věk: 30 let Zaměstnání: odborný asistent na FTVS – specializace sportovní lezení a horolezectví. ČHS: Vedoucí komise sportovního lezení, reprezentační kouč
Pokusili jsme se udělat svým způsobem metodické minidílko, nekladoucí si za cíl být kompletní příručkou, ale pojednat o oblastech ve kterých vidíme , při našem pohybu po skalách a horách, nedostatky nebo zdroje úrazů.
Vládnou tropy, ruce se potí. Na Studeném masivu v Českém středohoří čeká pohádka. Dobro ztělesňují borháky po dvou metrech, chládek, pevná skála, zlo pak komáři a klíšťata....
Nejrozsáhlejší věží Schmilky je Rauschenstein s údolní stěnou vysokoudobrých 70 metrů. Z Hřenska se jeví jako velký masív poskládaný z malých bochánků. Najdete ho hned vedle turistické cesty "Elbleitenweg" vedoucí ze Schmilky na Schrammsteiny zhruba nad místem, kde dole u Labe končí obec Schmilka.
Letos opět po dvou letech přišlo na řadu Mistrovství Evropy. Pořadatelství si u ICC (mezinárodní instituce organizující závody ve sportovním lezení) zajistilo francouzské Chamonix. Horské středisko pod Mont Blancem je tradičním organizátorem velkých mezinárodních soutěží a letos navíc celou akci pojali jako Festival sportovního lezení. O evropský titul se závodilo v boulderignu, v lezení na obtížnost a v lezení na rychlost. Český mančaft
věk: 30 let Zaměstnání: odborný asistent na FTVS – specializace sportovní lezení a horolezectví. ČHS: Vedoucí komise sportovního lezení, reprezentační kouč
nejváženější výstup na skalách - zalezl jsem si docela dobře v 7c, v OS 7b, jinak mě těší cvaknutí prvního kruhu v Tréninkové spáře v Ádru,prej je to těžký. Pak mě taky těší spára na skalní korunu v Teplicích. No, dneska mi nějak nevybejvá čas tak moje výkonnost je mizerná.
nejváženější umístění na závodech - v roce 1997 2. Místo AKMČR, v 96 9. Místo
Mistrovství Slovenka, V roce 2001 jaro 11. Místo v rankingu.
nejváženější výstup v horách - expedicde Pumori 95, dosažená výška 6 600 m,
2001 expedice Kusum Kanguru vylezená nová cesta společně s Romanem Kamlerem viz. Možná Montana 1 2002
Slávku jen tak na okraj. Jak dlouho lezeš? Preferuješ závody, skály nebo hory?
Lezu, tuším již třetinu svého života možná trochu déle.
Jo, závody jsou kořením lezení. Tam se ukazuje kdo je čeho schopen v daným okamžiku, a né nějaký čekání na správnou chvíli.
Ale v lezení se asi nedá nic preferovat, všechno má svůj čas. Takže stejně všichni jednou skončíme v dlouhejch cestách v kopcích.
O závody v ČR a repre mančaft se již staráš několik let. Zaznamenal jsi nějaký vývoj na závodní scéně a to jak u nás a tak i ve světě?
Jo, jedu v tom od podzimu 97 a dělám takovou šedou eminenci.
Na naší scéně je jedna zásadní věc, velmi málo lidí umí závodit. Když se to naučí tak jsou docela dobří. Síla nám až tolik nechybí, ale vydat ze sebe v daný okamžik 120% to skoro nikomu nedaří.
U nás lidi lezou pro radost a když jim to začne trochu víc lézt jdou na závody. Tam jim to nejde, protože se neumí správně soustředit a přijedou sem tam někdy.
S tréninkem je to podobný netrénuje skoro nikdo. Skoro všichni si chodí zalézt a jsou s tím spokojený. Trénink chce trochu promyšlený nasazení.
Co se týká zahraničí tak dobrejch Francouzů je čím dál více a světová špička je vyrovnanější. Peněz taky moc nemaj, kromě frantíků. Všichni jsou to v poměru k jiným sportům trochu socky.
