Ani nevím jak se mohlo stát, že na jednu z nejzajímavějších oblastí Saska došlo až ve čtyřicátém díle seriálu.
Kromě jedné zmínky o věži Barbarine byla tato výrazná stolová hora cudně zamlčena a nezbývá než zjednat nápravu. Znalcům už svitlo, že řeč bude o Pfaffensteinech.
Silueta Saska je vyzdobena mnoha krásnými kopci a vrchy, ale při pohledu takřka odkudkoliv ji nepřehlédnutelně dotváří tři majestátní stolové hory. Jsou vidět ze všech světových stran a jen odněkud se skryje jedna za druhou. První z nich, a jediná na pravém břehu Labe, naproti městu Königstein je 415 m.n.m. vysoký Lilienstein s výraznou západní hranou tvaru nosu římského vojevůdce. Druhá o výši 360 m.n.m. je přímo nad Königsteinem a nese stejné jméno. Je nezaměnitelná svými pravidelnými okraji tvořenými hradbami pevnosti postavené na její náhorní plošině. U obou z nich se ale zastavíme někdy příště.
Třetí a lezecky nejhodnotnější je Pfaffenstein. Na 32 věží přitulených k obvodu masivu obkružujícího kopec v délce téměř tří kilometrů vedou cesty všech stupňů obtížnosti a typů lezení. Právě tady vedou klasické extrémy 1000-Mark-Wand IXc RP Xa od Arnolda, Utopie o stejné obtížnosti od Vodičky se Šilhánem či Fireball Xb RP XIa od Hudečka s Güntherem. Právě tady stojí lezení zapovězená štíhlá kráska Barbarine.
Skála je tu povětšinou tvrdá a hrubozrná. Výška stěn od kvaků až po údolní stěny o padesáti metrech. Věže se nacházejí téměř bez výjimky na severním, západním a jižním úbočí. U prvních dvou se za chvíli zastavíme, jen co probereme pár turistických informací.
Nejčastějším výchozím bodem je parkoviště ve vesničce Pfaffendorf. Do té lze vyjet do prudkého kopce z Königsteinu anebo přes Cunnersdorf. Parkoviště je kousek od hlavní silnice, je označené a s hladovým parkovacím automatem, který vám za celodenní stání sežere 3 Eura. Ve skalách jste od něj za deset minut rovně do kopce s krásným výhledem. Pro ty méně líné, spořivé a ty co by rádi i někde přespali je ideální plac u téže silnice, ale asi o jeden a půl kilometru dále směrem na Cunnersdorf na úrovni jižního cípu kopce. Nalevo les, napravo louky, místa dost a v březovém háječku i lavice a stůl. Chybí jen chléb a sůl. Je odtud krásný výhled na celý Pfaffenstein a Königstein. Do skal po pohodlné široké cestě od 20 do 30 minut.
A důležitá věc, na samém vrchu je hospoda a vedle ní i v lese pod stěnami viditelné zbytky osídlení z doby bronzové.
Ale hospodské povaleče a archeology už nechme, kde je jim nejlépe a pojďme lézt. Vítacím výborem oblasti je při příchodu z Pfaffendorfu už odjakživa dvojice věží Einsiedler a Bundesfels. Bundesfels je masiv s krásnou údolní stěnou a vrcholovou věžkou a Einsiedler je obrovský šikmo bůhví odkud padlý blok zakrývající velkou část právě Bundesfelsu. Obě stojí nalevo od turistické cesty tam, kde se již kus šlape do schodů mířících až ke zmíněné hospodě.
Co opravdu stojí za vylezení na Einsiedlera, je cesta Lange Kante VIIc od Manfreda Vogela z roku 1977. Nastupuje napravo od údolní hrany, šikmou lávkou na ní a přes dva kruhy na vrchol. Zkusit se dají i další cesty dle vlastního výběru. Nejlehčí je ale za VI a v průvodci značená jako nebezpečná. Z údolí vede krásná odpuzující převislá ramenní spára Schiefer Tod za VIIIc. Při slanění lze podrobně prostudovat Speed za XIc lhostejno, zda RP či AF. Lehce položené a málo pochopitelné.
Na Bundesfels vede krom jiných cest pěkně vyhlížející pravá údolní hrana Monolog IXb od Hudečka a spol. a především v levé části stěny Eldorado IXa RP IXc od Thomase Rudolfa a Mario Weipperta. Saská devítková extratřída. Ostatně autoři jsou zárukou kvality. Rudolf je autorem slavné Hypnosy na Frienstein a Weippert zase o nic méně známé Inflation na Südl. Pfaffenschluchtspitze. Cesta nastupuje tupou rajbasovou hranou kolem kruhu pod převis, přes něj zleva kolem 2. kruhu stěnou a spárou na její konec (3. a 4. kruh), doprava a stěnou přes kruh k 6. nad policí v převisu. Odtud užve stěně vrcholové věže dosti vlevo a přímo přes 7. kruh a hranou na vrchol. Síla, vytrvalost a umět spáry. Doporučuji každému kdo umí vylézt IXa.
