Když lezec zažije hodně krutý pád a také ztrátu několika kamarádů, v hlavě mu pak vrtají různé myšlenky související s pokračováním v lezení. Strach v momentě volného pádu není, protože se vše odehrává tak rychle, že není čas na strach a na ostatní myšlenky. Prostě prásk a jsi dole. Přežiješ-li, žiješ dál, ale o to horší je pak návrat. Nevím, jak se jiní vracejí zpět k lezení ...
Má zkušenost ... není to jen tak jednoduché.
Delší dobu jsem uvažoval, zda má cenu překonávat sám sebe. Při mé práci s kamerou na outdoorových akcích, kdy občas musím použít lezeckou výbavu, zvládám lezení bez větších problémů. Stejně tak zvládám klasický trek do hor, přechody přes ledovce, či feraty nebo kombinované cesty, ba dokonce lezení na buldr stěnách – to vše je u mě bez větších problémů. Ale samotné lezení na skalách, tak to už je jiná věc.
Můj kamarád Tomáš mě několikrát zkoušel vytáhnut na skály. Neměl jsem moc času a také odvahu. Přesto jsem se rozhodl, že tuto mojí bariéru v sobě musím zlomit. Před několika dny jsem s ním byl na Malém Rabštejně a o něco později i na Velkém. A pocity … byly hodně smíšené.
Když jsme jeli na skály, tak jsem celou cestu cítil nervozitu a vnitřní neklid. Když jsem lezl první cestu, měl jsem radost, ale zároveň neklid vzpomínek z minulosti. Chuť hrdosti ze skal a bolest v paměti. Ať jsem byl na Malém nebo na Velkém Rabštejně, vždy, než jsem prolezl 4 cesty, měl jsem v sobě již zmiňovaný vnitřní neklid a ruce se mi třásly jako po velkém boji. Minimálně 5krát vše zkontroluji, kam dávám hony, ruce, zda li lano na úvazku drží dobře, zda li expresky ok, zda li lano v pořadku, atd atd... Ty joo, to je stav. V hlavě jsem měl velké vnitřní rozpětí a moje tělo podle toho reagovalo. Jo, jo, vzpomínky po nepříjemných události se neztratí ani po více 15 letech...
Měl jsem hodně velkou žízeň a zároveň touhu zkoušet lézt dál. Zklidnil jsem se až, když jsem byl zpátky dole. A cítil jsem, že za dnešek mám toho akorát až-až. Hodně zvláštní stav těla a myšlenek. Přesto jsem se rozhodl, že budu v lezení pokračovat.
Nevím, jak kdo zvládá stejnou zkušenost, návrat k lezení po velké ztrátě a nepříjemných vzpomínkách. Recept na to není, a tak jen zkouším dál jít svou cestou, postupně a pomalu. A o tom je můj mály mix video záznam. Veselejší.
Spadl jsem už párkrát i 17 m na zem, vždy ten návrat je těžký, je to otázka psychiky nic, víc nic míň. Na těch skalkách to jde, ale třeba nějaká větší cesta v Tatrách je to horší. Základ je mít dobrý štand .......a nejlepší je vůbec nepadat i když, kdo nepadá leze pod své možnosti.....:-))
17 m na zem?Několikrát?Kurva kurva, to si nedovedu představit.Smím se zeptat kolikrát jsi tak spadl a co se ti pak stalo?Nebo jsi to přežil v pohodě?Hrozně moc by mě to zajímalo... JInak, hodně štestí přeji
no v něčem podobném jsem se kdysi motal i já. Před x lety po pádu jsem rok lezl jen na druhém a bál jsem se odsednout i do nýtu. Teď je to už v pohodě. Ale měl jsem zase pár nepříjemných zážitků v horách, které mě do dnes na psychice dost svazují. Zvolil jsem strategii, že negativní zážitky jednoduše "přepíšu" pozitivníma a tak jsem se vydal na akci, v níž jsem si 100% věřil. Jenže i ta dopadla dost katastrofálně, takže má psychická brzda se ještě prohloubila. Dál se tedy snažím svou "paměťovou kartu" přepsat něčím pozitivním a tak dnes v horách vyhledávám spíš něco lehčího, jen tak na romantiku. Věřím, že takto postupně odbourám ten abnormální strach do takové míry, že budu schopen pomýšlet i na těžší cesty. Chce to čas.
