U Hotelu Pragser Wildsee, poblíž stejnojmenného jezera, je placené parkoviště, mimo sezónu však také mimo provoz. Všude je cca. 30cm sněhu. Vydáváme se cestou č. 14, která z levé strany kopíruje tvar jezera a místy nabírá podle skal i výšku kolem 50 metrů nad vodou.

Po docela úmorném začátku, který preferovali jen někteří, scházíme v polovině obchůzky jezera na zamrzlou hladinu. Zde se pochoduje o poznání pomaleji a tak svižným krokem docházíme k jeho jižnímu okraji.

Tady je jasně vyšlapaná skialp cesta vedoucí docela mírně až k závěrečnému výstupu na sedlo Nabiges Loch - 2034 m.n.m. Zde několika velmi prudkými serpentinami překonáváme, dost namáhavě ve sněžnicích, terénní práh. Počasí je koupací, tak nahoře spočineme a posvačíme. Ze sedla se schází asi 40 metrů do kotlinky. Zde byl velmi nejednoznačný další směr postupu. Na mapě cestu č. 1 jsme vůbec nenašli, tudíž jsme se dali opět po stopách, vedoucích po č. 4 směrem na Ross Hütte. Ve tří čtvrtinách dlouhé rovinky se z cesty odbočí prudce vpravo a z vyvýšeniny je již vidět kotel Ofen pod východní stěnou Croda del Becco. Je to ale pod ní ještě dobrá půlhodinka chůze ve sněžnicích přes několik zasněžených hrbů. Při zhoršené viditelnosti velká možnost zabloudění. V kotli Ofen cesta ubíhá rychle. Není tak dlouhý jak se zdá a najednou se ocitáme v sedle nad chatou Seekofelhütte ve výšce 2400 m.n.m.




Po rozjímání z opravdu skvělého výhledu např. na Monte Pelmo, Tofany, Cristallo a Le Ödle se pouštíme do stavby stanů a budování base campu. Chata Seekofelhütte je pod námi a v tuto roční dobu zcela opuštěná. Ze sedla je vynikající pohled na začátek velmi strmého hřebene Croda del Becco. V noci se ovšem počasí rapidně zhorší, zvedne se silný vítr a začne sněžit. Jeden stan neudrží "letní" kotvení a musíme ho před odchodem na výstup položit na zem. Krystalky zmrzlého sněhu bičují tváře, při výstupu velmi strmým ( 40° ) jihovýchodním hřebenem. Obzvláště první pasáž asi 150 výškových metrů ve vás nechá pocit, že byť v mačkách, tak nemůžete slézt. Až po začátek řetězů je jako podklad zmrzlý firn. Stoupací železa jsou tedy nezbytnou nutností. Za řetězy se pro změnu propadáme do asi 30 - 40 cm prašanu a takto, již mírně, postupujeme až k vrcholu. Cesta je jednoznačná a spíše z levé strany kopíruje hranu hřebene. Na vrchol docházíme po dvou hodinách dřiny. Je zde asi 5 metrový kříž a jindy asi i výborný výhled. Sestup vede stejnou cestou a trvá přibližně hodinu do výchozího sedla.




Zpevňujeme ležící stan a stavíme v sněhové futeři ohrady z okolí nasbíraných a vykopaných kamenů. Pokoušeli jsme se ještě o dosažení vrcholu Rote Wand jihovýchodně od base campu, ale špatná viditelnost spolu s mlhou zabránili jeho dosažení. Šlo to jen po Ofen Mauer a sedlo Cocodain Scharte. Do rána vítr neustával, naopak přibylo hustější sněžení. Za svitu čelovek sestupujeme ve 4 hodiny ráno stejnou cestou zpět. Jen přes jezero se již dáváme rovnou. Po 3 hodinách sestupu už ohříváme zmrzlý motor naší Cordoby a pelášíme domů.




NADMOŘSKÁ VÝŠKA :    2810 m.n.m.

POHOŘÍ :    Dolomiti

OBLAST :    Dolomiti di Braies, Itálie

VÝSTUP :    od parkoviště u hotelu Pragser Wildsee - 1534 m.n.m.    od severu

OBTÍŽNOST :    1 - 2

KOLIKA DENNÍ VÝPRAVA :    4

CELKEM KM :    16,95 km

CELKEM PŘEVÝŠENÍ :    2712 metrů celkem / 1276 metrů z vých.bodu

NA TĚŽKO :    83%

DATUM VÝSTUPU :    22.3. - 25.3. 2007

TI KDO TO PŘEŽILI : PÉŤA, LÁĎA, LOGO, FRÝDEK

Další fotky a články naleznete na .