Zatím jsme bloudili spíše v severní části Frankenjury, a proto tentokrát zamíříme na jih. Pozor, neplést s Jižní Frankenjurou. Ony ty Frankenjury jsou vlastně dvě, Severní a Jižní. Pro Severní Frankenjuru se jaksi náhodou vžilo pojmenování Frankenjura. Nevím, jak to vzniklo, ale prostě i Němci to tak mají rozdělené na lezeckých serverech i v průvodcích. A z toho plynou 2 sliby. První, že se zeměpisně dovzdělám, a druhý, že v roce 2007 se podíváme i do té Jižní Frankenjury. Tentokrát ale jedeme na jih Severní Frankenjury. První změna je cesta. Od 6. října je otevřená dálnice až ke křižovatce Öberpfalzer Wald (ano, tak se jmenuje německá strana pohoří, které Češi nazývají Český les) a kompletní obchvat Plzně. Nevím, jestli si oba státy chtěli připomenout 61. výročí zahájení Karpatsko-Dukelské operace, ale cestu do Jury to výrazně zrychlilo, zvláště pro Prahy (Prah, Prahové je spisovné pojmenování obyvatel Prahy, kteří bývají nespisovně označováni za pražáky anebo cajzli). Z autobahnkreuzu můžete jet na Weiden a tradičně na Pottenstein, pokud jste tak už neučinili u Vohenstrausu, anebo na Sulzbach Rosenberg do jižních oblastí. Cestou na Sulzbach spatříte u Hirschau proslulé Monte Kaolino, kde nad fabrikou ne nepodobné cementárně v Králově Dvoře u Berouna se tyčí obrovská halda čehosi bílého, asi jako u Třemošné či Kaznějova, tvaru krásného, asi jako halda u Zbůchu, než ji začali rekultivovat. Ale Němci si svých výtvorů váží více, proto je na 150 m vysoké hoře z 32 miliónů tun bílého písku několik vysílačů, vyhlídková plošina, 220 m dlouhá sjezdovka a vlek. Pořádají zde i Mistrovství světa v sandboardingu. Pod horou je celoroční kemp a velký sportovní areál se sportovišti všeho druhu. Okolo kopce jsou okruhy pro cyklisty i pěší, a světe div se, je-li sníh, i pro běžkaře. Podle „hory“se jmenuje i místní Ski Club Monte Kaolino. Pak že povrchová těžba neprospívá... Dále už jen Sulzbach Rosenbergem na Hersbruck. A zde začíná malé orientační terénní cvičení plné nečekaných zážitků a panoramat. Hohler Fels*** Příjezd dle průvodce, nádherná krajina. Od auta po turistické značce až k jeskynním v Hohler Felsu, příjemná procházka lesem, pro některé lezce zvyklé jistit z auta příliš dlouhá. Samotný vstup do sektoru je jedním z nejromantičtějších v Juře. Nezkazí to ani řvoucí děti a turisté dělající v jeskyni oheň. Oni se ti Němci nějak mění, už jsme viděli i odpadky na parkovištích a v příkopu měli i kopřivy! Hohler Fels tvoří podkovu, v jejímž středu je samostatná věž Gmabrocken. Vlevo jsou 3 dlouhé nádherné stěnové sedmy, v oblouku kratší převislé cesty od 7- po 9, vpravo opět delší cesty za 6, 8, 8+. Pozor na spodní lámavý pás levé části a jižní stěny Gmabrockenu, do cest se nastupuje z boku, což klade větší nároky na bezpečnost. Hohler Fels a okolní skály jsou vhodné pro lezení za chladných slunečných dnů. Většina cest je orientována k jihu, pod nimi je ve strmém svahu suťový listnatý les z přirozenou skladbou dřevin, díky tomu tu v zimě hřeje slunce i na nástupech. Ze skály je skvělý výhled do údolí na obec Förrenbach a blízké Bagger See, další už dle názvu poetické místo s autokempem a různým sportovním vyžití, včetně Rundweg a Yacht Clubu... Doporučené cesty: Frauen über 30 7 cesta v nejlepších letech!!! Südwand 7+ pěkné stěnové lezení okořeněné výlezem Barrakuda 8 oblíbená osma plzeňských lezkyň, vrána k vráně sedá... Hermann Buhl Gedenkweg 9 atletika po dobrých chytech, vykulení z nakulení na hranu a po ní dlouze krajinářsky vzhůru Gmabrocken*** Věž v podkově Hohler Felsu, zajímavá je zejména její údolní jižní stěna, kde se traversem z průchodu nastupuje do několika zajímavých cest od 8 po 9-. Historicky nejstarší je ale cesta z náhorky, kterou první prostoupil F. Stremel v r. 1910. Další historickou