Königsweg neboli Královská cesta sleduje vrstevnici vinoucí se lesy přimknutými k severnímu úbocí Affensteinských stěn.
Údajne byla vybudována na přání saského kurfiřta, či jak se nazýval, proto, aby se místní vládce mohl ze svých luxusních nosítek pokochat pohledem na úchvatné skalní útvary mezi Blosstockem a Kleiner Winterbergem. A že se v tehdy prý nezalesněné krajině museli Wolfsturm, Friensteinwarte, Friensteinkegel i Siegfried s Bergfriedem krásně vyjímat.
Právě pod Kleiner Winterbergem se Affensteiny končí a pocestný vstoupí do říše Kleiner Zschandu. Pěšina jej neomylně provází celou touto krásnou oblastí kolem Heringsteinu, Bärenhornů, Elfiturmů, Pechofenhornů a Wartburgu až po Winterstein a Bärfangwarte. Prvními dvěma věžemi, které vyrůstají téměř z cesty ve směru od Affensteinů jsou Südlicher a Nördlicher Gleitmannsturmy. A právě sem dnes míříme.
Při pohledu od cesty jsou obě věže viditelně vysoké a ne příliš přehledné. Přesto zejména Südlicher Gleitmannsturm nabízí krásné linie. Netušeně romantickou se však stane návštěva sedla při náhorních stěnách Gleitmannsturmů, odkud je krásný výhled na rozlehlý Kirnitzschtal, vládne tu klid nerušený procházejícími turisty a kupodivu je i zde zajímavý výběr cest. A jakých? Nu, považte sami.
Pohled ze sedla na Kanstein, Teichstein, Winterstein a zcela vpravo uprostřed skrývající se Wartburg
Südlicher Gleitmannsturm
Z náhorní strany:
Südhangel VIIc, bez post. VIIIa, RP VIIIb - při pravé hraně náhorní stěny na lávku ke kruhu, stavěním, které je zcela zbytečné, do krásného sokolíka ke druhému kruhu a doprava na hranu a na polici; z police ještě zbývá vylézt na samotný vrcholový blok; cesta má variantu Paraglider RP VIIIb z letošního roku s napřímením přes kruh na nástupu i při výlezu, kolem prvního kruhu je klíčové místo; od toho posledního lze sjet dolů.
Kleiner Wurm VIIIc - krásná logická linie kombinující několik starších klikatějších cest; nastupuje ve spáře uprostřed náhorní stěny; v průvodci od Heinickeho je u ní psán kruh, ale ve skutečnosti tu není; na nástupu a asi uprostřed lze založit uzle; spárka se vylézt nechá, ale těm, kdo se ve spárách dobře necítí, bych ji nedoporučil; od konce spáry lehce doleva položenou stěnou ke kruhu; tady už jsou to trochu nervy, ale nic těžkého; dá se úhybne zajistit o kruh dva metry vpravo od konce spáry; a pak už přímo přes další kruh pod vrcholovou stěnu s převisem a s dalším kruhem nad ním; odtud lze sjet dolů.
Direkte Westwand VIIIc, RP IXa - od levé náhorní hrany nejištěným pětimetrovým traverzem a stěnou ke kruhu; riskantní a opticky neschůdný rajbas v sobě skrývá chyty v tajných kapsách a nechá se bez potíží přelézt; pak už stále přímo, nahoře přes převis a dva kruhy; moc pěkná cesta, kterou se vyplatí lézt až na vrchol.
Looping direkt IXa, IXb - zajímavě vyhlížející cesta při levé hraně náhorní stěny přes celkem pět kruhů; prý není zadarmo a stojí zato.
Náhorní stěnou vedou ještě další cesty, ale tyto čtyři jsou svými přímými směry tím nejlepším výběrem. Mezi nástupy Kleiner Wurm a Südhangel se vyjímají i dvě desítky. Wurmloch Xa, RP Xb vpravo a Grosser Wurm IXc, RP Xa vlevo. Nástup do Grosser Wurmu se zdá být poněkud riskantní. Ve stěnce pod slaněním do sedla mezi Südlicher a Nördlicher Gleitmannsturmem vede ještě dvoukruhové Baby IXa, které, jak jsem na vlastní oči a uši viděl a slyšel, jeden přeběhne a druhý předře. Záhada.
