá dcera, a vše bylo úplně stejně"
 Lukas B.
 Re: strašně bych se bál09:25:16 17.09.2013
Sorry, jsem to četl blbě. Stejně jsem, ale připosranej... jedno jsem nohou poslal dolů šutr a tý tříletý to odřelo tvář (měla helmu samozřejmě). Ani necekla a lezla dál, ale to jen proto, že si vůbec neuvědomila, co se mohlo stát, kdyby to šlo o pár čísel vedle. Občas si říkám, že to za to nestojí, a ať se rozhodnou sami, jestli to riziko podstoupí. Ale stejně mě zas ukecaj, tak já nevím. Sorry za ty kydy, ale takhle to mám já

 Jez

 Pěkný09:42:20 17.09.2013
Článek se mi líbí. Taková tatínkovská lezecká dovolená :) Děti jak vidno mají talent a táta jim věnuje čas, jinak si myslím jsou jejich "výkony" (na prvním navíc) v takovém věku spíš záležitost jen několika málo desítek dětí u nás. Většinou tohle spíš z normálních smrtelníků spíš lezou až náctiletí.
Asi bych jen trochu opravil ty lezecké styly, aby to nebylo zavádějící.
Jinak hodně skal, kde můžou lézt i děti a zkoušet si cvakání (napřed třeba se záložním horním jištěním) je i v ČR.
 martan
 Re: Pěkný10:33:03 17.09.2013
Kdyz takove dite doleze na stand tak udela co? cvakne prase nebo karabinu a necha se spustit a pak se v te karabine nebo praseti jede TR? Nekdy se divim ze s nami Nemci maji trpelivost. Treba to co jsem zazil na jednom nejmenovanem altanu, kdy si dve rodinky postavili 6 stanu a ty tam nechaly tri dny stat... Jinak pekne vykony o tom zadna...
 jan2
 Re: Pěkný11:00:39 17.09.2013
1) Petr psal, že spali v kempu.
2) pro děti už jsou dnes všude po světě dobře odjištěné malé stěnky, nahoře jsou např. maillony, které jdou vyměnit. Děti lezou pod dozorem, není problém, aby rodič nebo instruktor napřed cestu přelezl a nohoru dal vlastní karabiny, nebo instruoval děti, co jak mají udělat. "Talentované" děti jak vidno můžou lézt i tam co dospělí, něco se dá otipovat zdola, ale rodič nebo instruktor by si měl ty cesty napřed přelézt sám.
 martan
 Re: Pěkný11:23:01 17.09.2013
Jenom dodam, ze prasata osobne nesnasim, holt sem jetel a numim je rychle pouzivat, navic nenavidim probrousene slanaky, takze v mem pripade davam nahoru do nejtu, ve kterem je prase ci slanak, svoje 2 presky pekne proti sobe - ono na tu musi vahu fakt staci. Slanim, navazou se stridave deti a ja lezu soubezne s nima, nahore placneme za odmenu karable a jede se dolu (coz je uprimne mnohem vetsi problem, nezli nahoru).

Navic jak pise Martan - vsude ve svete a ted i v CR jsou uz specialni kvaky pro deti.

Jo a jeste jedno podstatne pravidlo, ktere dodrzujeme - lezeme zasadne co nejvice na samote, idealne sami, protoze a) deti samo delaji kraval, b) nase pokriky nejsou asi take prijemne, c) nikdo mi nic nehodi na hlavu ci nespadne na prcka.
 upman

 Děti to zvládnou, ale...13:12:22 17.09.2013
Já mám tři lezoucí děti, nejstarší je 10 a půl,leze poměrně intenzivně a strašně ji to baví.Jezdí v létě na horotábor, a přestože je tam v dobrých a zodpovědných rukách, nemůžu říct, že bych neměla strach. S dětmi jsme byli na skalách párkrát, nejmenší jen "boulderovala" na kamenech; spíš s nimi jezdíme do Alp a šlapeme po kopcích, a musím říct, že ano...bojím se na - skalách i na vyšších "kopcích". Příroda není překližka a je tam tolik faktorů, které kolikrát neovlivní či nedobře vyhodnotí dospělý, natož dítě... Obávám se, že případ Tita Traversy je toho bohužel smutným, i když statisticky téměř nepravděpodobným příkladem. Proto, ačkoli se mi článek líbil (i jako možný tip na akci pro děti, byť dle mého vkusu pro straší, aspoň pro tahání cest), taky mě donutil k zamyšlení. Ano je to hezké, když okolí obdivně hučí, jak ty děti super lezou a tahají cesty už tak malé...ale... A pro mě jakožto mámu je to "ale" v případě lezení na skalách dost výrazné. Přeju všem lezoucím dětem, aby vyrostly k respektu k "přírodě a živlům", zdravému rozum a přístupu v němž se bude snoubit zodpovědnost s potřebnou dávkou touhy po dobrodružství.
BTW - nechci být hnidopich, ale myslím, že obě Petrovy děti chodí lézt častěji než jen "sem tam" (viz příspěvek od Jiřiny)...ale to je jen detail:)
 katul