perličkou je traverzová cesta Halskrause z r. 1932. Doporučené cesty: Bergseite 5- ideální pro dobytí vrcholu v normální obuvi či naboso s lanem okolo pasu a s pocitem lezce o století dříve Westkante 7- Feuer in Bauch 8+ super cesta, technicky náročné lezení po dárkách a lištách, kdy dochází a najednou je tu dynamo Tarzan 9- velmi působivý výlez z převisu Happurger Wand*** Stěna vlevo od Hohler Felsu. Cesty dobré, průměrné i pochybné, místy ne vždy pevné. Je tu pár delších šestek pro požitkáře, nějaká ta osma, ba i sedma. Doporučené cesty: Happurger Kamin 4 nad cestou O. Bühlera z r. 1934 se může dnes leckdo pousmát, ale po nástupu také leckoho smích přejde, bez vlastního jištění tuplem Goude Hauch 6+ až na nástup dobře jištěná cesta po dobrých chytech Nachtgeselle 7 výlez z převisu zaujme Rock am See 8- pěkná mírně převislá cesta po dírkách a na konci je nad nohandem vychutnávací převis po madlech Kanzelfels*** Díky barvě a čistotě skály doslova perla Förrenbachtalu. Mírně převislá stěna leží nedaleko Förrenbachu. Místní vápenec vytváří zajímavé krystalické struktury na chytech, které občas bolestivě píchají. Doporučené cesty: Herbstkind 6+ vzdušná převislá cesta po dobrých chytech Grössenwahn 8 pěkná vytrvalostní cesta Warzenschwein 9- dole trikový boulder po malých chytech, nahoře už lehčí Kirchthalwände*** Znáte, ještě byste zkusili tuhle cestu, i támhletu, ale určitá stvoření, hlavně ta zvaná chobotnice, klapou zobáky:“Nepřejedem?“ Usekat chapadla, ale co dělat. Dnes je splněno, alespoň bude nějaký průzkum. Kirchthal jsme našli hned, aut strašně, snad nejsou všichni na té skále. Naštěstí ne, samej turist vzdychající na meine heimat. Na Kaolino s vámi! Kirchthalwände se skládá ze 2 sektorů. Oba jsou otočeny k jihu a svítí sem. V levém je poměrně dost pěkných cest okolo 7. stupně, v pravém zaujmou zejména kolmé Mühlengeist 9+/10- a Erogene Zone 9. Skála spíše na odpoledne, kdy už nevíte coby. Doporučené cesty: Black + White 7 na pohled lehčí, potrápí Sonnenturm 7+/8- pěkná cesta s jedním velmi smažícím flekem Ammerthaler Wand (Rote Wand)*** Jeden malý tip úplně mimo Förrenbachtal, ale ne zas tak daleko. Při jízdě z Čech odbočte za Hirschau na Amberg. Pak teorií spirály naleznete vesničku Ammerthal. Teorie spirály vznikla při hledání Hohler Felsu. Prostě nasadíte oblouk, podmínka je, že musí být ve směru hodinových ručiček, budhisté vám to vysvětlí. Pak rotujete po náhodně objevených obcí a neustále zmenšujete poloměr, až šťastně objevíte cíl. Anebo zkrátka zabloudíte a projedete Amberg až k dálnici A6 ke sjezdu Amberg-West. A zde už modří vědí, že z Autobahnkreuz Öberpfalzer Wald je lepší jet po dálnici na Norimberk a sjet z A6 na Amberg-West. Odsud přes obce Ursensollen, Weiherzant, proč jsme zase podjeli dálnici?, Viehberg, panebože, zase spirála, ne, Ammerthal. Zde doleva a u fotbalového hřiště zaparkujete. Procházka krásným údolím, 2 varianty přístupu, odbočit doprava dříve dle Schwertnera, hodný včelař, úly, hodné včeličky, anebo odbočit raději dále dle Thuma? Tentokrát 0:1 pro Thuma. Ammerthal Wand je příjemná stěna na jednodenní návštěvu, od položené trojky po převislou 9+. Ideál pro účastníky zájezdu z různou výkonností. Po deštích může být skála lehce proteklá. Les je sice řídký, ale moc sem nesvítí. Většinu cest vytvořili bratři Haubnerovi v letech 2001-2. Vše je dobře jištěno borháky. Někde jsou cesty moc natěsno, ale většinou jde o velmi pěkné lezení. Doporučené cesty: Keine Ahnung 7- poměrně jedovatá „rozlézačka“ Senkrechtstarter 7+ pěkné stěnové lezení Desperados 8- silový převis Under taker 9- zajímavý nástup, pak děrovačka, někde i za 8+/9- Endspiel 9 parádní cesta s 2 klíčy, někde i 9-/9 Už se těšíte na jaro? Bloudíte rádi? Už máte mapu? A buzolu? Frajeři prý neuznávají GPS...
|