Tak koukám, že s nástupem jara se tady začínají množit články o lezení v Paklenici,

tak jsem si řekl, že přispěju svojí troškou do mlýna. Nebude to článek nijak zvláštní, pouze popis toho co se stalo a co se mohlo stát. Vyrazili jsme v pátek 29.04.05 a bylo nás pět Já-Bojda, Pavel, Honza – náš zdravotník, Jakub a jako samotná ženská moje drahá manželka Petra. Takže jste si zpočítali, že nás bylo pět a to se skládá do Octavie docela blbě, zvlášť, když to není Combi a tak jsme strategicky po hodině cesty zastavovali a měnili místa, kromě mně, já měl za volantem místa dost.



Po devíti hodinách jsme dorazili do Starigradu, kde jsme podle plánu zakotvili vedle silnice a pár hodinek se prospali. Jinak za průjezd Slovinskem jsme na poplatcích utratili 0,7 EUR, na průjezdu Chorvatskem cca 60kn za jednu cestu. Byli jsme rozhodnutý neplatit camp, takže jsme pět nocí strávili tak různě vedle cesty, ale z toho na tři se nám podařilo najít místo přímo u moře, daleko od silnice, ale pak nás vyhnali rybáři, každopádně Paklenice bez kempu prostě jde. Otázka je jak by to vypadalo v sezóně, to bude trošku víc lidí asi úplně všude.



Měli jsme průvodce, kterej jsem si vytiskl z netu, celkem v pohodě, zadax a podrobnej. Pravda je, že když jsem u někoho viděl stáhnutýho průvodce, zcela bez okolků jsem na něj mohl mluvit česky, všichni ostatní kromě čechů si průvodce poctivě koupili. O něčem to svědčí. Koupili jsme pětidenní permici za 90 kn, my euroví za 12,5 EUR, což vo pár desetinek hapruje, ale nemusíte se bát, že vás v Chorvatsku vokradou, jsou tam poctivci, lze tam platit eurem, ale v obchodech neberou mince, jen papírovky. Jinak pro info nějaký ceny.



Chleba – 6kn, točený – 10kn (lepší si dovýzt Kozlýka jako my), pivo v plechovce – 7,7kn – ožujsko. Víc jsme nekupovali tak nevím. Naopak je to v Rakousku, kde si kámoši měnili Eura hned na první benzině po pravý straně, taková zelená a když si to přepočítali, tak zjistili, že nakoupili krásným kursem 37Kč/1EUR.



Nádherný, to je na rozbití držky. Ale co už. Jinak kemp jsme byli schopný na jednu noc usmlouvat s autem bez stanu na 20kn/osobu, což je židárna.
Lezení krásný, přehršle sportovních kratších krásných cest, pravděpodobně jsme je přelezli všechny až na tu osmu. Výčet přelezených cest bude dole abychom se taky trošku pochlubili.



Mně nějak neimponovaly vícedýlkový cesty, ale to jsem mohl zůstat doma, tak jsme si s manželkou nalezli do Nosorogu za 4b, byl jsem pěkně zhnusenej, protože jsme 150-ti metrovou cestu lezli asi 5 hodin, protože před náma byli nějaký poláci, který lezli ve čtyřech a na štandu na sebe všichni čekali. Vopruz. Ale jinak pěkná cesta na vyzkoušení.



Sestup doporučuju provýst v pevné obuvi a a nejlíp s doprovodem, protože my jsme ještě na hřebeni trošku zakufrovali a po malejch kamínkách, který se s tebou sunuli jsme si to zvesela vyšlapovali v sandálích. Tak jsem se zařekl, že první „bigwall“ a taky poslední. Přelezli jsme poměrně dost delších 5céček, poměrně dost 6áček, pár 6a+ a Pavel onsajtnul 6b. Nicméně co by to bylo za návštěvu Paklenice kdybychom nedali Mosoraški za 5c a Pavel s Jakubem Velebitaški za 6a+. Každopádně o Mosoraški Vám něco řeknu. Nalezli jsme o vosmé ráno a před náma byli jenom Pavel s Honzou a nějaký Litevci, Litevci ale lezli jako šneci a tak je na jednom štandu kámoši předběhli, nám už se to nepodařilo a tak jsme se štand po štandu táhli za nima. Jednak Litevka schodila dva kameny, jeden balvan, kterej se řítil až dolů a jeden menší, kterej mněl to potěšení rozbít mi přilbu. Sice jsem na štandu celkem dobře procvičil anglinu, ale to že kámoši dolezli Mosoraški o půl jedný a my jsme slavnostně zařvali top až vo pěti svědčí o tom, že to byli fakt profíci. Navíc jsme u čtvrtýho štandu uhli do leva namísto u pátýho a lezli jsme tzv. starou variantu, kdy na štand, kterej tam byl bych se nepověsil ani v dvoumetrový výšce. Litevka která lezla přede mnou mi vybrala všechny erární smyce, který tam byly (jinak po bórcích či nejtech ani památka) s tvrzením, že jsou jejich a stála si na svým, takže jsem si vyvedl 30 m dýlku na dvě svoje smyce, který jsem tam tak nějak obtočil kolem kamenů. Fakt skvělej pocit. Kráva. No budiž. Jinak kdo leze vícedýlkový cesty bez přilby tak je magor a měl by si to srovnat v hlavě dřív, než mu poteče mozeček přes ksicht. Já měl cyklistickou, vypadal jsem jak dementní socka, ale asi mi zachránila život, no minimálně otřes mozku s výletem vrtulníkem do nemocnice a doživotní splácení léčení, protože komu by se chtělo platit stovku na den za pořádný pojištění.
Vždyť tam jedeme přece na naprosto běžnou turistiku.
Pozn. Sestup z Aniči Kuk je v poho, ale je potřeba mít opět nejlíp pohory, já měl tenisky, dobrý, ale v sandálech je to SM. Takže po tomhle zážitku jsem si znovu řekl „můj první bigwall a taky poslední“. No do příště se to určitě změní. Takže snad vám tenhle článek k něčemu bude. Zdar.
Bojda – plno 5c OS, třikrát 6a OS, 1x 6a+ RP, Mosoraški, Nosorog
Petra – to samý TR, Mosoraški, Nosorog
Honza – plno 5c OS, 6a OS, RP, Mosoraški
Jakub – plno 5c OS, několik 6a OS, 2x 6a+ OS, 1x 6b RP, Velebitaški
Pavel –  plno 5c OS, několik 6a OS, 2x 6a+ OS, 1x 6b OS, Mosoraški, Velebitaški
Tak nějak, určitě jsem na něco zapomněl, ale to neva.