Mě se to teda celkem libilo...odbornici na strih si mozna myslí něco jinýho, ale mě jako amatérovi to přišlo hezky. A nevim co je na tom, když někdo leze na TR, hlavně že ho to baví....zrovna na Ráblu proti TR lezení nejsou žádný pádný argumenty. A jestli je zákez používání magnézia ochranou přírody zdůvodněn stejně jako na Vysočině, tak se tomu nezbývá než zasmát(ale, nevím).Připouštím, že v lehkejch cestách je mágo uplně zbytečný.
je zajimave jak neprijemna zkusenost veme cloveku viru a posuneho ho uplne do zacatku (podobne jsou natom deti, kdyz se spali o neco horkeho tak si vytvori reflex - nesahat).. zjistuju, ze kdyz uz nazacatku vznikne nervozita tak je neco spatne, moc tomu nepomaha lezt dal a dal.. reseni je asi prijit ke skalam uz nazacatku psychicky OK.. pochybnosti vznikaji proste, kdyz je neco v neporadku, mozek "neprinutis" na povel at je plny sebevedomi, kdyz uz ke skalam prijizdis s pochybnostmi, tak uprime bych se asi neodvazil ti duverovat jako spolulezec, kdyz si neveris ani sam sobe..
Škoda čtyř minut. To video je za nula bodů. Muzika děs, kamera ze začátku sebou hází, střih rychlý a záběry na "rybáře" a bez tématu. Myslím, že by se nelíbilo ani babičce nebo rodičům. Nebo pro koho to bylo natáčený???
Jinak se po negativní zkušenosti do ničeho nenuť a dělej věci co tě opravdu baví. Jestli to je lezení, tak máš do budoucna vyhráno.
chjo, chudák rabštejn, už je to tam jak na vysočině, mraky rybářů..hned jsem to video musel zrušit...
ten pád musel být fakt strašnej, když jsou problémy i tam..
Tak pod tímhle videjkem si představuju to čemu se řiká horolezcování:D.Jinak typan na TR kterej v koutě za 5- práší jako o život mě taky dostal.Takže horám zdar sokolíci:DDD
Pred nejakou dobou se mi povedlo zlamat nozicku. S moralem vetsinou problem nemam. Bouldry okolo 7 metru, ledolezeni, kdy zavrtas jeden sroub na delku, nebo blbe odjistenej mix mi nevadi. Ale jak mam na sobe lano a lezu tezsi sportovku, v ktere bych mel spadnout, tak proste psychickej blok, kvuli kterymu do toho nejdu naplno. Chapu to.
ja som zase pravy opak.. v tazkom sportovom prasku padnem hocikedy proste leziem leziem az kym mi nestrelia nohy alebo neudrzim chyt..neriesim..ale v nejakom blbo odistenom mixe by som sa zasral alebo nejakej nezaistenej 5 v tatrach...sranda
Nechci to cele nejak zlehcovat,ale moc jsem to nepochopil. Cekal jsem ze tam bude co se stalo. Je to pribeh o nicem na par radku a nudne video. Nevim no...
Ahoj Sašo, než příště v dobré víře předstoupíš před krvelačnou smečku s videem, tak se třeba zamysli nad tímhle, jsou to upřímně míněné "rady": dát do čtyř minut videa pět druhů poměrně nesourodé hudby je zběsilost, pokud bys na tom opravdu chtěl trvat, měla by každá hudba mít něco jako téma, kus vyvíjejícího se děje atd. a tomu by měl odpovídat i měnící se střih. Ten je ostatně upřímně řečeno mizerný - průměrně člověk "čte" záběr cca 3 vteřiny, kratší záběry se dají použít jen když je to opravdu bezvadně sestříhané přímo do hudby a nejde až tak o obsah záběru, tohle je fakt strobáč. Zoomem se v záběru maximálně šetří. Stíračky jsou na nic, i když tohle je spíš o osobním vkusu. Máš tam pár pěknejch detailů, vyprávěj prostřiháváním detetailů a celků, ne zoomem stíračkami a roztřesenými 1,5 vteřinovými záběry. Záběr na hospodu má tak ujetý horizont, že z toho bolí oči, u takhle popisnýho záběru to neokecáš uměleckým záměrem...