 hloupost16:57:05 17.09.2013
vse se tu toci okolo toho, v kolika letech nechat deti tahat a podobne, ale o to u preci vůbec nejde. autora neznam, ale clanek smrdi samochválou, ale přitom z nej cisi hloupost. shrnu - sam neleze, deti podruhe na skalach si tahaji cesty, které on vybere nahodne z pruvodce. to je strasny. vůbec nevi do ceho vlastní deti posila, vůbec tomu nerozumi a ještě se tu tim chlubi a pak mu tu ostatní blahopreji, vy jste to snad necetli. anonymni komentare mají tu vyhodu, ze uz by to tu davno někdo pravem zkritizoval a nemusela bych to delat ja :-)
 Markéta
 Re: hloupost19:32:05 17.09.2013
Markét, celkem s Tebou souhlasím;ale pokud nejde o záměnu osob z mé strany (což nemůžu vyloučit), autor-tatínek zas až takový nelezec (aspoň na umělé stěně určitě) není... Ale vše beru trochu jako "autorskou licenci"...
 katul
 Re: hloupost22:11:02 17.09.2013
Markéto, já bych o samochvále moc nemluvil. Všimni si, že se nikde neuvedl celým jménem, nikde není na fotce a ani tu nereaguje na reakce nás všech, zaručeně lepších lezců, rodičů a trenérů...

Jen mu tady dost lidí radí, aby dával bacha, aby děti nepřetěžoval a sám aby si to srovnal v hlavě. Chytráků je všude dost, ale v praxi to ukázat už je těžké.
Já Petra znám z jejich prvních začátků na Mamutu v Holešovicích a teď jsme se viděli ve Vysočanech. Musím říci, že děti i on dělají ve všem pokroky. Děti v umu, on v koučování. Já to obdivuji. Jsem také rodič, snad i lezec, ale toto neumím.

Adamovi O. taky před nedávnem všichni chytří předurčovali brzký konec, z důvodů zranění, zánětů šlach, přetrénování a pod.
Čas všechno ukáže. Myslím, že Petrovi děti budou mít z dětství hodně vzpomínek na chvíle strávené s tátou. A to není, krom jiného co se může povést, málo...
 Fábera
 Re: hloupost02:38:29 18.09.2013
Nereda, ale právě proto, že i Markéta do toho šla..

Srovnání s Adamem je nesmysl. Adamovi rodiče v době, kdy lezl šestky (a nejen v té době, ale ještě mnohem později), byli schopni cestu vylézt a sundat po něm presa, ze kterých by se eventuálně spustil, kdyby si zdola nevšimli, že nahoře není prase ale jen mailona nebo kroužek. Nechci jmenovat řadu dnes dospělých lezců a lezkyň, kteří zamlada nesměli sami slaňovat a ani nahoře přesedat - nahoru nevidíš a tam se chyba udělá jen jednou...

Nechci se tatínka ani dětí dotknout, ale i já znám jak děcka tak Petra - sice letmo, ale stejně jako Markétě - mi přijde šílené si najít v průvodci oblast a vyrazit do Jury s někým - navíc vlastníma malýma dětma - kdo zřejmě neumí provázat a slanit a já to, co lezou, nevylezu. Byli jsme teď s mladýma reprošama v Norsku a my staří se při každém jejich spouštění báli - a to tam s náma byli mnohem starší a zkušenější děcka.

