Skialpinistické toulky II. | Tödi |
Dlouho jsme hledali oblast, kde bychom spojili obě naše záliby, lyžování a alpinismus. Většina přechodů poskytuje pěkný alpinistický zážitek,
ale jen málokdy nabídne pěkné lyžování. Oblast Tödi je příjemnou výjimkou, každý den se nabízí pěkný sjezd a krásný vrchol. Nezbývá než vyčkat dobré předpovědí a vyrazit.
foto by© Jirka Vodsloň
Mapa celé trasy
nákres by© Jirka Vodsloň
Mapa celé trasy
nákres by© Jirka Vodsloň
Start: 1 459 m.n.m.Cíl: 2 331 m.n.m.
Stoupání: 1 440 m
Klesání: 547 m
Čas: 4 – 5 h
Obtížnost: ZS
Sedla: Fuorcla Posta Biala - 2 886
Maximální Sklon: > 35°
Poznámka: v sezóně nutno objednat nocleh na chatě.
Profil trasy
Profil trasy
nákres by© Jirka Vodsloň
foto by© Jirka Vodsloň
V pátek po práci, okolo desáté večer, dorážíme do Rabia. Jen s námahou hledáme cestu na Cuolms mezi jednotlivými statky. Auto skučí serpentinami úzké asfaltky, která je i po delším slunečném počasí v horní části přeťata sněhovými jazyky. Konečně jsme na parkovišti, 600 metrů nad vesnicí. Zalézáme do spacáků a při sledování hvězd přemítáme, zda je vše v batozích pro následujících pět až šest dní.
Ráno je studené, jíme jen z přesvědčení a vše zapíjíme ledovým džusem, jehož doušky nás dokonale probouzí. Opouštíme parkoviště s otázkou v jakém stavu najdeme auto a silnici za týden. Stoupáme loukami s občasným sněhem, lyže nazouváme o dvě stě metrů výš, batoh nás táhne do doliny, je nabalen pamlsky a jídlem na dva dny. Míjíme Alp Dado Sut a Dado Sura a hledíme vzhůru hledajíce sedlo. Konečně je vidět a tím se zlepšuje i naše nálada. Ze sedla Fuorcla Posta Biala je již vidět chalupa, podle našich informací bez správce. Odměnou za dřinu je krásný svah a sjezd 500 metrů cca 35 stupňů.
foto by© Jirka Vodsloň
Před chalupou je živo, hrneme se dovnitř, abychom si zabrali volné postele, volání kohosi z chaty nejprve ignorujeme - chalupa je přeci v tuto dobu bez správce. K našemu překvapení, to tak není a chatař nás přibíjí otázkou, zda máme zamluvená místa, neb chata je úplně plná. Chvíli se mu snažíme vysvětlit, že ve dvou švýcarských! průvodcích je chalupa uváděna coby nehlídaná. Odpověď je - "Ven, do údolí". Lenka rudne, představa šesti set výškových metrů na sedlo ji rozehřívá (přímo dolů se nedá kvůli skalnímu prahu), snaží se správci vysvětlit, že máme zamluveny další noclehy na trase - odpověď je tatáž, snažíme si vyloudit nocleh v jídelně - "Tam spí pes" odsekne chatař. Lenka zbledne vzteky a slzy se valí proudem, rozhodujeme se vycouvat z chaty a přespat třeba i na zápraží. Venku panuje jaro, slunce pálí a mi se zaléváme čajem a nabíráme teplo na noc od rozpáleného kamení. Oba ponořeni do sebe s otázkou, jak toto všechno skončí. Slunce opisuje svou dráhu na západ a přibývá chladu. Ostatní se stahují do chalupy, kameny chladnou, správce několikrát projde okolo beze slova - není, nejsme. V pět hodin přijde, bez návaznosti na předešlý vzpěněný rozhovor, s úsměvem oznámí, že dva až tři lidé se zatím nedostavili a že pravděpodobně budou dvě místa pro nás. Slunce zapadlo, chlad se rozhostil a teplo zažhne až správcova odpověď, že místa definitivně jsou. Večeře zahladí předešlou anabázi, připravíme vše na další den a spát.
Start: 2 335 m.n.m.
Cíl: 2 128 m.n.m.