Nedávno jsem byl na Pfaffech o víkendu a nikde ani noha, skály vysušený a jen čekaly na nějaký to polechtání! Na vršku sice houfy Sasíků, ale na skále fakt ani noha, jenom na Försterovi na oblíbený "Juniweg" dolézala jedna dvojka. Paráda, klídek a lezení pro sedmaře i práskače (zvláště pár cest kolem "1000-Mark-Wand" na jižní Pfaffenschluchtspitze je pro mě naprosto nepochopitelná - docela hladká omítka!).
Jen škoda, že nám to trošku navlhlo!
Jinak Jardo díky za další pohlazení a slunečnej podzim!
Houmy.
Jen takový malý návrh.
Články Lezení v Sasku jdou často velmi dobře použít jako dopňěk k průvodci. Třeba když se člověk chystá do Velkého Tschandu, na Affensteiny, na Falkenstein a moc to tam nezná, dočte se o přístupu, případně o možnosti spaní, doporučených cestách... Takže se vyplatí občas vracet ke starším dílům.
Dílů je už ale hromada a někdy chvíli trvá najít ten správný. Člověk ví, že o tomhle někde četl, mohlo to být zhruba mezi pořadovými čísly XVI a XXVIII...
Nestálo by za to v titulu jednotlivých článků uvádět (u dílů, které se vztahují k určité oblasti nebo skupině věží) také název lokality? Usnadnilo by to určitě zpětné listování a pátrání.
Piškot, Piškot!! To jsi si mohl za domácí úkol dááávno udělat sám a ne furt někde lozit!! :))
Jinak aktuální informace z Falku - Sasíci tam namázli penetrací dvě cesty v JZ stěně - Schönwetterwand a Kotzwand, trochu to tam už solilo. Jsou tudíž zavřený, ale tuším jen do 30.září, takže na víkend, pokud nebude zase chumelit, budou už free. Takže proč to vlastně píšu, že jo!
No nic, mějte se, kluci v redakci už připravují další díl Saských sedem, takže pomalu už připravujte zimní doplňky a hurá do saských stěn.
Hoj Houmy.
Ze všeho nejdříve zdůrazňuji, že nechci tady pod tímhle příjemným pískovcovým zastavením rozpoutávat žádnou diskusi, která se úspěšně rozvíjí jinde na Lezci, ale zajímal by mě konkrétně tvůj názor.
Jednak proto, že si myslím, že jsi milovník písků, respektovaný lezec, který to má navíc v hlavě srovnáno.
Takze otázka zní.
Co si myslíš o šáhlu ? A co šáhlo a Sasko?
Jsem zvědav, co odpoví Jarda. Jen chci k téhle tématice připomenout, že jedna z Arnoldovývh desítek, vedouví údolní stěnou Brosinnadel se jmenuje Unterholz. Proč asi? :-)
Pamatuji se (mám to jen z ústního podání) že tady prý byly obtíže při navrtání prvního kruhu nakonec vyřešeny za pomocí klacku kterým se nechal Arnold (po mnoha pokusech) podepřít.
Jirko, na tvou otázku mohu odpovědět dvěma způsoby. První by nebyl do komentáře vměstnatelný, protože by nemohl být jen o sáhlu, a nemohl by být ani pohotový. Srovnat na "papír" myšlenky o sáhlech, maglajzu, chování ve skalách a vůbec lezecké etice a svobodě nedokážu během jednoho odpoledne. Jistě sis všiml, že se těmto tématům v seriálu spíše vyhýbám. Dělám to úmyslně se snahou udržet jej jako místy věcnou a místy milostnou literaturu o skalách v Sasku. Snad bych mohl v nějakém díle něco nakousnout, ale ještě si to rozmyslím.
Druhý způsob reakce je tento: Jsem vlastníkem červené dvoudílné nastavovací umělohmotné násady od koštěte o délce cca 1,5 metru. Měl jsem ji letos několikrát ve skalách. Ani jednou jsem ji nepoužil. Neklame-li mě paměť, v jedné nejmenované cestě za XIa, jsem si pomohl ke druhému a třetímu kruhu klackem. Pocit dobrý nemám a cestu jsem nevylezl. Tolik k mým letošním hříchům. A mám-li říci, zda bych si přál chodit do skal se sáhlem? Pominu-li krátké chvilky bezmoci při marném dobývání nějaké cesty, tak musím říci, že nepřál.
Sasko miluji a lezení na ostatních pískovcích také. Proto Jardovi i Houmymu díky za všechny ty pěkné články. Sám podle nich, ale hlavně podle těch nových skvělých průvodců, v Sasku lozívám. Ani já bych si šáhlo do skal nekoupil, i když vím, co to je bát se nastoupit do cesty, když je tak lákavá a kruh vysoko.Radost z dobytí věže by s ním jednoduše nebyla taková.