Kdo může závodit na závodech Světového poháru? Existují nějaká nominační pravidla? Jakou roli zde hraje ČHS?
a.Na SP může závodit člen ČHS, který disponuje dostatečnou výkonností a závodní licencí. Ve skutečnosti to znamená, na závodech ČP byl pravidelně cca do čtvrtého místa.
b.Nominační pravidla jsem vypsal kdysi v Montaně. Dneska je situace taková, berou se do úvahy výsledky ČP, perspektiva závodníka, umístění v rankingu, nasazení a chuť obětovat soutěžnímu lezení co potřebuje. (myslím tím progres závodníka).
c.To je divný ČHS, ale je to komise sportovního lezení(vedoucí a jeho našeptávači). V tréninku mančaftu ČHS jako takový nemůže moc činit. Peníze na sézónu stačí pokrýt závody ČP v obtížnosti a bouldrech.
Závodníci nominovaní do reprezentace mají při účasti na SP všechno hrazené(doprava, ubytování, startovné, závodní licence).
Jak ČHS podporuje sportovní lezení? Jaký je klíč k rozdělování peněz na jednotlivé komise?
Komise jako taková podporuje hlavně soutěžní lezení, protože skalkaři se velmi neradi podvolují nějaké organizovanosti. Takže koordinujeme České poháry, které saturujeme finanční dotací. Pro závody na obtížnost dostane pořadatel 25 000 na závod ČP a na MČR
50 000. Asi polovinu v případě ČP rozdá na cenách na MČR cca 18 000,- Kč. Většinou je svaz nejsilnější finanční sponzor. Troufnu si říci, že bez těchto peněz by závody nebyly. Na bouldry je peněz zatím méně tam je 6 000,- Kč na závod MČR 12 000,- Kč.
Klíč k rozdělování peněz pro jednotlivé komise je poměrně složitý a začátkem roku v tom každoročně taky plavu. V krátkosti se dá říci, komise sportovního lezení je dotována penězi od Sazky a MŠMT. Ze Sazkový dotace nám ukrojí komise výkonnostního lezení. Nečerpáme peníze z příspěvků od členské základny. Ty se používají převážně na údržbu skal a ostatní činnost svazu.
Čím je podle Tebe dáno, že do čela světových žebříčků se prodral Tomáš Mrázek a skvěle si vede i Věra Kotasová. Je možné tento trend udržet a případně jak?
Mráza má talent, je dříč, je závodník, a leze s Věrou a Radkem Součkem.
Věra má talent, umí trénovat, je závodnice a leze s Mrázou a Sukem. Nechci tím řici, že když polezete s Věrkou nebo Mrázou, tak budete dobrými lezci, zas až tak jednoduchý to není.
Trend se dá asi udržet, když vznikne více takových tréninkových skupinek. V ostatních sportech existují tréninková střediska MŠMT nebo Dukla. Tím že nejsme olympijský sport, tak nic takového nemáme. Když budeme na OH, tak to vznikne.
Je možné srovnat úspěchy našich sportovních lezců s výsledky v jiných sportovních odvětvích? Tušíš kolik sportů se může pochlubit tím, že má mistra světa a několikanásobného vítěze Světových pohárů?
Díky tomu, že nemáme tolik disciplín jako atleti, tak jsme v nevýhodě. Ale asi takhle, jestliže by jsme byli olympijský sport, tak se posuneme z 63 místa v pořadí svazů na cca 22.
K výsledkům ostatních, myslím asi jako vodní slalomáři
Po závodech v Jekatěrinburgu ICC diskvalifikovala Tomáše Mrázka, který skončil druhý. Jak se to vlastně stalo?
Diskvalifikace proběhla po závodech. Mráza se nezúčastnil vyhlášení výsledků, které bylo až v neděli večer. My jsme odlétali v neděli ráno. Termíny odletů jsme hlásili.
Dneska je všechno v pořádku diskvalifikace byla zrušena. Protestoval jsem prezidentovi ICC. Disciplinární komise vysvětlení přijala a kartu zrušila.