Fakt ten článek vyznívá, že lezení venku na skalách je strašná sranda a vlastně se nic stát nemůže. Neblázněte, jak už tady někdo napsal, Titův případ je dosud statisticky nepravděpodobným případem, ale na skalách se buď nic nestane nebo jde o život. Petr je sice zodpovědný, precizní a děti hlídá, ale článek fakt působí dojmem, že je to venku hrozná sranda a děti se do toho můžou s klidem pustit, i když dospělí kolem nich jsou nelezci.

Je super, že dvojčata lezou i venku, lezou fakt dobře, chápu článek jako pobídku vyrazit s dětma ven - na překližce to fakt není ono, ale je to lezení a když se něco po..., končí sranda.
No a teď do mě...
 Marie
  Re: hloupost14:17:32 18.09.2013
Marie, nikdo tě za to pranýřovat nebude. Petra znám ze stěn, vídávám je tam všechny tři. Asi před půl rokem jsem se na Smíchově divila jak to, že Jáchym leze, Bára ho jistí a Petr nikde. Visel nahoře pod stropem. Když Jáchym dolezl, musel si sám založit štand, protáhnout lano a slanit a on tam jen kontroloval, zda to dělají dobře a hlídal případné chyby. Takže slanit umí, jen se Petr bojí je to nechat vše dělat bez kontroly. V případě nouze by asi slanily. Naschvál píšu asi, protože jeden nikdy neví, viz nedávná smrtelná nehoda vašeho předsedy, který byl velmi velmi zkušený a spadl právě kvůli špatnému založení lana. Stejně tak mají nacvičené převazování na spuštění na TR.
A že to působí jako pobídka? Je pravda, že to ve skalách žádná sranda není. Ale sedět doma na gauči a naříkat, že bych ráda šla ven, ale ono je to tak nebezpečné, že raději nepůjdu, také není to pravé. Je potřeba se bát, ale člověk se zase nesmí bát zbytečně. Chce to něco mezi.
 Mirka01
 Re: hloupost13:35:07 18.09.2013
Nemyslel jsem srovnávat AO s těmito dětmi nebo s jejich koučingem, ale jen si vzpomenout, jak se všichni ti chytří tehdy mýlili.
I zde bych spíše upřednostnil to zapálení od Petra rodiče, před jeho chybami. Kdo je nedělá?
Petr, co by lajk v tomto sportu, často i lehkovážný lajk, dosáhl díky své oddanosti pro děti hezkých výsledků.
Marie, spíše bych se mu snažil poradit. Od trenérů, jako jsi ty, si jistě něco dobrého veme.

Pokorou před ostatními, pokorou k horám či skalám, bych začal.
 Fábera
 Re: hloupost13:55:39 18.09.2013
Markéto, nepřijde ti divné, že Petr sám neleze, ale přesto jsou jeho děti tam, kde jsou? Není ti divné, že udělá náhodný výběr v průvodci, ale přesto mají na první den super lehkou rozlezovku a další dny lezou těsně pod svým minimem a to cesty tréninkově velmi vhodné? Jak to, že neví, do čeho děti posílá, a ony to přesto v pohodě dají? A také je divné, že tomu vůbec nerozumí a přesto Jáchym i Bára umí ve skalách zacházet s lanem, preskama a dalším materiálem, vzájemně se jistit a třeba ani na jedné fotce nemají nohu za lanem... No já nevím. Je to napsané dost free, to je pravda, ale já bych řekla, že je za tím ohromný kus práce všech tří a že přesně vědí, co dělají.
 Mirka01

 S radostí?21:33:15 17.09.2013
Citát: 'Ani nemusím nic říkat, Bára se podívá, na oko zafňuká, že přeci vím, jak nesnáší tahání a jak se bojí, a už rovnou na sebe cvaká presky.'
Potřebuje to ještě komentář?
Lena Alana (Žížala)
 Lena Alana
 Re: S radostí?13:57:48 18.09.2013
A já to zase pochopil tak, že někdo něco jiného říká a pak dělá. Známe u dospělých i dětí. Naoko se tváří, že něco nejde, ale dělají to rádi:) Myslím, že to nevyznívá tak, že by Rodič děti do něčeho pod nátlakem nutil.
 martan
 Re: S radostí?18:41:11 18.09.2013
A co když se opravdu bojí? Jak to má ta malá vůbec tátovi říct, aby to vzal vážně? Že do toho nakonec jde - je to osmileté dítě. Odmítnout otci,autoritě,když vidí jak je mu to důležité? Vždyť ji nedá šanci.
 Lena Alana

