Tak tohle slyším už přes týden...všichni sedí a čekají, několikrát denně sjíždí Lezce, jestli už někdo něco po večerech nenapsal, aby měli co číst. Proč si nenapíšou něco sami? Zas to zůstane na mě :)
Pátek večer, mám sbaleno a čekám.
Téměř na minutku přesně volá Adam, už stojí před domem a že potřebuje ještě u mě natankovat vodu do kanystru. To se mi hodí, těch věcí, které musím donést do auta, bych najednou nepobral. Za volantem v dobré náladě Eva, zezadu se na mě kření Kubo Kováčik. Tentokrát Ondrovci vyměnili Domču za jejího bráchu. Vyrážíme, čeká nás 14ti hodinová cesta do francouzského Seynes, kde se trošku protáhneme a odkud budeme pokračovat do 450km vzdálené Oliany ve Španělsku.
Kolem desáté ranní jsme tam. Je víkend a tak na parkovišti je přecpáno. Ačkoli je ještě relativně brzy, teplota je více než příjemná a modrá obloha bez mráčků a sluníčko nás nenechávají na pochybách, že tu opravdu přes den bude vedro. Po krátké snídani nabalíme batohy a jdeme ke skále. Nádherný oranžový masiv, který v sobě má mnoho krásných linií všech obtížností. Sektor Nouveau Monde Right je jasnou volbou a už cpeme prsty do ostrých dírek místního vápence a snažíme se umačkat všudypřítomné „hady“. Během dne, kdy kolem jedné hodiny máme vynucenou pauzu (na sluníčku je neuvěřitelných 38°C) se příjemně unaveni prohříváme. Kuba se snaží vyšplhat po hřbetu
Le Dinosaure 8a+, který ho bohužel vždy setřese. Všichni tak trošku čekáme, kdy už bude chladněji a Adam se pokusí na OS přelézt své dvě vybrané cesty. První vybranou je cesta
Les Légendes Du Gard 8b/b+. Kdo by byl býval čekal...Adam se cestou projde, jako by ani nebyla. Druhou výzvou je cesta
Metaphysique Des Tubes 8c. Na tento pokus se sešlo téměř veškeré osazenstvo Seynes a se zapadajícím sluncem mohlo Adamovu výkonu jen zatleskat. Lištovačka a malé dírky v mírně převislé skály byly pokořeny. S padající tmou zalézáme do Ondromobilu a na gps-ce ladíme další cíl naší výpravy – španělskou Olianu. S půlnocí už jsme na malé polní cestě, po které přijíždíme téměř na dosah celé této oblasti. Ve svitu měsíce je tato monstrózní stěna, ve které byla před rokem pouze jedna cesta, nádherně nasvícena. Usínáme s jedinou touhou – aby ráno nepršelo nebo nedejbože nesněžilo. Probuzení do husté mlhy je tak trochu kompromis mezi obojím. Neváháme, balíme nejnutnější a už se škrábem svahem pod stěnu. Je úchvatná a je vidět, že čistící a nýtovací práce tu probíhají stále - největší podíl na nich má Dani Andrada spolu s Chrisem a Victor Fernandez.
Adam v cestě Papichulo, 9a+
foto by © Vojtěch Vrzba
Adam v cestě Papichulo, 9a+
foto by © Vojtěch Vrzba
Adam v cestě Papichulo, 9a+
foto by © Vojtěch Vrzba
Adam si dá spolu s Kubou jednu rozlezovku, celkem těžké 7b, a následně už zkoumá svůj cíl – Papichulo 9a+. To se už z křoví vynořuje smějící se Chris s Dailou a dalšími lezci. Prvním pokusem Adam prolézá cestu, čistí a nacvakává expresky, které chybí. Zároveň mi nahoře dává fix, který mi následně bude sloužit pro jumarování a focení. Mlha se ne a ne rozpustit a je celkem chladno. Ani se nedivím Španělákům, že rozdělávají oheň a nahřívají se okolo něj. Během dne dává Adam ještě dva pokusy, které bohužel končí neúspěšně v klíčovém bouldru. Chris zkouší nový projekt
Mama Chichi (údajně 9a+) a podle jeho slov to bude ještě chvilku trvat, než se podaří prvopřelez. My ještě obdivujeme ladnost pohybů Daily Ojedy v cestě
China Crisis 8b+, jejíž přelez je blízko, ale dneska se už bohužel neuskuteční (Daila tuto nádhernou linii pokořila o dva dny později). Na dolezení a spravení chuti si Adam na OS proleze
Project De Carles 8b+, aby se neřeklo, že dneska vyšel lezecky naprázdno.