V této souvislosti mne napadá, jestli máme nějaké zastoupení v ICC a zdali máme nějakého závodního komisaře? Jak je vůbec možné se stát závodním komisařem?
Jo, na podzim to pojedu trochu okouknout a navrhnout nějaká opatření, která souvisí s chodem a pravidly SP.
Komisař to není to úplně správný slovo. Jsou delegáti ICC - většinou velmi dlouho pracující členové v radě. Další post je hlavní rozhodčí – zkušený rozhodčí s mezinárodními zkušenostmi. Poslední jsou rozhodčí – k tomu je nutná mezinárodní licence. Díky tomu, že se v u nás tomuto nikdo nevěnuje tak rozhodčího nemáme.
Úplně naposled(stejně jsou nejdůležitější) stavěči – člověk který to fakt umí a má za sebou mezinárodní školení, který stojí cca 35 000,-Kč.
Všechny tyto funkce jsou honorovány(rozhodčí a stavěči), ale někdo do toho musí dát nejdříve peníze. Kdyby to byla komise, tak by s toho později chtěla profitovat. To se zatím kandidátům nelíbilo.
Už několik let se chystá, že by se sportovní lezení stalo součástí Olympijských her. Jaké má závodění vyhlídky a kdy je možné něco takového očekávat?
Vstup do olympijské vesnice je otázkou standardů OV, ale hlavně lobby. Doufám, že to Marco Scolaris (pozn. představitel ICC) vylobuje.
Doufám v rok 2006 v Turíně.
Na závěr bych se rád zeptal, jak by jsi si přál, aby se závodění vyvíjelo u nás a co pro to plánuješ udělat.
Cílem mého snažení ve svazu, ale hlavně ve škole je to aby se lezení stalo součástí běžného života a ne sportem hrstky nadčenců.
Soutěžní lezení
- Aby závodilo více lezců
- Zlepšit úroveň ČP a stabilizovat nižší soutěže
- Přesvědčit novináře o zajímavosti tématu
- Přilákat do lezení sponzory a partnery ( zatím se daří rádio)
Dozvěděl jsem se, jak fungujou nějaký ouřady, ale nedozvěděl jsem se, jak Slávek svoje ovečky koučuje. Bylo by to možné nějak přiblížit (tréninkové deníčky, kontrola večerek, správné výživy etc.)?
Byl by tu jeden návrh a sice udělat rozhovor s někým, kdo v lezení u nás něco znamená (čímž se nechci dotknout výkonostních lezců, o nichž tu byla řeč) a pro lezení u nás udělal kus práce a stal se tak živoucí legendou. Co udělat rozhovor s Karlem Bělinou? Docela by mě, a myslím že ne jen mě, zajímaly jeho názory na lezení. Jeho pohled na měnící se pojetí lezení atd. atd.
No, chlapi, vám to Anita nandala, co? :-)
Anitě: tak proč jsi to tedy psala, když ses jich nechtěla dotknout? No teda ono se Ti to asi stejně nemohlo podařit. Na Tvoje příspěvky vždy lačně čekám..
Hezkej den a nezapomeňte na šutry šnorchl.
:o) Tak mě napadá nechceš založit můj fanklub? Nedávno tu nejaký článek vybízející k založení fanklubu byl. Ale zpět k jádru diskuse, podle mého čistě osobního názoru (což ještě jednou zdůrazňuji - osobního, tedy se nesnažím o nějaké objektivní hodnocení) je pan Karel Bělina obdivuhodnější postavou než pan Mrázek. A to i přesto, že jeho výkony jsou excelentní. A na závěr ještě jednou připomínám, že je to jen a jen můj soukromý názor s nímž můžete, ale nemusíte souhlasit. Souhlasíte?
Tak ten rozhovor udělej, ne? Já si to určitě přečtu, hehe, a komentáře se pod ním nejspíš pak taky najdou:-)). Howgh.
Zapsal: Ivucha, 13:17:41 12.08.2002
proč hned konflikt?