 BOJTE SE!13:21:00 18.09.2013
Naprosto nesouhlasím s nadpisem. Bojte se, jde o život! S dětmi navíc nejen o váš život. Jakoukoliv chybou (vaší / jejich) si koledujete o výhru darwinovy ceny. S dětma do skal chodím, ale bojím se. Jestli se nebojíte, bojím se vás. Bojím se o Vás a hlavně o ratolesti.
 r0bin
 Re: BOJTE SE!13:43:13 18.09.2013
Lidi, prosím vás, čtěte, co Petr píše. On nikde nepsal, že se nemáte bát na skalách. Naopak, když jsem slyšela, když mu někdo říkal, že se bojí, jak odpovídá, že je to dobře, že kdyby se se nebál, že by s ním lézt nešel.
Petr tu jasně píše, že se nemáte bát jít na skály, ne že se nemáte bát na skalách. To jsou dva obrovské rozdíly.
 Mirka01
 Re: BOJTE SE!15:42:36 18.09.2013
No ale cesta na skaly muze byt taky nebezpecna, napr. autem, takze je na miste nejen bat se na skalach, ale i bat se jit (popr. jet) na skaly. Strachu zkratka neni nikdy dost! Doufam, ze jsem svym postem prilis nenarusil ducha teto diskuse, to bych nerad!
 honza
 Re: BOJTE SE!16:16:31 18.09.2013
Pro Mirku 01: Zastáváš se Petrova přístupu hned ve třech komentářích pod článkem. Tento článek mohou komentovat je registrovaní lezci, tvoje registrace mi přijde dost podivná, chybí tam email, příjmení ... nejsi náhodu Petr?
 jirina
 Re: BOJTE SE!18:35:05 18.09.2013
Petr nejsem, ale od vidění se s ním znám. A psala jsem tu proto, protože nechápu některé negativní komentáře vyplývající z nepochopení textu. A celkově negativní přístup. Pokud něco Petr udělal špatně, napište konkrétně co a proč a jak to měl udělat lépe. Alespoň se ostatní poučí. Ale jen napsat, že je to celé špatně, není správné.
 Mirka01
 Re: BOJTE SE!18:58:13 18.09.2013
Milá Mirko, co vidím já jako nesprávné:
1. Posílat osmileté dítě vyvádět cestu na skále.
2. Nechat další osmileté dítě jistit.
3. Ignorovat, když dítě takříkajíc naoko fňuká, že má strach a nechce jako první.
4. Brát výkony na překližce jako záruku znalostí lezení a zajišťování na skále.
Doma sedět nikdo nemusí, děti mohou lézt s horním jištěním. Táta se od nich samozřejmě nemůže nechat jistit,když bude tahat.
Howg.
 Lena Alana
  Re: BOJTE SE!19:21:00 18.09.2013
Víš, co znamená 'naoko'? Nevím, jak to Petr myslel, ale Bára tahá ráda a často. To fakt nevím, jak bys hodnotila, když Bára honí Petra po lezeckem centru se slovy že nesnáší tatínka. A děsně se u toho oba smějí a blbnou. Nevím, proč sem Petr nepíše, ale než zase napíšeš něco podobného, zajdi odpoledne někam na stěnu a koukni na ně sama. V poslední době chodí Holešovice a BigWall.
 Mirka01
 Re: BOJTE SE!01:21:56 19.09.2013
Lena Alana - hele, ty vůbec nevíš, co jsou zač, že ne? A přesto je takto hodnotíš? Nejdříve si o nich něco zjisti, když nevíš, tak se zeptej. Nad tvojí větou "Táta se od nich samozřejmě nemůže nechat jistit,když bude tahat" se dá jen pousmát. Už před rokem, když Petr ještě popolézal, ho jistili Jáchym i Bára. Petr lezl, Jáchym jistil. Prý že nemohou jistit. Mohou a to úplně v klidu.
 Mirka01
 Re: BOJTE SE!08:02:25 19.09.2013
Mirko, já je třeba na stěně vídám a nad koučováním Petra se podivuji už skoro rok, proto jsem také reagovala na ten článek.
Ty máš nějakou představu, co by se stalo, kdyby Petr hodil pumu do jištění někomu, kdo váží +-20 kg?
 jirina
 Re: BOJTE SE!08:21:00 19.09.2013
Mirka01 - Tvůj komentář mě opravdu zaskočil. Podle Tebe je tedy v pořádku, když 7 leté dítě jistí dospělého (píšeš, že Jáchym jistil tátu před rokem)? To myslíš vážně? Nevím, jestli máš děti...já mám tři a při téhle představě se mi otvírá kudla v kapse. Mám muže o 30 kg težšího, jistit umím mnohem líp než lézt a když by mi do toho měl spadnout, nebude to příjemná chvilka.. Jaký může být váhový rozdíl mezi 7 letým klukem a dospělým chlapem? A to už vůbec nemluvím o nacvičených reflexech, zkušenostech atd. Když jistíš, máš do určité míry za toho druhého zodpovědnost. A to osmileté dítě podle mě mít nemá a nemůže. Hlavně mi uniká smysl situace, kdy dítě jistí rodiče...co se tím jako má naučit?
 katul
 Re: BOJTE SE!08:51:53 19.09.2013
Tak tu kudlu zase zavři a uklidni se. Lezou takto spolu už přes rok a to včetně skal (Vím to z jiného Petrova vyprávění a soukromých fotek, známe se i z dětských závodů. Jak píše dole Máťa, občas na nějaký ten závod vyrazí). Že ty jsi strachy mimo ještě neznamená, že budou i ostatní. A představu o pádu mám, byla jsem u toho, když Petr lezl na Smíchově ten velký převis napravo za recepcí, byl dvě presky pod topem, měl nabráno na cvaknutí a ujela mu ruka. A světe div se, Jáchym ho chytil. A když oba žijí, asi chytil i další pády, ne? Kdo chodí lézt odpoledne na Smíchov nebo do Mammuta, určitě má slova jen potvrdí. Dříve chodili i na FreeSolo. Jirino, tys je viděla jak spolu lezou? Můžeš to potvrdit?