Pravdou však je, že v ojedinělých situacích se šáhlo výborně hodí. V našem případě to bylo vylezení Sekyry v teplických skalách.Jediná lezitelná cesta je kolem 8b/v průvodci 7- UIAA/ od pana Čady. Podle mne je to typický pomník ádrovského soutěžení a nejtěžší místo je před cvaknutím prvního a jediného kruhu. Tam hrozí hnusné kyvadlo do komína/přes hodinky pod nohama hodně vpravo/.Nohy ve vzduchu pod převisem a ruce v osolených lámavých bočáčcích...A kruh půl metru nad nimi. Touha po dobytí byla však veliká! V lese kolem bylo šáhel nepřeberně a už třetí se hodilo/stačí mít sebou leukoplast/. To , že jsme pak z kruhu nabidlovali i slaňák bych asi zveřejňovat neměl, že? ((-: Kdyby ale cesta měla dva kruhy, jeden níže a druhý naopak výše, bylo by to pěkné lezení...
Pro zájemce o dobytí Sekyry: vede tam ještě čtyřka, ale se "saským stavěním" (((-; a to je nářez. Platí asi že, přijdeš, podíváš se a ...ODEJDEŠ!Ta osma má přelezů více!Tak jeden za 3 roky.
V Sasku jsem ještě bidlo nepotřeboval. No a pod dalším stavěcím kouskem v Ádru,pod Královnou, zatím bidlo vždy leželo/čtyřmetrová lešenářská trubka.../. Tak o co jde, že?
Si taky dovolím....
Jarda mi opět mluví z duše, někdy mám 100 chutí šáhnout pro šáhlo, navíc když leží rádoby ukryto pod nástupem, ale asi bych to úplně nebral jako čistý přelez! Zase je fakt, že nelezu takový nářezy jako většina "šáhlařů", takže do toho asi nemám co kecat.
Nahodím tedy jen jednu takovou definici lezení, kterou jsem si opsal už nevím kde: "Sportovní lezení, je lezení pro radost ze samotného lezení, kdy způsob, jakým lezete, je důležitější než kam lezete!"
Tak nějak to bylo, přeberte si to jak kdo chce. A prosím není to udička na rozdmýchání další megadebaty, má být sluníčko, tak raději jedem do skal, ne?
Hoj Houmy.
Zdá se mi, že šáhlo je hlavně problém každého, kdo s ním pracuje. Použití sníží jen hodnotu toho konkrétního výstupu, při kterém bylo použito, nepodepíše se to na cestě obecně... Takže bych řekl, že je především věc každého, jak se s tím srovná. (A asi by teda byl rozdíl mezi šáhlem a dejme tomu magnéziem nebo dodaným jištěním.)
Ačkoli zas tak úplně jednoduché to taky není. Ten dotyčný si pak třeba zapíše výstup do vrcholovky. Nebo do deníčku na lezci. Nebo někde v hospodě utrousí: "Jo, to jsem lezl." Ačkoli se často tvrdí, že je lezení hlavně individuální záležitost, je to taky sport, který stojí na vzájemném poměřování. Z tohohle pohledu by pak asi našáhlovaná cesta neměla být považovaná za vylezenou (každopádně ne "zcela legitimně"). Protože někdy to může být sakra velký rozdíl.
No a pak je taky spousta nuancí a mezistupňů, takže se ukazuje, že skoro každý případ je speciální - když neuvažuju úplně zblblého jedince, který s Véčovým šáhlem cvaká druhé kruhy v každé cestě, ke které přijde, prostě z principu (možná z principiální zbabělosti, to asi jak kdo). - Našáhlujete si cestu, shora ten blbý úsek nacvičíte, až jste si tam úplně jistí, a pak to střihnete RP. To je totéž jako nacvičit shora. Nebo jsou cesty, kde je blbě vyhnaný nějaký kruh a řeší to třeba jenom "šáhlovací expreska" - a to se vlastně pak rovná třeba PP přelezu (protože už jenom obyčejný PP je bez problémů... - třeba druhý kruh v cestě Stesk a žal v Tisé). A taky jsou cesty, kde se ví, že se šáhluje "standardně", a dělá to třeba 90% lidí, kteří tu cestu lezou. To jsou ta připravená šáhla pod nástupem...
Každopádně to ale asi není záležitost na krvavé hádky. Aspoň se mi zdá. Tak maximálně na jízlivý pošklebek. Ono taky kolik z nás má v tomhle úplně čisté svědomí, že jo. Takže některé reakce na Véčův obchodní článek jsou možná trochu zarážející.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Ani nevím jak se mohlo stát, že na jednu z nejzajímavějších oblastí Saska došlo až ve čtyřicátém díle seriálu.
GPS a mapové aplikace