No, ona ta formulace „někdo, kdo něco v lezení znamená“ je dost nešťastná. Pro někoho strašně moc znamená chlapík, kterej se tréningem a vůlí vypracoval mezi absolutní špičku a je živoucím důkazem, že skoro všechno jde když se opravdu chce.
Ovšem pro mne znamená mnohem víc chlapík, který už skoro 40 let tvoří jednu cestu za druhou, natloukl prý do pískovce neuvěřitelných 2000 kruhů. Není u nás oblast, kde bychom nějakou jeho kreaci nepotkali. Kdo leze na písku cesty mezi jedničkou a sedmcéčkem, pro toho je Bělina skutečný svatý muž.
Zapsal: Lukas B., 13:37:23 12.08.2002
nesrovnavejte
Proc srovnavate Karla a Mrazu? Je lepsi Dvorak, nebo Enge? Kazdej v tom svym, ne? Kazdej z tech dvou je PAN, kazdej v tom svym.
Jen mam strach, ze kdyz nekdo bude delat rozhovor s Karlem, tak ten ho utaha k smrti svejma dvaceti cestama do obeda a pak co se jeste da, a z rozhovoru nebude nic. A Mraza zmizi nekam za hranu stropu za 9a a redaktor se tam za nim nedostane...
Zapsal: Maty, 15:21:31 12.08.2002
Nejen Bělina ...
Bravo Anito, fajn nápad... Napadají mne však další jména: Polda Páleníček, Standa Lukvaský - Cikán, Petr Mocek - Mocan nebo také Koťátko z Prachova... Ti všichni psali historii českého pískařského lezení...
A to potvrdí každý, kdo si od těchto pánů něco vylezl. A nezapomeňte: oni to tehdy lezli v keckách a v prsáku. Některé cesty od nich mají ještě dnes sotvapřelezy, které by se spočítaly na prstech jedné ruky...
Rybíz
Tak ten rozhovor udělej, ne? Já si to určitě přečtu, hehe, a komentáře se pod ním nejspíš pak taky najdou:-)). Howgh.
(Komentář s tímhle textem už tady sice byl, ale asi Ti unikl)
Zapsal: David, 01:03:10 13.08.2002
problem
Dalsi problemek vidim v tom, ze vyse zminovani panove o publicitu nestojej. Lezou pro sebe a ne pro potlesk davu ( ikdyz, kdo z panu neni jesitnej, hlavne v mladi, ze? ). Nechme je v klidu a vypravejme si o nich pri pivku. Treba budou zrovinka u vedlejsiho stolu a do kecani se pridaj.
Zapsal: Maty, 15:13:09 13.08.2002
Trenér
A ještě k tomu trenérovi. Tak jsem říkal pánovi, který se na mě každý den při tréninku díval, psal mi tréninky, staral se o moji životosprávu, fandil na závodech a znal mě lépe než já sám. Vše ostatní bude spíše manager. A ten má s výkony společné jen PR ( neplést s RP ).
Zapsal: Maty, 15:18:01 13.08.2002
Svatý muž Bělina
neudělal žádnou kreaci na Kozelce ani na Jezírku.
Zapsal: John, 20:16:53 13.08.2002
Jako co?
Jakou kreaci jsi čekal ptakopysku? Ten má lízt jako co? Nejsi Ty náhodou vymatlanec sportovec?Ach jo.
Zapsal: martin, 23:19:33 13.08.2002
Jako nic.
Chvíli jsem zvažoval, jestli se snižovat k odpovědi na duchaprosté invektivy p. Martina.Nevidím nic špatného na jistém obdivu k lidem co ve skalách něco udělali. Ale nekriticky tvrdit že zanechali stopy ve všech oblastech je drobet nadsazené.A jako správce Kozelky se vyjadřuji k ní.A Martinovi chci dát dobře míněnou radu, učit se toleranci k jiným názorům a v diskuzích nepoužívat laciný vyčichlý triky.
