Kienova houpačka (také známa jako Pendl, Swing Jump, Big Swing nebo Rope Jump) je extrémní aktivita, při které se na laně skáče z vyvýšených míst, ve většině případů z mostů.
Mladý jihlavský lezec Vojta Vlk pokračuje ve sbírání těžkých cest. Mezi jeho poslední úlovky patří přímá varianta Panta Rhei na Panteonu. Vojtovi jsme poslali pár otázek.
- když holky chtěj vysoko a umí to natáhnout. G4G je combo tým nejlepších hajlajnerek světa /i když jsou i jiný dobrý holky/: Faith Dickey (US), Jelena Schardi (D), Anna Kuchařová (CZ).
Dipsy (Adam Ondra) odjel na léto do Skandinávie a podle jeho přelezů to vypadá, že teploty jsou v těchto koutech v tomto čase pro lezení víc než příznivé. Na 8a.nu si Adam také chválí kvalitní lezení a z 14 přelezených cest hodnotí 13 třemi hvězdičkami.
Mára Holeček a Zdeněk Hrubý odletěli tuto sobotu na expedici do Pákistánu, kde se pokusí "dokončit rozdělanou práci" - prvovýstup v Rupálské stěně na Nanga Parbat. O loňském prvním sólovem pokusu si s Markem povídal v pořadu Na luftu Martin Krejsa. Klukům držme palce!
Nevím , jestli tento článek mám zveřejňovat na portálu o lezení, nebo na stránkách typu „okna vesmíru dokořán“. Vandr v těchto krajích totiž připomínal spíše kosmonautiku, než horolezectví.
Čus horolezcům, příznivcům velkých kopců a obecně všem těm, kteří mají rádi pohyb na čerstvém vzduchu. Jak už z názvu vyplývá, jedná se o návrat k rozdělané práci. Jen doufám, že nebudu muset za přívlastek „Comeback“ po letošní výpravě dodávat římské číslice I až X a tak dále.
Edita Vopatová odstartovala prázdniny ve velkém stylu. V sobotu se jí totiž povedl přelez cesty Desaster 10+ na Bärenschluchtwande ve Frankenjuře. Parádní podívaná! Takový počin nemůže zůstat bez rozhovoru. Vždyť je to nejtěžší, co naše lezkyně ve Frankenjuře vylezla a pro Eďu i zatím nejtěžší cesta.
Přinášíme vám rozhovor s Adamem Ondrou, ve kterém jsme se pokusili vyzvědět něco víc o jeho "výpadu" do Céüse, kde se pokusil o flash přelez Biographie a udělal prvopřelez Jungle Boogie 9a+ .
Kienova houpačka (také známa jako Pendl, Swing Jump, Big Swing nebo Rope Jump) je extrémní aktivita, při které se na laně skáče z vyvýšených míst, ve většině případů z mostů.
Průkopníkem tohoto extrémního sportu byl Helmut Kiene, který první skok tohoto typu uskutečnil ve francouzském Annency, kdy jedno lano upevnil na zábradlí 150 metrů vysokého mostu, protáhl jej pod ním a ještě jedním mostem vzdáleným 50 metrů, z jehož opačné strany se následně vrhl do prázdna.
Narozdíl od Bungee Jumpingu, se kterým si lidé tuto aktivitu často pletou, neletí skokan dlouhým volným pádem, na jehož konci ho lano zabrzdí a vystřelí zpět nahoru. Lano je totiž uvázáno na opačné straně mostu, než ze které se skáče, a poté pod ním protaženo, takže skokan během pár okamžiků po odrazu plynule přejde do houpačky. Většina lidí, kteří zkoušeli obě tyto aktivity, zastávají názor, že je Kienova houpačka zábavnější.
Délka pádu a velikost houpačky je dána několika faktory. Tím nejzásadnějším jsou parametry mostu - hlavně jeho výška a šířka. Šířka mostu udává délku lana, kterou je pod ním možno protáhnout - tedy i délku skoku (a houpačky). Lano se dá samozřejmě o trochu povolit a tím prodloužit houpačku i pád. Osobně však nedoporučuji povolovat lano o více než 20%, pak už není pád do houpačky moc příjemný a navíc se použité vybavení - zejména lano - daleko více namáhá.
Stropešínský most nad Dalešickou přehradou je typickým příkladem mostu ideálním pro Kienovu houpačku. Jeho velká šířka umožňuje skákání “kolmo k mostu” s poměrně velkou houpačkou, klidně i jen pár desítek centimetrů nad vodní hladinou.
Pokud je most příliš úzký, nebo jsou jeho výška a šířka v evidentním nepoměru, skáče se “podél mostu”. Lano je i při tomto způsobu skákání upevňeno na opačné straně mostu, ovšem skokanské stanoviště se nenechází přímo proti ukotvení lana, ale je o několik jednotek až desítek metrů posunuto po délce mostu. Tím se zvětší délka protaženého lana, tedy i pádu a následné houpačky. V České republice je nejlepším příkladem asi Žďákovský most nad Orlickou přehradou.
Bezpečnost při této aktivitě je velmi diskutována. Osobně nevím o nikom u nás, kdo by si při Kienově houpačce vážně ublížil, nebo se dokonce zabil. Samozřejmostí ovšem je dodržování několika zásad. Používat jen vybavení, kterému věříte, mít dostatek zkušeností s tímto vybavením (ideální průpravou je horolezectví), chápat základní principy této aktivity a mít přehled o jejích možných rizicích. Kotvení lana je dobré si pořádně rozmyslet. Lano se většinou upevňuje na zábradlí mostu, nebo za podobný konstrukční prvek. Pokud si nejste jisti pevností těchto bodů, NERISKUJTE a ukotvěte lano jinak, popřípadě úplně změnte lokalitu(most).