Neber to zle. Přeju hodně zdrau při točení, střihu a lezení
Ja sa na svoj navrat chystam po mesiaci. Spadol som pri neumyselne rychlom spustani. Sice sa mi okrem poriadne narazenej paty a natiahnuteho triesla v podstate nic nestalo, ale zmiesane pocity mam. A poriadne. Lezenie bude asi v pohode, ale kym si hore sadnem do lana, tak sa mi vselico v hlave poprehrava...
nemáš něco s hlavou po tom padě? ty helmy vám seknou. jo ty staré časy kdy lezení bylo život a ne poza pro posranky frajírky se už asi nevratí. dneska už se nechce ani umirat. běž do piče a nekurvi naš sport
Jsem si všiml pěkně Tě doma vychovali jen co je pravda :-)) Kdo ti radil tak krásně naklást slova :-)¨) je vidět, že i učený z nebe spadl.
Člověk je spíše rozumící než rozumný živočich.
Po vylomení chytu následoval pád téměř 30 metrů, díra v hlavě (ano, zůstal jsem normální, i kdyz nelezoucí rodina o tom neustále pochybuje ...). Nezvladatelný strach z lezení trval téměř 2 měsíce, to jsem se i budil spocený hrůzou z prožitého. Téměř další rok jsem měl problémy s lezením na prvním kdy to šlo do převisu, to jsem zkoušel zatěžovat a zkoušet každý chyt a stejně jsem byl nervozní jak prase. Posléze neustálým lezením se psychika uz upravila, s nástupem sportovního lezení jsem schopen absolvovat i řízený pád i po 33 letech lezení.
je zajímvavý, že ten, kdo vod někad vyhučel, příspívá věcně, ostatní po většinou plácaj...co psycholog? zkoušels? když dokážou odstranit arachno- nebo klaustrofóbii, tak proč né tohle...
Tak toto je fakt ubohost. Jsem rád, že ve skalách lidi jako ty nejsou, a že se přilby užívají čím dál víc, a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Vím, o čem mluvím - není ani tak nutné pro prvolezce (i když vím min. o jednom případu, kdy zachránila život, a to stačí), ale hlavně pro druholezce, kdy je riziko úrazu mnohem větší. V poslední době jsem kolem sebe zaznamenal několik takových případů, a nebylo to o zkušenosti lezce, ale hlavně o náhodě, co kde spadne, co se kde utrhne. Ač jsem po léta přilbu nepoužíval, teď už se snažím nosit maximálně. A je mi zle z takových ubohých posměváčků, jako jsi ty !
No není to napsaný optimálně ale přesně ten pocit je fakt neodbytný. Kdysi jsem takhle vypad v tatrách, po cestě vyrval/vydrolil pár čoků a nakonec mě chytla smyce, pád po zádech pěknejch pár metrů, naražený člověk a nemít helmu tak by to bylo o dost horší. Hůř dopad jistič, štand v koutu pod pidi "převiskem" na který ho to hodilo, nakonec to překonával přes rok, aby odlez výš jak 15metrů nad zem.
Řešení je jen jedno, pokud člověk cítí že lízt chce, tak to nelámat přes koleno a postupně se rozlízat na jistotou v jistejch věcech, pak na prvnim v jistech věcech, pak na prvním v cestách s dobrým jištěním a směrem pádu, a postupně si takhle znovu nabootovat hlavu.
Před pár lety jsem přišel o někoho hodně, hodně blízkého. Nebylo to při lezení, ale to stačilo k tomu, že jsem lezení po několika marných pokusech jeden celý rok vynechal a pak začal velice opatrně znovu. Ale něco tam zůstalo asi nafurt.