Zapsal: John, 23:25:19 15.08.2002
Nejen Bělina
Anito, myslím, že mladé (pohledné?) nadějné dívčině Karel jistě rozhovor (ani nic jiného) neodmítne. Ledažebys byla starej chlap (na netu je možné všechno :-)), pak bys ale s ním mohla jít na pivo a stačilo by to natočit. Zajímavé by bylo i posbírat historky od lidí, kteří se s ním znají a něco s ním zažili.
Potkat se někde s Karlíkem zpravidla znamená zúčastnit se prvovýstupu, jako se to stalo mně někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v Rájci (Lámavá cesta na Lorelei). Předtím jsme lezli na Blížence a celým údolím se neslo bušení kladiva a veselý radostný zpěv až řev jistého K.B., který tam zrovna tloukl nějaké kruhy. Pak se z lesa vynořil vousatý muž v zelené košili se sekyrou v ruce (údajně odstranil dřevinu vadící na nástupu cesty) a dal si za náma narovnání Severního sokolíku. Pak říkal - hele tady za rohem mám vyhlídnutou cestu, tak to dem udělat. A celá naše banda je teď napsaná v průvodci:-)
Je pravda, že rozhovorů s Pány lezci je po čertech málo. Ale jestli mohu doporučit tak na http://cao-news.webpark.cz je v 7 čísle novin rozhovor s panem Karlem Krombholzem. Pokračování je v čísle 8 které tam zatím bohužel není. Ale jistě brzy bude. Rozhovor je super a se zajímavym člověkem...
Zapsal: Horáček, 21:51:26 19.08.2002
Bělina v Montaně
link na ten rozhovor je (díky za info, Dědku!):
http://www.montana.cz/montana/973/973kar.htm
Zapsal: tomash, 14:19:36 23.08.2002
Článek o Bělinovi
Je to teda vykopávka, ale budiž to jen důkazem, že se na klasiky nezapomíná...
Datum: 26/03/1999
MFD Severní Čechy
Horolezec z Povrlů má na svém kontě tisíce prvovýstupů
P o v r l y - Jen málokdo by v prošedivělém muži asketické postavy z Povrlů na Ústecku hledal jednoho z nejúspěšnějších skalních lezců v Čechách. Dvaapadesátiletý Karel Bělina však svými výkony snadno strčí každého do kapsy. Na svém kontě má totiž neuvěřitelných tři a půl tisíce prvovýstupů především v pískovcových skalách na severu Čech.
Lezení po skalách učarovalo mladému Bělinovi počátkem šedesátých let. "Byli jsme s bratrem v Dolním Žlebu na Děčínsku a poprvé jsme viděli horolezce. Moc se nám to líbilo a hned jsme to zajeli do skal v Tisé zkusit s prádelní šňůrou. Potkali nás horolezci a hrozně nám vynadali," líčí své začátky Bělina.
ZE ZAČÁTKU MLADÍK DOSTÁVAL TVRDÉ LEKCE
Ambiciozní mladík se rozhodl, že se přihlásí do jednoho ústeckého horolezeckého oddílu. "Na vývěsce jsem si zjistil, kdy mají schůzi. Ze začátku se mě snažili odradit a říkali, ať přijdu za týden. Já si ale vydupal, že mě vzali do skal hned. Jeli jsme na víkend do údolí Roklice u Holan. Vylezl jsem sice osm cest, ale daly mi zabrat. Z kloubů mi potom kapala krev," vzpomíná Bělina.
Nováček dostával od zkušených borců někdy až drastické lekce. "Jednou jsme s bratry Kolínkovými přelézali z vrcholu jedné věže
na druhou. Byla mezi nimi dost velká mezera, která se překonává takzvaným přepadem. Při něm je horolezec jištěn a nejprve doslova přepadne rukama na protější skálu, kde se chytí, a potom přeleze i nohama. Já jsem to tehdy moc neuměl a trochu váhal. Kolínkové, kteří už byli na druhé straně, mně řekli, že jestli nepřepadnu, až napočítají do tří, strhnou mě lanem dolů. Svůj slib splnili, já jsem vmžiku letěl vzduchem a rozplácl se nosem o skálu," směje se horolezec.