Stoupání: 1 685 m
Klesání: 1683 m
Čas: 6 – 7 h
Obtížnost: S+
Sedla: Fuorcla Punteglias 2 814, Porta da Gliems 3 200, Tödi 3 614
Maximální Sklon: 40° na 200 m
Poznámka: nutno zjistit podmínky v ledopádu, nejlépe dotazem na chalupě
Profil trasy
Profil trasy
nákres by© Jirka Vodsloň
Ráno je studené, všichni se hrnou o překot ven a ještě zbytečně brzo - ve tři. My se lenivě batolíme na snídani, abychom okolo páté vyrazili.
foto by© Jirka Vodsloň
Za svítání jsme na sedle, zamrzl mi Camelback, a záda jsou studená. Musí být pořádná zima, neb kalhoty a bunda jsou jak pancíř. Lenka dochází a diví se mému sakrování. Camelback nebyl zamrzlý, ale škubáním za hadičku jsem si dva litry isostaru vylil do batohu, na záda, zadek a kalhoty. Oloupu sladké krystalky a vyrážím dál sjezdem na ledovec Gliems. Ostrým stoupáním se dostáváme pod sedlo, na posledních 50 metrů sundáváme lyže a jdeme pěšky s cepíny.
foto by© Jirka Vodsloň
Za sedlem je jíž vidět ledovec Bifertenfirn vedoucí na Tödi a vláčky lidiček s lokomotivou vůdcem, táhnoucích se z údolí na druhé straně. Vrchol je zážitkem - panorama 360 stupňů. Vzhledem k množství lidí volíme rychlý sestup. Sníh je krustovatý, ale přesto carvingové lyže jedou jak v prašanu. Pro sestup volíme cestu přímo ledopádem, ač většina s vůdci jede vlevo kuloárem Schneerus. Ledopád je spíše psychicky namáhavý než technický, chyba by se zle nevyplatila a pohled na seraky nad hlavou nepotěší.
foto by© Jirka Vodsloň
foto by© Jirka Vodsloň
Mimo jednoho místa je ledopád sjízdný, jen výjimečně vykukuje čirý led. Na chalupě jsem první, fouká silný vítr a já peru sladké spodní prádlo. Je po víkendu a tak je klid. Chatařku a ostatní bavíme včerejší veselou příhodou, všichni si též myslí, že Camona Punteglias je bez správce.
foto by© Jirka Vodsloň
Start: 2 128 m.n.m.
Cíl: 2 967 m.n.m.
Stoupání: 1 540 m
Klesání: 685 m
Čas: 5-6 h
Obtížnost: ZS
Sedla: Ochsenstock 2 260,Clariden 3 267,
Maximální Sklon: 35°
Profil trasy
Profil trasy
nákres by© Jirka Vodsloň
Ráno je klidné, nikdo neprudí a jsme jediní, kteří vyráží směr Planurahütte. Dvě stě metrů na sedlo nás příjemně rozehřeje. Ze sedla vidíme chalupu - je pěkně daleko, vidíme celý sestupný traverz a následné dva ledovcové výšvihy.
foto by© Jirka Vodsloň
Na chalupu dorážíme okolo poledne, překvapujeme chatařku naší přítomností, odhazujeme batohy a vyrážíme přes plato na Clariden. Na obloze krouží několik letadélek, k našemu překvapení na nás udělá jedno nálet a přistane na platu, vedle nás, aby následně vzlétlo a vše opakovalo několikrát za sebou. Sjezd z Claridenu je krásný, nalézáme nezkrustovatělá místa s prašanem.
foto by© Jirka Vodsloň
U chaty se potkáváme s pilotem, kteří si odskočil na jedno, ale jinak jsme dlouho sami. K večeři pak doráží ještě trojice, ideální komorní společnost na dlouhé povídání. Také se dozvídáme, že plato slouží jako výcvikové ledovcové letiště švýcarské armády.
Start: 2 967 m.n.m.
Cíl: 2 658 m.n.m.
