Dave MacLeoda je jeden z předních lezců Velké Británii. Své umění předvádí v tradičních a sportovních cestách, v ledu i na boulderech.
Je autorem pravděpodobně jedné z nejtěžších tradičních cest na světě, Rhapsody E11v Dumbarton Rock. Tento přelez mu zabral 70 nacvičovacích dní. Jeho pokusy provázely 16ti metrové pády, při kterých vytrhával stoppery, co by jediné jistící body. Mezi jeho další cenné skalpy patří Requiem E8 6b ( Dumbarton Rock), Blind Vision E10 7a v Peak District a několik dalších E9 7a. Ve sportovních cestách dosáhl obtížnosti 9a přelezem A Muerte v Siruaně. Dave se snaží tlačit na pilu ve všech disciplínách. Přes zimu se věnuje zimnímu a drytoolingovému lezení. Na svém seznamu má The Hurting XI,11 Cairngorm (první opakování, M9/10 ), Defenders of the Faith IX,9 (OS, první opakování, 2006), z drytoolingových cest: Good training for Something M12- (Birnam Quarry,) a Vertical Limit M11 ( Uschinen, Switzerland). Pár dní po svém solo přelezu Darwin Dixit 8c vylezl na Ben Nevis jednu z nejtěžších zimních cest ve Skotsku Don't Die of Ignorance 275m, XI,11.
Zdá se, že v hlavě to má srovnané a jeho free-solo Darwin Dixit za 8c byl jen další stupínek k jeho ještě těžšímu projektů, který zkouší v domovské oblasti na Ben Nevis.
Dave Macleod
www.davemacleod.com
Krátký rozhovor o jeho free-solo přelezu nám poskytl server UKClimbing- autor Jack Geldard Jack: Sakra Dave, musím teď přehodnotit svoje sportovní lezení. To je od tebe dost nefér! Dobrá práce. Darwin Dixit jsi předtím přelezl s lanem- zdál se ti solo přelez těžší nebo lehčí? Dave: Díky!- Solo je po fyzické stránce mnohem lehčí, protože během lezení tě nevyvede z rytmu cvakání expresek. Při přelezu jsem necítil rozdíl, ale pamatuji si z Hurly-Burly (8b, které Dave před lety vysoloval), u níž jsme ze zvědavosti změřili přelez s lanem. S lanem jsem ji dal za 3 minuty a solo trvalo jen dvě minuty. V převisle cestě ve stropě, kde je potřeba silová vytrvalost, je to pak velký rozdíl. Po psychické stránce je to určitě úplně jiná liga, co se týká výzvy. Myslím, že pro tento přelez se v podvědomí připravujete měsíce někdy i dokonce roky.
Sola jsou mnohem více v psychické přípravě, ale samotný přelez pro vás musí být absolutně lehký. Jack: Tedy kolik dní a pokusů ti minulý rok trval RP přelez a kdy jsi se připravoval na solo? Dave: RP přelez jsem zvládl na čtvrtý pokus: dva pokusy "nacvičovací" a přelezl jsem to na druhý ostrý. Tento zájezd jsem si cestu jednou připomněl a pak jsem cestu před solem přelezl RP ještě jednou. Věděl jsem, že po tomto RP přelezu jsem byl na solo připraven, nechtěl jsem ji zkoušet znovu, jen abych se ujistil, že jsem na solo čerstvý, připravený.
