Jednou Pád do ticha, prosím… říkala jsem prvního dne tohoto roku v jednom plzeňském kině. Jaké to bude? Knížka je bezpochyby silná, hluboká a zcela nenásilně si člověka získá natolik, že ji doslova zhltne během několika dní ba dokonce hodin. Ale film? Alespoň, že je to hraný dokument, který doufejme nepostihla komerční akčnost a kýčové napětí… Tento epický příběh vypovídá osudy dvou britských horolezců, Joea Simpsona* a Simona Yatese, kteří v roce 1985 přežili tragickou nehodu vysoko v peruánských Andách. Při zlézání západní stěny je spojovalo jediné lano. Simpson se však nešťastně zranil a oba dostal do životně nebezpečné situace. Upozornění. Ti kdo nechtějí vědět, jak to s Joem dopadlo. Nečtěte dál! Již tak komplikovaná a obtížná cesta se během mrknutí oka stala téměř beznadějnou. Večer se nezadržitelně blížil, mlha houstla, kosti začaly promrzat. Joe visel nad hlubokou trhlinou neschopen naprosto ničeho. Simone jej vytrvale držel nevěda, co se tam dole v černočerné tmě děje. Žije? Je mrtvý? Veškeré volání se propadalo do prostoru Zmrzlými prsty zašátral v batohu pro nůž… Lano povolilo…. Joe letěl několik desítek metrů, než se jeho tělo zachytilo na jedné z polic ledového chřtánu. Čelovkou se snažil osvítit prostor, ale její světlo se leckdy zcela ztrácelo v nekonečnu. Simone, Simone… odpovědi se mu však nedostávalo, pouze ozvěny jeho volání a nářků. Na druhý den Simon při sestupu viděl trhlinu, do které Joe včerejšího večera spadl. Nebylo naděje, že by přežil. Tak vysoký pád a navíc mrazivá noc… Vydal se na cestu k základnímu táboru. Joe se podíval na hodinky, bylo 10 hod dopoledne, rozhodl se jednat. Opakované pokusy o cestu vzhůru byly však marné a způsobovaly jen nesnesitelnou bolest zranění. Nezbylo tedy nic jiného, než se vydat opačným směrem – dolů na dno propasti. Moc dobře věděl, že to může být definitivní konec, ale zároveň to byla poslední šance dostat se ven. Pevná vůle a odhodlání nevzdat se přinesly sluneční paprsky na jeho tvář. Dokázal to, byl venku. Pocit štěstí se rozlil po celém těle spolu s teplem a trval a trval… Bohužel ne dlouho. Joe si sklíčeně uvědomil, že ten největší boj ho teprve čeká. Dostat se přes ledovec plný trhlin a následovně pak přes kamenné pole až k táboru. Opět se dostavil ten neúnosný pocit beznaděje, samoty a úzkosti. Jedinou jeho záchranou v tu chvíli byly Simonovy stopy ve sněhu. Vydal se podle nich střídaje plazení po břiše a šoupání se po zadku. V noci však přišla sněhová bouře a i to málo se nadobro rozplynulo před očima. Celý den bloudil ve spleti nebezpečných proláklin a smrtících propastí. Postavit se, podívat se kudy dál, zase padnout a třeba se i hodinu vracet. Vyčerpanost jdoucí v patách dehydrataci. Začal si stanovovat tzv. dvacetiminutovky, během kterých dosahoval vytyčených cílů, př. sněhové převěje, později kamenů apod. Další část boje vyhrál, překonal ledovec a ocitl se na kamenitém povrchu. Jak dál? Po sněhu jsem se mohl alespoň šoupat a klouzat, ale teď mezi těmi kameny? Uvázal si kolem nohy napevno karimatku, která měla sloužit alespoň z části jako provizorní dlaha. V tu dobu už byl Simone v táboře a vypovídal se Richardovi (Richard Hawking), kamarádovi, kterého spolu s Joem potkali před několika dny a který se k nim pouze ze zvědavosti připojil byť jako pouhý správce táborového ohně. Joe pokračoval ve svém boji o život. Hledal způsob chůze, ale po každém pokusu následoval pád bolestivější než samo zranění. Dvacet minut k tomu velkému kameni… Dvacet minut k tomu srázu… Únava, dehydratace, samota, strach, bolest… Všude kolem bylo slyšet vody, ale nikde nebyla. Později se mu podařilo se k ní prohrabat a konečně se napít. Po 4 dnech zoufalství, halucinací, žízně, hladu, zimy, samoty, bolesti, ztráty a znovunalezení sebe sama stanul poblíž nočního tábora. Budou tu ještě? Čekají na mne? Ne, určitě si myslí, že jsem mrtev. Přeci jen jsou to 4 dny, co by tu ještě dělali…? Ne!!!! Simon na mě určitě čeká!!! Simone, Simone…!!! Oba muže ve stanech probudilo volání Simonova jména. Slyšeli jej velice špatně přes vítr, který venku fičel, nicméně jej slyšeli. Zdá se mi to? Jakoby mne volal Joe? Ale ten je přeci mrtvý! Je mrtvý a nikdo jiný tu není… Neuvěřitelné se stalo skutečností. Pevná vůle, schopnost napnout své síly a nezlomnost ducha v sebekrutějších podmínkách dokázaly, že život zvítězil. Z hlediska vysokohorského horolezectví dokázal Joe Simpson skoro nemožné. Se zlomenou nohou, opuštěný, obklopen ledovými stěnami, ovlivněn halucinacemi, hladový