Ke kotvení je jako při horolezectví používají smyce a karabiny. Smyce je třeba chránit před odřením či přeříznutím - ideálně starými koberci. Všechny prvky jištění je vhodné zálohovat (dvě smyce, dvě karabiny...). Kotvení houpačky se v zásadě rozděluje na dva typy - houpačka s pevnou délkou a houpačka s volnou délkou. Pevná délka lana je jednodušší, efektivnější, rychlejší a pohodlnější způsob, ovšem nedá se použít pro skákání za nohy, o kterém budu mluvit za chvíli, skokan navíc musí mít zkušenosti se slaňováním. Při tomto způsobu skákání je skokan na lano připevněn pomocí zamčené A ZAJIŠTĚNÉ slaňovací pomůcky (kýblík/osma). Po skoku ze sebe odmotá přebytečné lano (které můžete vidět na videu níže), odemče slaňovací pomůcku a slaní na zem/na člun.
Houpačka s volnu délkou se používá pro skoky za nohy. Kotvení je podobné, jako při jištění druholezce z vrcholu skály - jistící pomůcka připěvněná k mostu smycemi a karabinami je při skoku zamčená. Skokan má na nohou kanady, aby se navázání neutahovalo přímo kolem nohou. Na kanady se lodním uzlem upevní smyce, které se karabinami spojí s lanem. Navíc se ve stejném místě připevní k lanu i lanyard vedoucí k sedáku. Ten plní dvě funkce. První je záloha jistění uvázání za nohy, druhou je možnost po skoku přicvakout sedák se přímo na lano, a tudíž se po skoku nechat spuštět už v normální poloze, a ne vzhůru nohama. Popis je trochu kostrbatý, raději se kouknětě na toto video.
Samozřejmostí při této aktivitě je použití dvou na sobě co nejméně závislých lan. Ty se totiž na některých mostech o tyto dost odírají, je tedy dobré mít jistotu. Lana je navíc dobré v místech oděru co nejvíce chránit např. koberci apod. Při skákání se v současnosti pužívají jednoduchá dynamická lana, komu ale navadí větší cuknutí, může v klidu skákat i do lana statického. Ovšem v tomto případě DŮRAZNĚ VARUJI před umělým prodlužováním délky houpačky.
Pro navazování skokana na lano se používá klasické lezecké vybavení - sedáky, prsáky, smyce a karabiny. Sedák je naprostou podmínkou, prsák je spíše pro dobrý pocit a většina skokanů je - alespoň na menších mostech nad vodou - nepoužívá. Pro skoky na laně s pevnou délkou se používá uzamčená slaňovací pomůcka. Doporučuji použít 2 karabiny namísto jedné + další karabinu na zajištění uzamčení. Při skákání na laně s volnou délkou (tedy na houpačce, kde skokana spouští někdo zeshora) používáme na navázání dvojitou osmičku (obě lana na kterých se skáče se použijí pro uvázání klasické osmičky, jako by se jednalo jen o jedno lano), kterou jsou procvaknuty dvě karabiny, které se pak obě připevňují k sedáku.
Všechny použité karabiny MUSÍ MÍT ZÁMEK. Jak už jsem říkal dříve, je vhodné mít všechny karabiny zdvojené. Uplně nejlepší je, když všude použijete dvě karabiny se zámky proti sobě. Tím riziko snížíte na minimum. Když karabiny cvakáte do sedáku, nepoužívejte navazovací oko, ale veďte je přímo pasem i nohavičkami.
Samozřejmostí je, že si před skokem zkontrolujete, že při letu, při kterém dosahujete rychlosti 70-90km/hod netrefíte žádný pilíř mostu, ani zem či stromy pod ním. Ideální zkouškou je naplnit batoh nepotřebnými věcmi, navázat ho před skákáním na houpačku a hodit ho dolů - lepší když se něco stane batohu, než lidem.
S legalitou houpačky to je v České republice problematické. Neexistují zákony, které by jí přímo zakazovaly, ale policie ani úřady to nemají rády. Nejlepší je napsat žádost na odbor dopravy a čekat. Nevím, co by přesně mohlo následovat za tresty za nelegální skákání. Tipuji maximálně zamezení v pokračování ve skákání, ovšem nejsem právník. Ke Stropešínskému mostu na Dalešické přehradě si jen dovolím poznámku, že tam už jsou na skokany všichni zvyklí, policejní auta kolem s nezájmem projíždí a turisté to vnímají jako zajímavost ke shlédnutí. Kolem projíždející parník přizastavuje, aby se na nás lidé mohli podívat, na akci jiné adrenalinové skupiny dokonce uplně zastavil, aby cestující mohli přestoupit na loďku skokanů a jít si to taky vyzkoušet.
Kienova houpačka je určitě úžasná aktivita, která si hlavně díky skupinám Off-limits a Adrenalin Junkies našla v České republice hodně příznivců. Má velkou perspektivu i do budoucna, limity se dají totiž posunovat v mnoha směrech - variace skoků, typy navázání, nové lokality a dokonce i různá denní doba jsou parametry, které z Kienovy houpačky dělají aktivitu, která Vás jen tak neomrzí. Na závěr přidávám video z poslední akce mé skupiny Adrenalin Junkies, na které jsme jako první v České republice, možná i v Evropě, skákali v noci.
--Autor článku nenese zodpovědnost za žádné škody vzniklé při napodobování aktivit v něm popsaných.---