Z údolí se lezou čtyři úžasné cesty, z nichž dvě jsou saskými legendami:
Dynamopfeiler VIIc, bez post. VIIIa - údolní položenou hranou vpravo od výrazné rajbuňkové stěny přes dva kruhy na pilíř; zde buď návrat na zem, nebo komplikovaně a přitom již lehce na vrchol; legenda a povinná četba.
Tabellenletzter VIIIc, RP IXa - pětikruhový rajbásek hnedle vlevo od Dynamopfeileru; nádhera.
Tornado IXb, RP IXc - druhá legenda; jedna z cest, na kterou se dříve sjížděli i mnozí dobří čeští lezci; trochu nahání strach nástupovou patnáctimetrovou spárou k prvnímu kruhu, ale úplne zbytečně; v mírně položené stěně a s mnoha chyty a stupy kolem jde o lahůdkové lezení, které nekončí ani při oblézání druhého a třetího kruhu; největší obtíže jsou u druhého, chce si to jen trochu popřemýšlet o rukosledu; cesta nevysiluje a času na přemýšlení je tak dost; skála je krásná s chyty utajenými v nenápadných děrách; bohužel nad třetím kruhem své kouzlo dokonale ztrácí, když se mění na předlouhou, nejištěnou a lámavě odpudivou pouť na vrchol; s čistým svědomím proto utečte v poruše nad třetím kruhem doprava ke kruhu následující cesty a šup zpátky na zem.
Schlafender Riese Xa AF i RP - super cesta vpravo od Tornáda přes pět kruhů do poruchy, nad níž je schován kruh šestý, ten, o němž byla řeč u Tornáda; od něj rovněž s klidem dolů, protože jinak je dolez stejný a stejně hrůzný, aniž by to mělo vliv na obtížnost; jde o dobře zajištěné, mírně položené, technické a trochu objevitelské lezení, hlavní potíže čekají ve druhé polovině cesty, zejména k a kolem čtvrtého kruhu; pátý kruh je trochu víc vlevo od skutečného směru a dolez od něj do poruchy se odehrává poněkud nepříjemně skoro po hraně stěny; v každém případě úžasná linie, která stojí za hřích.
Na jednu věž je na Südlicher Gleitmannsturmu lezeního víc než dost, nezdá se vám? A to je vedle ještě severní kolega, podstatně chudší, ale přeci jen ...
Nördlicher Gleitmannsturm
Cupgewinner VIIIb, RP VIIIc - z údolí od pěšiny čtyřkruhová hrana na balkon, z něhož raději jakkoliv dolů na zem; hrana vypadá pěkně a lézt prý jde.
Breitmaul Xa, RP asi také Xa - naprosto skvělá cesta, alespoň až k jejímu třetímu kruhu; nastupuje z travnaté lávky se stromkem ve středu severozápadní stěny; stěnkou přes první kruh pod převísek, přes něj ke druhému, šikmo vlevo ke třetímu, dále vlevo vzhůru skoro až do výše čtvrtého, traverz vpravo kolem něj a vzhůru do lehkého terénu; připouštím, že kličkování nad třetím trochu kazí dojem, ale úsek od převísku ke třetímu je naprosto neuvěřitelný, úžasne tvarovaná skála s oblými a i hlubokými děrami a super lezení; doporučuji. Z lehkého terénu nad čtvrtým kruhem se lze vrátit.
Gleitmannsturmy určitě potěší a přinejmenším jeden lezecký den naplní radostí až po okraj. Takže vercajk, svačinu, schön Wetter, auto ve Felsen Mühle a tradá do ráje.
Schlafender Riese Xa, Piškot v úspěšném RP pokusu u druhého kruhu
No uz jsem se chtel zeptat jestli vylezeni s preskama v kruhu je RP, ale nejspis preklep, v denicku ma Piskot PP - jen vic takovych, co si nepletou styly a leze podle pravidel.