Na následující den je naplánován restday v podobě návštěvy méně známé oblasti
Perles. Je to malebná vesnička, nad kterou se tyčí oranžovošedá stěna, které vévodí skalní brána. V této oblasti se nachází spousta lehčích cest, ale i jedno fotogenické 9a po hraně velkého převisu. Zde si na své přijde zejména Eva, my si užíváme sluníčka a sbíráme síly...hlavně Adam, jehož stále neopustily střevní potíže, které má již pátý den.
Lucka Hrozová v 7a
foto by © Vojtěch Vrzba
Ála v Marroncita, 8b/b+
foto by © Vojtěch Vrzba
Kubo Kováčik v Marroncita, 8b/b+
foto by © Vojtěch Vrzba
Večer se v Olianě setkáváme s Álou, kterému se asi stýská po přítomnosti dalších kamarádů a hlavně zde má jeden „pytel“ z minula -
Marroncita 8b/b+. Ráno je obloha vymetená a zdá se, že přes den bude slušné teplo. Asi proto Adam neváhá a Papichulo trestá prvním pokusem a za mohutného křiku se nechává spouštět dolů. První gratulace přijímá ještě navázán na lano a sděluje i své dojmy. Cítil se dobře, první část cesty (taková jurská desetpluska) to nebylo úplně ono, na polici si ale srovnal myšlenky a nechal mírně odpočinout svaly a následná sestava, kterou předvedl v této cestě, byla jako z říše snů. Člověk by ani při pohledu na takové představení neřekl, že je to „tak těžké“...ale zdání klame, to víme všichni. Jelikož už visím na laně v sedačce, tak se snažím dostat do okolních cest co nejvíce kolemjdoucích. Následně se mi do objektivu pěkně culí Lucka ze 7áčka, pak přichází na řadu Harry Kostelníček, v těsném závěsu za ním zkouší Ála udolat Marroncitu a také Kubo se nenechává zahanbit. Ale bohužel nejsme v pohádce a tak Ála i Kubo dostávají vyhazov a snad jen Harry vypadá nadějně...jako vždy ale vypadává v posledním kroku. Že by v sobě měl kus Ály? Kdo ví?!
Adam ještě odpoledne uškrtí na OS 20-ti metrového hada
Los Humildes Pa Casa 8c. Asi má ten kluk formu!
Ještě ten večer se přemisťujeme do nedaleké oblasti v Santa Linya. Přijíždíme za totální tmy a tak jediné, co vykresluje obrovskou klenbu celé jeskyně je ohýnek, kolem kterého se tisknou lezci. Adam je nedočkavý a hlavně zvědavý, zda je jeho další úkol –
Directa Open Your Mind 9a/a+ - suchý a tak se ještě v noci jde s čelovkou podívat na nástup. Vše vypadá dobře, žádné zateklé chyty ani mokré skvrny (alespoň ne tam, kam dosvítí).
Oliana
foto by © Eva Ondrová
Adam přivolává lepší počasí!!!