Stoupání: 1 150 m
Klesání: 1 449 m
Čas: 5-6 h
Obtížnost: ZS+
Sedla: Fuorcla da Cavrien 2 884
Maximální Sklon: 40°
Poznámka: v levé části ledovce Oberer Hüfifirn, přibližně 300 od Fuorcly, je kuloár, cca 40°, kterým se dá dostat pohodlněji na ledovec Cavrien
foto by© Jirka Vodsloň
Profil trasy
Profil trasy
nákres by© Jirka Vodsloň
Po ránu se hned přenášíme z kolébavých snů do houpavých oblouků v pannenském sněhu, sjíždíme cca 300 výškových metrů a nalepujeme pásy. Ve stoupání míjíme dvě velké tlamajzny, které překračujeme po laviništi. Z plata ledovce Oberer Hüfifirn se otvírá úchvatné panorama Schärhornu, Chammlibergu a Claridenu. Severozápadní stěna Schärhornu nás hned zaujme, další důvod proč se sem vrátit. Hledíme k Fuorcele da Cavrien a vůbec, se nám nechce lézt mixový terén, v mapě nalézáme ještě jeden průstup na ledovec Cavrien. Chvíli postáváme nahoře, dolu není vidět, jedem, lyže drnčí v severním koloaru, ale čekat na firn nelze. Sjíždíme celou délku ledovce - tisíc metrů. U Alpe Cavrien Sura - 1 814 m nandáváme pásy a okukujeme jižní rozměklý a lavinózní svah. Jsme rádi, když jsme nahoře, teď nás čeká dlouhé údolí na chalupu. Chalupa Cavardiras je bez správce, ale perfektně zařízená.
foto by© Jirka Vodsloň
Dorážíme jako první a těšíme se ze samoty. Ta však netrvá dlouho, přiřítí se smečka mladých Švýcarů, která vše následně roztočí, lis na plechovky nezahálí a čaj voní nejen po bylinkách. V chatě je útulno, dostatek dřeva ohřívá i nocležnu nad kuchyní.
foto by© Jirka Vodsloň
Tip:
Chalupa Cavardiras je snadno dostupná z lanovky ze střediska Disentis-Munstér. Mimo Oberalpstocku má pěkný svah i Pitz Cavardiras a Pitz Run. Oba leží přímo před chalupou.
Start: 2 658 m.n.m.
Cíl: 2 079 m.n.m.
Stoupání: 1 065 m
Klesání: 1 644 m
Čas: 5 - 6 h
Obtížnost: S
Sedla: Oberalpstock 3 327,Fuorcla da Strem Sura 3 127,Chrüzlipass 2 347
Maximální Sklon: 40°
Profil trasy
Profil trasy
nákres by© Jirka Vodsloň
Den začíná topením, do chladna a šera se nám nechce. Jen pomalu se suneme přes Brunnifirn. Na Oberalpstocku nás vítá ostrý vítr a v dálce je vidět fronta.
foto by© Jirka Vodsloň
Doufáme, že dnes ještě počasí vydrží. Sjíždíme více jak tisíc metrů do údolí Strem. Nandáváme pásy ve výšce cca 2 195 m a stoupáme do sedla. Na sedle již prosvítá tráva, na kterou se sbíhají kamzíci.
Sluce se halí do oparu driftujících krystalků sněhu a za kopci vykukují mraky. Plánovanou zastávku krátíme na minimum a sjíždíme k chalupě. Posledních pár metrů nahoru k chalupě se už příliš nechce. Chalupa je prázdná, chatař zanechal jen vzkaz přijdu hned.
foto by© Jirka Vodsloň
Obsluhujeme se sami pivem a limem. Chatař doráží a ještě dva nocležníci. Večeře je lahůdková, chatař byl v dolině a přinesl čerstvý salát. Sedíme a klábosíme do noci, venku zuří vítr a sněží, není kam spěchat. Ráno se stačí přehoupnout přes sedlo a jsme v našem údolí. A plánovaný výlet na Piz Guiv necháváme na příště.
Start: 2 079 m.n.m.
Cíl: 1 431 m.n.m.
Stoupání: 1 065 m
Klesání: 1 125 m
Čas: 2 h
Obtížnost: ZS-
Sedla: Mittelplatten 2 475
Maximální Sklon: 30°
Profil trasy
Profil trasy
nákres by© Jirka Vodsloň
Slunce nesvítí, fouká vítr, sněží a je mlha, jediné co hřeje je snídaně v žaludku. Stoupáme na sedlo po tvrdém firnovém svahu, směr nám ukazují dráty elektrického vedení. Na sedle se alespoň částečně trhá mlha, a tak se dá vcelku dobře sjíždět. S ubývajícími metry stoupá teplota a ubývá sněhu. Na lyžích se dostáváme až do osady Mila, posledních 200 výškových metrů jdeme pěšky. Zastávka vlaku je vidět již zdálky, čekáme na vlak a vychutnáváme vůně přicházejícího jara. Vláček nás pak veze údolím zpět do Rabia. Na závěr si ješte dávám poklusem 500 výškových metrů k autu.
