Řada lezců lezla ve velké Británii poprvé a pro mnohé to byla také první zkušenost se zimním skotským lezením. Za Českou republiku a tedy Český horolezecký svaz se meetingu zúčastnila Martina Kratochvílová z horolezeckého oddílu Lokomotiva Brno.
V průběhu týdne se díky na Skotské poměry dobrému počasí lezlo v karech Braeiriach, Lochnagar, Glen Coe, Shelter Stone, nebo Carn Etchachan. Většina účastníků pak zvolila středu jako odpočinkový den a vydala se vyzkoušet drytoolingové cesty na břidlici Newtyle lomu.
Asi úplně nejlepší obrázek o této akci snad poskytne krátký rozhovor s letošní účastnicí z ČR.
Tak co Skotsko?
Paráda:) Spousta skvělých lidí a hlavně zase perfektní organizace stran BMC. Lezení je hodně specifické, stejně jako krajina i místní etika a BMC to umí velmi pěkně představit.
Perfektní lezení v perfektních podmínkách a úplně jiné než v Tatrách a v Alpách. Oblý spáry, pořád klíčuješ a hlavně je všechno dělané na zmrzlej sníh. Takže když není, dáš to tam a doufáš, že bude držet.
Zmiňuješ místní etiku, co si pod tím máme představit?
BMC zajišťuje v oblasti i ochranu přírody, takže odpadá dohadování lezců a ochranářů. Lézt se může celou zimu, ale jen pokud mrzne a skála je pokrytá sněhem a ledem. Takže při lezení nedochází k poškozování skály a vegetace.
Lezení na Ben Nevisu
foto by N.Adjanin
Většinou jsi až do letoška lezla sportovní drytool, ledy, závody a tak. Když by jsi to měla srovnat, co jsou pro tebe největší rozdíly?
Dlouhej nástup, těžkej batoh plnej železa a svačiny. Nemáš jasnou cestu, často lezeš podle citu zleva, zprava, podle podmínek. Iniciativě se meze nekladou:)
Asi největším rozdílem je pocit po přelezení cesty. Je nesrovnatelný, i po lehkém lezení a hlavně při něm.
Dolezli jsme Ben Nevis, zapadající slunce a borci se ke mně nahrnuli a byla jsem v tu chvíli nejvýše oblíbaná ženská ve Velké Británii.
Takže si to máme vyložit, že preferuješ za spolulezce spíš chlapy?
Na to líbání na vršku je to lepší. No a hlavně není moc ženských co by chtěli takový typ lezení lézt.
Video z druhého přelezu cesty Gathering Willem Simem a Gregem Boswelem pro lepší získání představy o Skotském zimním lezení
Cesty jsi lezla na druhém, na střídačku nebo hlavně tahala?
Střídali jsme, víc podle podmínek. Na Benu jsme třeba lezli novou variantu, tak tam jsem si dopředu v těžším jít nedovolila, ale jinak na střídačku. No ale do štandů co jsme zakládali bych asi raději moc nepadala:)
Co klasifikace cest a její srovnání vůči našim měřítkům?
Používají obdobnou klasu britské letní, takže první číslo souhrnná a druhé technická klasa. Nicméně obtížnost kolísá podle podmínek. Stejně jak na ledech.
Zhruba je technické skotské 7/8 našich M6, ale nedá se to moc porovnávat, protože lezení není o síle, ale hlavně o různých technických fintách a tak.
Byli jsme lézt i drytool, na břidlici v bývalém lomu. Cesty tak 25 m, všechno vrtané sportovky, klasa jako obvykle lokální. Oproti cestám v Rakousku o něco měkčí, místní M10 šlo lézt na druhý pokus ve vypůjčených velkých botách.
No a co se týče klasifikace večírků, tak whiska dobrá a chlapi hetero, byť někteří v sukních :)
Večerní volná zábava v Glenmore lodge
foto by N.Adjanin
Z kolika států a kolik lidí se meetingu účastnilo?