Bělinu čekaly ale ještě krušnější chvíle. Hned další rok na jaře 1963 se přihlásil na oddílový zájezd do Tater. Osmnáctiletý elév se dostal do rukou jednoho z nejlepších českých horolezců té doby Jaroslava Mlezáka. Jejich prvním společným výstupem byla těžká cesta na Svišťový štít, jejíž zdolání zabere podle horolezeckého průvodce asi dvanáct hodin.
"Dostal jsem tam pekelně zabrat. Námahou a vysílením jsem přestal vidět a Mlezákovi potom chlapi na chatě vynadali, že to se prý s nováčky, kteří lezou tři měsíce, nedělá. Říkal jsem si, že už nikdy nepůjdu lézt, ale třetí den jsem to už nevydržel a vyrazil do skal."
O rok později podnikl Karel Bělina svůj první prvovýstup s děčínským horolezcem Rudolfem Zabilkou. Tehdy ještě jako druholezec, který má výhodu, že mu nehrozí pád, protože ho prvolezec jistí seshora lanem. K prvovýstupu na prvním konci lana se odhodlal o dva roky později v roce 1966. Objevování nových cest na skalách se od té doby Bělinovi stalo drogou.
SKALNÍ PRVOVÝSTUP NENÍ ŽÁDNÁ HRAČKA
Udělat prvovýstup na pískovcových skalách je poměrně náročné. Vyžaduje nadšení, čas, odvahu i zkušenosti. Platí pro něj přísná pravidla, která se zrodila před více než sto lety v Sasku. Jejich porušení má většinou jen dva důsledky - zrušení cesty a opovržení ostatních horolezců.
Prvovýstupce musí začít lézt od země, aniž by si cestu předem prohlédl ze slanění a vytipoval si, kde se bude jistit. Když dosáhne místa, kde může založit jištění, použije buď smyčku s uzlem na konci, kterou vloží do spáry tak, aby se uzel zaklínil a smyčka nevypadla, nebo použije nějakého skalního hrotu, kolem kterého ji obmotá. Do smyčky pak zapne karabinu a do té lano, a tak se před dalším pohybem vzhůru zajistí před dlouhým pádem. Pokud ale přirozené místo na jištění nemá, musí zatlouci kruh, což je masivní skoba s okem. Kruh již ve skále zůstane natrvalo a k výstupu jej používají i jiní lezci.
K ZATLOUKÁNÍ KRUHU SE HODÍ HLAVA I ZUBY
Právě zatloukání kruhu je kořením každého prvovýstupu a Karel Bělina v něm dosáhl nevídaného mistrovství. "Napřed do skály jen několik centimetrů hluboko zatluču kladivem krátký ocelový vrtáček. Okolo něj ovážu slabou smyčku, do které zapnu horolezecký úvazek a opatrně se posadím. Potom mi jistič pošle po laně tašku, kde je majzlík kruhového průřezu, takzvaný rourák, kruh a olovo. Majzlíkem vysekám díru, vložím do ní kruh a utemuji ho olovem," popisuje Bělina.
Při osazování kruhu se často stávají kuriozní
situace. "Když zatloukám vrtáček, musím se jednou rukou držet. Vrtáček má ale občas špatný sklon, takže je nutné jej podepírat hlavou nebo držet v zubech a při tom do něj bušit kladivem. Musím ho zatlouci alespoň pět centimetrů, abych si do něj mohl sednout," líčí s úsměvem ve tváři.
Jednou se vrtáček i s horolezcem z Povrlů vytrhl. "Spadl jsem i s taškou plnou kruhů. Kromě příšerného rámusu, jak o sebe železo cinkalo, se ale nic nestalo. Do místa, odkud jsem vypadl, jsem zase dolezl a cestu dodělal."
Kruhů a olova Bělina při prvovýstupech spotřebuje velké množství. "Kruhy mi vyrábí jeden kovář, který také sám leze. Olova jsem měl ještě donedávna na dvoře sto dvacet kilo. Přivezl jsem si ho z Německa, ale hned jsem ho spotřeboval ve skalách. Sleduji také, kde se bourají staré domy, protože v nich se vedla voda olověnými trubkami. Pokouším se tam nějaké získat."