Mě se třeba stalo přesně to, co je zde popsáno v článku "Když praskne guma", ale kamarád na poslední chvíli stihl vrátit osmu do karabiny a pád tak zachytit. Stalo se to v cestě Duševní azyl na Rovišti a od tý doby si odsedy sakra kontroluju. Trvalo mi to taky chvíli, než jsem byl uplne OK, hlavně jsem uvažoval, jestli mi to lezení za to stojí. Podobnej problém ted ale řeším s nástupem pod stěny, když jdeme vylézt něco v Alpách. Mnohdy se totiž jde po rozpukaných ledovcích a v takových chvílích jsem docela posranej a říkám si, jestli to má cenu takhle riskovat. Nemáte někdo nějakej tip, jak se s tím poprat? Třeba si cvičně hupsnout do trhliny abych videl, že to nic neni nebo tak neco.
Od autora - "Kdyby nechtel lezt, tak nelezu". Mne samotneho zajimalo zkusenost, tech kdo spadnul a mel nejaky "blok" vuci lezeni, protoze cas od casu padame... Zemska pritazlivost funguje bez ohledu na zkusenost, vek, pohlavi atd. Co bylo duvodem meho padani pred vice nez 15 lety nemel a nemam v planu rozepisovat protoze byla hodne jina a dost krusna doba, navic valecna. A tu nehodlam rozebirat.
Mne slo o to, kdo a jak srovnal svuj reflex s lezenim po padu, protoze ho mam. A ten hodlam prekonat a zkousem lezt dal. "Kazde dite jednou spali prsty u ohne, to jo.., presto neodradi ho sedet vedle neho, ba naopak, ten ohen ho pritahuje vice". Stejne tak s lezenim… Kolikrat zkousis prstami chyt, nez budes jistym svym dalsim krokem? Kolikrat ti partak drzi na lane, nez znova a znova zacnes tu samou cestu?? Nerikej mi, ze vetsina leze bez lana na ostro... ?? A o to jde, o tu zkusenost. Bez ni nebyli tam kde jsme. A kazdy ma svou. Ja mam takovou, jiny- jinou. To je nase zkusenost.
Stejne tak, jako pred 3 roky kdyz mel uraz hlavy, tak mel doporuceni od doktora FM Olom. prestat chodit do hor, i nad 1000 m… Coz ani na Lysou horu. Kdyby poslouchal jen doktora, sedel by ted doma. Presto prekonal jiste potize a uz zvladnul Tatry, Mont Blanc, Elbrus a letos v srpnu jdu na prvni svou sedmitisicovku na Pamiru. Citim se fajn a mam na vic. Chci jet do Himalaji a tam budu. Proto zkousim „oprasit“ lezeni, protoze ho budu potrebovat. Jen chtel vedet, zda ten blok ma kazdy kdo aspon jednou poradne spadnul.. Ted uz vim ze ano. Vytrvalost mam.
A video… jelikoz znam komunitu „na lezci“ a otevrenost redakcniho systemu, kde kazdy napise co mu zrovna vleze do hlavy a dle nalady, tak kritiku ani nevnimam. I kdyby udelal dalsich 10 video zaznamu, tak vim ze pulka bude spokojena a druha naopak ne. Proto, nelibi - nedivej, udelej lepsi a ukaz. A ver mi, ze vzdy druha pulka tve video sjede jak male detsko. Proto video neresim. Videem chtel rici- ze zkousim lezt, ze byl na skalach, zvladnul i pres pocatecni nervozitu, lezl a navíc - natocil. I když ruce se mi trasli o 106. Jsem kameraman a horolezec. (b.b. - strihu rozumim dost dobre, vc. zaberu. Delam podle sve fantazie a bouram stare stereotipy akademie. Presto dik za kritiku)
Hoj vsem a diky. Sasa
Ted mi to docvaklo. Ty musis byt ten Sasa, co tu kdysi daval nejake video o vystupu na Mont Blanc.
Jak bych to rekl. Citim, ze te to fakt bavi a preju ti to. Ale je videt, ze spoustu ctenaru na Lezci tohle neoslovuje. Stejne jako me a asi i tebe neoslovuji nejaka "8acka". Tak to proste je a jsem si jist, ze tu jejich kritiku prekousnes.
K tomu padani. Diky docela velkemu stesti jsem zatim nemel zadny vazny uraz, ale parkrat skutecne nechybelo mnoho a snazim se k tomu pristupovat tak, ze priste uz takove stesti mit nemusim. A co jsem tak cetl a slysel, tak pomaha bud lizt a nebo se na lezeni vykaslat. Zatim zkousim tu prvni moznost a docela to jde.