Maurizio "Manolo" Zanolla, vytvořil v Dolomitech na masiv Vette Feltrine novou cestu.
Italský climber si jako nejvhodnější období vybral červenec a začal zkoušet tuto cestu a až nyní se mu ji povedlo dokončit. Jakoby si jejím přelezením řekl o nominaci na Rock Masters Legend.
Nazval ji Solo per vecchi guerrieri Jen pro staré bojovníky má délku 150m a ocenil ji na neuvěřitelných 8c+/9a (většinou 7c/8a).
Manolo o lezení říká: Lezení na Vette Feltrine a hlavně této cesty je psychicky extrémně náročné (ale zárovně kupodivu i fyziky) a totálně mě vyždímalo nejen díky tomu, že to byl prvo-přelez, ale hlavně pro šíleně náročné technické lezení ustávání milimetrových stupů. Je to tako Bain de Sang s 300m prázdna pod nohami, které jednoduše není možné ignorovat, částečně také proto, že cesta má poměrně velké vzdálenosti mezi nýty.
Nemohl jsem si přát nic lepšího, tahle stěna na mě čekala celý život. Neznámá stěna nedaleko domova s přírodní linií v super kvalitní skále natočené na jih.
Manolo potřeboval pět dní než dokázal vstřebat všechny pohyby.
První dvě délky vylezl sám, zbývající tři pak s jeho lezeckým parťákem Federicem Gordou.
Cesta začíná nad obrovským převisem (200m) nad který se natraverzuje a pak začíná vysoce technicky náročné lezení.
Po převážně od vody vykapaných dírkách a vlnkách. Dole ještě stěna je zvlněna právě těmito korýtky vytvořenými vodou goute d'eau , ale výše tyto mizí a zůstanou jen sem tam umístěné dírky.
Cesta byla udělána odspodu a osazena byla nýty. Dole je zajištěna trochu odvážněji v nejtěžší délce pak jsou nýty umístěny jako ve většině sportovních cest.
Manolo tvrdí, že jemu hodně pomohly dobré boty a důvěra v jejich lepičku.
Cestu je možné rozdělit na 4 části. První začíná obtížně (8a/b) pak přechází v psychicky náročnou délku, ohodnocenou jako 7b/c. Pak následuje mírný odpočinek po němž je pasáž s boulderem za 8a a delší lezení v obtížnosti 7c/8a, pak závěrečná nejtěžší asi 15m pasáž s obtížností kolem 8b.
Samozřejmě se Manolo přiznává, že se může v obtížnosti mýlit, strach, prázdnota, závěsné háčky, současná forma, věk atd. jsou faktory, které mohou být posunuty a on jen doufá v brzké opakování. Proto s věrným popisem přístupu vyzývá mladé vlčáky k zopakování.
Chtěl bych poděkovat Federicovi, že mě povzbuzoval i když věděl že když spad nu tak přistanu přímo na něj. Škoda jen, že Federico nevyfotil v cestě žádnou fotografii, přestože měl fotoaparát na zápěstí, ale psychická zátěž byla vysoká.
Cesta:
VETTE FELTRINE, CIMA SENZA NOME (2000m)
Jižní stěna
"SOLO PER VECCHI GUERRIERI"
Extraordinary route to the right of athe arete "Bisogna essere veloci per inseguire le nuvole". Prvovýstupci:
Manolo Zanolla a Federico Gorda, léto 2006 (první dvě délky přelezl Manolo sám) Délka:
150m Stěna:
jih Obtížnost:
8c/9a maximálně; 7c/8a většinou Matroš:
odjištěno nýty, 10 expresek a 60m lano
Jak se tam dostat:
Z Aune strmě lesní cestou (zákaz vjezdu) a pokračuj přímo až k rozdělení , kde se dej po červeno bílých značkách 810 do Casera Monsampiano. Cesta končí u chaty a pěšina dále vedoucí strmě skrz les vás dovede do Aune valley.
Asi po jedné hodině stoupání po stezce opusť tuto stezku a stoupej přímo údolím podél kamenných mužíků k základně aquaduktu. Traverzuj doprava podél louky která se stane strmější až dosáhneš exponovaný výšvih (1.5 hodiny z Aune) zde začíná cesta Bisogna essere veloci per descrivere la nuvole traverzuj do středu exponované stěny a jsi na nástupu cesty. (je zde asi 30m fixního lana přes rozbitý začátek.
na planetmountain.com je že ondra beneš přelezl cestu silbergeier na ratikonu..hm, a taky v závěru článku píšou, že THC je v současnosti nejtěší cesta na českym písku... se mi nezdá...
tak co se týče "silbergeier" je to už celkem stará informace,pokud to tu nebylo,tak určitě na www.hudy.cz a co se týče THC,tak mam dojem,že papírově by měl bejt nejtěžší "Papírovej měsíc" XIIa??,ale nejsem znalec Labáčiska,tak nevim.
Na Planetmountain jsem dávala informaci o přelezu Ondry já a ve zprávě jsem psala, že THC je one of the hardest routes on sandstone, přebral si to po svém, ale už jsem žádala o opravu.
Ten Manolo je zvláštní exot, výrazem v obličeji a očima připomínající skřítka z pohádky. Neví někdo, jak je starej? I když jako skřítek může mít víc, než 100 let.:-)
Il Mago - Der Zaubere - neboli kouzelník. tak je M.Z. n přezdíván (přesný datum narození 16.2.1958).
Pro ty, kteří se o něj opravdu zajímají doporučuji si sehnat letošní únorové číslo časopisu Klettern. kde byl uveřejněn rozsáhlý rozhovor s touto mimořádnou osobností.
Do skalního lezení nastoupil v šestnácti, zajímavou zkušenost zažil jako patnáctiletý, kdy se vypravil za poznáním sama sebe do Afghanistanu (žádný letadlo, pěkně dobrodružně stopem a místním busem). No na patnáctiletého fracka docela odvážnej počin. A mnoho dalšího v rozhovoru - vřele doporučuji.
zdra hli
Německy neumím a jsem rád, že mi někdo udělá "svodku". Pokud ještě někdo něco faktografického má, tak ať se pochlubí. Asi nebudu sám, koho to zajímá.
Díky za info!
P.S. Nadpis jsem si dovolil změnit. Ona přezdívka asi mate a budí emoce. :-)
Hmm, fakt zajímavej týpek. Díky za info, já o něm skoro nic nevím, tak budu rád, když se o něm více dovím, protože mě tenhle chlápek zaujal. Už jenom podle toho jak vypadá, působí dost zvláštně, tak se ani moc nedivím, že podává tak extrémní výkony.
Pěkný moc, Jirko! Jen zkusím odpovědět. V titulku se tážeš, zda je to nejtěžší vícedélková cesta na světě. Na Fesťáku v Teplicích jsem viděl skvělý film Rote Turm o prvovýstupu Herberta Ranggetinera (37 let) 100 metrů dlouhou cestou Licht und Schatten (Světlo a stín) 9a v Lienzerských Dolomitech ve výšce 2600 m/mořem. Tu vylezl před pár lety a nyní ji pro film zopakoval. Jinak dobrý film, který vylepšuje
motivaci...
Viz http://www.bergsteigen.at/de/bericht.aspx?ID=950 a trailer
http://www.mountains2b.com/
656-Specials_Eventspecials_FilmfestStAnton2006-,
e_46797,r_5489.htm