Článek věnovaný především začínajícím lezcům nebo těm, kteří mají v plánu začít lézt a moc si neuvědomují, jak je tento sport nebezpečný, především bez potřebných znalostí.

K napsání toho článku mě přimělo několik nepříjemných událostí, které mě potkaly v posledních dnech. Ať už šlo o nejasný rozchod s přítelkyní, problémy ve škole či problémy v práci, rozhodně jsem nechtěl být doma a litovat se od rána do večera v koutě vedle pelechu mé černé mrouskající se kočky, proto jsem se přes vše snažil přenést sedmidenní sebedestrukcí  :-) na stěně a na skalách se svým kamarádem Kubou. Vyplavující se endorfiny z příjemné bolesti svalů a jistá zvýšená hladina agrese přinesly své ovoce. Nejenže jsem na problémy aspoň trochu zapomněl, ale i jsem zalezl konečně nějaké ty 7-/7 cesty. 
Bohužel při mém překonávání útrap jsem si všiml, co se to teď na stěnách děje. Nejsem žádný super lezec, ale za ty 2 roky lezení ovládám stoprocentně základy.  Často se mi kamarádi smějí, že čtu všelijaké knihy o metodice lezení a pak je poučuju, ale vlastně si neuvědomují, že to co umí, jsem je naučil já. Při svých začátcích jsem prošel výukou stěnolezení na vysoké škole u Pavla Hadravy. Ostatní mí přátelé se postupně ke mně přidávali bez absolvování jakéhokoliv horokurzu.  A právě takovým lidem bych chtěl věnovat tento článek.

Určitě nejsem sám, kdo si všímá toho lezeckého boomu, který jistě jde na ruku obchodníkům v době té „ekonomické krize“. Ale jistě většina lezců vidí i tu negativní stránku a asi tu nejpodstatnější, a to je (ne)bezpečnost při lezení „němců“. Pokud vás zajímá, proč je tak nazývám, tak toto označení používal již můj tatík, když na sjezdovkách v zimě viděl někoho plužit uprostřed sjezdovky v tom nejdražším vybavení. Z valné většiny to byli naši němečtí sousedé, kteří potom smetli celou frontu na vlek. Nikoho tím nechci urazit, také netvrdím, že každý je takový, podstatu tohoto článku chci směrovat na již zmiňovanou bezpečnost lezení.

Rozhodně nějaký kurz lezení není k zahození, ba dokonce bych všem nováčkům doporučil obětovat těch několik stovek. Nejen kvůli nim samotným, ale i kvůli sobě. Nechci, aby mi někdo spadl na hlavu, což se mi málem stalo v těch pár minulých dnech, nebo bych ho dokonce musel resuscitovat. Nejlépe pochopíte s popisu prožitých třech situací.

1. Kamarád leze cestu 6+ na nakloněné stěně. Docela natejkaj ruce, ale jinak chyty jako madla v tramvaji. Ve 2/3 chce dobrat a odpočinout si. Konečně dám odpočinout svému krku a koukám na lezce opodál. Typičtí nováčci! Jeden rádoby velice zkušený leze na kolmé stěně a jeho kamarád ho jistí, ale stojí přitom asi 5 m od stěny. Prvolezec asi chce zapůsobit na slečnu, která tam s nimi je a cvaká obpresku a stále se na ní dolů usmívá. Nedalo mi to a na jističe houknu, ať jde blíž ke stěně, že takhle je to nebezpečné a navíc všem překáží s tím nataženým lanem. Ten mě ihned poslal do místa všem dobře známého. Celý naštvaný si musím hledět svého spolulezce, který se zvedá a po chvilce cvaká řetěz. Při spouštění si všímá také toho co já. Nevěří svým očím. Z ničeho nic oba otáčíme hlavu ve směru hluku. A co se nestalo? Prvolezec letí dolů a jistič naráží tvrdě na zeď. Naštěstí se oba jen otloukli o chyty, i když pád to byl opravdu dlouhý – 6m určitě. Ještě, že zrovna prvolezec byl obpresku, jinak by skončil asi jističovi na hlavě. Kdyby oba věděli něco o pádovém faktoru a správném jištění, nemuselo se nic z toho stát. Takhle mohli ještě srazit nějakého kolemjdoucího.

2. Zrovna jsem zalezl takovou težší 6+ cestu a mám radost. S kamarádem sedáme na lavičku a zaujme nás starší chlapík, jenž si dává cestu 9- jakoby nic. S úžasem ho sledujeme až do finiše. Ostatní težké cesty zejou prázdnotou, tak se otočíme na skupinku mladíků. Nejdřív si nejsem jist, ale kamarádova slova vše potvrdí. Lezec je jištěn TR, ale jaksi na zemi vidíme oba konce lana. A tento fakt zaujmul i jednoho stavitele cest, který ihned přiběhl a vše zkontroloval. Mladící lezou poprvé bez potřebných znalostí. Lezec se navázal přes karabinu a na laně měl obyčejné stahovací oko. Víceméně by se mu asi nic nestalo, ale rozhodně to není bezpečné a standardní.

3. Další problém na sebe nedal dlouho čekat. Pokud máte špatného jističe, tak si moc nezalezete. Chlapík s manželkou, on zřejmě podruhé na stěně. Podle slov poprvé byl s kamarádem týden před tím. Manželce v rychlosti vysvětlí, jak jistit osmou. Opět mě nutilo se pozastavit a vyčkat, zda-li vše bude probíhat v pořádku. Chlapík leze celkem bez problému jednu lehčí cestu, ale jeho žena si moc neví rady s lanem. To, že si lezec hezky zatahá lano, je důsledek nezkušenosti jističky, ale to, že žena občas vůbec nedrží jistící konec lana, je docela průšvih. Nečekaný pád by se rovnal jistému úrazu. Nemůžu se na to dívat a chci paní upozornit. Nestihl jsem se ani zvednout a chlapík leží na zádech, drží si nohu a řve cosi na manželku. Naštěstí to skončilo jen zvrtnutou nohou a odraženou patou.

Myslím, že hodně z vás něco podobného už vidělo. A dá mi za pravdu, že by se nic z toho nemuselo stát, kdyby ti lidé prošli kurzem nebo alespoň lezli s někým zkušeným. Sám nerozumím především jejich odvaze jít dělat něco tak nebezpečného. Z pohledu matematika ale vše začínám chápat. Je to nekonečná geometrická řada a nepřímá úměra. Množství nováčků roste geometrickou řadou, ale s rostoucím množstvím nováčků klesá kvalita a hodnota lezení. A to jsem nepopisoval dění venku na skalách. Můžeme jen doufat, že se boom objeví i v jiném sportovním odvětví a rychlost přírůstku „němců“ se zpomalí.