Tak tenhle článek jsme napsali už někdy na jaře, ale až teď jsem ho zase vyhrabal v mém bezedném hardisku, který pohltí vše, ale už málo co navrátí. Nicméně vy máte to štěstí, že si ho můžete zde přečíst.
Definování boldrů nebo čmárání po skále?
Nejsem žádný spisovatel, ale tahle problematika mě zajímá už delší dobu. Dostal jsem na svou adresu e-mail, že jsem
Fesťák neboli Mezinárodní festival horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují. To je moje srdeční záležitost. O moc víc než filmy vnímám atmosféru. V 80. letech býval festival oázou svobody a nezávislosti s vlastní osobitou kulturou. A tu si podle mě i přes trochu té kritizované komerce aspoň částečně ponechal do dneška. Vždy se ale snažím trochu sáhnout na skálu a vylézt nějakou cestu na Křižáku nebo v lepším případ
Mařenka je skála obdivovaná i zatracovaná, má své kouzlo, své mystérium, nabízí nádherné lezení v úžasné expozici, ale i notnou dávku strachu v hlinité šotolině.
Vyhlídková skála je součástí Petrohradskýh skal, v rámci kterých se tu lezlo již někdy před dvaceti lety. Vlna bouldringu však tyhle šutry stojící ve svahu nad Petrohradem zasáhla až koncem léta roku 2002. V porovnání s ostatními bouldrovými oblastmi žulového ráje Jesenicka je tu lezení velmi převislé a tudíž i silové. Najdou se však i klasické lištovky či technické výlezy. Velmi pozitivní je jistě fakt, že žula zde tolik nerve bříška, t
Je 14.července a na Ruzyni se schází prapodivná tlupa jedenácti vyšinutejch jedinců, kteří podle zavazadel vypadají, že se pravděpodobně chtěj vystěhovat někam do země zaslíbené a požádat tam o azyl. Omyl. Valíme na východ - do Kirgizstánu, pokusit se zdolat nějaký ty jejich píky.
Myšlenka pokusit se vylézt Bonattiho cestu na Grand Capucina vznikla před třemi lety. Stáli jsme tehdy pod Capucinem a plni zážitků ze Švýcarské cesty jsme uvažovali, o kolik může být Bonatti těžší a jestli na něho budeme někdy mít. Linie krásná, ale budí respekt. Ten rok jsme odjížděli ze Chamonix s představou, jak krásné by bylo cestu někdy vylézt, ale nebyli jsme si vůbec jisti, zda se toho někdy odvážíme.
Trošku jsem se odmlčel, ale jistě to nebylo tím, že komise mládeže pod vedením Dana Kadlece mi zdělila výstrahu, že pokud budu rebelovat, bude mým dětem zakázáno startovat na evropských a světových závodech.A že jim bude
Tak tenhle článek jsme napsali už někdy na jaře, ale až teď jsem ho zase vyhrabal v mém bezedném hardisku, který pohltí vše, ale už málo co navrátí. Nicméně vy máte to štěstí, že si ho můžete zde přečíst.
Ne, to opravdu není blbost. Už dlouho dopředu jsme věděli, že někam pojedeme. No jo, ale kam. Mlaďoši prohlásili, že jedině na bouldry, protože na cesty a notabene na dlouhý (jak chtěl Luky) by jel po zimě jen idiot.
Jenomže Luky s Hynkem přes zimu poctivě trénovali a chtěli vše zúročit ve skále notabene v ledu. A to na pořádně dlouhých cestách. Tím byl cíl cesty zpečetěn.
Mlaďoši nakonec cestu odřekli, protože je maminky do hor rozhodně nepustili, notabene se musí učit na maturitu. Tak jel místo nich Hop, který po ročním odpočinku hrozivě stloustl, takže zavalil obě zadní sedadla.
Vyrazili jsme ve čtvrtek odpoledne z Plzně od nově vznikajícího boulderového centra směrem na západ. Hned na hranicích jsme zjistili, že jsme každý něco zapoměli. Pas jsme tentokrát měli všichni kromě Hopa. Celník ho však na pás upozornil, a po té co se Hop připásal, jsme vstoupili do EU.
To nejhorší nás však teprve čekalo. Luky zapochyboval o tom, zda-li má vůbec sedák. Zastávka, prohlídka kufru, ... neměl ho. Ani expresky, ani Hynek, ani lano, ani Jitka, ani Hop, ani osmu, neměli. To nás zaskočilo. To, že nemáme helmy a prasáky (ehm totiž prsáky) jsme věděli. Článek na internetu Příhoda v Řeži jsme totiž přečetli pozdě a zmíněnou výstroj nestihli nakoupit. Slibujeme - napravíme.
