![]() Až do svého vysokého věku byl aktivní. Kdysi byl správcem skal, myslím, oblasti Srbska a tak ze mne lákal rozumy o výstupech v této oblasti z dob mého mládí. Na skalách v České republice má připsáno něco kolem 60 prvovýstupů – většinou ve vyšším stupni obtížnosti. Se svými kamarády přelezl hromadu těžkých cest v Tatrách a nelezl jenom na „domácí“ skály. Absolvoval různé, v mých očích „mastné“ výstupy i v Alpách, lezl i na Kavkaze. Při mých návštěvách Čech jsem s ním několikrát byl navázán na laně. Sledoval jsem ho s velkým respektem. Také jsme spolu uvažovali, že bych upravil jeho „speciální“ zpěvník „Jen dál, jen výš a výš“. Všechny texty horolezeckých písní napsal sám. Úpravy zpěvníku už spolu neuděláme. Při mé květnové přednášce o Jaroslavovi Foglarovi v Památníku národního písemnictví, koho nevidím v auditoriu – Juru Šplíchala. Přinesl mně minerálku „prý, aby mně nevyschlo z toho povídání v krku“. Toho si velice považuji. Toto všechno z paměti jeho kamarádům a spolulezcům jen tak nevymizí. Poslední rozloučení se koná 1. listopadu ve dvanáct hodin v obřadní síni Olšany, Vinohradská 949 / 157, Praha 3 ![]() Poslední dobou stále častěji musím psát podobná smutná slova – asi je to tím, že patřím k té generaci, ze které teď jeden po druhém odchází do nenávratna. Pokaždé se mi před očima objeví něco jakoby mozaika a říkám si:
|