foto by © Ála Rozsypal
Santa Linya
foto by © Vojtěch Vrzba
Ráno jako přes kopírák. Adam první z auta, uvaří čaj a kaši, kterou nám přinese ještě teplou do stanu...nádhera, ale komu by se chtělo o dovolené vstávat v osum? No, rozepnutý stan, studený vítr v něm a vůně snídaně nás s Kubou nakonec přesvědčí o tom, že stojí za to vylézt a začít se hýbat. Klasiky na rozlez a první Adamův nacvakávací pokus v době, kdy se ostatní lezci teprve probouzí. Půl desáté? Tak nějak....(už jste někdy lezli v půl desáté jedenáctplusku? Nechápu to!) Opět čištění, vymýšlení sekvence kroků a následné zavěšení fixu po prvním prolezení cesty. V dopoledních hodinách je stále celkem chladno, jelikož teplota v noci se pohybuje kolem nuly a někdy i mírně pod. Jakmile ale začne svítit sluníčko, celá jeskyně se během několika málo hodin promění v rozpálený kotel, ve kterém se na vrcholové výkony může zapomenout. Se západem slunce, kdy přijde mírné ochlazení, začne opět být lezecky přijatelně a i tření se zlepší. Z tohoto důvodu má Adam pouze tři pokusy na jeden den. V praxi to znamená, že po ranním rozlezení se a krátkém odpočinku jde do prvního ostrého pokusu. Pakliže se nepovede, následuje asi hodinová pauza, po které Adam dává druhý pokus. Nepodaří-li se ani tento, čeká Adama asi pětihodinová přestávka, během které pozoruje okolní dění, hraje s kýmkoliv, kdo se namane, otáčecí piškvorky či vyhrává světový pohár ve skocích na lyžích na mobilu. K tomu občas otevře knížku nebo učení a má o zábavu postaráno. V této pauze se otvírá pole pro nás, slabší jedince, abychom se někde pohupovali (konečně bez foťáků a kamery) a užili si španělského vápna. Takovýto scénář se opakuje asi 4 dny, Adam střídavě padá ve spodní bouldrové partii (8c+) nebo mu smýkne noha v druhé, atletické a vytrvalostní části „jen“ za 8b+. Je to pro něj psychicky náročné a ani jeho zdravotní stav není úplně stoprocentní. Večer se však statečně účastní debatních kroužků, debužírování (rozuměj: sýr, bagetky, vínko, ZELÍ apod.) v Álově prasečáku (jenž nás neustále pronásleduje) či tmelení španělsko-českých vztahů v místním báru.
Pro zpestření jinak monotónních dnů se na nás přijede podívat Oliváč s rodinkou, který se s místními hady a dírkami nijak nemazlí. Během tří dnů pošle do deníku
Santa Linya 8b na druhý pokus,
La Mare Del Tano 8a+ či
Trio Ternura 8a na flash. Nojo, zřejmě slušnej oddíl!
V neděli se k nám připojuje ze soustředění dorazivší Tomáš s Helčou a jejich psí smečkou. Ten den Adam padá v posledním těžkém kroku celé cesty (smeknutí nohy v 8b+, kdy měl vše těžké již pod sebou) a zároveň padá i rozhodnutí – musíme PRYČ!! Na pár dní jinam, oddechnout si od stereotypu pokusování a zkusit si spravit chuť někde jinde – Margalef...ideální volba. Cestou mě ještě stihnou dovézt do Lleidy na vlakové nádraží, jelikož musím pondělním letadlem zpět do Prahy. Eva, Adam i Kubo tak zůstávají osamoceni (alespoň na ně zbyde více jídla! Je mi jasný, že se těší) a tak další zprávy dostávám pouze ve formě textovek.
Open your mind direct, 9a+
foto by © Vojtěch Vrzba
Open your mind direct, 9a+
foto by © Vojtěch Vrzba
Open your mind direct, 9a+
foto by © Vojtěch Vrzba
„Počasí se zkazilo, prší dva dny a dneska ráno nasněžilo. Mráza hlásí, že Santa Linya je proteklá. Adam v Margalef padá z posledního kroku v 9a...nedaří se! Doufám, že pořádně makáš:)“
Podobné zprávy dávají tušit, že v takovýchto podmínkách bude jen zázrak, podaří-li se Adamovi pokořit „Mindu Direkt“ (takto si ji pracovně nazval sám!!). Posledním skalpem, který si tedy Adam přivezl ze Španělska, se tak stala cesta
L´Espiadimonis 8c OS v Margalef.
Ne každý článek má šťastný konec a tento je jedním z nich. Přelez Mindy se bohužel nekonal, zato však ještě stihl pro kameru slavných „BigUp Production“ zopakovat RP přelez Papichulo v Olianě. Údajně by se to mělo objevit v jejich novém filmu „Progression“. Já si na něj rozhodně rád počkám!
Zdroje fotek:
více fotek na
Další foto
Adamovo deníček
S pozdravem