Dave při solu Darwin Dixit 8c
foto by Claire MacLeod
Jack: Solo 8c je něco, co si nedokážu představit. Můj strop v RP je 8b, tvůj je 9a, je to tak? Připadalo ti to podobné, jako když si lezl solo 8a a byl jsi 8b lezec? Dave: Ano, bylo to podobné jako sola, které jsem přelezl, když byla moje lezecká úroveň nižší. Jediný rozdíl byl v tom, že mám mnohem lepší odhad, co si můžu dovolit v různých situacích, tedy v tomto směru to bylo pravděpodobně více pod kontrolou a bezpečnější. Nesoloval bych, kdyby se nejednalo o určitou cestu pro kterou bych byl extrémně motivovaný anebo jako v tomto případě, kdy jsem bral solo přelez, jako součást tréninku pro velmi důležitou cestu. Za posledních devět let jsem strávil solo lezením přesně 4,5 minuty a byly to nejsoustředěnější a nejplánovanější minuty mého života. Takže moje hlava není v současnosti pro solo lezení až tak připravená. Jsem si jistý, že kdybych soloval častěji lehké cesty, získal bych lepší připravenost. "Ačkoli", jsem docela šťastný, že soluju jen příležitostně. Míra mé koncentrace dělá mé sola zdánlivě bezpečnými. Jack: Zmínil jsi, že je to příprava na tvou linii na Ben Nevis. Musí to být asi těžký? Řekneš nám o ní něco? Kde se nachází? Zkoušíš jí hodně? Dave: Zkouším směr nazvaný Echo Wall. Je to mnohem těžší, než cesty v kterých jsem doposud byl. Cestu jsem zkrokoval, ale je tam daleko víc těžkého a seriozního lezení a už jenom zkoušet ji je výzva. Jedná se o 70 metrů dlouhou, převislou hranu. Myslím si, že nejtěžší místo je stejně těžké jako v A Muerte 9a. Těžké místa jsou zajištěny několika mizernými stoppery, které jsem už pořádně otestoval, ale o strach je to až dál, kde je další těžké místo, které nelze odjistit. Je to hustý. Cestu trpělivě zkouším a ujišťuji se, že jsem v nejlepší možné formě. Pravděpodobně nebudu nikdy schopný to vylézt, ale zkoušet něco tak skvělého je zábava. Ben Nevis je určitě místo, které bude v budoucnu hrát hlavní roli pro lezení tradičních cest. Je tam velký potenciál prvovýstupů. Jack: Co říkáš na přelez Beth Rodden a Meltdown? - skvělý počin, je určitě ve skvělé formě... Dave: Beth Rodden je opravdu inspirující lezec, rád bych se s ní jednou setkal. Nemůžu se dočkat až uvidím její nové video z přelezu.
Je to makáč, o tom žádná, ale u sól je důležité více faktorů, jedním z nejdůležitějších je, jak vysoko je crux. Proto by se mělo posuzovat sólo podle určité cesty a ne podle maximální klasy. Tuhle cestu neznám , ale znám například Jardovo Maršíkovo solo na Prezidenta, Big Wall VIIIc. Crux je tam tak ve 20m, fíha. Nic pro moje nervy.
Mrkni se na filmek na youtube,odkaz je i tady na lezci.Obrázek o cruxu si pak uděláš sám.Sice to tam leze jenom s lanem, ale i tak.Máš pravdu není solo jako solo. VIIIc versus 8c, každé má asi svoje.
Bych řekl, že tenhle styl lezení není soutěžní a ta srovnávání bych osobně snad ani ne. Už proto, abychom nehnali lidi do touhy lézt sóla jen proto, aby se ukázali.
Není sólo jako sólo. Co třeba Preuss začátkem minulého století, který si dal sólo dolomitské véže Campanille Basso, jako prvovýstup v obrovské stěně o které nic nevěděl ani on, ani nikdo jiný. Total OS v Dolomitech. Je to dnes "jen" V, ale jde z té odvahy, schopností... až děs.
Prostě respect. Ke všem. Ono sólo řádně rozlámané, exponované II-III může být taky pěkný psycho. :-)
tak tak...ono kazde solo je psycho ked lezes na hranici svojich schonosti..ako napriklad Preuss, kt. okrem ineho vacsinu prvovystupol liezol free solo, inak zomrel asi po 5 rokoch co s tym zacal..ale obdivujem ho za ten cisty styl lezenia- sam, bez lana OS vo velkej stene....
Je toho moc. Alex Huber, to je taky maso. A to co vyvedel Pavol Pochyly, to taky pada celist dolu. Vsechny zavazny cesty Lomnicaku za den, narovani diretky na Eiger. Messner. Houmy a jeho sola. No a uz jmenovany Marsik. Nebo Croft, Gullich, Bachar. A ted tenhle chlap.
Kazdej trochu jinak.
Co je desivejsi, jestli stovky metru v rozchroustany skale, nebo cesta, kterou vetsina lezcu nevyleze ani od borhaku k borhaku. Nebo nastoupit do "strechy" v expozici... Vsechno je za hranici chapani, spojit takhle umeni lezeni s dokonale pracujici hlavou.
I kdyz nahodny divak si asi rekne, ze ta hlava je nejspis porouchana. :-)
Na svy mrzky urovni rekreacniho polezaka s tim mam zkusenost a vim alespon to, ze obtize jsou nejednou nekde jinde. nejvic v ty hlave. Jinak je to opravdu vlastne rychlejsi a jednoduzsi. Jenze...
Pánové, všimli jste si v poslední pasáži rozhovoru o jištění v cestě na Ben Newis? 70 m dlouhá cesta v obtížnosti kolem 8c /patrně/ a jištění jenom /!/ přes stopery a výš řeší vůbec jak to zajistit? ...... jistě by se tam dalo dát z vrchu borky, ale oni to raději řeší touto těžší cestou. Jinak nejsem žádný nepřítel borháků /mám je rád/, ale myslím, že je to velmi zajímavý postřeh a přístup k lezení.