V pohraničním hnízdě Sarytaš jsme nabrali do našeho náklaďáku staršího Kyrgyze s vysokou plstěnou čepicí. Prý navigátor, který se v nepřehledných záhybech široširé stepi Alajské kotliny vyzná a dovede našeho řidiče na správné místo.

Ptám se ho, proč z cesty na Irkeštam uhnul tak brzy, ale navigátor je navigátor. Nakonec nám zastavili v dolině Korumdy u stejnojmenné říčky, ale to očividně není startovací místo pod masív Korumdy, od kterého nás zde dělí ještě asi pětitisícový zaledněný hřeben. Druhý pokus je lepší, ale stejně nám ještě mohli ušetřit asi tři hodiny pochodu.


Náklaďák
foto by ©



BC 1
foto by ©

Vynášky nám zde narozdíl od nedalekého Leninova štítu nikdo neulehčí. Na každého z nás připadly dvě vynášky průměrně po pětadvacet kilo, některé ale mohly mít i ke čtyřiceti kilům. Takže každý kousek cesty překonal každý třikrát cestou nahoru a jednou cestou dolů. Během tří úseků pochodu do základního tábora jsme na svých bedrech natahali přes půl tuny materiálu na pěknou loučku s vodou a jezírkem ve výšce 4050m. Naštěstí  jsme nemuseli budovat tábor na ledovci Východní Kyzylsu. Ten zůstal za morénou vedle tábora.


BC 3
foto by ©


C 3
foto by ©

Ve sněhové vánici jsme vztyčili společenský stan. Místo pro kuchyni a pro uskladnění věcí, místo pro večerní debaty a posezení na deseti kamenech kolem velkého kamenného stolu. K tomu potůček a luxusní záchod s posezením a královským výhledem. Základní tábor bylo místo, které vytvořilo kvalitní zázemí pro další působení na kopci.


Korumdy Východní (hi res)
foto by ©

Kousek po moréně jsme došli do sedélka s mužíkem, kde vedl schůdný sestup na ledovec. Ten byl neskutečně rozpraskaný a rozbitý. Stezka se zde měnila každých pár dní. Mužíky a skalní hřiby se bortily a i když ledovec pod nánosem suti a ledovcového bordelu vypadal nečinný a mrtvý, tyto drobnosti napovídaly, že to není zcela pravda. Za ledovcem jsme zřídili malý depozit pro uskladnění věcí, které už neponeseme zpět do tábora. První den působení na kopci pouze Martin tahá jednu délku fixů rozbitou stěnkou na hřebínek. Během výstupu čistí terén a shazuje dolů neskutečné množství pohyblivých kamenů. Toto předznamenává, jak pevný bude celý zbytek kopce.
Další den jsme zpět a po přelezení rozrušeného hřebínku nastupujeme do sněhové ostruhy svahu, který končí na hřebínku u prvního tábora. Ten budujeme za pomoci lopaty a cepínů, je třeba vykopat tři plošiny v podmáčeném svahu. Na výšce 4900m probíhá první aklimatizace a další den za výborného počasí pokračujeme po hřebeni dále. Mírné stoupání přes svah plný trhlin vede k vyfoukanému hřebeni. Ten nás zase přivádí pod klíčové místo výstupu. Tím je strmý svah na skalní věž, který je pokrytý ledovým pancířem, uvolněnými kameny, prachovým sněhem a zmrzlou kolmou hlínou. Ďábelský terén jedné délky překonává Tom během úporných tří hodin. Odpoledne čeká zasloužený sestup zpět do základního tábora.


Na fixech
foto by ©



Na fixech 2
foto by ©



Pod C1
foto by ©


Nad C3
foto by ©

Pěkné počasí drží, fungujeme dále na kopci nahoru a dolů po pilíři, kterým již před námi stoupalo pět expedic, ale jen jedna byla úspěšná – mířila na sousední hlavní vrchol Korumdy. Záhy kluci stavějí druhý tábor. Není to však nahoře na pilíři ve výšce kolem 5700m, ale jen za mírným, ale obtížným úsekem skalního hřebene na sněhové převěji ve výšce 5200m. Znamená to tedy budování tří táborů namísto dvou plánovaných. Probíhá první pokus o vrchol, neúspěšně.