Co nás však zaskočilo ještě více, v autě bylo přesto opravdu málo místa. Vždyť Hop nepřibral zas tak moc. Že by byla Jitka v jináči? Hynek se k tomu nehlásil. Luky tajnůstkářsky mlčel. Jitka to však rozštípla: Vždať celou dobu vezeme v kufru nějakou starou hnusnou matraci. No jo?! Užasli všichni, kde se tady vzala ta bouldermatka, nota bene průvodce Bleau od Šimiho, nota bene článek z Bleau od Jirouse?
Co zbejvalo? Přeci se teď, pět kiláků od Paříže nebudeme vracet. S bohem Alpy, s bohem Mont Blanko, s bohem Reinholde Messnere, s bohem Yetti. A znuděně jsme jeli do Fontainebleau - prý nejznámější a nejhezčí boulderove oblasti.
Bleau je nádherná oblástka, tedy spíše veleoblast. Taky bych se tam rás zas podíval. Už jsem tam byl dvakrát a pokaždé mě to ohromné množství balvanů doslova pohltilo. Tak zas někdy v bleau.
Zajímalo by mě, jak je to v bleau vlastne s tim kempem. Plati se za nej? Slysel jsem ze pry ne.
Zapsal: Kalic, 09:26:02 15.10.2002
no konečně
No konečně zase po dlouhé době super článek od Hopa. Jako za starých časů Lezce. Škoda jen, že jste nejeli bílým ďáblem, to by bylo ještě veselejší. Ať žije stará parta a její horolezecké počiny.
Teda jestli je to takňák pravda, nota bene úplně, paxe divim, že jste se místo FB nejeli někam poblíž notabene oběsit. I když vy jste vlastně neměli ani špagát. Jo, a kdybyste někdy chtěli opravdu jet na Blanc, tak žádné z míst ležících 5 kiláků od Paříže po cestě není.
Zapsal: Magnusek, 15:21:05 15.10.2002
Já bych tý historce i věřil. Já sám jsem taky takhle jednou v plné zbroji do jarních V. Tater nastoupil v Pardubicích do opačného rychlíku (Drážďany - Košice nebo Košice - Drážďany, to je přece skoro to samé) a tak se zájezd samovolně změnil na pískovcové skotačení v Rathenu...
Článek je super, to jo. Ale že Lezec neni, co bejval, tak to zase prr. Vod těch starejch časů získal jinší drajv a ze sajtny pro pár kámošů se vyklubalo nejsilnější klimbérský médium. Kdo nevěří, ať zabrousí na starší články...
To je nad slunce jasnější, že je Lezec nejlepčí. Jen jsem si staromilsky vzpoměl na staré časy, kdy sem psalo par nadšenců, hlavně Hop a Stará parta. Doporučuji: Reportáž psaná na oprátce - horor s autobiografickými prvky o Lukyho nejhorší akci v životě. Fakt jsem se malem potrhal smíchy. Jen to asi neni to spravny kafe pro nezasvěcené.
P.S. Ale je fakt, že dřiv sem nepsalo tolik jazikospytcú a vykladačů koránu.
Tak pánové, vyložte karty. Kromě toho, že článek je skvělej a fotky ještě skvělejší, zastavím se u "A" od Bídy.
Na Jesenicku se totiž (a to zrovna na těch nejhezčích šutrech) objevili úplně umělé nebo alespoň mírně zaoblené (aby nebolely) chyty.
Není to ono "B", o němž má Bída strach psát?
Co vy na to pánové.
Neosočuji, rád bych se ve Vašem případě spletl, ale chci se dobrat pravdy, zejména proto, že mám Jesenicko rád a nerad bych, aby se podobné prasárny opakovaly.
Zapsal: Petr Resch, 12:16:42 16.10.2002
Sekat !
Když už jsme u toho sekání, nebylo by lepší sebou brát kladívka a majzlíky místo bouldermatek. Přece jenom je v Bleu dost možností, kde sekat !!!
Můj kámarád seknul Carmu 8a (8a+) a já si dal k snídani Fatmana 8b (???) Naštěstí mě nechytli, ale jeho jo !!! - dali ho do blázince.
Zapsal: Christoper, 22:16:19 16.10.2002
Bohužel se nepleteš
Bohužel se Petře asi nepleteš, pokud to tam vypadá jak popisuješ a jak jsem zaslech i z jiných stran, je to hnus fialovej. Vadí mě ale, že to tady Bída rozvířil takhle veřejně a ještě pod mým skvělým článkem s ještě skvělejšíma fotkama a nechápu proč to neřeší osobně (já jsem této možnosti už využil).
