Krakonoš jméno mé. Ano!! ta kontroverzní postava lezeckého podsvětí která se nehrne do reprezentace. Ale zpátky k našemu výletu za sněhem a šmejdění po Chřibech. Tato lezecká a bouldrová oblast se měla stát naší sobotní zastávkou na celé odpoledne. Výpravu tvořily 2 členové deathmetalového oddílu Bílá stopa. Nápad vznikl za dobrého dopoledního počasí a hlavně na popud pořadu(Volejte Krakonošovi) které se měly odehrávat celý den v televizi. Takže vize byla jasná,Chřiby z blízka. Ihned jsem kontaktoval parťáka Zrzka který má shodné názory na zimní počasí za oknem svého vyhřátého pokoje v dětském domově. Když to odsouhlasil prozvoněním tak jsem začal balit věci nezbytné na přežití. Byla to svačinka tak,abych nebyl hladný a žíznivý. Při balení jako do Tater jsem jsi vzpomněl, že bych tam mohl přibalit i lezečky značky Sandál. I když jsem z okna viděl tu bílou situaci za oknem tak jsem jsi motivačně vzpomněl jak náš lezecký Guru Svišť Pilka (,ale až po J.Novákovi který vložil do lezení psychedelický nádech) kraloval v lezečkách v bílém období na Budačině. A tak jsme to riskly stím, že není co ztratit a,že chuť do lezení nám nepřekazí ani sníh. Chtěly jsme se protáhnout jenom v bouldrech na kratší vzdálenost, žádnou paniku jsme tímto u čtenářů nechtěly vyvolat.
Po nezbytných přípravách jsme poslechly pořad Pozor Zákruta a po ní vyjely směr Chřiby. Na cestu nám vyhrávaly chlapi z BonyM a taky Roman Teplý z Kamelotu. Dobře se nám jelo. Hlavně když auto topí.Jak jsme se blížily k Chřibům tak sjízdnost cest nabírala na sprostých slovech,neboť cesty byly zaváté skoro až po značku auta. Ve Vřesovicích měla horská služba dovolenou,protože všichni byly na lyžařském zájezdu v Radějově. Omluvily to výhodným víkendovým skipasem. A tak jsme musely počítat stím,že je tady možnost zapadnutí a to se nám taky zanedlouho po příjezdu na parkoviště potvrdilo. Parkoviště bylo plné a tak jsem to parkl tam kam neměl. A to se nám nakonec stalo osudným. Měly jsme hlavu plnou myšlenek jak to vypadá se skalami a kolem nich a tak jsme vyrazily. Cestou Zrzek probíral euforii v Superstar ,že by to rád zkusil a stal se jí. Vysvětli jsem mu,že by tam nedělal dobrou image stěmi zrzavými vlasy,protože televize už nevysílá černobíle a tím pádem by ho každý poznal,že má jiné vlasy než na očkovacím průkazu totožnosti. Tam je má totiž na blond.Stejně Sámer Izza je nejlepší tak proč mu konkurovat. Okolní krajina na nás dýchala nezvykle mrazuvzdorně.Byla kosa jak na motorce.A tak jsme se dostaly postupně až na dohled prvních bouldru.
Nastup k nim byl opravdu bonbónek pro diabetika. Sněhu po kolena až jsme toho měly mokré ponožky,ale chtíč byl natolik velký,že jsme to všechno přehlížely. Konečně skály,zvolal jsem na Zrzka. Na velké lezení to moc nevypadalo,ale i přes to jsme polezly.
Po rozloučení z boulderingem na Hradbách naše kroky směřovaly ke kultovní skále Kozel. Tam jsme daly oběd co dům dal. Mě sponzorovala Májka z chlebem. To Zrzek měl obložený chleba po Italsku až jsem mu záviděl jak se v tom děcáku má. Kozla jsme obcházely jako bratři Huberové a jenom nám lítaly prsty po cestách které nikdy nevylezeme,ale člověk má mít nejvyšší cíle aby měl nastartovanou motivaci. Když jsme všechno snědly a vylezly tak se naše cesta ubírala traverzem přes Chřiby pomalu k našemu parkovišti.
Po cestě jsme narazily na neohleduplné běžkaře kteří málem shodily lavinu a tím ohrozily naši expedici Bílá stopa. Byl vyhlášen 3 stupeň povodňové aktivity a to je na Chřiby celkem dost.
Takže jsme nechtěly riskovat životy a být na první stránce nedělního Blesku. Doma se o nás všichni bály jak to zvládneme a tak jsme jim nechtěly udělat ostudu.
Byl to prostě sobotní velet jak se patří. Se smrákajícím šerem jsme se podle buzoly dostaly k našemu zapadlému autu. Vyprošťování auta byla kovbojka jak se patří. Zrzek tlačil až se mu na hlavě střídaly všechny barvy. Po chvilce byl jako chameleón. Naštěstí šel kolem hajný Robátko a nabídl svou pomoc. Auto jsme z jeho pomocí nakonec Vytlačily. Ale i on při tlačení měnil všechny barvy duhy. Tisíckrát jsme mu poděkovaly a uháněly na dvojku k domovu. Cestou nám opět vyhrávaly kluci z BonyM měly ten den výročí založení kapely a tak jsme si jejich písně pobrukovaly až k baráku. A tím to se svámi milí čtenáři na nějaký čas rozloučím. Byl bych rád kdyby se vám to naše dobrodružství aspoň trochu líbilo a když ne tak nevadí. Našim je to stejně jedno.