Výstup vedl tesařský mistr Gustav Tröger a zúčastnili se ho sedlář August Hering, povozník Ernst Fischer, zedník Johannes Wähnert a truhlář Heinrich Frenzel. V rámci výstupu byl poprvé uskutečněn i první přeskok 1.stupně („Turnersprung“).
Prvovýstup turnerských řemeslníků byl zajímavý z mnoha hledisek. Například i proto, že se jednalo o první expedičně pojatý výstup na pískovcovou věž. S přípravami výstupu totiž turneři započali již v lednu, kdy pilně natahovali fixní lana.
Hodnotě výstupu v současném pojetí hodně ubírá fakt, že skupina řemeslníků při výstupu neváhala použít nástroje své každodenní obživy, tedy sekyry, dláta i žebříky, a jejich výstup tak v žádném případě nelze považovat za první čistý přelez. Přesto však je nutné ocenit jejich odvahu a cílevědomost. A také motivaci, kterou v jejich případě opravdu byly sportovní pohnutky v tom nejlepším slova smyslu.
Na Prebischkegel , tedy Pravčický kužel na české straně pískovců Českosaského Švýcarska se začalo lézt o něco později, i k tomuto vrcholu však turnerský výstup z roku 1864 otevřel cestu
repro: archiv Horolezecká abeceda
Nutno též poznamenat, že se v oblasti saských pískovců zdaleka nejednalo o první výstup. Byť ty předchozí byly zpravidla poznamenány odlišnou motivací od sportovního zaujetí, přesto by bylo nemístné o těchto výstupech pomlčet.
První doložené výstupy lze totiž klást hluboko do minulosti, konkrétněji do 10. až 12. století, které na většině stolových hor (Lilienstein, Lorenzstein, Torstein) zanechalo neklamné stopy osídlení – zbytky budov a opevnění. Koneckonců, i na Falkensteinu je doložený středověký hrádek.
Nezpochybnitelné písemné zmínky o „výstupech“ (řekněme raději působení) na pískovcových skalách v dnešním Sasku však spadají až do roku 1410, kdy na Rauschensteinu postavili Berkové z Dubé první malou skalní pevnůstku.
Podobných zmínek i pozůstatků lidské činnosti lze, pochopitelně, ve skalách nalézt celou řadu.
Známá silueta věže Barbarine (poprvé dostoupená v r. 1905) u Königsteinu se na dlouhá léta stala jedním ze symbolů saského pískovcového horolezectví. Dnes se z důvodu ochrany samotné věže, jejíž horní část hrozí zřícením, na Barbarinu neleze
repro: archiv Horolezecká abeceda
Z dávné historie se proto raději přeneseme do doby moderní, která zrodila turistiku, alpinismus a později i saské pískovcové lezení.
Již v roce 1801 byl vydán první skutečný turistický průvodce po cestách v oblasti Labských pískovců, v roce 1803 vystoupil kandidát učitelství Hanke na Mönch a Hönigstein v Rathenu, v roce 1811 byl poprvé zdolán Rauschenstein (Schmilka), cestou "Alter Weg" I. (pomocí umělých stupňů a zářezů podnikl výstup mlynář Hänsel ze Schmilky), a v roce 1816 zdolal lesník Auerswald po umělých stupních Steinschleuder (Rathen) jedničkovým komínem.
Pevnost Königstein a stolové hory Königstein a Lilienstein, cíl výstupu kominického učně Sebastiana Abratzkyho
reprofoto: Tomáš Frank
Nesporně zajímavým (a zajímavým způsobem doloženým) prvovýstupem byl i 19. 3. 1848 trojkový výstup kominického učně Sebastiana Abratzkyho, který vystoupil bos a bez jakýchkoliv pomůcek komínem ve východní stěně Königsteinu, s cílem podívat se shora do přísně střežené pevnosti. Během výstupu jej však prozradil pád kamení, a učeň byl přistižen a odsouzen k dvanácti dnům vězení (odtud tedy podrobnosti, i přesné datum výstupu).
Další výstupy (byť je velmi pravděpodobné, že k nim v oblasti docházelo častěji) nejsou známy, a o dalších necelých dvacet let později nastala právě výstupem na Falkenstein éra zrodu sportovního lezení v Sasku.
Poznámky autora:
Jako ilustrační fotografie pro tento článek byly použity dobové pohlednice z osobního (resp. rodinného) archivu autora, skenované v minulosti pro potřeby redakce a archivu Horolezecké abecedy, nebo přefocené pro tento článek.
Titulní obrázek: dobová pohlednice Falkensteinu (reprofoto: Tomáš Frank)
Zpracováno s použitím Houmyho textů na stránkách Lezeckého kroužku Prachov
Článek budiž připomenutím Vladimíra Slouky – Houmyho, který v roce 2005 tragicky zahynul v saských pískovcích. Nejenom, že mě přivedl na samotné téma, ale jeho texty se staly i hlavními informačními zdroji pro jeho zpracování.
Rád bych v tomto případě namísto běžně uváděných zdrojů doporučil ctěné čtenářské obci, aby si jeho články (nejenom o lezení v Sasku) na Lezci našla (třeba za pomoci hledání podle autora). Pro ty, kteří hledat nechtějí, připojuju alespoň několik odkazů na Houmyho „saské“ články:
Saské sedmy – 1. díl – Bielatal 1.
Saské sedmy - 2. díl - Schmilka I
Saské sedmy – 3.díl – Lilienstein I.
Saské sedmy – 4.díl - Rathen I.
Saské sedmy – 5.díl - Grosser Zschand I.
Ale stejně se přiznám, že jsem od tohoto autora vždy nejraději četl články jiného ražení,
např.:
Pískomilové
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium na stránce www.horolezeckaabeceda.cz byl poprvé publikován v r. 2010.