A jak píšeš, co se tím má to dítě naučit, tak proč by se mělo něco učit? Nemá ho to nic učit, prostě spolu chodí lézt. Jdou si zalézt jako každý jiný lezecký pár.
 Mirka01
 Re: BOJTE SE!10:17:20 19.09.2013
Mirka 01- jsem úplně klidná:) A máš asi pravdu, každému co jeho jest... Já si v pohodě budu "dál strachy úplně mimo" (btw vyjádřením svého názoru určitě nepředpokládám, že to tak bude mít každý...). Svým i Petrovým dětem přeju, aby i přes rozdílný přistup jejich rodičů lezení i nadále bavilo...
 katul
 Re: BOJTE SE!19:11:53 24.09.2013
Mirka01: Pokud tvori regulerni lezecky par, nemeli by take dodrzovat regulerni metodiku? Nenapsala jsi nic jineho nez ze ti dva nedodrzovali zakladni pravidla metodiky, ale vzdyt se prece nezabili ... tak proc by jim to nemohlo projit i priste?
Odpovim jednoduse ... protoze priste uz tolik stesti mit nemuseji. Ona ta metodika nebyla v pripade horozezectvi vytvorena pro poteseni byrokratu, ale pro bezpecnost lezcu.
 lupa
 Re: BOJTE SE!14:11:00 29.09.2013
"A představu o pádu mám, byla jsem u toho, když Petr lezl na Smíchově ten velký převis napravo za recepcí, byl dvě presky pod topem, měl nabráno na cvaknutí a ujela mu ruka. A světe div se, Jáchym ho chytil."

Světe div se, já se nedivím. Ona ta metodika nefunguje tak, že když něco udělám špatně, tak se hned zabiju. Takže se navazuju osmičkovým uzlem (protože třeba dračák se může při nějaké nepravděpodobné situaci povolit). Dělám partner-check, protože ačkoliv je to hrozně nepravděpodobný, může se stát, že se jeden z dvojky splete. Stejně tak dávám při jištění pozor. A to i když šance, že se to potká tak, že nějaký zlomek sekundy bude rozhodovat, je malá. Stejně tak se snažím lézt se stejně těžkým člověkem. Sice ta šance, že zrovna bude koukat jinam, že to s ním blbě smýkne, že ho to propasíruje skrz první presku, a ještě tak nešikovně, že pustí lano, je fakt mizivá.