Karel Bělina je lezením doslova posedlý. Ve skalách tráví takřka všechny volné víkendy a občas si sem odskočí i po práci. Jen tak mohl za život stihnout tisíce výstupů. "Nejvíce jsem jich stihl koncem šedesátých let. To jsem cesty doslova sázel jak Baťa cvičky. Například Ostrov u Tisé byl tou dobou nepopsaná tabule. Rušilo se tu hraniční pásmo a výstupů tu bylo minimum. Po práci jsem vzal spolulezce, nasadil batoh, sedl na motorku a jeli jsme. Ve skalách jsme kruhy zatloukali leckdy až do tmy," vzpomíná.
Právě v Ostrově Bělina vylezl nejvíce prvovýstupů, ze sedmnácti set si jich připsal nadpoloviční většinu. Své výstupy si pravidelně a velmi pečlivě eviduje do sešitů, kterých za více než třicet let své kariéry popsal jedenáct.
K NÁZVU CESTY POMŮŽE I KURIOZNÍ HISTORKA
Tři a půl tisíce nových cest znamená i tři a půl tisíce nových názvů, protože každý horolezec má právo si svůj výstup pojmenovat. "K názvu cesty dojdu různým způsobem. Někdy si čtu knížku a zaujme mě nějaké pěkné slovní spojení. Hned si ho poznamenám a časem ho použiji v názvu některé cesty. Jindy jméno výstupu vyplyne z nějaké historky, která se stala v mém okolí," popisuje Bělina.
Snad nejveselejší příhoda se pojí s výstupem pojmenovaným Dědeček tátou. "Před dvěma lety se naší dceři narodila holčička a já se stal novopečeným dědečkem. Mé ženě bylo tehdy pořád špatně a stěžovala si na bolesti břicha. Měl jsem strach, aby neměla nějaký nádor, tak jsme zašli k doktorovi. Lékař ji prohlédl a asi za dvě minuty pro mě poslal sestru. Cestou do ordinace jsem se potil hrůzou, ale lékař mě posadil k nějaké obrazovce, na níž se něco hýbalo. Byla to naše sedmiměsíční dcera, o které jsme ani já, ani moje žena neměli celou dobu žádné tušení.
Na počest této události jsem pojmenoval jeden svůj prvovýstup Dědeček tátou."
HOROLEZEC NEUSTÁLE HLEDÁ PANENSKÉ SKÁLY
Bělina se neustále pídí po nových skalách, kde by mohl udělat prvovýstup. V pískovcových oblastech poblíž svého bydliště už v posledních letech možnosti vyčerpal, a proto vyráží na spanilé jízdy do vzdálenějších končin. "Onehdy mi zavolal můj kamarád, který se přestěhoval z Ústí do Prachatic, že je poblíž jeho domu pěkná skála. Řekl jsem mu, že hned přijedu a podíváme se, jestli tam nejsou nějaké mezery či nedostatky. A nedostatky tam byly. Skála byla doslova panenská a my jsme na ni udělali několik pěkných cest. Už jsem si nakreslil i jejich plánky," vypráví nadšeně Bělina.
Po pádu komunismu také jezdí často lézt do Alp, kam se v minulém režimu dalo vycestovat jen obtížně. "Snažím se je navštěvovat alespoň čtyřikrát za rok. Už jsem tam vylezl docela dost cest," řekl. Bělina léta dělal správce skal v různých oblastech. Vyměňoval na věžích a masivech staré kruhy, uklízel plechovky a staral se o to, aby na skalách byly vrcholové knížky.
"Do knížky, která bývá na vrcholu skály v měděném pouzdře, se zapisují horolezci, již sem vylezli. Na Sokolí věži v Rájci u Tisé je dokonce předválečná vrcholová knížka. Byla ale ve špatném stavu, tak jsem ji nechal vysušit a znovu svázat."