A s jakým výsledkem? Bohužel, sám jsi viděl, že vyřešit to osobně s jedním dotyčným nešlo. Vůbec nechápal naše názory a měl nás za blbce, co tomu nerozumí. To jsem ještě nevěděl o významné roli toho druhého. Oba výtečníky dobře znám a podle mě to osobně řešit nejde, ledaže bychom si dali do držky, což také nic neřeší. Sekání chytů je prasárna a podle mě je třeba využít jakéholiv prostředku to zastavit. Sám jsem to na Lezce dávat nechtěl, ale když jsem četl váš rozesmátý článek, tak jsem to prostě nevydržel a napsal onen komentář. I na mě je toho už nějak moc najednou. Čermák se opět předvádí v Montaně v plné "formě", na skály se čmárá a teď už i seká. Osobně budu jedině rád, když to všechno vyřešíme co nejrychleji. A tak se Ti Hope omlouvám, že jsem zneužil Tvůj skvělý článek a kdyžtak přenes tento problém někam jinam. Ten článek je dobrej, ale měl vyjít už někdy na jaře, v kontextu ze sekáním je fakt smutnej.
Protože znám Bídu osobně a velmi dobře, poměrně často jsem s ním lezl, lezu a doufám, že lézt budu, znám taky jeho přístup k lezení a skalám samotným, nezbývá mi než s jeho názory vyslovit souhlas. Problémy se řešit mají. Je jedno kde. Třeba veřejně. Zmiňovaná půlka Staré party by se asi ozvat měla. Měl by se vyslovit i Bídou zmiňovaný pan Čermák v plné "formě".
Zapsal: Dendy, 15:00:32 17.10.2002
GERhvXVwBlLohCFo
FfQD3n Say, you got a nice post.Thanks Again. Want more.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Tak tenhle článek jsme napsali už někdy na jaře, ale až teď jsem ho zase vyhrabal v mém bezedném hardisku, který pohltí vše, ale už málo co navrátí. Nicméně vy máte to štěstí, že si ho můžete zde přečíst.
Tak přesně takhle se jmenuje cesta na Kaitru za 8+. Šimi (na snímku hraje první housle) si ji vychutnal s prstem v nose.
Definování boldrů nebo čmárání po skále?
Fesťák neboli Mezinárodní festival horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují. To je moje srdeční záležitost. O moc víc než filmy vnímám atmosféru. V 80. letech býval festival oázou svobody a nezávislosti s vlastní osobitou kulturou. A tu si podle mě i přes trochu té kritizované komerce aspoň částečně ponechal do dneška. Vždy se ale snažím trochu sáhnout na skálu a vylézt nějakou cestu na Křižáku nebo v lepším případ
Mařenka je skála obdivovaná i zatracovaná, má své kouzlo, své mystérium, nabízí nádherné lezení v úžasné expozici, ale i notnou dávku strachu v hlinité šotolině.
Vyhlídková skála je součástí Petrohradskýh skal, v rámci kterých se tu lezlo již někdy před dvaceti lety. Vlna bouldringu však tyhle šutry stojící ve svahu nad Petrohradem zasáhla až koncem léta roku 2002. V porovnání s ostatními bouldrovými oblastmi žulového ráje Jesenicka je tu lezení velmi převislé a tudíž i silové. Najdou se však i klasické lištovky či technické výlezy. Velmi pozitivní je jistě fakt, že žula zde tolik nerve bříška, t
Je 14.července a na Ruzyni se schází prapodivná tlupa jedenácti vyšinutejch jedinců, kteří podle zavazadel vypadají, že se pravděpodobně chtěj vystěhovat někam do země zaslíbené a požádat tam o azyl. Omyl. Valíme na východ - do Kirgizstánu, pokusit se zdolat nějaký ty jejich píky.
Věk: 27 let
Myšlenka pokusit se vylézt Bonattiho cestu na Grand Capucina vznikla před třemi lety. Stáli jsme tehdy pod Capucinem a plni zážitků ze Švýcarské cesty jsme uvažovali, o kolik může být Bonatti těžší a jestli na něho budeme někdy mít. Linie krásná, ale budí respekt. Ten rok jsme odjížděli ze Chamonix s představou, jak krásné by bylo cestu někdy vylézt, ale nebyli jsme si vůbec jisti, zda se toho někdy odvážíme.
Trošku jsem se odmlčel, ale jistě to nebylo tím, že komise mládeže pod vedením Dana Kadlece mi zdělila výstrahu, že pokud budu rebelovat, bude mým dětem zakázáno startovat na evropských a světových závodech.A že jim bude 
GPS a mapové aplikace