Beru si trochu k srdci vyčinění Lukáše B z článku o Bielatalu a přiblížím menší oblast, kde si své najdou především zájemci o lehčí cesty.

Já sám informace o cestách do VIIa moc podávat nemohu, protože je vlastně neznám. Můžu jen napsat, že někde takové cesty jsou, že se poměrně hodně lezou a pak už je na čtenáři, aby se na místo sám vydal. Když pak na Lezce napíše reportáž s dobrými tipy, prospěje všem. Jako příklad takové oblasti, o které jsem již psal, připomínám Gohrish a Papstein.

Bärensteine jsou menší oblastí ležící nadohled mezi vesničkami Weissig a Thürmsdorf nedaleko od Rathenu. Jde o dvě sousedící stolové hory Kleiner a Grosser Bärenstein, k nimž je přilepeno 14 věží. Na ně vede velké množství převážně lehčích cest do sedmého stupně obtížnosti. Stěny dosahují výšky několika málo až 40 metrů.

Nejbližší lezení leží od parkoviště ukrytého v lesních serpentinách úzké silničky sotva pět minut chůze a do nejvzdálenějších míst to není více než půl hodiny. Právě pro tyto charakteristiky je oblast hojně navštěvována jak požitkovými lezci, tak i turisty. Procházka údolím mezi oběma horami včetně výstupů na obě dvě stojí za to. Nejde přitom o žádný velký výkon. Nejvyšší místa dosahují nadmořské výšky kolem 330 metrů.

Nejlezenější věží je právě ta nejbližší k silnici, odkud je i vidět. Na Thürmsdorfer Stein vede mnoho cest od III. stupně a pohledem a pozorováním ( takříkajíc "na pohled" čili "on sight" ) Němčíků si tu každý vybere tu svou.

Z těch trochu obtížnějších mohu doporučit Amullet direkt za VIIIb, výraznou hranu s dvěma kruhy, hodinami mezi nimi a uzlíkem nad druhým. Lehce převislé, celkem dobře zajištěné a i přesto ne zcela klidné lezeníčko. Jen tu obtížnost bych viděl alespoň na IXa. Minimálně při RP přelezu.

Na severním úbočí Malého Bärenhornu stojí za zmínku věž Drei Bären a milovníci věží-čudlů jistě ocení Rhombus a Bärensteinscheibe na západním kraji lesa.



Na Velkém Bärenhornu stojí za návštěvu věž Dreizack s vysokou údolní stěnou s hvězdičkovými cestami za V a VIIb a také Conradturm s delším na severozápad směřujícím hřebenem s několika lehčími cestami ze severní strany.

Na Conradturm vede také vyzývavá spára Grauer Riss za VIIIb, RP VIIIc s 2 kruhy, která již od pohledu svádí k přelezení. Nejtěžším místem je samotný nástup a nejmorálovějším samotný konec. Po hraně pilíře vpravo od ní pak vede futuristicky vyhlížející Sniper za Xa, RP Xb s 6 kruhy. Nejsem si jistý, jestli ji někdy zkusím, ale nelituji, že jsem ji viděl.

Takže až někdy budete chtít vyrazit do Saska a nepřehánět to s výškou, zajeďte sem. Charakterem jde o podobné lezení, které naleznete v naší trojoblasti Rájec, Tisá, Ostrov. Zde strávený den rozhodně nebude zahozený. Zvláště takový ten podzimní s blankytně modrou oblohou, sluncem, zlatým listím a vzduchem tak akorát. Hmmm.

Ve skalách asi není problém i přespat. Bivak jsem sice žádný neviděl, to ale neznamená, že tu není. U Conradturmu navíc ležely plné spacákové mumie ještě v deset dopoledne jen tak pod stěnou.

Tschüs