Kluk šikovnej je ten Piškot. A fajnové fotky umíte. Jenom by kluci neměli být sobečtí a začít používat to mágo, vždyt každé malé dite vi že se tim pak šetří povrch skály pro dalši generace.
Děkuju Jardovi za tohle nečekané lichotivé zviditelnění. Naštěstí dokumentoval zboku, tak se před případnými čtenářkami nemusím stydět za spodní prádlo prosvítající skrz značně prostřílené tepláky etc. Autor článku a fotoreportáže se ovšem skromně zapomněl zmínit, že Spícího obra on sám vylezl flash (a nechal si před tím po mém pokusu vycvakat expresky) a Breitmaul potom dokonce v čistém OS. Jenom ho přitom neměl kdo fotit.
A k maglajzu: byl bych vážně vděčný všem komentujícím, kdyby to, že tady lezu "bez", nezneužívali pro nějaké svoje cíle a demonstrace. Jinde totiž lezu "s" a rád. Aspoň když se pokouším o něco od IX výš. Adam stahuje svá videa, protože se do něj navážejí, že leze s mg, a já bych třeba musel žádat o stažení fotek, které jsou bez mg :))))
Velmi rád jsem se začetl do dalšího krásného článku o píscích saských. Pánům gratuluji k přelezům, jste kabrňáci.
Piškote omlouvám se, ale na tvůj příspěvek musím reagovat (ačkoliv jsi vyzýval k opaku) už proto, že si tě vážím. I když tě vlastně znám jen z tvých komentářů. Teda jestli jsem to dobře pochopil, u nás s mg lezeš (od IX výš) :-) (Pokud je to ujája a vápno, hrabu svůj komentář v hlubokou zemljanku).
K jádru pudla. Nedovedu pochopit, z jakého důvodu jsi činil jak psáno v článku; tvé jednání jeví se mi rozsporuplné (schválně užívám starého tvaru). Copak u nás neplatí stejný zákaz lezení s mg jako v Sasku? Nebo saský pískovec je oním poškozován a náš ne? Nebo to bylo kvůli Jardovi?
Vysvětlení prosím.
Děkuji, Op lysovitého typu
Názor na mg mám stejný i po přejezdu hranice: nevadí mi a nevidím zásadní důvod, proč ho odmítat. (Nepřesvědčivé teorie o poškozování, výkřiky o ulehčování a já nevím co všechno. Onsighty a estetika jsou už trochu jiná úroveň: o způsobu, jak si Sasíci značí v těžších cestách chyty a stupy, ví svoje každý, kdo toho tam trochu těžšího zkoušel - a zlatý maglajz, vyryté šipky karabinou jsou výrazně brutálnější a důskledek pro OS je stejný - a neoprší to. Estetika by se aspoň trochu dala řešit barvením... a to už je ostatně věc debaty.) Směrodatné pro mě není ani papírové pravidlo ("zákaz") - pravidlo může být dobré nebo špatné... Důležité je přemýšlet o něm a prověřovat ho.
V Sasku je ale situace jiná v tom, že tam kromě toho "papírového" pravidla opravdu funguje také obecná shoda lezců, že se s mg. neleze. A na to musím brát ohled - i když, jak říkám, můj názor na věc by byl jiný. Nejsem tam doma a tak to respektuju a ani se nepokouším - ani když by mě na 99% nikdo neviděl a tak. Za poslední roky jsem tam na stopy narazil asi ve 4 cestách, to není moc.
V Čechách taková shoda nefunguje. Proto se zařizuju podle "svědomí": chápu, že to někomu může v cestách vadit, tak se snažím lízt lehčí cesty a klasiky bez něj (protože to je problém hlavně u těchhle cest). V případné debatě se budu určitě stavět za zrušení zákazu, kdyby to šlo, tak bych byl asi nejspíš za nějaké kompromisní řešení, které by snad (??) mohlo být přijatelné pro všechny strany. - Ovšem pokud by se najednou situace změnila a všichni maglajzisti ho najednou začali z vnitřního přesvědčení odmítat, respektoval bych to tak jako v Sasku. Ale jestliže je to mezi lezci možná půl na půl (nebo trochu jinak, ale obě skupiny jsou dost velké) a osobně si myslím, že to papírové pravidlo neodpovídá době, situaci a působí spíš jako rozbuška a vede k absurdním scénám a komentářům u kdejaké fotky nebo u výstupů roku, bych byl jednoznačně za vyřazení toho bodu z pravidel (přinejmenším a v první fázi - pak by se musel hledat nový způsob koexistence s OP...).
