Docela by mě zajímalo, jak kdo k lezení přišel. My jsme jednou takhle s kolegou přišli pod umělou plechovou stěnu ve Vítkovicích. On byl pohledem na ni už několik měsíců fascinován a já jsem se bála výšek, což komplikovalo mou fascinaci túrami po horách.
Jarní výstava vybavení a potřeb do přírody – FOR OUTDOOR začala dnes na výstavišti v Praze Letňanech. Lezec.cz jako hlavní mediální partner veletrhu zde má stánek s prezentací webu a eshopu s lezeckým materiálem a oblečením mj. E9 a Chillaz.
Akce je zrušena. Ahoj, děkuji Burimu a všem, co mě upozornili, že by s promítáním byl problém. Na unii filmových distributorů jsem se dozvěděl, že by zakoupení licence vyšlo v rámci tisícovek dolarů. To vám povím, na to opravdu nemám, abych pozval kamarády za takovou cenu. Jen škoda, že jsem si já a hodně mých kamarádů dalo tolik práce s přípravami. Mějte se a děkuji vám lezcům z diskuse za upozornění. Dobrá zkušenost.
V pátek 29.3.2013 došlo na horolezecké stěně v Sobotce ke krádeži. Dosud nezjištěný pachatel se ze čtvrtka na pátek vloupal do areálu stěny a kromě jiného odcizil značnou část půjčovnického vybavení.
Pomalu si zvykáte na šikovné testíky různého hardwearu pro lezení. Nyní vás chceme upozornit na horkou novinku, se kterou přišel německý výrobce karabin (ale i jiného materálu) Skylotek.
Tendon Cup Český pohár mládeže v lezení na obtížnost Sobotka
Horolezecká stěna Sobotka si Vás dovoluje pozvat na VEŘEJNÉ ZÁVODY VE SPORTOVNÍM LEZENÍ MLÁDEŽE - Tendon Cup regionální pohár mládeže v lezení na obtížnost 2013. Organizátorem závodů je Český horolezecký svaz - www.horosvaz.cz
Docela by mě zajímalo, jak kdo k lezení přišel. My jsme jednou takhle s kolegou přišli pod umělou plechovou stěnu ve Vítkovicích. On byl pohledem na ni už několik měsíců fascinován a já jsem se bála výšek, což komplikovalo mou fascinaci túrami po horách.
Zážitky z prvních lezení po vítkovické plechovce byly tak radostné a intenzivní, že jsme je se stejným nadšením vyprávěli nelezoucím a lehce nechápajícím kolegům v práci. S kroutící hlavou se někteří postupně uvolovali k návštěvě onoho zázračného místa, na kterém sílí svaly i vůle.
Založili jsme lezecký klub a tak vznikla skvělá parta amatérských lezců.
Náčelník, který si s ohledem na své tělesné proporce nechává říkat Skalní medvěd, je pilný lezec. S tréninkem to v začátku trochu přeháněl a málem si uhnal zánět šlach na prstech a nedal si pokoj ani když si zlomil prostředník a měl na něm dlahu. Jako první si koupil sedák a neúnavně buzeruje méně pilné členy klubu, kterým se občas na stěnu nechce a požaduje racionální vysvětlení. To samé požaduje také po členech, které jistí a kteří tvrdí, že už nemůžou. Založil také kontrolní tréninkovou tabulku, do které se zapisují data a místa tréninku jednotlivých členů. Občas si stěžuje na své megaruce a vymlouvá se, že kdyby měl tenčí prsty, tak se v tom chytu s dírkou udrží, kurva.
Tréninkovou tabulku Skalního medvěda rozvinul k dokonalosti Ota. Je tak sofistikovaná a obsahuje tolik koláčových a sloupcových grafů, že se ji občas bojím otevřít. Ota rozvíjí k dokonalosti také své portfolio vylezených cest. Vybírá si barvy, o kterých se nám ani nezdá a když ho při spouštění chválíme tak říká, že to není těžké. Pilný a houževnatý Skalní medvěd, který to zkusí a odpadne, ho za to dočasně někdy trochu nemá rád. My jsme rádi i za Otu, že už brzy přijde jaro, protože jinak by museli na umělých stěnách navrtat chyty i po stropě aby měl před sebou ještě nějaké výzvy. Ota je náš první reprezentant na závodech v bouldru. Už tento čtvrtek!
Anička je naše modelka. Když šla poprvé na stěnu, měla největší strach z toho, že si uláme nehty. Lezecké věci nosí zásadně v kabelce a pokud se jí tam náhodou nevejdou, bere sebou nosiče. Lezečky si pořizovala podle barvy a designu a dává si záležet na barevném sladění svého lezeckého outfitu, který občas doplní i slušivou mašličkou ve vlasech. Naopak barvy chytů na umělých stěnách ji nechávají úplně chladnou a zatím „takéto farbičky nerieši“. S cílem vylézt jakoukoliv cestou nahoru je ale Anička velká bojovnice, obětuje i nalakované nehty, pomalu se smiřuje s lezeckými mozoly a zásobuje nás informacemi o mastičkách, které na to pomáhají.
Trochu nepravidelnou ale výraznou členkou našeho klubu je Zdeňka, která je naší mentální trenérkou. Ukazuje nám hranice našeho strachu a nezdravé soudnosti. Dělá to různými způsoby a vždycky nás dostane. Například trénuje jistící členy nečekanými pády po hlavě dolů, hrubě popisuje naši do nebe volající zbabělost, když nechceme po vyčerpávajícím zdolání 4+ zkusit hned tu vedle, tu 7- a takto zbytečně stagnovat ve výkonu. Ráda se houpe při jištění, čímž intenzivně duševně trénuje ty, které jistí. Ráda také hlasitě prezentuje své genderové pojetí souboje v lezeckých výkonech mezi muži a ženami. Vrcholu stěny dosahuje nohou, protože viděla muže, kteří to dělali taky nohou a jenom rukou to je trapné.
Další věcí, která nemá na lezecké stěně daleko k trapnosti, je můj strach z výšek. Opakované prosby směrem dolů, ať mě dotyčný fakt jistí, mívají občas ironickou odezvu. Při každém lezení se ptám kolegů, jestli mám tu osmičku dobře. Nosím v lezečkách ponožky. Rvát bosou nohu do takové nepřívětivé boty může jenom sadomasochista. A ten stejný člověk si pak taky do těch lezeček čuchá. Stres z prostoru pode mnou se projevuje mimo jiné vyšší potivostí rukou, takže se maglajzuju až za ušima a taky v těžších úsecích uvolňuju napětí výrazy, které se prý ke slečně nehodí. Začínají volem.
V klubu máme ještě Aleše, který leze neohroženě v kopačkách s uřezanými špunty, Romču, která tak tvrdě konkurovala Otovi, že jí zařídil pobyt v Bruselu a pár příležitostných členů, kteří nám občas zpestří lezecké výpravy. No a co dodat závěrem. Lezení je skvělá věc. A když k tomu natrefíte na fajn parťáky, tak je skvělá na druhou. A když je těch parťáků víc, potřebují více vybavení. No a když to zkrátím.. hodilo by se nám další lano!!! ;)