Informace :
Cena chat je 50 až 60 SFR pro členy Alpenvereinu. Cena vlaku je cca 10 SFR za osobu.
Výbava:
Jako na ledovec
Standardní skiaplpinistická výbava: lyže, pásy, sonda, pípák, lopata
Plus cepín, lano, mačky, alespoň tři vývrtky a prusíky
Při špatném počasí se hodí kompas a výškoměr
Vložka do spacáku na chalupy
Období :
Optimální je první půlka dubna. Je méně lidí a více sněhu, sníh bývá již transformován. Vyhněte se velikonocím
Ubytování:
Camona Punteglias + 41 (0)81 943 19 36
Fridolinshütten + 41 (0)55 643 34 34
Planurahütte + 41 (0)41 885 16 65
Etzlihütte + 41 (0)41 820 22 88
Průvodce a mapy:
Mapy Měřítko 1:50 000: Skitourenkater - Bundesamt für Landestopographie:
246 S Klausenpass
256 S Disentis
2. - 7. dubna, 2005
ale jen málokdy nabídne pěkné lyžování. Oblast Tödi je příjemnou výjimkou, každý den se nabízí pěkný sjezd a krásný vrchol. Nezbývá než vyčkat dobré předpovědí a vyrazit.
Mapa celé trasy
1. den: Rabius - Camona Punteglias
Start: 1 459 m.n.m.Cíl: 2 331 m.n.m.
Stoupání: 1 440 m
Klesání: 547 m
Čas: 4 – 5 h
Obtížnost: ZS
Sedla: Fuorcla Posta Biala - 2 886
Maximální Sklon: > 35°
Poznámka: v sezóně nutno objednat nocleh na chatě.
Profil trasy V pátek po práci, okolo desáté večer, dorážíme do Rabia. Jen s námahou hledáme cestu na Cuolms mezi jednotlivými statky. Auto skučí serpentinami úzké asfaltky, která je i po delším slunečném počasí v horní části přeťata sněhovými jazyky. Konečně jsme na parkovišti, 600 metrů nad vesnicí. Zalézáme do spacáků a při sledování hvězd přemítáme, zda je vše v batozích pro následujících pět až šest dní.
Ráno je studené, jíme jen z přesvědčení a vše zapíjíme ledovým džusem, jehož doušky nás dokonale probouzí. Opouštíme parkoviště s otázkou v jakém stavu najdeme auto a silnici za týden. Stoupáme loukami s občasným sněhem, lyže nazouváme o dvě stě metrů výš, batoh nás táhne do doliny, je nabalen pamlsky a jídlem na dva dny. Míjíme Alp Dado Sut a Dado Sura a hledíme vzhůru hledajíce sedlo. Konečně je vidět a tím se zlepšuje i naše nálada. Ze sedla Fuorcla Posta Biala je již vidět chalupa, podle našich informací bez správce. Odměnou za dřinu je krásný svah a sjezd 500 metrů cca 35 stupňů.
Před chalupou je živo, hrneme se dovnitř, abychom si zabrali volné postele, volání kohosi z chaty nejprve ignorujeme - chalupa je přeci v tuto dobu bez správce. K našemu překvapení, to tak není a chatař nás přibíjí otázkou, zda máme zamluvená místa, neb chata je úplně plná. Chvíli se mu snažíme vysvětlit, že ve dvou švýcarských! průvodcích je chalupa uváděna coby nehlídaná. Odpověď je - "Ven, do údolí". Lenka rudne, představa šesti set výškových metrů na sedlo ji rozehřívá (přímo dolů se nedá kvůli skalnímu prahu), snaží se správci vysvětlit, že máme zamluveny další noclehy na trase - odpověď je tatáž, snažíme si vyloudit nocleh v jídelně - "Tam spí pes" odsekne chatař. Lenka zbledne vzteky a slzy se valí proudem, rozhodujeme se vycouvat z chaty a přespat třeba i na zápraží. Venku panuje jaro, slunce pálí a mi se zaléváme čajem a nabíráme teplo na noc od rozpáleného kamení. Oba ponořeni do sebe s otázkou, jak toto všechno skončí. Slunce opisuje svou dráhu na západ a přibývá chladu. Ostatní se stahují do chalupy, kameny chladnou, správce několikrát projde okolo beze slova - není, nejsme. V pět hodin přijde, bez návaznosti na předešlý vzpěněný rozhovor, s úsměvem oznámí, že dva až tři lidé se zatím nedostavili a že pravděpodobně budou dvě místa pro nás. Slunce zapadlo, chlad se rozhostil a teplo zažhne až správcova odpověď, že místa definitivně jsou. Večeře zahladí předešlou anabázi, připravíme vše na další den a spát.