Horolezec investuje do svého koníčku takřka všechny vydělané peníze. Za nové kruhy, desítky horolezeckých průvodců a jiné vybavení utrácí tisíce korun. Občas se zdá, že žije jenom lezením po skalách a běžné starosti jdou mimo něj. Své ví i jeho žena Miluška. "Jednou za mnou Karel přišel, jestli bychom neměli dát naši dceru do deváté třídy. Vysvětlila jsem mu, že to asi nepůjde, protože již navštěvuje druhý ročník střední ekonomické školy," dává k lepšímu Bělinova manželka. "Onehdy byl manžel doma sám a cisterna nám přijela vysát septik. Nevěděl ani, kde je," dodala s úsměvem.
Papouši, to je fajn že jsi to vyhrabal. Mám dojem, že by to ale chtělo spíš dát jako článek. Jo, a F5 nebo Reload nemačkej nikdy po psaní nějakého příspěvku, ale až změníš stránku - třeka po kliknutí na odkaz "Titulní stránka" Jinak to, co jsi napsal, pošleš dvakrát.
Čau Johne, tak Ty si prej vymatlanec sportovec jo? No tak to je teda dobrý :-), to jsem fakt nevěděl. Tak to abys snad přestal jezdit do hor a začal trénovat na závody. Mimochodem jejich kalendář je taky na tomhle servru ( čti tůtom servéru ). Jo pro tréning budeš mít v Plzni brzo dobrou ( no co to kecam dobrou - vynikající ) buldrofku ( čti boulderovku ) v Kolárce. Doufám, že občas zajdeš...
Milý Peťo,
jako extra článek by se to nehodilo, je to fakt archiv, tzn. neaktuální. Jinak díky za avízo, computerovému analfabetovi mého formátu taková rada bodne.
Berg Heil in Sudetenland vstávajících z popela
Papouš, Aussig
S tou neaktuálností to je sice pravda, ale o Bělinovi jsou vlastně všechny historky aktuální, protože je pořád (skoro) stejnej.
S pozdravem "Hej Slované, ať žije naše vlast Böhmen" Petr von Jandik
Všetci borci ktorí chcete vyhrať olympiádu v Turíne pozor! V nasledujúcich riadkoch sa dozviete ako na to! Mádžo,lezky či tričká(think pink)vymente za cepíny,lyže festové pérovky, budete ich potrebovať.Vykašlite sa na nejaké zhyby,fixy, visy a nahradte ich behom v prašane, riťosklzmi na ľade,prípadne ak chcete silou mocou trénovať na lište tak len vtedy, keď ortuť teplomeru klesne pod -5 stupňov,inak to nemá význam.Ono aspoň mne to vychádza tak, že v r.2006 budú v Turíne zimné OH, keďže tie letné sú v roku 2004 v Aténach.Takže keď niekde uvidíte Mrázu ako niekde primrzol vedzte, že trénuje svoje povestné "smrtíci stisky" na teplotu hlboko pod bodom mrazu(pozor nie Mrázu). Tak navarte litre čaju a hurá na olympiádu!
Jakpak k tomu chudák Slávek přijde. Konečně se někdo zeptá, jak svaz podporuje závody a jak to chodí v reprezentaci a pár úchylnej jedinců, co jen lezou na tom svym písečku, chce, aby se napsalo o jednom klasikovi, co trpí psychology ještě nedefinovanou chorobou. Myslím, že by se ta nemoc měla jmenovat "Prvovýstupcus za každou cenu notorikus".Jestli někoho zajímají rozhovory s klasiky, ať jde a udělá je s nimi.
| 22.9.2012 v 17:30 | Na to video se těšedm protože se snažedm naše přemluvit/už asi rok ?XD ale je1 se nevzde1m D/ abych si mohla obvairt hlavu a neředct jim o tom a obvairt si ji nejsem sebevrah D Takže když bych se dozvěděla fakta ktere1 by mi pomola tak budu asi nejšťastnějšed na světě XD Jinak se kouke1m že je hodně lided nemocnfdch D Včetně mě XD NO brzo se uzdrav!^^~ Ps:To video se ti moc povedlo! A strašně se mi ledbed tve9 nove9 vlasy!*o*