Cha, to by mě zajímalo, co bych se tak ještě mohl dozvědět nového. Otvírám náhodně na straně dvacet sedm a čtu „….a proto v tomto věku velké procento mužů vyhledává jako partnerky nebo milenky o několik generací mladší ženy, takzvaně se jim zapalují lýtka, latinsky accendere surae ....“. Vyhrnuji si nohavice kalhot a vidím jen ohořelé chlupy, několik posledních jich ještě doutná. Tedy řeknu vám, pěkně to smrdí. Musíte přeci znát ten smrad, když podpalujete plynový vařič a plamen vám opálí chlupy na rukou. No tak to je to samý. Mám podezření, že tenhle dým obsahuje jakousi psychotropní látku, protože v tu chvíli co se nadechnu, otevírá se mi úplně nový, netušený prostor mého myšlení…. Přeci na tebe doma čeká krásná, inteligentní, chytrá, vtipná, tolerantní, milující a o několik generací mladší partnerka. A co tedy udělá správný chlap když má takový poklad doma? No přeci koupí zájezd a vyrazí s ní do tichomoří na romantický atol s bílými plážemi a za palmami zapadajícím rudým sluncem, bacardi teče proudem,….. Z náměstí je to domů kousek pěšky, mám tedy ještě čas promýšlet detaily a tak když vcházím do dveří už volám. „Lásko když si zaplatíš půlku, mohli by jsme na podzim vyrazit na Sardinii lízt. Co myslíš?“ „Tak to je skvělý nápad miláčku“ ona na to. No řekněte sami, není báječná!
pohled od Arbataxu
foto by © Miloš Pintíř
Po jízdě autem, mořeplavbě a zase autem dorážíme do Cala Gonone, ráje lezců a různých jiných povalečů. Je pěkný vedro, takže jdeme rovnou na pláž. Sundavám triko a hned cítím, jak ke mně dolétají obdivné pohledy ze všech stran. Kluci italský to balí, protože pochopili, že dneska jsou tu zbytečný. A už se ke mně přibližuje hlouček místních krasavic. Děvčata odhazují vrchní díl plavek a smyslně se předklánějí, aby mohly sundat i ten spodní. Chci jim vykročit naproti abych jim pomohl, když v tom mě zasahují blesky z Adéliných očí. Úúú zásah přímo pod žebra. Hrozná bolest, ale v tom…..v tom se probouzím. No tak to je škoda, sakra zase ty moje větry…. Naštěstí je už ráno a tak můžeme vyrazit do skal.
Cala Fuili
foto by © Miloš Pintíř
Cala Fuili je pláž jižně od
Cala Gonone obklopená sektory s lehkým lezením. Velice vhodné pro takové to rodinkodovolenkové leholezení. Když se ale odtud vydáte do vnitrozemí kaňonem
Codula Fuili, narazíte na množství sportovních sektorů s širokým rozpětím obtížnosti cest od 5b až do 8b. Pro nehtolezce doporučuji cestu Anatema 7b, pro neprolamovače Se qesto é il gildo 7a+ a na převislé lezce tu čeká Zorro 7c. V různých sektorech tu najdete i spoustu dalších parádních cest a v době veder se tu dá docela dobře schovat před sluncem.
Nejvýše Cala Fuili, nejníže Jerzu mezi Cala Luna
mapa by © Google
Bella domanda 8b
foto by © Miloš Pintíř
Další den je zase vedro. Šlapeme naopak na sever od města po pobřeží do sektoru Biddiriscottai s pěknou jeskyní, kde se dá zalézt schovaní před sluncem. Odpoledne je stín už i ve stěnách za jeskyní, takže si tu například můžeme vychutnat třicetpět metrů úžasného lezení Bar Gulich za 6b. Upozorňuji, že všechny cesty u moře jsou pěkně solivý a to tak, že doslova.