Pod vrcholem
foto by ©



V prvním táboře
foto by ©



Pilíř z druhého tábora
foto by ©



Ve druhém táboře
foto by ©



Ve společenském stanu
foto by ©


S bagáží na zádech a alpským stylem od posledních fixů pokračuje v dalších dnech Tom a Jano z C2 výše po pilíři, kde po sedmi hodinách dřiny a jištění téměř každé délky pilíře dolezli sněhovo skalním terénem na plošinu, kde bylo možné zakopat stan. Ve výšce asi 5700m postavili třetí, již vrcholový tábor. Počasí nám přeje, proto chlapi vyráží brzy ráno k vrcholovému úseku. Neustále se jistí, terén není pořád ještě chodecký, s čímž jsme již vlastně nepočítali. Relaci vysílačkami v poledne kluci absolvovali ještě ze sedla pod hřebenem, ale ta další, v 15,00 již byla přímo vrcholová. Počasí si vybralo svou daň a na vrcholové okamžiky seslalo mlhu, ale radost to nijak nezkalilo. Vrcholový hřeben je ovšem také potrápil, hluboký sníh a prošlapávání stopy ve výšce nad šest tisíc metrů nedal nikomu nic zadarmo. Ovšem hlášení do základního tábora z vrcholu, kde dosud nestála lidská noha, navíc z nejvyššího dosud nezdolaného vrcholu Pamíru (prý), bylo vyvrcholením téměř ročního snažení. Radost v základním táboře byla všeobecná.


Vrcholovka
foto by ©



Uzgen - oddech po expedici
foto by ©


Starý Kirgiz
foto by ©

Počasí nám dopřálo a začalo se kazit. Dalším úkolem všech bylo dostat lidi i materiál z kopce. Obrovský výkon předvedl Míla, který nakonec na kopci byl plných šest dní s jídlem na dva nebo tři dny. Vyčkal spolu v Vláďou ve dvojce sestupu kluků a stáhli dolů je i komplet tábory. Nechtěli jsme na kopci nechat nic, co by narušilo panenské prostředí těchto stále ještě málo navštěvovaných hor. Nakonec tam zůstalo jen pár fixů, což je výkon jistě dobrý.
Za škaredého počasí a deště rušíme depozit pod stěnou a doprovázíme kluky z pilíře do tábora, kde je čeká hostina s pravým masem. Těší nás, že ruská výprava, která sem přijela s podobným cílem jako my, odjela obratem domů, když viděli, že my již stavíme třetí tábor. Kdybychom výpravu odložili o rok, nemělo by sem smysl za prvovýstupem jezdit. Takto se může československé horolezectví pochlubit dalším úspěchem.
(Nejpodrobnější popis expedice najdete v podzimním VERTIGU)



Poster Expedice
foto by ©


Fakta:  
Vrchol Korumdy Vostočnaja (Korumdy Východní, Korumdy East) 6384m
Zaalajský hřeben, severní Pamír, Kyrgyzstán

Expedice HO TATRAN HAVÍŘOV
Vedoucí Michal Kleslo
Účastníci Tomáš Ehler, Jan Doležel (SK), Josef Zábojník (SK), Vladimír Bureš, Martin Vrábel (SK), Libor Kejř, Martin Peš, Petr Kouba, Miloslav Hejný, Zuzana Bulíčková

Vrchol – dosud panenský dosažen 2.2.2008 v 15,00 dvojicí Ehler-Doležel
Údajně nejvyšší nevylezený vrchol v postsovětské části Pamíru
Termín expedice 20.7.-8.8.2008

Dolina – BC  vynášky 3 dny, BC 4050m na louce za morénou
BC – C1  přechod ledovce, výstup sutí pod rozbitý skalní hřebínek, nástup na něj stěnkou III-IV, obtížně odjistitelné, fixování úseků, následoval sněhový, později ledový svah, sklon do 35°, exponované, C1 4900m na suti pod visutým ledovcem
C1 – C2  výstup po vrcholku visutého ledovce (trhliny) k hřebeni nestabilní zmrzlé hlíny, ledu a volných kamenů, klíčové místo stěnka mix IV, dále exponovaný ostrý hřeben, obtížně odjistitelné, nic zde nedrží, fixování úseků, C2 5200m na sněhové návěji, co poslední den spadla
C2 – C3  výstup sněhovo skalním pilířem do 45°, mix III, místy lehčí, C3 sněhové pole 5700m
C3 – vrchol pilíře  pokračování terénu stejně jako v minulém odstavci, všechny délky jištěné, vrchol pilíře 6069m
Vrchol pilíře – vrchol  široký sněhový hřeben s úseky suti, hluboký sníh
Obtížnost  – 5A ruské stupnice, jinak led do 80°, skála do IV, ovšem v extrémně nestabilním prostředí, kde nic nedrží a vše se sype dolů

Sponzoři akce:
Pamir7000, HUSKY, ALPINEPRO, Raveltik, Prabos, Petzl, Lanex