Celkem třicet devět lidí z pětadvaceti zemí a zhruba obdobný počet místních. Na rozdíl od letního meetingu všichni účastníci lezli, nikdo nebyl turista. Z toho bylo ženských sedm cizinek a asi deset místních. Rozhodně si ale ženské nezadaly s borci ani při lezení, ani při večerním programu. A nemyslím ti jen na baru, ale taky při promítání z lezení po různých koutech světa.
Jak by jsi popsala jištění? V létě se provazují králičí nory, nějaké obdobné zimní specifikum?
Hodně se používají velké hexy, v zaledněných spárách drží líp než camaloty. Na rozdíl od léta se tlučou skoby a do vyledněných spár se používají icehooky. Lezení je o tom, že pořád odhrabuješ sníh, takže často lepší lézt, než tam zkoušet něco strkat.
Ale spadnout se dá škaredě, jak se o tom přesvědčila asi nejlepší z bab, kanaďanka Jen Olson. Poslední den vypadla z jedné cesty tak nešťastně že má si poranila tři obratle. Ale už je v domácím ošetřování a na letní sezónu by vše mělo být dobré.
Typický zimní terén ve Skotsku
foto by N.Adjanin
Ben Nevis je kolébkou moderního ledového lezení, jak na tebe tato oblast působila?
Ledového? Kde tam lezou ty ledy? :)
Čekala jsem to trochu větší, jinak nádherné lezení kde se dá najít všechno. Takže asi i ty ledy. My jsme lezli spíš na pilířích a cesty byly oproti Tatrám kratší. Dají se najít těžké cesty o třech, čtyřech délkách, ale taky dlouhé pilíře, které jsou převážně tak za dva až tři, s jedním nebo dvěma těžšími místy, ale nekonečné. Ben Nevis prostě není typická hora, je to taková divná věc:), kterou nevím jak nejlíp popsat.
Je to jako když vyklopíš puding, vylezeš ze stěny a vrchol je rozplizlý všude okolo.
Co vynikající Skotské počasí? Opalovací krém, bikini, a tak?
Hlavně široký velký klobouk proti žhnoucímu slunci:)
Většinou není moc velké zima, spíš kolem nuly. Často fouká a vodorovně s povrchem, lítá bílý bordel lepící se úplně na všechno a všude. A celkem to i bolí v obličeji. Lyžařské brýle jsou vcelku vhodný doplněk. Nicméně prý jsme měli celý týden na místní podmínky super počasí, takže jsem docela ráda, že ani jeden den nebylo hnusně ve skotském stylu.
Martina Kratochvílová při dolezu nové varianty cesty „Smooth Operator“ VI/7 na pilířích Ben Nevisu
foto by W.Sim
Máš nějaké tipy na vybavení které se ve Skotsku může hodit?
Co se týče zbraní, tak určitě zbraně odolné a s robustním hrotem. Často se k nim totiž člověk musí chova dost surově.
Co se týče oblečení tak nejdůležitější je dobře vyladěná vrchní vrstva. Nicméně i přes veškeré dlouhé zkoušení různých ženských variant jsem nakonec skončila u chlapského v nejmenší velikosti. To víš, křehká žena. Za velkou trpělivost při výběru vybavení bych chtěla poděkovat zejména Watovi z HUDYsportu, protože naprosto přesně chápal, že není možné mít zelené zbraně, oranžovou helmu a k tomu červenou bundu . S těmi chlapy má to domlouvání občas asi jednodušší.
Jaká byla finanční náročnost této akce a podpora od ČHS?
Na ČHS přišla od BMC pozvánka, kdy Česká republika měla letos přiděleno jedno místo. Původně chtěli jet Bača se Stoupou, ale nakonec nemohli, takže Martin Ota vybral z dalších kandidátů mně.
Každý z účastníků platí BMC účastnický poplatek ve výši 100 liber a každý si hradí letenku. Letenka s přestupem v Londýně vyšla na zhruba 5500,- Kč.
Za ty peníze to rozhodně stálo a dalším zájemcům můžu obdobné akce jen doporučit.
Díky za rozhovor Radek
Článek a video na stránkách BMC
Článek fotky a video na stránkách Jen Olson
Blog Willa Sima s článkem o zimním meetingu BMC