Libora Hrozu snadno přehlédnete, večer chodí brzy spát a ráno vstává, když už dávno nejste tam, kde on snídá. Přesto, když se, v kontextu své závodní disciplíny, rychle aklimatizuje na vaše přání chvíli s ním pobýt, je z něj příjemný společník, který navzdory své rychlostní virtuozitě umí splynout v pomalé tempo a s úsměvem se podělit o své pocity. Libore, jak si vedeš - výsledkově? Teďka aktuálně jsem ve Světovém poháru (SP) třetí a ve world rankingu asi druhý. (viz Světový ranking) Jsi s tím spokojený? Asi ne, jo, je to dobrý, ale chtěl bych být lepší, první tam i tam, ale být první v rankingu je těžké, to totiž vypovídá o tvé dlohodobé výkonnosti, není to ohraničené jako SP (jednu závodní sezónou), do výsledku se počítá závodů daleko více a také to není automaticky obodované jako SP, v rámci algoritmu se tady zohledňuje více faktorů, které určí konečný počet bodů. Jak jsi prožil, (nejen) v rámci přípravy na závody, léto? Jen jsem trénoval, víceméně jsem se napůl odstěhoval do Arca, domů jezdil vždy jen na otočku, maximálně na pár dnů. Do přípravy počítáš co? Lezení, posilovna, běh, plavání. Co je nejvíce z donucení? Nemůžu říci, baví mě všechno, někdy se netěším na lezení, když vím, že mám už prolezené prsty a vím, že ještě musím zabrat, přestože to bude nepříjemný. Rychlostní lezení vnímám spíše atleticky než lezecky, kam bys jej zařadil ty? Máš pravdu, pro mě to je atletika, kdyby rychlostní lezení spadalo pod atletický svaz, jsem tam: -) Přesto, cítíš se být horolezcem? Horolezcem směrem k vysokým horám teď určitě ne, i když mě to třeba do budoucna láká, ale není na to čas, nejde k tomu vrcholově závodit a výkonnostní lezení na skalách v obtížnosti mě nebaví. Když už mám čas na skály pak si chci odpočinout a pobavit se, to znamená lézt třeba lehké cesty s přítelkyní. Se ségrou (Lucie Hrozová) lezeš? Prakticky vůbec. Ona má svůj vlastní trénink a já zas svůj. Kdybych s ní lezl třeba vytrvalost nemělo by to pro mě žadný smysl. Navíc se dost míjíme, protože když ona má závodní sezónu, já mám zimní přípravu na závody a naopak, když ona trénuje já jezdím po závodech. Není ti líto, že nejsi v ALPEN EXTREM TEAMu, máš pocit, že bys tam mohl patřit, přestože je zaměřen víceméně směrem k horským aktivitám? Trošku, ale tenhle tým je zaměřený outdorově a to já nejsem! Do nějakého jiného podobného, ale závodního, lezeckého týmu bych určitě patřit mohl :-) Ségře to moc přeju! Jak jsi na tom se strachem při lezení? Je to něco, co si připouštíš nebo tě míjí? Při lezení na rychlost strach nemám – není z čeho… Při lezení někde venku se bojím asi tak nějak normálně. Ale jistit od kohokoliv se opravdu nenechám :-) Jističům na závodech věřím. Jediné čeho se bojím, že by mohli špatně a pomalu dobírat lano a to by mi mohlo pokazit závod. Ale svého jističe na závody? Ne, to takhle nefunguje, jistí se ve dvou a přidělení jističů je v kompetenci pořadatelů. Při jištění rychlostního lezení, v soutěži, jeden tahá do Grigry, druhý ven. Co děláš teď? Teď dolaďuji formu na MS v Paříži, po Paříži bude následovat kratičký oddech a dál příprava na poslední Světové poháry v Číně a Koreji. Už jsi dlouho v plném tréninku, co únava? Zatím dobrý, ale bojím se, že by mohla přijít. Chce to hodně a kvalitně spát. Baví tě to pořád stejně nebo někdy vítězí jen vůle, vědomí, že jsi už tak dobrý, že musíš makat dál? :-) … někdy je to tak, že vůle musí být silnější než chuť! Jak dlouho vlastně lezeš? Lezu už dlouho, od deseti let, ale do patnácti jsem na to kašlal, lezl jsem jen obtížnost, od patnácti prakticky už jen rychlost s tím, že jsem ještě chvíli závodil v obtížnosti, ale od sedmnácti už jen rychlost. Jak jsi na tom s úrazama? V Číně jsem si ve Světovém poháru ve finále natáhl šlachu v prstu, dolezl jsem to s tím. A bylo to poprvé, co se mi něco takového stalo, trénoval jsem tvrdě, málo spal, do toho hodně cestování, časový posun…a zranění bylo tu. Bolí rychlostní lezení? Podle toho jak poctivě trénuješ. To pak bolí všechny sporty. Je to o tvrdém tréninku, o odříkání... Denně strávím tréninkem v průměru čtyři pět hodin s tím, že kolo, běh a plavání jsou jen okrajové záležitosti, spíše v rámci potréninkového uvolnění. Jak dlouho ti forma ještě vydrží, přemýšlíš o tom? Nevím, Sergei Sinitcyn je stále dobrý a je mu osmadvacet tak snad, pokud nebudou zdravotní problémy, do osmadvaceni minimálně také. Záleží na fyzické predispozici, já jsem tímto směrem asi v pohodě:-) (viz Libor Hroza st.) Můžeš srovnat – motivačně – rozdíl v přípravě a chuti k účasti na domácích soutěžích, soutěžích světových a závodech masters? Tuhle otázku jsem si také sám pro sebe párkrát kladl a to nejen z důvodu, že – nepochopitelně – ve stejném termínu jako je u nás ČP je SP… ale v případě krytí domácí soutěže a světové je jasné, že světová dostane přednost vždy ... horší to bylo teď, když se omylem potkaly dva závody Masters ve stejném termínu. Nemohl jsem se rozhodnout a pak bylo rozhodnuto za mě:-) Tak dlouho jsem čekal od Číňanů až se administrativně rozhoupají až bylo pozdě, papíry potřebné k vycestování dorazily do Čech v době, kdy já už jsem byl v Itálii a kamarád pověřený vyřízením formalit to nestihl včas vyřídit. Libor Hroza ml. (25 let) patří mezi světovou elitu v rychlostním lezení, osobní rekord v závodě na standardu má 6,33 s, v tréninku 5,95 s. 2012 – Světový pohár v Chongqingu, 2. místo 2012 – Masters v Iránu, 3. místo 2012 – Světový pohár v Arcu, 3.místo Osobně nejcennější trofej – dvakrát vyhraný Rock Master 2009, 2010 a 2. místo ve SP Chamonix 2011 Arco 2012 - Reportáž na Lezci Závodní karta Libora Hrozy na stránkách IFSC
|