Problém je, že když to člověk začne provozovat dlouho a často, tak se z otázky, "Jetli se to stane?", stává otázka "Kdy se to stane?".
---
PS: K odsedce z presek. Kdo není metodickej diletant, tak to prostě vidí hned, a nemusí kvůli tomu nic dlouho zkoumat.

PSS: Autorovi článku bych doporučil k přečtení následující článek: http://tirol.orf.at/news/stories/2605645/ , když má ty vícedélky, jak psal jinde, s dětma tak na háku: Karl Gabl vom Kuratorium für Alpine Sicherheit ortet bei vielen Unfällen zu wenig Risikobewusstsein bei den Sportlern: „In der Regel ist es die Vollkaskomentalität – die Bergrettung wird uns schon holen, wenn etwas passiert, wir haben ja ein Handy.
 Geo

 lezec typicky jak jej zname, ze :-)15:25:02 18.09.2013
aneb kdyz se nekomu nekde dari, tak ho kopni do prdele. Petra znam a je to rozumny clovek. Na sve deti je opatrny a btw. leze. To, ze o sobe tvrdi, ze je nelezec, znamena v prekladu, ze neleze 8 a vic, jako kdejakej tady na lezci tluchuba. Prestante bazirovat na presne retorice a slovickarit. Jestli potrebujete vynaset soudy, tak se nejdriv s pisatelem seznamte osobne.
 ondrej.chabera
 Re: lezec typicky jak jej zname, ze :-)15:51:31 18.09.2013
Nechápu, proč o sobě autor tvrdí, že je nelezec. Důvod, že je to kvůli tomu, že neleze 8, mi připadá s prominutím pitomý. Takové ty praktické schopnosti-jištění, přesedání, slaňování přece člověk nezíská tím, že poleze v nějaké určité obtížnosti. Taky nechápu, proč píše, že děti byly párkrát na stěně, když lezou očividně pravidelně a dokonce i na závodech. Myslím si, že slovíčkaření a bazírování na detailech je nutné, mluví-li se o bezpečném lezení, dětí zejména. Podle mě článek vytváří mylný dojem, že je nejen možné, ale i správné nechat lézt naprosto nezkušené dítko, klidně i na prvním, v neznámém terénu...
 Máťa

 My se báli19:39:30 18.09.2013
V sobotu jsme Petra s dětmi viděli na Rovišti, což mi stačilo udělat si obrázek o skutečném stavu věcí. Pokud se Petr nebojí, tak my se báli za něj a to dost. Nemáme zapotřebí kecat druhým do života, ale pokud se Petr svým přístupem ještě chlubí na lezci, tak to už je moc a přidávám se na stranu kritiků jak článku tak Petrova drilování.
 Bída

 Bojím se za ty děti...13:40:46 19.09.2013
Reaguju na fotku v článku.... Vrcholové foto.... Děvče není v odsedce, ale v několika preskách... :-((( 
 maca1
 Re: Bojím se za ty děti...15:47:03 19.09.2013
.
 lj
 Re: Bojím se za ty děti...13:11:08 23.09.2013
Konečně se někdo ozval i nad tímto problémem. To, je asi to nejhorší. Diskuze nad tím, jestli tatík leze tak, nebo tak, jestli děti tahaj, nebo ne, to všechno je naprosto zbytečné, především ve stínu toho, že si nikdo nevšiml toho expreskovýho řetězu, kterým je holčina přicvaknutá do štandu. Stačí neopatrný otočení a neštěstí je na světě. A to ani nemluvím o tom, že obě děti jsou nadlezlý nad štandem. Ať je rodič lezec dobrej, nebo špatnej, pokud chce, aby děti lezly, měl by především dbát na to, aby to dělali bezpečně. To že holka vyleze osmu jí bude na hovno až bude na vozejku, protože jí papík nekoupil ani odsedku. Takže v první řadě by podle mě měla bejt metodika, děti by měli být naučeny bezpečnýmu pohybu po skalách a potom teprve by měli honit obtížnost. Celej článek potom, bohužel, vyznívá tak, že si někdo chce honit triko nad tim, jak jeho děti lezou skvěle. Tak moc (a to vyplývá i z komenářů), že zapomíná na to nejdůležitější - na bezpečí. Autor by se měl tudíž zamyslet hlavně nad tím, jestli by nebylo dobrý se od někoho zkušenějšího nenaučit metodiku a potom jestli neinvestovat do patřičné výbavy pro děti.
 Karel007
 Re: Bojím se za ty děti...14:07:35 23.09.2013
Od Petra:

Mirko, nejsem registrovaný, nemohu tam přispívat, prosím, dej tam moje vysvětlení k fotce. Díky.
Petr

Ano, Bára je na této fotce opravdu cvaklá jen do dvou expresek. Pokud by se ale kritici podívali na fotku blíže, vůbec nejsme nad stěnou, ale několik metrů od hrany, která je ještě ke všemu za mnou (při focení stojím zády k výlezu), ne za dětmi. Tam je asi dva nebo tři metry místa, než to padá dolů, a ještě tam není skála, jen prudký svah s náletem. Účelem jejich přivázání rozhodně nebylo jištění, jen to měli na zklidnění, aby mi tam nelítali, než sbalím lano. Je zajímavé, že někdo tak podrobně zkoumá naše jištění a je schopen si dát takovou práci s hledáním chyb a mojí kritikou a ještě píše řeči o nadlezení na štandu a ani si nevšimne, že Jáchym nemá lezečky, ale obyčejné trekovky, a že sedíme na placce na malé vyvýšenině a ne přímo nad cestou. Úsměvné :-)
 Mirka01
 Re: Bojím se za ty děti...15:11:52 23.09.2013
Mirko! Evidentně s Petrem o metodice nic nevíte a ještě se tomu smějete. Ono lezení není jen navázání na lano a cvakání expresek!

Když vemu jen tu inkriminovanou fotku, tak ta je z metodického hlediska dost nešťastná pod článkem nabádající další rodiče, aby braly své drobotiny do skal. Někdo nezkušený to může vzít že je to v pořádku a zabít sebe nebo své dítě, protože neví, že je to na fotce jen jako a že to vlastně byla jen nějaká prča.

Taky by si autor článku a mluvčí Mirka měli uvědomit, že se sice vyrábějí dětské lezečky, dětské sedáky, dětské přilby, ale už se nedělají dětská lana. Pro méně znalé v metodice, jedničkový lana jsou parametrizována na pád 80kg, takže o dynamických vlastnostech dynamického lana u dětí si můžete nechat jen zdát a dynamiku pádu musí zajistit "Pozorný a Zkušený jistič"!
 d.

 O drzku18:42:30 24.09.2013
Neda mi to a pridavam se ke kritikum, prestoze jsem ten posledni co by chtel tvrdit ze deti maji v bezpeci sedet doma. Clanek je super a muselo to byt par nadhernych dni! Ale pro mne uz za hranou pripustneho rizika ...

Poslat decko, jakkoliv dobre, na prvnim do cesty kterou vubec neznam? Lame se to? Jak vypada zblizka jisteni? Jak a kam se z toho pada? Prilis mnoho prostoru pro maler, ktery dite nedokaze vyresit.

Druholezec (dite) lezouci na TR pres jediny! vratny bod ktery prohledlo a zalozilo jine dite?? Decka pretahujici jisteni do jine cesty? Bez ohledu na tatinkuv vycvik je tady pruser na ceste. Deti jsou sikovne, chytre a v tomhle veku dokazi byt i velmi zodpovedne. Ale porad jsou to deti ... hrave, rozpustile, roztekane ...

Autorovi tatinkovi preju spoustu dalsich krasnych dni s prima deckama a snad bych si jen pral zmenu pristupu ... aby tu idylku nenarusila nejaka nehoda.
 lupa

 s úsměvem21:11:13 24.09.2013
Petře, právě jsem se kvůli tvému článku zaregistrovala, děkuji za tip, mám doma také malou lezkyni a rády se k vám někdy přidáme...
 monika

 Škoda ...06:46:34 30.09.2013
Doufal jsem, že autor vysvětlí, jak to ve skutečnosti s jeho a jejich nelezením je (viz jeden z prvních komentářů). Nestalo se, škoda. Takhle musím konstatovat, že článek působí naprosto nevhodnou propagací typu:

"Bojíte se opilí řídit auto? Nebojte se, jde to lépe, než si myslíte".
 jardaNT