a žíznivý se doplazil do základního tábora. Během sedmi dnů ztratil třetinu své tělesné hmotnosti Vteřinu za vteřinou prožíval dilema – žít – vzdát se, žít – vzdát se, vzdát se – žít. Příběh inspiroval také britské filmaře – na motivy románu vznikl 106 minutový film Pád do ticha, který se v současné době promítá v českých kinech. Film není jen o horolezectví a horách. Je hlavně o lidské duši a síle. Jejich návrat provázeli smíšené reakce. Společnost byla šokována. Simon se nevyhnul silné kritice ze strany horolezecké komunity za prolomení a přerušení nepsaného pravidla a tabu – přeříznutí společného lana. Nevyhnul se ani pokusu o vyloučení z Alpine Clubu. Na základě silného psychického tlaku, který byl na Yatese vyvíjený, se Joe Simpson rozhodl publikovat jejich společný příběh v knize Setkání se smrtí (Touching The Void) jako vysvětlení rozhodnutí přítele, a aby vyvrátil jednostranný pohled na jeho počínání. Joe věřil, že Simonovo rozhodnutí zachránilo životy jim oběma. Představit tento příběh na plátnech kin bylo obrovskou výzvou pro nejednoho filmového tvůrce. Za posledních 10 let bylo zaznamenaných několik neúspěšných pokusů. Koncem devadesátých let připravil dokonce sám Hollywood jeho komerční zpracování, v kterém si měl zahrát Tom Cruise. Avšak k filmování nakonec (a díky bohu) nedošlo. Novinářka a co-producentka Sue Sommers kontaktovala Simpsona s prvotní myšlenkou zařadit příběh do televizního projektu sestaveného z podobných příběhů. Později si však uvědomila silný filmový potenciál příběhu. Projekt se rozhodla realizovat se silnými britskými producentskými společnostmi Darlow Smithson, jejichž práce byly oceněny více jak dvaceti mezinárodními oceněními (US Emmy a Mezinárodní Emmy). Vzniklo tak jedinečné dílo, které spojuje prvky dokumentu s filmovým příběhem. Syrový dokumentárně pojatý obraz je tak poněkud oslaben komentářem, který na mnoha místech předznamenává, k čemu dojde Filmový producent John Smithson charakterizoval film takto: „Vnímáte herce, ale prožíváte příliš skutečný příběh konkrétního člověka. Film se natáčel v Londýně, v Peruánských Andách a v Alpách. Ke konzultacím byl přizvaný jeden z nejlepších horolezců Velké Británie Brian Hall. Tváře hlavním rolím propůjčili herci Nicholas Aaron a Brendan Mackey. Natáčelo se v extrémních podmínkách. Teplota klesala na -20°C, vzduchu bylo žalostně málo a dehydratace byla brána jako trvalý stav. Během dvaceti dvou natáčecích dní si štáb užil nemálo nebezpečných a mimořádně silných sněhových bouří. Podmínky byly strašné. Mrzla nám kamera, čočky se zamlžovaly a stále nám hrozilo, že někdo z nás umrzne, vzpomíná režisér Kevin MacDonald. Tento film zachycuje holou pravdu a množství detailů s nejvyšší možnou dávkou realizmu. Vznikl jako menší produkce, orientovaná především na ctitele horolezeckých filmů. Ale i pro publikum všeobecně se zajímající o adrenalinové sportovní akce či jen o skutečně dobrodružné snímky je tento film nadmíru zajímavý. Především tím, že popisuje skutečnou událost, nikoliv jen výmysl scenáristů Lidé, kteří tento příběh zažili, otestovali samy sebe na úrovni, kterou si sice možná dokážeme představit , ale nejspíš bychom ji nepřežili… Opravdu nemám rád ten pocit, kdy jsem blízko smrti nebo příliš vystrašený. Ale moc dobře vím, že to musím přijmout, musím si s tím poradit, nesmím ztratit kontrolu nad situací ani nad sebou, abych se co nejrychleji zachránil. shrnul hrdina příběhu Joe Simpson. Čím blíže jsi k smrti, tím jsi schopnější udělat cokoliv pro přežití Pád do ticha (Touching the Void) Režie: Kevin McDonald Scénář: Joe Simpson Hudba: Alex Heffes Hrají: Nicholas Aaron, Brendan Mackay, Joe Simpson, Simon Yates, Richard Hawking Stopáž: 106 minut Datum CZ premiéry: 21. září 2004 Distribuce: Intersonic *Joe Simpson je zkušený horolezec; po promoci na Edinburgské univerzitě, kde studoval angličtinu a filozofii, se rozhodl věnovat pouze horolezectví. Vedle prvovýstupu v Peru byl také členem expedice, která úspěšně vystoupila na předtím nezlezené štíty Karakoramu. Nedávno se začal věnovat plachtění padákem a v roce 1988 chtěl s jeho pomocí sestoupit s vrcholu hor v Kulu Himaláji. Je nadšeným členem organizace Greenpeace a zúčastnil se protestů horolezců v Británii, Německu a Rakousku. Kniha Setkání se smrtí získala v roce 1989 cenu NCR za literaturu faktu a cenu Boardman Tasker. Dílo se dočkalo mezinárodního uznání a bylo přeloženo do dvou desítek jazyků. Prameny Touching The Void: Film Klub Tiscali Film Web Intersonic
|