Schizofrenní si nepřipadám. Prostě jenom nechci respektovat pouhý kus papíru, o kterém si myslím svoje. Přesvědčení takové většiny tamních lezců je už autorita, kterou s čistým svědomím nemůžu - ani nechci - obejít. A není to primárně nějaký strach z pokuty - i když ta by samozřejmě taky nebyla milá.
Pokud jde o ten můj možná zbytečný komentář: podráždily mě trochu nějaké hlasy výš. Vážně bych nechtěl, aby si mě bral do huby někdo jako Fery (promiň, zasloužil sis to :) apod. - s něčím jako: "tak vidíte, vy maglajzisti, že to jde i bez toho, tady vám to někdo ukázal..." A nebo ještě líp: "Tak vidíš, Piškote, konečně jsi na to přišel, jde to, co, he??" Vím moc dobře, že to bez toho jde, a nikdy jsem neříkal, že ne; vylezl jsem asi i ňákej ten tisíc cest bez. Ale taky mám představu, co to třeba v létě obnáší a jaké má člověk občas pocity marnosti - když se mi třeba po dvou ani ne moc těžkejch cestách úplně svlíkly prsty z kůže... A to lezu úplný houby proti třeba klukům z Labáku.
Hore zdar! Děkuji za vyčerpávající odpověď, ukojila (to je od slovesa kojit :D ) mou zvědavost.
Autorita v podobě místních zvyků je podle mě rozumná. Bohužel se však najdou tací, kteří razí theorii, je tam mágo, sypu taky. Vždyť to fakticky znamená, že jeden narušitel místní pravidlo prostě oddělá.
Ač obdivovatel klasiků, taky si myslím, že kompromis je nevyhnutelný. Přejme si aby u toho neteklo tolik krve, kolik by se dalo předpovědět z diskusí na tomto (bez ironie) skvělém serveru.
Zlom vaz a ať ti to leze dobře i líp (vždycky si říkám jak to ten Piškot sakra stíhá}
Lysoop
Tenhle článek je opět super, tentokrát je navíc povýšen, skutečně zajímavou diskuzí, zejména Piškot, presentoval něco, pod co bych se klidně podepsal.
Pevně věřím, že tento názor nezapadne.
Jen bych chtěl přidat malou poznámku z mé praxe, doufám, že nebude blbá.
Jezdím dost boulderovat na Petrohrad a ale i na písek, Sněžník a do Fontainebleu.
A často mám pocit, že k lezení většiny bulderů bych možná ani mágo nepotřeboval. Kolikrát se stává, že v průběhu boulderovaní zcela zapomenu, maglajzovat a jelikož se mi nepotí ruce tak lezu a lezu a ani se mágem nezdržuju. Maglajs big bag leží na zemi a kdo by se stále shýbal, že?
Ovšem musí být hodně chladno! Nejlépe pod nulou bez sněhu. Bez použití magnézia by se tedy sezóna pro mě zredukovala na jen několik dní s ideální teplotou. Naopak mám ozkoušeno, že v teple by zpocená nevysušená kůže z konečků prstů skutečně šla do háje během několika temp po malých chytech. Závěr?:
Magnézium tedy umožňuje lézt i v teplejším období. A to i lidem s větší potivostí rukou a podle mého názoru nejen chrání skálu od našeho potu, ale i naši kůži prstů před rychlým roztrháním.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Königsweg neboli Královská cesta sleduje vrstevnici vinoucí se lesy přimknutými k severnímu úbocí Affensteinských stěn.
GPS a mapové aplikace