2. den: Camona Punteglias - Fridolinshütten
Start: 2 335 m.n.m.
Cíl: 2 128 m.n.m.
Stoupání: 1 685 m
Klesání: 1683 m
Čas: 6 – 7 h
Obtížnost: S+
Sedla: Fuorcla Punteglias 2 814, Porta da Gliems 3 200, Tödi 3 614
Maximální Sklon: 40° na 200 m
Poznámka: nutno zjistit podmínky v ledopádu, nejlépe dotazem na chalupě
Profil trasy Ráno je studené, všichni se hrnou o překot ven a ještě zbytečně brzo - ve tři. My se lenivě batolíme na snídani, abychom okolo páté vyrazili.
Za svítání jsme na sedle, zamrzl mi Camelback, a záda jsou studená. Musí být pořádná zima, neb kalhoty a bunda jsou jak pancíř. Lenka dochází a diví se mému sakrování. Camelback nebyl zamrzlý, ale škubáním za hadičku jsem si dva litry isostaru vylil do batohu, na záda, zadek a kalhoty. Oloupu sladké krystalky a vyrážím dál sjezdem na ledovec Gliems. Ostrým stoupáním se dostáváme pod sedlo, na posledních 50 metrů sundáváme lyže a jdeme pěšky s cepíny.
Za sedlem je jíž vidět ledovec Bifertenfirn vedoucí na Tödi a vláčky lidiček s lokomotivou vůdcem, táhnoucích se z údolí na druhé straně. Vrchol je zážitkem - panorama 360 stupňů. Vzhledem k množství lidí volíme rychlý sestup. Sníh je krustovatý, ale přesto carvingové lyže jedou jak v prašanu. Pro sestup volíme cestu přímo ledopádem, ač většina s vůdci jede vlevo kuloárem Schneerus. Ledopád je spíše psychicky namáhavý než technický, chyba by se zle nevyplatila a pohled na seraky nad hlavou nepotěší.
Mimo jednoho místa je ledopád sjízdný, jen výjimečně vykukuje čirý led. Na chalupě jsem první, fouká silný vítr a já peru sladké spodní prádlo. Je po víkendu a tak je klid. Chatařku a ostatní bavíme včerejší veselou příhodou, všichni si též myslí, že Camona Punteglias je bez správce.
3. den: Fridolinshütten - Planurahütte
Start: 2 128 m.n.m.
Cíl: 2 967 m.n.m.
Stoupání: 1 540 m
Klesání: 685 m
Čas: 5-6 h
Obtížnost: ZS
Sedla: Ochsenstock 2 260,Clariden 3 267,
Maximální Sklon: 35°
Profil trasy Ráno je klidné, nikdo neprudí a jsme jediní, kteří vyráží směr Planurahütte. Dvě stě metrů na sedlo nás příjemně rozehřeje. Ze sedla vidíme chalupu - je pěkně daleko, vidíme celý sestupný traverz a následné dva ledovcové výšvihy.
Na chalupu dorážíme okolo poledne, překvapujeme chatařku naší přítomností, odhazujeme batohy a vyrážíme přes plato na Clariden. Na obloze krouží několik letadélek, k našemu překvapení na nás udělá jedno nálet a přistane na platu, vedle nás, aby následně vzlétlo a vše opakovalo několikrát za sebou. Sjezd z Claridenu je krásný, nalézáme nezkrustovatělá místa s prašanem.