Biddiriscottai
foto by © Miloš Pintíř
Kolem Cala Gonone je spousty dalších sektorů s cestami lehkými i těžšími, jednodélkové i multipičky. Tohle ovšem vím z velké části jen z průvodce, protože za čtrnáctidenní návštěvu se opravdu nedá vidět vše. Co ovšem nemůžeme vynechat, je
Cala Luna. Prý nejkrásnější pláž na Sardínii. Nás ale zajímá, že je zde asi 60 většinou převislých cest. Když tady necháte zahrát své zádové svaly serenádu D dur „Z hada rozpažka do díry se špatnýma nohama“ jistě uslyšíte z pláže obdivné óóó bravóó případně umííí jak to známe z Porty.
Cala Luna
foto by © Miloš Pintíř
Cala Luna
foto by © Miloš Pintíř
Technická poznámka: pro cestu sem je dobré najmout člun. Ten ovšem jezdí jen v případě stane-li se z moře rybník. Jinak zde kvůli vlnám nemůže přistát. My takové štěstí neměli, a tak jsme se dvě hodiny trmáceli k zátoce po svých. Bohužel když nejezdí loď, nejsou zde ani ony obdivovatelky, kvůli kterým to lezení, co si budeme namlouvat, děláme.
Když už máte plné zuby cákání a kraválu z příboje, je načase vyrazit do vnitrozemí.
Z mnoha možností volíme Jerzu, oblast u stejnojmenného městečka. Než sem dorazíte od moře, budete mít sice ruce zapletené jak vánočku od věčného kroucení volantem v serpentinách, ale stojí to za to. Vnitrozemí Sardinie je totiž krajinově velkolepé. Kam se hrabe tichomoří.
Jerzu. Přes dvěstě cest ve třech sektorech, v převážné většině kolmé technické lezení. Když to tak počítám, do 6b+ 76 cest, 6c-7b+ 110 cest a 7c a víc 23 cest. Sektor
Il castello není žádná sláva, a tak jsem po prvním dnu trochu zklamaný. Jenže další dva sektory,
Palazzo d´Inverno i
Isola del Tesoro, to už je paráda.
Gatto di piombo 7a
foto by © Miloš Pintíř
Lištovačky jak sviňa, sem tam nějaká ta dírka a špatný nohy. Tady zkrátka není čas studovat botaniku, tady platí známé pravidlo, „když ji pustíš, uletí“.
Celou tuhle oblast vytvořil a musel si asi pěkně máknout Mauritzio Oviglia. Ten je i autorem lezeckého průvodce po Sardinii „Pietra di Luna“.
Cala Gonone sektor Biddiriscottai
foto by © Miloš Pintíř
Průvodce:
Průvodčíky
foto by © Miloš Pintíř
Cesta:
Plzeň-Mnichov-Brenner-Florencie-Livorno-trajekt (Sardinia Ferries - 2 dospělí + auto zpáteční-100 E v říjnu 09)-Golfo Aranci-Olbia-Dorgali-Cala Gonone-Jerzu
Bydlení:
Cala Gonone - v říjnu otevřený už jen jeden kemp.
Camping Cala Gonone
Hotel
Spousty apartmánů, např. jeden levný (nutno objednat dost dopředu)
Jerzu – pěkné parkoviště
Ulassai
foto by © Miloš Pintíř
Teď si tady sedím doma, vzpomínám a píšu, oči vlhnou dojetím při těch vzpomínkách. Chci tam zas, ale to se budu asi muset dát na modlení: „Velký Manitou, dej ať mám peněz jako sraček a taky trochu zlata, kdyby ten státní bankrot přišel a ať už nemusím vůbec pracovat a můžu jenom jezdit z místa na místo a lízt a lízt a taky ještě ta moje holka aby se mnou vydržela, ale to vlastně není zase až tak důležité, tak hlavně ty prachy….“
Cala Luna
foto by © Miloš Pintíř
Capo Testa, Cala Spinosa (hi res)
foto by © Miloš Pintíř
Cala Goloritze věž Aguglia (hi res)
foto by © Miloš Pintíř
Arbatax (hi res)
foto by © Miloš Pintíř
Tak zlomte vaz a když Manitou dá, ještě se třeba něčeho dočkáme…..