Tak ja taky přihodím historku se štastným koncem, událo se to ve skalách, protože v horách se nám naštěstí ještě nic vážného nepřihodilo.
Tenhle příběh (kterému se cise po letech směju, ale tehdy mi do smíchu nebylo) se odehrál na Suškách před cca 9 lety. Na známé jednoduché Východní cestě na Střední věž (z průchodu mezi Střední a Hlavní věží, jistě jí věčina zná). Dva borci H. a K. se připravují k výstupu. K. leze už asi rok a půl a H. asi dva měsíce. Jelikož je H. nabuzen na lezení, chce jít první. V živé diskusi s K. si H. po paměti (je to přece už ostřílenej lezec!) uvazuje na sedák lano dračí smyčkou. Pak už se hrne srdnatě vzhůru. První kruh, pak trošku obtíže kdy si chce dokonce na chvilku odsednout do lana (!!!), obtíže překonány bez odsednutí a leze se dál. Asi 3 metry pod druhým kruhem ucítí H. lehké škubnutí v sedáku. "Co s tím K. sakra dělá?!", odtáhne zadek od skály a mrkne mezi nohama dolů na zem, aby zjebal K. ať s tím neškube. Zlomek vteřine H. netuší co se stalo. Vidí jak lano prolétává jedním jištěním za druhým a on visí za ručičky asi 15-20 metrů nad zemí a nějak netuší co se bude dít dál. Dole stojí K. zamotán v laně, které se mu sneslo na kedlubnu a dost nechápavě se rozhlíží kde se tam to lano vzalo. Na Střední věž se dá naštěstí vyběhnout z boku. "Kurva dělej, oběhni to a hoď mi to zhora!!!": řve H., K. má otazníky v očích:"Jak je to možný???". "Nevím, ale hoď se sebou!", "No jo, ale jak je to možný?". Lano nakonec přišpechalo z hora na záchranu H., kdyby si býval byl odsedl jak chtěl, ale byl se tomu už dnes nesmál. Příčinou byl samozřejmě spatně uvázanej dračák. Od té doby H. provádí kontrolu úvazku opravdu pečlivě.
A zase začíná hon na čarodějnice (dračák). Pokud si to dobře pamatuji, knížku nemám po ruce, ani Schubert netvrdí že dračák je špatný uzel. V testech dopadá skvěle, problémem je možnost rozvázání při určitém (nestandardním ) způsobu zatížení a horší vizuální kontrola správnosti uvázání u již hotového uzle. Z těchto důvodů ho nedoporučuje používat. Alternetivy jsou co do pevnosti srovnatelné a riziko povolení u nich odpadá. Dračák má ale své přednosti (snadná rozvazatelnost po zatažení, jednoduchost vázání, malá spotřeba lana). Dračák který by se sám rozvázal jsem neviděl (nezpochybňuji Schuberta), špatně uvázané uzle a navázání za nejnemožnější části sedáku ano.
Příhoda byla o lidské chybě, ne o kvalitách uzle.
Dračák se nerozváže tahem, ale při střídavý námaze má tendence se vyviklat. Zažil jsem to jednou na paneláku kdy mi na jedno slanění projel asi o půl metru a zarazil naštěstí o zajišťovací uzel
Ještě k tomu ,,pohádkovému" uzlu.Na dračák se navazuji už mnoho let a lezu převážně na písku, kde je ,jak si myslím celkem dost možností k jeho samovolnému rozvázání - prodírání se komíny , tření uzlu o skálu při plazení se na rajbasech a pod.Nikdy se mi však ani trochu nepovolil a to proto, že neopomenu volný konec lana vždy opatřit DVOJITýM pojišťovacím uzlem , který vždy pevně dotáhnu až ke dračáku.Takové uvázání lze povolit pouze ručně ,a jeho uvázání je celkem rychlé a jednoduché.
Oba dva máte pravdu. I tady platí obecné pravidlo, že není ani tak problém ve vybavení, ale v tom, kdo a jak ho používá. Stejně tak za to nemoh dračák, ale moje blbost
Je to pár let, asi tak čtyři, lezu si to v klídku Hare Kršnou v Srbsku. Kdež tu náhle, metřík pod horní policí se slaňákem, copak se to nestalo? Sedák až u kotníků. A tak jsem zjistil, že ten "zpětnej chod" popruhu u sedáku není jen tak na okrasu. Od tý doby si zas já dost pečlivě kontroluju, jak jsem si zapnul sedák...
No to si takhle clovek oblibi svuj sedak natolik, ze ho odmita vymenit az do chvile kdy do nej metne... K tomu se staci navazat stylem "bez spodnich bryli" a konci to paradnim visem za pasek prilehajici k telu nekde v mistech kde vam zacina hrudni kosicek...