U chaty se potkáváme s pilotem, kteří si odskočil na jedno, ale jinak jsme dlouho sami. K večeři pak doráží ještě trojice, ideální komorní společnost na dlouhé povídání. Také se dozvídáme, že plato slouží jako výcvikové ledovcové letiště švýcarské armády.
4. den: Planurahütte - Camona Cavardiras
Start: 2 967 m.n.m.
Cíl: 2 658 m.n.m.
Stoupání: 1 150 m
Klesání: 1 449 m
Čas: 5-6 h
Obtížnost: ZS+
Sedla: Fuorcla da Cavrien 2 884
Maximální Sklon: 40°
Poznámka: v levé části ledovce Oberer Hüfifirn, přibližně 300 od Fuorcly, je kuloár, cca 40°, kterým se dá dostat pohodlněji na ledovec Cavrien
Profil trasy Po ránu se hned přenášíme z kolébavých snů do houpavých oblouků v pannenském sněhu, sjíždíme cca 300 výškových metrů a nalepujeme pásy. Ve stoupání míjíme dvě velké tlamajzny, které překračujeme po laviništi. Z plata ledovce Oberer Hüfifirn se otvírá úchvatné panorama Schärhornu, Chammlibergu a Claridenu. Severozápadní stěna Schärhornu nás hned zaujme, další důvod proč se sem vrátit. Hledíme k Fuorcele da Cavrien a vůbec, se nám nechce lézt mixový terén, v mapě nalézáme ještě jeden průstup na ledovec Cavrien. Chvíli postáváme nahoře, dolu není vidět, jedem, lyže drnčí v severním koloaru, ale čekat na firn nelze. Sjíždíme celou délku ledovce - tisíc metrů. U Alpe Cavrien Sura - 1 814 m nandáváme pásy a okukujeme jižní rozměklý a lavinózní svah. Jsme rádi, když jsme nahoře, teď nás čeká dlouhé údolí na chalupu. Chalupa Cavardiras je bez správce, ale perfektně zařízená.
Dorážíme jako první a těšíme se ze samoty. Ta však netrvá dlouho, přiřítí se smečka mladých Švýcarů, která vše následně roztočí, lis na plechovky nezahálí a čaj voní nejen po bylinkách. V chatě je útulno, dostatek dřeva ohřívá i nocležnu nad kuchyní.
Tip: Chalupa Cavardiras je snadno dostupná z lanovky ze střediska Disentis-Munstér. Mimo Oberalpstocku má pěkný svah i Pitz Cavardiras a Pitz Run. Oba leží přímo před chalupou.
5. den: Camona Cavardiras - Etzlihütte
Start: 2 658 m.n.m.
Cíl: 2 079 m.n.m.
Stoupání: 1 065 m
Klesání: 1 644 m
Čas: 5 - 6 h
Obtížnost: S
Sedla: Oberalpstock 3 327,Fuorcla da Strem Sura 3 127,Chrüzlipass 2 347
Maximální Sklon: 40°
Profil trasy Den začíná topením, do chladna a šera se nám nechce. Jen pomalu se suneme přes Brunnifirn. Na Oberalpstocku nás vítá ostrý vítr a v dálce je vidět fronta.
Doufáme, že dnes ještě počasí vydrží. Sjíždíme více jak tisíc metrů do údolí Strem. Nandáváme pásy ve výšce cca 2 195 m a stoupáme do sedla. Na sedle již prosvítá tráva, na kterou se sbíhají kamzíci.
Sluce se halí do oparu driftujících krystalků sněhu a za kopci vykukují mraky. Plánovanou zastávku krátíme na minimum a sjíždíme k chalupě. Posledních pár metrů nahoru k chalupě se už příliš nechce. Chalupa je prázdná, chatař zanechal jen vzkaz přijdu hned.
Obsluhujeme se sami pivem a limem. Chatař doráží a ještě dva nocležníci. Večeře je lahůdková, chatař byl v dolině a přinesl čerstvý salát. Sedíme a klábosíme do noci, venku zuří vítr a sněží, není kam spěchat. Ráno se stačí přehoupnout přes sedlo a jsme v našem údolí. A plánovaný výlet na Piz Guiv necháváme na příště.
6. den: Etzlihütte - Rueras
Start: 2 079 m.n.m.
Cíl: 1 431 m.n.m.
Stoupání: 1 065 m
Klesání: 1 125 m
Čas: 2 h
Obtížnost: ZS-
Sedla: Mittelplatten 2 475
Maximální Sklon: 30°
Profil trasy Slunce nesvítí, fouká vítr, sněží a je mlha, jediné co hřeje je snídaně v žaludku. Stoupáme na sedlo po tvrdém firnovém svahu, směr nám ukazují dráty elektrického vedení. Na sedle se alespoň částečně trhá mlha, a tak se dá vcelku dobře sjíždět. S ubývajícími metry stoupá teplota a ubývá sněhu. Na lyžích se dostáváme až do osady Mila, posledních 200 výškových metrů jdeme pěšky. Zastávka vlaku je vidět již zdálky, čekáme na vlak a vychutnáváme vůně přicházejícího jara. Vláček nás pak veze údolím zpět do Rabia. Na závěr si ješte dávám poklusem 500 výškových metrů k autu.
Informace :Cena chat je 50 až 60 SFR pro členy Alpenvereinu. Cena vlaku je cca 10 SFR za osobu.
Výbava: Jako na ledovec
Období : Optimální je první půlka dubna. Je méně lidí a více sněhu, sníh bývá již transformován. Vyhněte se velikonocím
Ubytování: Camona Punteglias + 41 (0)81 943 19 36
Fridolinshütten + 41 (0)55 643 34 34
Planurahütte + 41 (0)41 885 16 65
Etzlihütte + 41 (0)41 820 22 88
Průvodce a mapy:Mapy Měřítko 1:50 000: Skitourenkater - Bundesamt für Landestopographie:
| Jirka Vodsloň [úpravy] | 14:14 26.12.2005 |
Komentáře | ... | nové příspěvky | Nový komentář  |
| 1 !!! | 23:56:39 26.12.2005 |
| Nádherný článek, parádní info, skvělé fotky, nezbývá než popadnout lyže a nabrat směr Švýcarsko! | |
| Tomáš | odpovědět |
| paráda | 00:01:01 27.12.2005 |
| tak tohle po vás musím okopírovat, krása | |
| fumo | odpovědět |
| pěkný článek | 00:15:19 27.12.2005 |
| Mě se také líbí nejen styl a přehlednost, ale je to i zajímavě psané, díky. | |
| Jiri | odpovědět |
| velice | 13:23:42 27.12.2005 |
| užitečný článek.díky | |
| soca | odpovědět |
| Re: velice | 18:44:27 27.12.2005 | |
| Ten trik s camel bagem znam a je to prima pocit. | ||
| Stepan Ptacek | odpovědět | |
| Re: velice | 19:11:25 27.12.2005 | |
| Nemyslíte, že CAmel BAgy je obecně pěkná pitomost za hodně peněz, jednou jsem ho dostal integrovanej v batohu (Deuter) a pak když se z něj pořádně nedalo pít (divnej náústek) a tekutina z toho dost páchla, jsem ho vyintegroval pěkně ven. | ||
 jirkas | odpovědět | |
| Re: velice | 21:38:02 28.12.2005 | ||
| Myslel jsem si, že velkému Jsikovi nebudu nikdy odporovat, ale co se Ťavahrbu tejče, myslím, že dobrá věc. Snad byl pach způsoben špatným čtením návodu? pivo do igelitu prostě nepatří... | |||
| Maty | odpovědět | ||
| Re: velice | 23:18:01 03.01.2006 | ||
| Na CamelBaka (origos, zadnou usmudlanou nemeckou napodobeninu od Deutera ;) ) mi nesahat, je to super vec! V lete na kolo a na dlouhe cesty v horach--na rozdil od normalniho, i maleho batohu ho na zadech vubec necitis a pri lezeni nevadi a v zime na skialpy ci sjezdovky. V zime je jen potreba si davat pozor, aby nezamrzala tekutina v naustku/hadicce, ale zasadni problemy zastavaji az tak kolem -15. No a potom, kdyz se nekdo snazi povytahnout CamelBaka z naslapaneho batohu, ze, J.V. Howgh, Lenka K. | |||
| Lenka K. | odpovědět | ||
| 1* | 12:38:48 28.12.2005 |
| Moc pěkný čtení.Super vejlet.Zbejvá jen vyrazit. | |
| nz | odpovědět |
| SUPER | 08:44:49 02.01.2006 |
| SUPER | |
| J e n i k | odpovědět |